Je druhá polovina března a od naší fotografky Christiane Slawik, resp. od jejího partnera s českými kořeny Zdeňka Fantla, přichází zajímavá nabídka - Jean-Francois Pignon pravděpodobně přijede do České republiky udělat kurz, který organizuje Anna Reinbergerová, a nabídl se, že by také mohl v neděli 20. května v podvečer absolvovat jedno vystoupení před českým publikem. Musí se ovšem najít někdo, kdo by celé vystoupení připravil. Většina z oslovených pořadatelů však takové riziko odmítá podstoupit. Vždyť do uvedeného data zbývá jen něco málo přes sedm týdnů! Není prostor na oslovování silných partnerů, ani včasné spuštění reklamní kampaně...

Přestože ještě několik dní nebylo zcela jasné, za jakých podmínek by se vystoupení mohlo odehrát, myšlenka, že by J. F. Pignon skutečně vystoupil v Praze, byla velmi lákavá. Osobně jsem měl možnost vidět ho účinkovat dvakrát – poprvé při Royal Horse Gala v Berlíně a podruhé v Lipsku při večerním programu výstavy Partner Pferd - pokaždé mi v určitých momentech běhal mráz po zádech. To, co s koňmi dokáže, je prostě úžasné a taková příležitost, která se naskytla, se zkrátka nesmí promarnit...

Nakonec v redakci padl návrh, že bychom představení mohli zorganizovat sami. Po galavečerech na Žofíně již přece jenom nějaké zkušenosti máme... :o) Podmínkou bylo ovšem připravit předběžný rozpočet, abychom zjistili, zda je vůbec reálné, aby se akce zaplatila. Místo bylo jasné – jezdecká hala společnosti In-expo Group na Císařském ostrově je jediná, která je na zajímavém, resp. snadno dostupném místě a současně má kvalitní jízdárenský povrch, slušnou kapacitu diváků, vyhovující zázemí a je cenově dostupná. I přes určité škrty se nakonec podařilo sestavit takový rozpočet, aby případný prodělek byl alespoň dobrou investicí do prestiže našeho časopisu.

Přestože některé přípravy se již částečně rozjely, skutečně definitivní rozhodnutí padlo ve čtvrtek 5. dubna, tedy těsně před Velikonocemi. Hned po svátcích však musely jít do tisku plakáty a vstupenky, nejpozději při jarní výstavě na Císařském ostrově se totiž měla spustit reklamní kampaň a předprodej.

O Velikonocích však přišla nečekaná komplikace. Mé bolesti břicha byly již druhý den nesnesitelné. Přesto jsem se v úterý vypravil do práce, abych s grafičkou dořešil, která loga narychlo sjednaných reklamních partnerů měla být na všech tiskovinách. Z práce však již vedla cesta rovnou na pohotovost a posléze do nemocnice, kde mi sdělili, že musím ihned na operaci, jelikož mám kvůli srůstům neprůchodná střeva. Z hodiny na hodinu se tak vše změnilo a na zbytku redakce zůstalo vše – dodělání časopisu i veškeré přípravy show.

Fyzicky se vstupenky začaly prodávat až po výstavě - v pondělí 16. dubna. Nakonec se ukázalo, že ztracené tři dny nebudou výrazným problémem. Zájem byl obrovský a 3. května (v té době jsem byl již v domácí péči, se zapnutým notebookem vedle postele :-) dostávám informaci, že je vyprodáno. Na jednu stranu je to obrovská úleva a na druhou stranu začalo vysvětlování stovkám telefonujících a e-mailujících, že skutečně žádné vstupenky nezbyly.

Přípravy běží dál. Čím více se akce blíží, tím častěji vyplouvá na povrch, co vše bude potřeba ještě zajistit. Přes určité problémy se vše vyřídilo a v sobotu 19. května ráno se začala připravovat hala na samotnou akci. Je potřeba přesunout pět tribun z venkovního kolbiště do haly, aby se na pískovou plochu mohla připravit místa pro více jak 500 diváků. Část z nich nebude mít židle na vyvýšené ploše, odměnou by jim však měla být těsná vzdálenost k samotným účinkujícím. V neděli se ukazuje, že výška standardních oplocenek není zrovna ideální pro sedící diváky, jiná volba však v danou chvíli neexistuje. Přípravy probíhají s určitým časovým skluzem - největší potíže nadělalo asi zatemnění haly, které částečně zbrzdilo instalaci zvukové i světelné techniky. Drobná časová rezerva se začala velmi rychle zkracovat. Zkouška českých účastníků tak proběhla za bojových podmínek s přítomností vysokozdvižné plošiny v aréně. Francouzští aktéři zkoušet nepotřebovali, pouze se domluvili se zvukovou režií na určitých podrobnostech. Hlavní část programu tudíž jela „naostro“. Show začala s předpokládaným desetiminutovým zpožděním. Vše šlo až podezřele hladce, krom toho, že v hale začalo být pořádné horko. Zatímco před začátkem se v ní držel příjemný chládek, 1400 lidí, světla i ohnivé pochodně vzduch rychle ohřály.

Když nastoupili Pieric s Pignonem, říkal jsem si, že se snad již nemůže nic stát. Chyba lávky! Zákon schválnosti funguje vždy a zhruba 10 minut před přestávkou vypadla dieselová elektrocentrála, která nám naopak měla zaručit, že nezůstaneme bez proudu. Po malé chvíli se zjistilo, že jen tak nenaskočí. J. F. Pignon tedy dokončil první část vystoupení pouze za potlesku diváků. I to mělo však své kouzlo. Když se na začátku přestávky podařilo elektrocentrálu rozchodit, vypadalo to, že snad bude již vše v pořádku. Jenže - chyběly tři minuty do konce druhé půle a vypadla znova. To už byla opravdu velká nepříjemnost. Těžko jsme si již mohli říci – konec dobrý, všechno dobré. Diváci přesto odcházeli okouzleni. Aby také ne – Jean-Francois Pignon je prostě úžasný a ke svému vystoupení s koňmi vlastně hudbu ani světla nepotřebuje. Nejen on však ví moc dobře, že bez toho se dnes žádná pořádná show neobejde a když jedno, nebo druhé nefunguje, emoce z vystoupení nejsou tak silné.

Všichni jsme z toho byli rozmrzelí, ale vzájemně jsme se uklidňovali, že této technické závadě jsme jen těžko mohli zabránit.

Nastal čas úklidu a bilancování. Zatímco parta brigádníků rozebírá v pondělí ráno montované tribuny a vrací je zpět k venkovnímu kolbišti, otvírám notebook a pročítám první reakce lidí na internetu. Pochvalu na naší adresu nečekám, spíš doufám, že po pročtení příspěvků nebudu litovat, že jsem vůbec vyslovil nahlas myšlenku vzít takovou akci na redakční bedra. Přemítám si v hlavě, kolik lidí se dřelo a stresovalo několik týdnů kvůli dvěma a půl hodinám. Ptám se sám sebe, jestli to vůbec stálo za to. Rovnou si však odpovídám – stálo! Jen doufám, že to samé si říkají všichni, co v neděli 20.května nosili na oblečení připnutou cedulku s nápisem BACKSTAGE a dělali vše pro to, aby akce proběhla úspěšně. Každopádně - díky jim všem!

Autor textu: Josef Malinovský

Autorka fotografií: Magdaléna Straková