Návštěva Ecole Nationale D´equitation v Saumuru

3. 12. 2002 Dominika Švehlová Autor fotek: Ecole Nationale D´equitation

V říjnu tohoto roku se mi dostalo nesmírného štěstí podívat se na vlastní oči do jednoho z nejprestižnějších klasických jezdeckých zařízení na světě – do Národní jezdecké školy v Saumuru, Francie.

Pokud se podíváme trochu do historie tohoto jezdeckého zařízení, zjistíme, že v malebném městečku Saumuru na břehu řeky Loire byla už před několika staletími situována prestižní vojenská jezdecká škola, která se po Francouzské revoluci stala jedinou nositelkou tradičního francouzského jezdectví. V roce 1825 zde byli založeni Cadre Noir, tedy "Černí kádři". Po revoluci se zde totiž začali prosazovat i civilní jezdci a "trenéři", z nichž Cordier, první oficiální jezdecký šéf, zavedl novou uniformu: černý frak se zlatými obrubami, která sloužila k odlišení jeho jezdců od ostatních vojenských důstojníků (ti nosili uniformy modré).

Dnes je Cadre Noir civilní organizací, která patří pod Francouzskou národní jezdeckou školu. V roce 1972 byla asi 5 km od původní vojenské jezdecké školy založená Ecole Nationale d'Equitation (ENE).

Jedná se o prestižní jezdeckou školu, zabývající se především výcvikem všestrannosti, ze které pochází mnoho světově úspěšných jezdců i koní této jezdecké disciplíny. Je to moderně koncipovaný areál, rozkládající se na 300 hektarech, který se skládá ze 4 velkých stájí, kde v individuálních boxech "anglického" typu může být ustájeno až 400 koní, dále je zde 5 jezdeckých hal a 15 venkovních jízdáren olympijských rozměrů. Areál zahrnuje také 50 km písčitých stezek, několik set cross-country skoků, moderní veterinární kliniku a výborně zařízené výukové středisko. V ENE pracuje asi 200 lidí, mezi nimi 45 jezdeckých instruktorů.

Škola každoročně pořádá jezdecké kurzy (drezurní, parkurové, všestrannostní, ale i voltižní, vozatajské a honební). Těch se mohou zúčastnit jezdci z celého světa, kteří však dosáhli určité jezdecké úrovně. Kurz trvá 44 týdnů (1630 výcvikových hodin)!

V našem podvědomí však přestavují Cadre Noir především Vysokou jezdeckou školu, rodnou sestru Španělské jezdecké školy ve Vídni, jejíž představitelé a "žáci" snadno a dokonale konkurují svým uměním ušlechtilým bílým lipicánům.

Přes nedostatek času a zcela jiné zaměření pobytu v tomto zařízení jsem měla možnost vidět ukázku jejich drezurní i skokové práce a také krátce diskutovat (přes anglicky mluvícího francouzského prostředníka J ) s několika představiteli v černých uniformách.

V nádherné a velké hale jsme měli možnost vidět ukázku "obyčejné" drezurní práce, kde se nám předvedl jezdec na mladém koni. Předváděl známé drezurní cviky (přechody, kruhy, práce na dvou stopách).

Další ukázkou byla práce na ruce. Elegantně oděný jezdec přivedl krásného štíhlého hnědáka na uzdečce a ukazoval nám krupádu, což je vykopnutí zadními nohami ze země, tedy jakási stojka. Aby mohl kůň tento cvik provést správně, musí být dokonale shromážděný. Jezdec (tedy vodič…) ho přiměje, aby nejdříve ve shromáždění předvedl piafu (tedy klus na místě). Takto "rozpohybovaný" kůň sune zadní nohy stále více pod sebe, až se lehce nadzvedne předními nohami od země. V ten moment dal jezdec koni pokyn (klepl ho bičíkem po zádi) a kůň "padl" předkem na zem, čímž se odrazil a předvedl krupádu. Byl to také "mladší" koník, takže ne každý pokus byl úplně vydařený, ale mohli jsme vidět, jak tento náročný cvik (který na komerčních fotkách nebo videozáznamech vypadá tak snadno) provádějí koně "ve skutečnosti" a jaké je k tomu potřeba splnit požadavky, aby výsledkem byla skutečná krupáda a ne jen "vzteklé" vykopnutí.

Potom se předvedli další jezdci na koních. Tentokrát nám předváděli krupádu v sedle. Jezdci při těchto cvicích jezdí zásadně bez třmenů a mají speciální hluboká sedla. Opět to byli "mladší koně", lépe řečeno koně, kteří se tyto cviky vysokého ježdění teprve učí. Postup byl stejný jako při práci na ruce. Nejdříve piafa ve výrazném shromáždění, potom nadzvednutí předními nohami, signál bičíkem (u zkušených koní stačí pouze dát ruku dozadu, jezdec se bičíkem nemusí koně vůbec dotýkat) a krupáda.

Jeden kůň nám ukazoval také nácvik levády, což je cvik, při kterém se kůň na chvíli postaví na zadní nohy. Levádu nacvičovali u stěny haly, jezdec seděl na koni, na zemi měl pomocníka. Kůň opět nejdříve předvedl piafu, přičemž byl ve výrazném shromáždění, piafoval stále více "na zadku" až se předními nohami lehce nadzvedl. Přiznám se, že pomůcku k tomuto "cviku" jsem u jezdce nepostřehla. Koník se však nenadzvedl dostatečně, takže mu pomohl člověk ze země, který mu tušírkou v "pravou chvíli" klepl na hruď. Cvik provedli několikrát takto s vnější pomocí a potom ho koník celkem úspěšně předvedl pouze na pokyn jezdce. Šéf tréninku nám vysvětlil, že je nesmírně těžké naučit koně postavit se na zadní na povel. Pro koně je totiž vzpínání obrannou reakcí a kůň mnohdy nedokáže pochopit, prč by se měl "bránit", když se mu vlastně nic neděje naopak jezdci věří. Je proto nesmírně nutné pracovat s koněm tak, aby jezdec ani pomocník tuto důvěru nezradil a aby se kůň postavil na zadní "dobrovolně", bez "zlých umyslů" a přitom "neměl výčitky".

Nakonec nám Cadre Noir předvedli něco ze svého skokového umění. A můžu říct, že tato ukázka mě naprosto přesvědčila o tom, že nejen "přirozené metody" výcviku koně a "Pat Parelli a jeho žáci" umí vybudovat důvěrný vztah mezi jezdcem a koněm, ale i ony tolik kritizované klasické výcvikové metody jsou ve své nezkažené podobě založené právě na této důvěře a naopak ji stále posilují. Do haly přinesli dva velké bílé umělohmotné stoly a tři bílé umělohmotné židle, na stoly postavili šampaňské, na židle kolem si sedli černě odění jezdci a vesele popíjeli ze sklenic lahodný mok (kdo ví, jestli to bylo skutečně šampaňské J ). Do haly přišel hnědák s jezdcem, předvedl několik přechodů a potom ze cvalu naprosto bez zaváhání stůl přeskočil několikrát tam a zpět. Poté trenér vzal jednu židli a postavil ji doprostřed haly. Kůň nacválal a skočil. Na dva cvalové trenér postavil další židli a kůň opět skočil. Potom doplnil ještě jednu židli (na tři cvalové za druhou) a kůň bez zaváhání zvládl i tento trojskok. Nakonec nám předvedli ukázku opravdu hodnotnou: doprostřed haly postavili známý umělohmotní kulatý stůl, který má jen jednu nohu - uprostřed. Desku stolu sundali a kůň bez váhání několikrát přeskočil pouze tuto bílou nohu, tyčící se do výšky… Podobné skákání jsem nedávno viděla na fotkách v Jezdectví - byl tam Honza Bláha na Gastonovi...

Zajímala jsem se trochu o pozadí těchto úžasných koní a jezdců. Protože času bylo málo, dozvěděla jsem se jen pár informací, které však stály za to.

Jezdcem Cadre Noir se může stát kdokoli, nemusí to být pouze Francouz. Podmínkou jsou už jisté jezdecké znalosti na určité úrovni, dobrá povaha a štíhlá postava J. Takový člověk se může u Cadre Noir učit, ale jejich černou uniformu smí nosit až ti nejlepší, kteří si to opravdu zaslouží.

Cadre Noir nemají vlastní chov koní. Nakupují tříleté koně. Nemají ani preferované plemeno, ikdyž, přirozeně, nejvíce koní je plemene Selle Française (francouzský jezdecký kůň). Pro military volí koně, kteří jsou výše v krvi, tedy A1/2 nebo jejich potomky. Kritéria pro výběr koně jsou tři: požadovaný exteriér, požadované chody a požadovaný charakter. Na původ koně nehledí, protože původ jim nezaručí, že kůň bude spolupracující a předvede ty nejlepší výsledky v těchto náročných disciplinách. Už při koupi se rozhodují, pro kterou disciplínu bude který kůň, ale stejně všichni koně nejdříve projdou všestranným základním výcvikem, při němž se může ukázat, že například kůň kupovaný pro drezúru bude vhodnější do military apod.

I v pokročilejším tréninku Cadre Noir propagují práci v terénu, budování kondice koní (i těch drezurních), odmítají pracovat na jízdárně denně, protože to koně otupí a znechutí. Říkají, že drezúru jezdí kvůli zlepšení poslušnosti a ohebnosti koně, a ne pro drezúru samotnou.

Během výcviku koně hodně lonžují. Oblíbenou pomůckou při lonžování je chambon, více však gogue. V některých případech používají i vyvazovací otěže nebo takzvaný Pessoa lonžovací postroj. Varují však před dlouhodobým používáním těchto pomocných otěží - říkají, že každá z těchto pomůcek má svůj smysl, ale je třeba ji dávkovat opatrně a zkušeně, protože může na druhé straně také škodit.

Místo, kde se ještě stále dodržují klasické zásady ježdění, neposkvrněné současnou rivalitou, uspěchaností a ctižádostí, opravdu existuje. Místo, kde se setkávají zdravý rozum, technika (o moderních technikách, používaných pro zjišťování kondice a úspěšnosti tréninku se nám v Čechách ani nezdálo!) a staré zkušenosti a kde je výsledkem zdatný, šikovný kůň a spokojený jezdec - Ecole Nationale d'Equitation a její Cadre Noir.

Oficiální stránky ENE a Cadre Noir: http://www.cadrenoir.tm.fr

Jean-François Favier Site - v angličtině: http://www.favierdressage.com

Podobné články

SOUTĚŽ KONČÍ V NEDĚLI! // Knižní dárečky – a hlavně ty s koňskou tematikou – jsou u vás Equichanneláků velice oblíbené. A my to víme, proto jsme si…

Dotyk

Žena v Anglii milovala koně. Trávila s nimi všechen čas a aby se k nim lépe dostala, používala kámen. Šlo o zdobenou stélu z nedaleké zahrady. Jenže…