Radko, jak se stane, že se člověk ocitne v Keni coby misionář? A co vše tato práce obnáší?

Jsem z evangelikální církve Slovo života. To, že jsem se stala misionářkou a že se starám o sirotky v Keni jsem vůbec neplánovala. Přišlo to jako volání od Boha. Nakonec jsem se tu i vdala. V ČR mám dospělého syna a zde 7 letou dceru. Učím farmáře být nezávislí na humanitární pomoci a učím zacházet s domácími zvířaty. Další mojí činností je kázání a duchovní práce. Misionářská činnost je téma velmi obsáhlé, ve stručnosti řeknu, že je to o sebezapření, úplné změně životního stylu a o držení se cíle, který si člověk stanoví nebo pro který je na misi poslán Bohem. Pro nevěřící to bude hodně neuchopitelné, ale Bůh mne oslovil, když jsem byla na životní křižovatce. Myslela jsem, že se chci věnovat koním doma v ČR, místo toho jsem byla povolána do Afriky. 3x jsem se s Bohem pohádala, nakonec jsem ale volání vyslyšela a vrhla se do misijní činnosti. Znamenalo to vzdát se svých koní v Česku, úplně upozadit svou lásku ke koním, abych byla volná pro Boží dílo. Teprve až jsem tohle přijala, poslal mi Bůh do života v Keni opět koně. 

Vzdát se svých koní a jít pomáhat lidem je velká věc! Pro většinu koňáků naprosto nepředstavitelná. Mají často koně jako své děti. Mnozí jim zasvětili naprosto celý život. Věnují se jim naplno, všemi silami – a někteří dokonce otevřeně říkají, že mají koně raději než lidi. Jak takový styl života vnímá misionář, jehož posláním jsou v prvé řadě lidé, nikoli zvířata? Orientovat se jen na své koňské svěřence může být potom vnímáno jako sobeckost, nebo je to jinak?

Je to modloslužba. Tou modlou jsou koně. Člověk je ovládán sám sebou, aniž by si to uvědomoval.

Takže je špatné žít život, který si sami vybereme a který nás naplňuje? Proto přece dal mnohým koňákům Bůh schopnost naslouchat koním, třeba je i léčit a uzdravovat - a oni tento dar přijali a rozvíjí jej. To není pozitivní?

Zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě. To je to, co po nás Bůh chce.

Myslím, že takovéto odpovědi mnoho lidí nebude rozumět. Můžete to zkusit trochu vysvětlit?

Nechci moralizovat, každý má svoji životní cestu. Mně byla určena tato - a já jsem ji přijala. Není špatně dělat naplno práci kolem koní, věnovat se jim a brát to jako svoje poslání. Je to v pořádku, pakliže koně nejsou jako modla – tedy nade vším. Člověk i s koňmi může sloužit Bohu, ale pro mě tato cesta, ačkoli jsem si to myslela, není určená. Nechci, abych vyzněla, že říkám, že je oddanost koním sobeckost, to určitě není, ale je potřeba se v životě občas zastavit a věci přehodnotit. Někdy se zdá, že jdeme skvěle a daří se nám, já jsem se svou kobylou vyhrála spoustu závodů a myslím si, že jsem byla úspěšná i v chovu, nicméně Bůh se mnou chtěl pracovat jiným směrem. Člověk, který není věřící, tohle nemůže pochopit. Já si myslím, že je to určitá fáze vývoje, cesta člověka za sebepoznáním a sebeurčením.

V Africe jste už spoustu let, od roku 2012. Nebylo to asi v začátcích snadné, že?

Když jsem přišla do Afriky poprvé, bylo to s malou neziskovkou ze severu Čech. Byla jsem tu s nimi měsíc a rozkoukávala se, protože jsem neuměla ani slovo anglicky, musela jsem spoléhat na překlad nebo Ducha Svatého. Další rok jsem letěla se synem na 4 měsíce, už jako samostatná jednotka. Budoucího manžela jsem potkala, když jsem přes inzerát hledala místního člověka k pomoci v jednání s úřady. Časem se z pracovního vztahu stal vztah přátelský - a nakonec jsme se vzali. Jsme manželé již bezmála 8 let. Narodila se nám tu dcera. Místní nás přijali mezi sebe jako členy komunity, i když k sobě nikoho nepouští. Misionářská činnost není ohodnocena platem, takže je to pro mě v cizí zemi náročné. Manžel podniká a zbytek máme od sponzorů. Snažím se vydělávat například i prodejem štěňat boerboelů a farmařím. Chovám kozy, králíky, krávy, ovce, husy, kachny, slepice, perličky, krůty, máme tu i oslíka a koně. 

U těch chvíli zůstaneme. Jaké plemeno chováte a jaká plemena se vlastně dají v Keni potkat?

Co se týká chovu koní v Keni, je vlastně úplně v plenkách. Je tu registrováno cca 500 kusů velkých plemen koní, pony tu nikdo oficiálně neregistruje, i když zde jsou už welshové, WPBr, somalian a etiopian pony. Chovají se zde A1/1, fríský kůň, pólo pony, protože pólo je zde velmi populární a na vyšší úrovni. Dále se zde jezdí dostihy. Také zde najdete různé křížence teplokrevných koní, pár lusitáno, zbytek je dovoz z JAR. Čerstvě jsou sem dovezeni tři Percheroni, takže jsou zde první zástupci chladnokrevného plemene. Potkáte tu pouze anglický styl, jsem vlastně jediná se svým westernem, ale to se snad brzy změní. Koupit zde cokoli westernového je nemožné, vše si sháním na marketplace nebo přes facebookové westernové skupinky a nechávám si posílat. Snažím se o osvětu, pomáhám s nastavením správné péče o koně, protože tu opravdu chybí základní znalosti. Zažila jsem majitele, který krmil 8 kg jádra na kus a den a pak se divil, že byli koně přichvácení. Jezdím po chovatelích (v uvozovkách) a učím je správně chovat nejen koně, ale i krávy, ovce, drůbež a jiné. Brzy se budeme s manželem stěhovat se všemi dětmi, zvířaty do chráněné krajinné oblasti, kde nás čekají kilometry pastvin. Chovám etiopské pony. Toto plemeno se také nazývá abesinský kůň a vznikl z berberských a arabských koní, myslím ale, že tam je i příměs španělů a plnokrevníků. 

V Etiopii žijí divoce, nejsou lidmi ochočováni a využíváni?

Ano, velká stáda všech možných barev.

Jací jsou charakterově?

Úžasní! Na to, že přijdou z divokého odchytu, tak se rychle učí. Pod sedlem jsem nezažila žádné uskakování. Fixují se na jednoho pána, k ostatním jsou nedůvěřiví. Co se týká tělesné konstituce, jsou to spíš takoví plnokrevníci – štihlí, na lehké noze. Velikostí odpovídají cca huculům, průměr je 135 - 140 KVH.

Jak jste se tu vlastně dostala zpět ke koním, když vaše priority byly jinde? Právě přes etiopské poníky?

Naděje, že se znovu dostanu ke koním, jsem se zprvu vzdala, ale jak to jednou máte v krvi, nedá se s tím nic dělat. Po porodu dcery jsem onemocněla hormonální poruchou a hodně jsem ztloustla. Vize koní se prostě spíš vzdalovala, než přibližovala. Ale nakonec se mi naskytla šance zachránit první dovezenou etiopskou ponici, která byla v příšerném stavu. Cena byla naštěstí příznivá a tak jsem šla do rizika pokusu o záchranu.

Kde se v Keni nabrala etiopská ponička? Navíc tak zubožená?

Etiopie následkem velkého sucha nemá dostatek potravy, neroste tráva, takže zvířata nemají co žrát. Proto se vyváží. Nejsou všichni v takto žalostném stavu, ale je jich hodně.

V Keni jsou podmínky pro koně dobré? Místní obyvatelé uživí bez problémů koně a poskytnou mu dobrou péči, nebo jsou hodně chudí a o koně se nemohou postarat úplně kvalitně? Nač se v Keni koně využívají?

Keňa je bohatá na zemědělství, hlavně západ a centrální Keňa. Dokonce dodává seno do Egypta pro koně. Vyváží se i senáž. Bohužel tu není taková nabídka krmiv jako v Evropě a jinde. Jsou tu 3 firmy, které vyrábí šrot, ale co je obsahem se marně snažím dopátrávat. Třeba granule a műsli zde vůbec nejsou. Koupíte tu minerální soli a to je tak vše. Odčervovadla si nechávám posílat z Evropy, i když tu jakési mají. Koně si tu pořizují movitější lidé a hodně běloši.

Je v Keni hodně bělochů?

Bělochů je zde docela hodně, hlavně v hlavním městě Nairobi a u oceánu. Přijíždí sem žít čím dál více seniorů na důchod – Holanďané, Italové, Němci, Američané a Australané. Je zde i pár Čechů, hlavně okolo toho oceánu.

To je zajímavé... Co je táhne, klima? Levný život?

Svoboda.

Jak se žije v Keni?

Afrika nabízí to, co před mnoha lety USA. Kdo je podnikavý, může zde ledacos dokázat. Já jsem zde opravdu spokojená, moje dcera ještě s pár dětmi studuje Cambridge Home School Online, takže se jim dostává kvalitního vzdělání. Sportují, dcera po mamince zdědila lásku ke koním. Celkově tu jsou podmínky jednodušší, nájmy nejsou tak drahé, co naopak drahé je, to je jídlo. Kdo se naučí farmařit, hodně ušetří. Je tu obrovská korupce, hlavně ze strany policie. Lékařská péče je kvalitní jen pro bohaté, ti chudší mají smůlu. Zde platí heslo zaplať nebo zemři.

To zní drsně… Co počasí, také drsné?

Je tu nádherně. Konkrétně my žijeme v 1500 m n. m. a budeme se stěhovat do 3085 m n. m. Klima na západě a severozápadě Keni je opravdu báječné - téměř celý rok babí léto! Žádné život ohrožující bouře, vichry atd. Ano, u oceánu mají vše dostupnější a celkově levnější, ale klima tam není pro mě -  moc horko, to nemám ráda. V roce 2013 jsem zažila zemětřesení a bývá tu často el Nino a s tím spojené sesuvy půdy, protože lidé tu neumí obhospodařovávat krajinu, aniž by způsobovali eroze. Každá část Keni je jiná a unikátní. Jsou zde buše, polopouště, lesy, deštný prales, Viktoriino jezero... Každá oblast má jiné klimatické pásmo.

Ještě se vrátím k chovu koní: chovají se převážně ve stájích, nebo venku? Na pastvinách, nebo na výbězích? 

V hlavním městě Nairobi mají normálně stáje, protože je chovají většinou běloši nebo velmi bohatí Afričané. Mimo města jsou potom na pastvinách s přístřeškem a někde přikrmují seno. Sportovní koně pak dostávají šrotované směsi.

Lidé si koně pořizují na práci?

Ne, na sport. Keňa miluje dostihy a pólo. A potom jako hobby. Součástí britských škol bývá i výuka jízdy na koních, takže i za tímto účelem.

Takže s koňmi v Keni je to jako v Evropě – nejsou drženi kvůli přežití domorodých obyvatel, jako zdroj výdělku a na práci, ale pro zábavu...

Jsou tu asi dva podnikatelé, kteří mají pony pro turisty. V celku se ke koním chovají slušně. Domorodci mají osly a ti mnohdy nemají dobrý úděl… Jsou bití, přetěžovaní a teď je začali skupovat číňani na maso. Také se osli zabíjí pro šelmy do zoo parku, ke zkrmení.

Jaká je mentalita domorodců, životní styl, náhled na svět?

Keňa má 42 kmenů a k tomu 2 národnostní menšiny. Takže ta mentalita je opravdu velmi rozdílná, každý kmen má svoje specifika, také záleží, zda Kenyan žije ve městě, nebo na vesnici a jaké má vzdělání. Jsem tu skoro 12 let a stále nemám prozkoumané všechny kmeny, i když se o to snažím. Miluju historii a zajímám se o kořeny každého kmene. Za mě nejblíže k přírodě a k zemědělství, ke koním, má kmen Kalenjin. Také jsou to nejlepší zemědělci. A právě je vídáme vyhrávat na olympijských hrách a na světových maratonech. Jinak lidé na vesnicích a v buší bývají hodně primitivní. Lidé ve městech jsou dost na evropské úrovni, mají dobré vzdělání. Mívají jedno, dvě, výjimečně tři děti, krásné domy, dobrou práci a slušné postavení. Mnohdy se jim daří lépe, než některým bílým, je to ale také díky rozbujelé korupci. Když by z Keni a ostatních afrických států zmizela korupce, Keňa by překvapila svým ekonomickým růstem a rozvojem. Dobré vzdělání zde bohužel není pro každého... 

Dnes má v Keni každý mobil, i ti nejchudší mají alespoň tlačítkové. Před 12 lety se nedalo téměř od nikud dovolat, teď je jen málo míst, kde není signál. Taktéž téměř všude už je elektrika a rozvoj silnic je také velmi překvapivý, když uvážíme plochu Keni, která by měla být rozlohou 4 a půl krát větší než ČR. Keňa má 53 a půl milionu obyvatel, v roce 2012 to bylo 42 milionů. Ne že by neznali antikoncepci, ale ti na vesnicích mají hodně dětí jako prestiž. Vnímají to jako určitý druh bohatství, to, že jim děcka spí na zemi zakrytá pytlem a nemají co na sebe a k jídlu moc neřeší. Proto nedělám klasickou charitu, za mě je k ničemu, kazí charakter a oni si potom myslí, že na ni mají právo a nijak se nesnaží. Žiji s několika osiřelými dětmi doma a zbytek přísně kontroluji, jakmile se mi nelíbí jejich charakter, okamžitě končí.

Jak s dětmi pracujete? Jsou tvárné?

Jak které, některé děti jsou super úžasné, jiné mě klidně udají, že se o ně špatně starám, jiné zase kradou, to je další samostatná kapitola... Některé jsou vděčné, jiné ne. 

Pochopila jsem správně, že dětem hledáte sponzory na financování vzdělávání? Vybíráte, které dítě do vzdělávacího projektu zařadíte podle toho, jak je nadané, nebo jaká jsou kritéria? 

Kritéria jsou nadání, nebo totální sirotek, popřípadě výjimka. Ale z těch už ustupuji. 

Radko, moc vám děkuji za opravdu zajímavý rozhovor!