Masaryk - jezdec

Masaryk v jezdeckém - silueta. Obrázek převzat z http://www.msu.cas.cz/fotoTGM.htm

Masaryk se rád pohyboval a i přes svůj vysoký věk jezdil na koni hodinu i dvě denně. Však také se s ním všichni koně stěhovali do Lán, kde trávil část roku. Zde je záznam z kroniky obce Kačice:
"První president T.G. Masaryk velmi rád a často konal vyjížďky po celé zdejší krajině, z počátku koňmo neb v otevřeném kočáře, v poslední době autem. Snad všichni zdejší lidé jej znali osobně a mnozí mají naň velmi pěkné vzpomínky. Naší obcí a jejím okolím projížděl nesčíslněkrát, ač jednou málem by ho tu bylo potkalo neštěstí. Dne 30. května 1925 v 18.30 hod. jel při své obvyklé vyjížďce p.president na koni po státní silnici v Kačici směrem k Lánům s jedním členem Hradní stráže a vrchním podkoním Jos.Krejčíkem. Když přijeli k domu Ant. Koláře č.p. 25 lekl se kůň, na němž seděl president malého chlapce, jenž vyběhl z ulice a počal couvat napříč přes silnici až před domem p.Koláře sjel zadníma nohama do silničního příkopu asi 1 m hlubokého. Kůň se zabořil zad.nohama a svalil se a to tak, že levou stranou zadku byl opřen o opačnou stěnu silnič. příkopu ležel na l. straně a přední nohy měl na kraji silničního banketu. Pan president při pádu koně spadl a to tak, že pravou nohu měl pod břichem koně. V důsledku toho nemohl p.president z podkoně sám vylézti a lze jen děkovati tomu, že kůň po pádu zůstal v poloze, jak do příkopu padl, nesnažil se sám vstáti a tím uchránil p.presidenta od zranění. Případ pozorovali ze vzdálenosti asi 30 kroků z druhé strany silnice Frant. Franěk č.p. 43,Václ. Marek č.p. 38 a K. Müller č.p.46. Ti přiběhli na pomoc a společně s mlynářským pomocníkem V. Drobným a mlynářem Haklem č.p. 94 vyprostily p.presidenta s pod koně, přičemž vrch. podkoní přidržoval koně by p.presidenta nezranil. Mlynář V.Hakl se nabídl, že p.presidenta odveze k lékaři, ten však odmítl s poznámkou, že mu nic není. Ve mlýně si umyl ruce, vrch.podkoní mu očistil šaty, ihned nasedl na koně a odejel do Lán. Na výslovné přání presidenta nebyla nehoda vyšetřována ani v časopise uvěřejněna."

Další záznam o Masarykovi jako jezdci cituji z knihy Pražský hrad za T.G. Masaryka:
"Někdy svými fyzickými výkony uváděl do zoufalství odpovědné činitele. Na 76-letého prezidenta si stěžoval policejní ředitel Šlechta, že kluše při jízdě na koni přes koleje a že tím "vzniká velmi snadno nebezpečí, že koni zasune se část podkovy mezi koleje a kůň by mohl upadnouti a pana presidenta shoditi". V uklidňující poznámce napsal na okraj stížnosti přednosta vojenského oddělení prezidentovy kanceláře generál Čeček: "Ano, to je částečně pravda; přes koleje přejíždí však pan president velmi pozorně. Myslím, že nebezpečí není tak veliké, zvláště když p.p. jezdí na Hektorovi. Jezditi krokem nedovoluje mnohdy čas."

Jak je patrné z názvu této části našeho seriálu, bude řeč o Hektorovi, koni, kterého označovali za "prezidentského" a v různých evidenčních či kmenových listech zvířat, seznamech a soupisech byla u jeho jména poznámka "T.G.M.", popřípadě vykřičník nebo jiné znaménko důležitosti. Hektor, jako "jezdecký světlý hnědouš s hvězdou, obě přední nohy přes 1/2 spěnky, obě zadní přes spěnku a korunku kropenaté bílé", byl zakoupen roku 1920 od Policejního ředitelství (to mu bylo 15 let) za odhadní cenu 12.000 Kčs a od roku 1922 byl "živen na útraty pana presidenta" (viz 1. část Koňská zákulisí Pražského hradu).

T.G.M. (vlevo na Hektorovi) při vyjížďce s Edvardem Benešem. Po prezidentově smrti daroval Jan Masaryk Benešovi koně Julmonda. Obrázek: M. Holoubková

Zároveň však T.G.M. chtěl jednoho silnějšího koně "pro případ, že by jeho kůň (Hektor) schromnul a kvůli výměně". "Kancelář má snahu získati alespoň dva koně pro osobní potřebu pana presidenta, kteří by svým charakterem co nejvíce odpovídali koni Hektoru". Taková byla situace na jaře roku 1931, kdy Hektor pobýval na léčení v Kladrubech z důvodu zchvácení kopyt. Cituji ze zprávy, kterou 23.5. 1931 podává docent Jan Sigmund: "...na pravém předním kopytu stopy po zchvácení, částečné zkostnatění kopytních chrupavek a zúžení kopyta ex inactivitate. Popsané vady zaviňují u koně kulhání prvního stupně... racionelní léčení vyžaduje ještě provedení tzv. uvolňovacích T-řezů na obou stranách kopyta. Poněvadž stopy po této nekrvavé a nebolestné operaci vymizí z kopyta teprve asi za 10 měsíců, prosíme o Vaše schválení, zda uvedená kopytní operace má býti provedena. ... Prognosa u koně Hektora jest s ohledem na jeho pokročilé stáří dle mého názoru dosti dubiosní".
Kancelář dala souhlas k operaci; 31.7. 1931 docent Sigmund referuje: "Zdravotní stav osobního koně pana presidenta se v poslední době tak podstatně zlepšil, že již vůbec nekulhá.... dal jsem jej již okovat a pomalu jej zajíždíme pod sedlem, aby si zvykal na práci. Mírná práce na měkké půdě bude i pro jeho kopyta velmi dobrá. Koně zde ještě šest týdnů ponechám, bude-li bez komplikací, už jej definitivně okovem a předáme panu presidentovi. Doufám, že pan president na Hektoru ještě pár roků pojezdí".
Hektor byl na počátku září dopraven do Prahy; docent Sigmund vypracoval několik zásad pro jeho výživu a ošetřování:

 

• "Oves budiž podáván stále výhradně mačkaný v množství ad libitum, kolik právě Hektor sežere. Není radno, podávati ho najednou příliš mnoho, doporučuji mezi hlavní krmení ráno, v poledne a večer vsunouti ještě svačiny.
• Sena prvotřídní kvality asi 7 kg denně.
• Jako diaetetikum denně 1/2 kg na hrubo pokrájené mrkve.
• Sojové tluče (šrotu) přidávati do ovsa denně asi 1/2 kg. Tluč se stejnoměrně rozdělí na celý den.
• Třikráte denně dávat do jadrného krmiva po polévkové lžíci (asi 15 gramů) dobrého pícního vápna. Připomínám, že pícní vápno osvědčené kvality možno koupiti od družstva Hospodář, Milotice nad Bečvou, Morava.
• Hektor ať má stále ve žlabu krušec (sůl kamennou), aby mohl ad libitum ukájeti svůj fysiologický hlad po soli. Krušec jest k dostání v hospodářských družstvech nebo v drogeriích.
• Jako roborans doporučuji dávati denně asi 1/4 kg surového cukru.
• Dále dopojučuji, aby Hektor prodělal arsenovou kuru. Arsen by se zdárně uplatnil v kondici onoho koně a měl by jistě také velmi příznivý vliv na jeho porušený orgán dýchací. Hektor totiž, jak jsem již dříve sdělil, trpí oboustrannou rozedmou plicních laloků, která zaviňuje u něho dušnost.
• Zvláštní péči jest věnovati ošetřování kopyt Hektorových. Tato nesmí býti příliš máčena, a denně bude nutno natírati je nějakým indiferentním tukem, nedráždícím, nejlépe přeškvařeným vepřovým sádlem. Na kopytě jest natírati mimo zevní stěnu rohovou zvláště vydatně rohové chodidlo, aby zůstalo pružné.
• Radím, aby onen kůň byl jen velmi málo ježděn cvalem, a to jen na půdách měkkých. Samozřejmě i jinak jest nutno Hektora šetřiti v rychlých tempech s ohledem na jeho chronicky již porušená kopyta a nahoře zmíněný defekt dýchadel

 

".

Lány. Před vyjížďkou (ale ne s Hektorem). Obrázek převzat z www.mujweb.cz/www/Dames/

Jelikož byl tedy Hektor od jara 1931 nezpůsobilý k jízdě, byli do hradní stáje na zkoušku přiděleni koně Cigán (od jezdecké policie), Gejša (od vozatajského praporu, s ní byl prý T.G.M. velmi spokojen) a Ind (taktéž od vozatajského praporu). Roku 1932 byl pak z hřebčína v Prešově poslán do Lán valach Oiseau 28, kde byl soustavně školen v jízdě pod sedlem a připravován pro prezidenta.

Koncem ledna roku 1933 telefonoval z Lán vrchní podkoní Krejčík, že Hektor onemocněl. Ihned byl povolán doktor Václav Kokš z Nového Strašecí, který konstatoval střevní chorobu. Z Kladrub tedy přijel i docent Sigmund, který tuto diagnózu potrvrdil a Hektorův stav, vzhledem k jeho věku 24 let, označil za kritický. Ve čtyři hodiny odpoledne Hektor zemřel. Následujícího dne provedl docent Sigmund pitvu, cituji z jeho zprávy: "Potvrzena byla má intravitální diagnosa, která zněla: Porucha průchodnosti tenkého střeva, zaviněná stopkatým, jako pěst velkým nádorem, který v horní části (dorsální) visel dolů do dutiny břišní. Kolem poměrně dlouhé a pevné stopky onoho nádoru obtočila se část tenkého střeva a následujícími peristaltickými pohyby střev byla ona část úplně strangulována (zaškrcena - pozn. aut.). Sekundárně došlo u Hektora k perakutnímu zánětu strangulované a přilehlé části střeva a pobřišnice, k ochrnutí střev a akutní autointoxikaci. Bezprostřední příčinou smrti bylo ochrnutí srdce. V případě daném jde o fatální náhodu a na smrtelném onemocnění Hektora nenese nikdo nejmenší viny". A tak byl 1.2. 1933 Hektor odepsán z inventáře.

Hned další den přišli úředníci Kanceláře s návrhem, že by se Hektor mohl vypreparovat. Masaryk s tím sice nesouhlasil, řekl, že se má celá věc uvážit, ale úředníci se domnívali, že "Hektor byl prvním a nejoblíbenějším koněm pana presidenta a je třeba zachovat jeho podobu budoucím generacím". Preparovaný Hektor i se sedlem a uzdečkou byl určen pro Památník Osvobození na Žižkově. Po dobu okupace byl uložen ve skladišti na Hradě a teprve roku 1947 byl odevzdán Ústavu T.G. Masaryka v Bubenči.

Malá poznámka o docentu Sigmundovi:
Docent, později profesor, Sigmund byl pověřen ošetřováním všech prezidentových koní za roční paušál 2.400 Kčs. Žádány byly pravidelné měsíční informativní prohlídky, léčení koní, okamžitý zákrok při mimořádných případech (např. úraz či náhlé onemocnění). Při pobytu prezidenta v Lánech měl k dispozici pro dojížďky hradní automobil.
Působil také jako přednosta Zvěrolékařského ústavu při Vysoké škole zemědělské.

Poznámka na závěr:
Pokud jste sledovali celý seriál a ptáte se, jaký tedy Hektor byl, proč ho měl Masaryk rád a čím byl výjimečný, pak musím pravdivě odpovědět, že přesně nevím. V archivech jsem se dostala jenom ke korespondenci mezi úředníky: protokoly oficiálni, neoficiálni, inventární seznamy zvířat, evidenční listy koní... o Hektorovi tam byla sice samostatná složka, ale zase v ní byly jen veterinární zprávy, hlášení apod. Který kůň se Masarykovi líbil, co o něm řekl atd., to vím jen proto, že to nějaký úředník obyčejnou tužkou načáral na okraj výkazu o krmivech nebo na to usuzuji až zpětně, po prostudování tří kilogramů nudných hlášení. Osobně se tedy domnívám, že Hektor byl Masarykem oblíben pro svou spolehlivost - byl přece jen nejstarším, nejzkušenějším koněm v jeho stáji. Splňoval jistě i všechna kritéria, která byla ze strany Hradu žádoucí (viz 2. díl - Hradní koně). Je jasné, že nikdo nechtěl riskovat zdraví prezidenta úrazem, takže jezdil jen na skutečně prověřených koních. Myslím, že Hektor byl vyjímečný zejména tím, že to byl spolehlivý kliďas, kterému nevadilo občas nějaké rýpnutí ostruhou či potrhnutí uzdou. Také si myslím, že ze strany T.G.M. se mu dostalo, hlavně ke stáru, když trávil několik měsíců v Kladrubech, náležité pozornosti a finanční štědrosti, protože Hektorova léčba, kterou prezident plně hradil ze svého rozpočtu, nebyla levnou záležitostí.

A na úplný závěr chci poděkovat všem čtenářům a návštěvníkům tohoto serveru, kteří věnovali pozornost mému seriálu. Vaše dotazy, náměty a připomínky uvítám!

 

Použité zdroje:

• KOVTUN, J.; LUKEŠ, Z. Pražský hrad za T.G. Masaryka. Praha : Správa Pražského hradu, 1995. 80. s.
  ISBN 80-902051-1-9.
• President Masaryk a Kačice [online]. Dostupný z www: http://web.telecom.cz/kacice/oobci.htm.

Další doporučené zdroje:

• Masarykovo muzeum v Hodoníně [online]. Dostupný z www: http://www.masaryk.net 
• Muzeum T.G. Masaryka [online]. Dostupný z www: http://www.masaryk.cz 
• Masarykův ústav Akademie věd ČR [online]. Dostupný z www: http://www.msu.cas.cz 
• T.G. Masaryk [online]. Dostupný z www: http://infofila.cz/TGM/ 
  
• Stránky o Tomáši Garriguovi Masarykovi [online]. Dostupný z www: http://www.mujweb.cz/www/dames/.

Písemné dokumenty jsou citovány v originální podobě se zachováním odchylek vůči současnému pravopisu.