Pražský hrad se vždy potýkal s nedostatkem kvalitních koní, jelikož práce byla velmi náročná a požadavky vysoké. Velmi často byl vrchní podkoní Krejčík na cestách mezi různými hřebčíny (poohlížel se hlavně ve státních hřebčínech v Kladrubech, Prešově, Tlumačově...), jezdeckými vojenskými útvary a zkoušel adepty pod sedlem, případně v zápřahu. Po vhodných koních pátral mezi jezdectvem i přednosta Vojenské kanceláře prezidenta generál Bláha, ale i různí ministři posílali fotografie se svými tipy a doporučními. Koně nabízeli rovni`ž soukromí chovatelé - statkáři (často však za přemrštěi`nou cenu - v nabídkách se objevovala dost vysoká čísla: 8.000 šilinků, 40.000 korun atd.) nebo handlíři, tedy "obchodníci s koňmi" (dochovala se například nabídka velkoobchodu s koňmi Kantor & Postránecký). Každý by si "pokládal za čest býti dodavatelem koní pro pana prezidenta". Když už bylo nějaké zvíře shledáno podle fotografie vhodným (usuzovalo se tedy z exteriéru, konečné slovo měl vždy Masaryk), byl vyslán na místo Krejčík s veterinářem a Felixem Nevřelou (správce zámku v Lánech), kteř koně vyzkoušeli a prohlédli. Pokud obstál, mohl být přijat do služby, ovšem pouze na určité období a po této zkušební době, pokud bylo vše v pořádku a pokud se Masarykovi líbil, mohl být definitivni` přijat. Byl-li určen pro prezidenta, musel se podrobit výcviku a zpočátku na něm mohl jezdit pouze Krejčík, aby ho pro Masaryka pčipravil a přijezdil.
Mimochodem, nebylo-li ustanoveno jinak, na Masarykových jezdeckých koních směl jezdit mimo rodinu prezidenta pouze osobní tajemník Škrach a to jenom jednoho koně - Růžu. Jinak byl vždy nutný poukaz podepsaný členem rodiny T.G.M. nebo odborovým radou Blažkem, popřípadě jeho zástupcem.

A jaké byly ony kvality, kterými museli hradní koně disponovat? O tom se dozvídáme z korespondence mezi generálem Bláhou a ministrem pro zásobování lidu Bechyňou: "První podmínkou jest, aby kůň byl dobrého a klidného charakteru, toho lze očekávati spíše u koně staršího. Proto na radu odborníků doplnili jsme nyní stav koní koňmi spolehlivými ve věku od deseti let výše." Nadto nesměl být kůň ani příliš vysoký, ani moc široký (za optimální výšku v kohoutku se považovalo 170 cm), zato měl být klidný, ale chodivý, k ježdění s volnými otěžemi, elegantní a figurantní, sympatické barvy, nesměl klopýtat, lekat se zvuků aut, motocyklů, kol, povozů, dále se nesměl lekat hromádek štěrku, patníků, příkopů s vodou, štěkotu psů, zpěvu ptactva, divoké zvěře atd. Musel mít příjemný klus i cval, nesměl reagovat na bezděčné píchnutí ostruhou nebo potrhnutí otěžemi, neskákat při přecházení příkopů a klád a ještě nebýt přliš citlivým vu`či mouchám.
Není tedy divu, že "koňská migrace" byla docela vysoká a sehnat koně s výše popsanými vlastnostmi, to byl úkol téměř nadlidský. Jako příklad poslouží snaha Vojenské kanceláře: v létě roku 1924 doporučil plukovník Hoppe klisnu Lahire: "Lahire jest z těch nejušlechtilejších koní, které rakouská vojenská správa soustředila při vypuknutí války v jezdecké škole v Hranicích na Moravě." Za rok však Správa Pražského hradu sděluje: "Klisna Lahire nevyhovuje pro přílišné mládí a živost pro službu u pana prezidenta". Lahire tedy převzala vojenská správa jako služebního koně pro plukovníka Hoppeho.

V Lánech trávil Masaryk část roku, takže ho sem následovali i jeho koně.
Obrázek převzat z http://infofila.cz/TGM

Pokud v hradních stájích hrozil "podstav", vypu`jčovali se koníci prostřednictvím Ministerstva obrany od jezdeckých pluků. Touto cestou se do hradních stájí dostali i tažní koně Iberus a Jordán, a byli tak označeni za záložní koně v soukromém vlastnictví. Z toho vyplývá, že se museli minimálně jedenkrát ročně zúčastnit cvičení u svého pluku, což byl pro Hrad problém. Následující korespondence, která se odehrála mezi Kanceláří prezidenta a velitelstvím Jezdeckého pluku Jana Jiskry z Brandýsa, by mohla být s nadsázkou považována za nekonečný příběh:
Roku 1930 byli Iberus a Jordán tzv. svolávacím listem předvoláni na vojenské cvičení. Kancelář namítá: "Máme obavu, že by koně cvičením zhubli (cvičení trvalo několik týdnů - pozn. aut.) a popřípadě ztratili to, co je dnes u nich velmi cenné - pracovní souzvuk". Cvičení bylo odloženo na rok 1931. Když ovšem tohoto roku došel svolávací list, Kancelář projevila obavu, že by "ztratili vše co je kvalifikuje pro nynější zodpovědnou službu". Opět byla udělena výjimka a cvičení se odložilo na další rok. To si ale Kancelář pospíšila a nečekala ani na svolávací list: "Poněvadž máme mnoho práce, prosíme, aby nám byli koně ponecháni a nebyli předvoláváni na vojenské cvičení v tomto roce". Koně tedy opět nebyli povoláni a nadto byl Jordán vyměněn za koně Lísku. Roku 1933 jsou Iberus a Líska opět osvobozeni od cvičení, stejně jako roku 1934, ovšem s tím rozdílem, že tentokrát byli koně povoláni do Rakovníka, a ne do Slaného, jak tomu bylo dříve. Kancelář prezidenta tedy "... napříště prosí, aby byli předvoláni do Slaného. Zároveň prosíme, aby nám byla i letos udělena výjimka a Iberus s Lískou nebyli povoláni. Pan prezident dlí celé léto v Lánech a zůstane zde pravděpodobně až do zimy, takže koně potřebujeme pro rozsáhlejší službu". Tomu tedy říkám logika úředního šimla... nicméně koníci tentokrát cvičení zproštěni nebyli.

Pro konkrétní představu o koních, kteří byli ve službách Hradu, přikládám následující seznam z roku 1922:

Z dalších koní, kteří sloužili prezidentovi, můžeme jmenovat: roku 1924 jezdecký kůň Co-to, který byl zakoupen (cena 13.000 Kčs) a vydržován z prostředku` prezidenta, roku 1927 je odkoupena Grandezza (cena 20.000 Kčs), kterou si předtím T.G.M. vyžádal na základě fotografie, aby byla poslána na vyzkoušení, dále Marina, která byla po zkušební době vrácena do hřebčína v Topolčiankách (psal se rok 1931), a místo ní přišel valach Oisseau I., valach Mars, klisna Cambo, která se pro službu u prezidenta neosvědčila a byla vyměněna za Essmarch-Adriane, nebo Šimon, který byl nakonec odprodán pražské ZOO jako potrava pro šelmy. Ne každý kůň mi`l to štěstí jako Hektor, že zústal v prezidentské stáji na dožití, i když nebyl schopen služby.

Za zmínku stojí také poníci, kteří sloužili v Lánech: vykonávali práce, které vyžadoval zámek a příslušné hospodářské budovy, nadto se využívali p?i obstarávání parku (jeho rozloha byla 90 ha!), zelinářské zahrady a skleníků. Jenže práce bylo opravdu mnoho a nebylo v silách dvou poníků všechno zvládnout (např. roku 1924 zaplatila zámecká správa 15.000 Kčs za různé povozy (uhlí, stavební materiál apod.)), takže se pořídili tažní koně většího plemene. Ale i tak měli v Lánech občas problém, jak lze vyčíst z dopisu, který Správa zámku v Lánech adresovala Hospodářské správě Pražského hradu: "Povolení k výměně koně. ... Du`vod: kleštěnec je nepokojný kůň, rád znenadání kousne neb kopne mimojdoucí. Takového lze jen těžko pro zdejší službu upotřebiti".

Roku 1941 byl stav jezdeckých koní zrušen a koně Remus (Remus alias Sisi byl osobním koněm prezidenta Beneše, který však na Hradě působil ještě za Masaryka), Nitra (také byla "prezidentským koněm"), Kvi`ta a Opava byli předáni do hřebčína v Kladrubech. Cituji z dopisu, který Hospodářská správa Pražského hradu adresovala Státnímu hřebčínu v Kladrubech:
"Tyto dva koně (myšleno Remuse a Nitru - pozn. aut.) měl pan president Dr. Beneš velmi rád, rád na nich jezdil a měl k nim určitý osobní vztah. Žádáme proto o laskavé sdělení, v jakém stavu jsou předané Vám koně, zvláště jmenovaní dva koně, jichž používal pan president a zda oba tyto koně jsou nyní v takovém stavu, aby mohli sloužiti jako jezdecké koně pana presidenta. Ježto o oba koně byl po návratu pana presidenta do vlasti projeven zájem, žádáme o brzké podání zprávy".

Víte, jaký byl osobní kůň prvního československého prezidenta? Zajímá vás, proč klusal T.G.M. přes koleje a jaký byl jezdec? Příští, závěrečný díl tohoto seriálu se jmenuje Hektor.

• Masarykovo muzeum v Hodoníně [online]. Dostupný z www: http://www.masaryk.net
• Muzeum T.G. Masaryka [online]. Dostupný z www: http://www.masaryk.cz
• Masarykův ústav Akademie věd ČR [online]. Dostupný z www: http://www.msu.cas.cz
• T.G. Masaryk [online]. Dostupný z www: http://infofila.cz/TGM/
• Stránky o Tomáši Garriguovi Masarykovi [online]. Dostupný z www: http://www.mujweb.cz/www/dames/.

Písemné dokumenty jsou citovány v originální podobě se zachováním odchylek vůči současnému pravopisu.