MASARYK A KONĚ: 1918 - 1935 1. část - Koňská zákulisí Pražského hradu

Tento třídílný seriál pojednává o koních prvního československého prezidenta T.G. Masaryka, kteří v době jeho vlády (1918 - 1935) vykonávali "hradní službu". Na základě intenzivního studia materiálů Archivu Kanceláře prezidenta a Archivu Správy Pražského hradu a jiných zdrojů, které uvádím, se vám pokusím přiblížit atmosféru, ve které tento poněkud uzavřený koňský svět fungoval.

V dnešní první části nahlédneme do archiválií, které poodkrývají historii "koňských zákulisí" - jedná se o místa, osoby nebo události, které byly pro správný chod hradního koňského světa rozhodující a nezbytné, ale zároveň zajímavé a vzrušující: stáje, krmení, den podkoních ... jak to všechno probíhalo?


Masaryk v jezdeckém. 1. československý prezident měl ke koním kladný vztah; v mládí se vyučil kovářem.

Obrázek převzat z http://www.mujweb.cz/www/Dames

První koně

Je samozřejmé, že pro výkon služby prezidenta, ale i pro plynulý hospodářský chod Pražského hradu, bylo zapotřebí koní jezdeckých, kočárových i tažných. První koně na Pražském hradě, kteří nastoupili do služby z jara roku 1919, byli zapůjčeni Ministerstvem národní obrany a Policejním ředitelstvím. Následujícího roku pak Masaryk rozhodl, že tito čtyři původně zapůjčení koně se odkoupí - týkalo se to Hektora, Máňi, Fanouše a Krásy (během dalších let se počet koní rozrostl a ustálil na desíti až dvanácti "kouscích"). Ti tedy formálně spadali pod Hospodářskou správu Pražského hradu. V červenci 1922 pak prezident přikázal převést stájový inventář pod Správu domácnosti presidenta republiky v Lánech, takže někteří koně, postroje, nářadí a další věci byly hrazeny ze soukromého rozpočtu prezidenta Masaryka.

Stáje

Původně byla hradní stáj i s příslušenstvím a remisou pro kočáry zřízena místo staré konírny u Míčovny. Úprava starých stájí byla započata v zimě roku 1920 a vyžádala si 104.867 korun. Renovovaná stáj měla 16 štontů, přičemž tato kapacita měla být plně dostačující pro jezdecké a kočárové koně, kterými prezident disponoval, a také pro koně hostů.

Ze záznamu Kanceláře presidenta republiky se dozvídáme, že dne 15.6. roku 1920 odpoledne, si v doprovodu správce Kovandy a technického úředníka Jana Kadlece přišel prohlédnout přestavbu konírny i prezident Masaryk. Ten údajně upozorňoval na možnost vlhkosti a chladu v  důsledku stromů, které stíní jak nádvoří, tak konírně samotné. Správce Kovanda dodává, že na jeho poznámku, že se mohou stínící stromy probrat, prý prezident odpověděl: "Tož ano, něco se muže probrat, neb hlavní je slunko".

Další zmínka o stájích je z jara roku 1923, kdy zvěrolékař Antonín Deyl upozorňuje: "Ve dvoře hradních stájí na Prašném mostě umístěna jest zděná nádrž na benzin. Odtud zásobují se denně automobily benzinem. Hlukem a výfukem benzinových par naplněn jest celý dvůr i stáje". Jak se celá věc řešila, to už archiv neprozradil.
 


Organizační rozvrh stájí z r. 1924, vypracovaný správcem Kovandou
klikni pro větší obrázek


Návrh personálu pro stáj o deseti koních
klikni pro větší obrázek


Výkaz krmiva za rok 1924
klikni pro větší obrázek

 

Personál

Na jaře roku 1920 vypracoval plukovník Hoppe pro Kancelář Presidenta Republiky Návrh personálu pro stáj o 10 koních, podle kterého bezprostředním nadřízeným všech zaměstnanců konírny byl vrchní podkoní, do jehož kompetence spadalo opatřování a rozdělování píce pro koně i medvědinec (medvědinec byl umístěn v horní části Jeleního příkopu - pozn. aut.), zajišťování oprav kočárů a postrojů, dále jízda se čtyřspřežím i koňmo (tzv. pojezdný); zejména však měl za úkol doprovázet prezidenta jakož i cizí hosty na vyjížďkách. Po celou dobu Masarykova prezidentování zastával tuto funkci Josef Krejčík, který si pro svou odbornou způsobilost získal respekt i důvěru nejen svých podřízených, ale jeho práci oceňoval i Masaryk, když mu do výhradní péče svěřil Hektora, což byl jeho osobní kůň. Krejčík také z pověření prezidenta jezdil po státních i soukromých hřebčínech a vyhledával koně, kteří by byli vhodní pro hradní službu.

Zástupcem vrchního podkoního byl tzv. první kočí, který uměl jezdit s kočárem i v sedle a na starosti měl 2 koně s příslušným řemením. Za ním následovali druhý kočí, jenž pouze jezdil kočárem a čistil 2 koně s řemením, a celkem tři podkoní, z nichž každý měl na starosti dva koně. V návrhu se počítalo také s pomocníkem, který by měl na starosti kočáry a staral se o pořádek.

Nutno poznamenat, že mezi nejčastější prohřešky zaměstnanců stájí patřil alkohol; alespoň tak o tom vypovídají objemné archivní zprávy, protokoly a výpovědi. I ty však jsou z historického hlediska velmi cenné, například kauza Karla Čermáka (viz dále) je příkladem velké shovívavosti a tolerance Správy Hradu ke svým zaměstnancům.

Práce s koňmi byla velmi náročná, začínala brzy ráno a končila pozdě večer, volno měli zaměstnanci stájí jedenkrát do týdne (v neděli), často cestovali: vždyť prezident trávil část roku v Lánech a často pobýval i na Slovensku a to znamenalo stěhovat část stáje s ním. I přes velmi trvrdé podmínky nebyli kočí, jak vyplývá z dokumentů, moc dobře placeni. Správa se jim tedy snažila vyjít vstříct alespoň tím, že jim nabídla služební byt, popřípadě zaměstnala jejich ženy.

Za zmínku stojí kočí Jan Sup, proti kterému bylo zahájeno disciplinární řízení ve věci neoprávněného prodeje lahvového piva. Provinil se tak proti Pracovnímu řádu, který říká, že "nesmí se prodávati potravin a jakékoliv jiné zboží v hradním areálu a už vůbec ne hradním zaměstnancům". Kočí Sup kupoval litr piva za 2,40 Kčs a prodával za 2,60 Kčs, přičemž dvacetihaléřový rozdíl byl určen kočímu, který pivo dovážel. Jan Sup byl potrestán srážkami ze mzdy, důtkou a zaražením služebního postupu.
Dalším "vyvedeným" kočím byl již zmíněný Karel Čermák, který si od Hospodářské správy Pražského hradu půjčil 1000 Kčs na zaplacení doktora a léků pro svou manželku, která měla těžký porod s komplikacemi. Přes několikeré upozornění Hospodářské správy částku nevrátil a tak mu byla srážena ze mzdy. Kočí se však proti tomu dotčeně ohradil s tím, že mu Správa nic půjčovat nemusela, když mu hned mzdu zase sráží. Na to zareagovala Správa tak, že jeho ženě poukázala v hotovosti 300 Kčs. Dále už vypovídá Čermákův kolega do protokolu: "Karel Čermák nejenom, že nekoná svých povinností pokud se týče čištění a udržování stájí, nýbrž v poslední době přichází do stáje o sedmé hodině ranní a často aniž by koně krmil neb je čistil, vyjíždí s nimi ven". Cituji dále z protokolu, jak uváděli další zaměstnanci: "v noci se hádá se ženou, ve dne spí a koně jsou ponechávány osudu", nebo jiný kolega: "manželka taktéž nemírnému pití alkoholických nápojů holduje", dále: "Kočí Karel Čermák se vrátil v podnapilém stavu v šest hodin ráno a zanedbal povinnosti spojené s ošetřováním a krmením koní". S Čermákem byl rozvázán pracovní poměr a taktéž musel opustit i služební byt, který mu byl na Pražském hradě přidělen.
Další kauzy spojené s kočími, respektive záznamy o nich, jsem již raději nevyhledávala, ale neodpustím si ještě, že kočí Hamouz dostal důtku, protože ve stáji se rozhodl chovat králíky, čímž "podporuje se výskyt myší".

 

Rozvrh práce ve stájích

A jak vypadal den ve stájích prvního prezidenta? Přirozeně začínal napájením a krmením koní, za kterým následovalo očištění a srovnání steliva. Po sedmé hodině ranní stanovil rozvrh práce prohlídky podkov, sedlání koní k projížďce, příprava postrojů a kočárů; mezi osmou a jedenáctou hodinou se otírali z projížďek se vracející koně, čistila se a umývala kopyta, sedla, postroje, kočáry atd. Mezi jedenáctou a dvanáctou hodinou se opět napájelo a krmilo a pak byl až do druhé hodiny odpočinek, po kterém opět následovalo důkladné očištění koní, mytí kopyt a úklid ve stáji i v přilehlých komorách pro krmivo. Odpolední práce probíhaly od půl čtvrté do šesté hodiny a lišily se podle dnů v týdnu:

Pondělí svážení píce
Úterý úklid komor a skladiště
Středa mytí a čištění hřív a ohonů koní
Čtvrtek podávání soli
Pátek mazání kočárů a vozů
Sobota čištění stájí a příslušenství
Neděle ráno podávání soli
odpočinek
Tabulka 1: Rozvrh odpoledních prací

K tomuto rozvrhu práce připojil ještě vrchní podkoní Krejčík následující poznámky:
  • "Po každém krmení nutno žlaby důkladně očistiti. Vědra před napájením propláchnouti, příliš studenou vodu nechat chvíli v stáji odraziti.
  • Večerní krmení probíhá mezi šestou a sedmou hodinou.
  • Koně, kteří se dopoledne neprojeli, projíždí se odpoledne.
  • Kování obnovuje se zásadně každých šest neděl, jinak dle potřeby; poslední kování každého koně budiž vedeno v záznamu.
  • Každou sobotu odbývá se zvěrolékařská prohlídka koní. Každé poranění neb onemocnění koní, musí býti ihned vrchnímu podkonímu hlášeno.
  • K udržování stálého pořádku a dozoru také v noční době konají podkoní hlídku stáje střídavě.
  • Nationale koní musí býti všem podkoním známa.
  • Žádosti a stížnosti přednesou podkoní vrchnímu podkonímu.
  • Kouření ve stáji se zapovídá.
  • Vrchní podkoní poskytne poučení všem podkoním o řádném ošetřování koní a zúčastní se také projížďky koní.
  • Udržování vzorného pořádku a čistoty v stájích a v příslušenství jest nutné".

   
Krmivo

oves 1440 kg
seno 1440 kg
sláma 900 kg
Tabulka 2: Spotřeba píce při průměru 30 dní v měsíci pro 10 koní
Výše uvedená spotřeba z roku 1922 znamenala, že krmná dávka osmi jezdeckých koní se skládala z pěti kilogramů ovsa, tažní koně dostávali asi čtyři kilogramy ovsa. Dále slámu po třech kilogramech a dostatek sena. Tyto krmné dávky jsou pochopitelně orientační, z různých účtů a faktur, které na Hrad docházely, lze odvodit, že se přikrmovalo otrubami, mrkví, chlebem atd. Samozřejmě, že se vždy přihlíželo ke kondici a zdravotnímu stavu koní, stejně jako k množství práce, které v daném období vykonávali.

Zajímá Vás jací koně byli v prezidentových službách? Kdo je vybíral a odkud se vzali? Víte, co obnášelo být záložním koněm v osobním vlastnictví? Příští díl se bude jmenovat Hradní koně.

 

Doporučené zdroje:

Poděkování:

  • RNDr. Václav Kohl - Správa Pražského hradu.

Písemné dokumenty jsou citovány v originální podobě se zachováním odchylek vůči současnému pravopisu.

Podobné články

Je rok 1933 a k Bílému domu se blíží šestispřeží mohutných koní. Táhnou náklad, který se dlouhých 13 let v amerických ulicích nemohl oficiálně…

Ida a Incredible Boy - CDI Achleiten, 5yo test

Ida Vavříková je sice v drezurním obdélníku jako doma, její doménou ovšem není jen vrcholový drezurní sport. Zaměřuje se i na přípravu a trénink…