Kladrubský hřebčín slavil svůj Den koní
Jako každoročně jsme se i letos těšili na den koní a přemýšleli, kam se podíváme tentokrát. Nakonec jsme se rozhodli zhlédnout na vlastní oči poslední dobou tolik mediálně propíraný Národní hřebčín Kladruby n. Labem. Byla to naše první návštěva kladrubského hřebčína, takže naše dojmy nejsou ovlivněny předchozími návštěvami.
K hřebčínu jsme dorazili 25. května 2003 před druhou hodinou odpolední, kdy měl být zahájen program na hlavním nádvoří. Ještě než jsme stihli vstoupit za bránu, neodolali jsme nabídce svezení se ve vozíku taženým dvojspřežím starokladrubských běloušů, kteří tam všechny zájemce (a že jich nebylo málo) vozili celé odpoledne. Velice nás překvapilo, že svezení bylo zadarmo, vstupné do hřebčína také (s možností dobrovolného příspěvku).
Nemohu si odpustit poznámku k první věci, která nás na hřebčíně takříkajíc "praštila do očí". Na budově, kde se podávalo občerstvení a v plánku byla popsána jako "nová budova" se v plné kráse skvěly komunistické nápisy ("Pod vedením KSČ za socialistické zemědělství"). Před branami hřebčína byl prodejní stánek s knihami MVDr. Záliše, plakáty, soškami a pohledy hřebčína ve Slatiňanech. Bohužel přímo o kladrubském hřebčíně nebyly žádné materiály ani pohledy k dispozici. Za bránou mělo svůj stánek SOUz Kladruby n. Labem, které loni oslavilo 50 let od svého založení.
Program probíhal na hlavním pískovém nádvoří, kde nejsou žádné tribuny, takže k sezení sloužily pouze židle, kterých samozřejmě bylo omezené množství. O to více se přišlo podívat lidí, odhadem asi 600, z toho mnozí pamětníci, kteří se přišli podívat do konečně veřejně přístupného hřebčína. Největší problém, který se projevil již na začátku programu, byl v ozvučení - dotyčného u mikrofonu slyšeli pouze návštěvníci v okruhu 50 metrů. My to štěstí neměli a museli se spokojit pouze s vizuálním dojmem.
Program přesně ve 14 hodin zahájily fanfáry trubačů na koních (učni SOUz) a příjezd krásného kombinovaného šestispřeží starokladrubských běloušů a vraníků (koně S Eroica XLIII, G Energica II, F Rava XXI, S Majorita IV, S Elida XLVIII, So Baradona XVIII), vedeného P. Vozábem, které přivezlo ředitele hřebčína Ing. Milana Vítka, Ing. Lenku Gotthardovou Csc. a J. Loudu.
Poté byli předvedeni plemenní hřebci - tři zástupci starokladrubského bělouše (S Energica L, G Elodia I, S Clarissa III) a představitel holštýnského plemene (Comero) a dále čtyři bílé plemenné klisny s hříbaty (247 Extacta, 243 Amara, 248 Energia, 264 Repressa)
Dalším bodem programu byla čtverylka učňů SOUz a hned následoval parkur dvojspřeží, kterého se zúčastnila čtyři spřežení v osmi jízdách (každé spřežení jelo dvakrát - vždy s jiným kočím). Někteří hřebci byli zapřaženi již v úvodním šestispřeží a následně i ve čtyřspřežích (např. G Energica II) - nelze se než obdivovat přizpůsobivosti kladrubského koně, který během dvou hodin chodil ve třech různých zápřežích.
Následovala ukázka výcviku na kavaletách, opět v podání učňů SOUz a poté litý boj při ukázce mini-maxi v podání Ing. M. Vítka na hřebci Comero a J. Holce na koni Fidji. Oba koně překonávali skoky bez problémů a bez shození, ukázka byla ukončena asi na výšce 160 cm.
Zlatým hřebem programu byl parkur čtyřspřeží, kde se představila tři spřežení starokladrubských koní ve čtyřech jízdách a jedno čtyřspřeží koní lipických.
A koho jsme mohli s opratěmi v rukách v Kladrubech vidět?
V parkuru dvojspřeží:
V parkuru čtyřspřeží:
Opravdu tedy bylo nač se dívat. Třešničkou na pomyslném dortu bylo zakončení programu, kdy se všechna zúčastněná čtyřspřeží předvedla společně v části nazvané "Rej čtyřspřeží".
V průběhu programu se na kolbiště "vloudil" i vozík tažený malým shetlanským ponym, který za nadšeného potlesku přihlížejících proklusal kurzem parkuru.
Celkový dojem z programu byl dobrý, nicméně bylo znát, že byl "ušit" na poslední chvíli. Ukázky byly krátké, rychlé (až moc rychlé - jistě by neškodilo předvést více plemenných koní, kvalitnější ukázku práce pod sedlem...). Vlastně jsme ani neviděli "kladrubáky" cválat. Bylo vidět, že koně byli dlouho bez řádného tréninku, i když spřežení byla předvedena kvalitně. Za tři měsíce se toho moc natrénovat nedá, o to více se těším na den koní za rok.
Neopomenu zmínit se také o zázemí - stájích, pastvinách. Prošli jsme všechny stáje a dvory, kde je vidět už odvedený kus práce - všude je opravdu čisto, koně spokojení, stroje na dvoře srovnané. Při pohledu na pastviny a ohrady za "kočárovnou" je naopak vidět, kolik práce ještě na nové vedení čeká - pastviny s metrovým plevelem, bořící se ohrazení, nutnosti nátěru veškerého oplocení, zcela zrušené tribuny na ploše, kde se kdysi konaly slavné jezdecké dny.
Nezbývá, než popřát novému vedení národního hřebčína hodně štěstí a finančních prostředků při zvelebování našeho klenotu mezi koňmi - starokladrubského koně.
Jiřina Mrázková, Zlín
Související články:
- Kladrubský hřebčín slavil svůj Den koní /1.6.2003/
- Aktuálně z Národního hřebčína /31.5.2003/
- Národní hřebčín platí za minulost /21.4.2003/
- Srovnání plemenných hřebců v NH Kladruby nad Labem: 1945, 1990, 2002 /3.3.2003/
- Kladrubská tragédie - Chlouba českého chovu koní je v troskách /17.2.2003/
- Několik slov k situaci v Národním hřebčíně Kladruby nad Labem /7.2.2003/
- Vyprávění starokladrubské bělky /5.2.2003/
Co nadělit koňákovi?... aneb trocha tipů a dárkové etikety
Vánoce jsou za dveřmi: hurá! Nebo: proboha, zase?… Ať už patříte do skupiny, která podléhá vánočnímu šílenství a nakupuje ve velkém, nebo do skupiny…
Maja Kupčáková: Těžší, než jezdit bez udidla, je naučit se citlivě pracovat s udidlem
Influencerku Maju Kupčákovou jste už asi reálně nebo virtuálně někde nějak potkali. Obzvláště, pokud se zajímáte o bezudidlové ježdění nebo…