Jezdecké hrátky U potoka

11. 8. 2006 Tomáš Bureš

Závody a hry pro hobby jezdce mají už na ranči U potoka v Jizerských horách svou tradici. V sobotu, 29. července 2006, se zde sešlo přes dvacet koní a jezdců, kteří se chystali změřit své síly ve třech disciplínách, připomínajících známé soutěže všestranosti a doplněné jednou "bonusovkou".

Filosofií všech akcí, které v Jizerských horách pořádá Sdružení Rozcestník, je to, aby se všichni dobře bavili. A to jak diváci, tak účastníci se svými koňmi. Tato základní myšlenka provázela i přípravu letošních Jezdeckých hrátek.

Akce byla pojata jako závody, všechny disciplíny se bodovaly a měřily se časy. Pravidla byla nastavena tak, aby mohl vyhrát každý. Jezdci soutěžili v crossu, parkuru, drezuře a speciální bonusové disciplíně. Všichni přihlášení byli rozdělení do dvou kategorií: jezdci mladší 15 let a dospělí.

Nejsložitější na přípravu i na překonání byl jednoznačně cross. Trať byla postavena z nejroztodivnějších předmětů a materiálů. Na stavbu skoků byly použity věci, které byste našli na běžném statku. Účelem bylo, aby každý skok byl co největší "bubák" pro koně. Trať obsahovala i několik speciálních lahůdek. Například "šťovák" (původně to měla být proutěnka) vznikl ze šťovíků, posekaných v celé ohradě během přípravy trati pro cross. Dalším zajímavým skokem byl "hnoják", jehož vznik asi netřeba vysvětlovat. Zvláštností této trati byl i fakt, že se jednalo asi o jediné závody, kde se dala vyhrát jedna z překážek. Byla postavena ze dvou, cca 60cm vysokých, kulatých balíků sena, které věnoval sponzor a byly zároveň cenou za druhé místo v celkovém pořadí.

Všechny koně měli možnost si skoky pořádně prohlédnout zblízka a předejít tak prekérním situacím během závodu. Výška překážek byla díky faktu, že se jednalo o hobby podnik, taková, aby je bez problému přeskočil průměrný pes. Pravidla byla jednoduchá: absolvovat celou trasu, čítající 10 skoků, za čas kratší než 2 minuty a žádný ze skoků nevyhnout a nepoškodit. Pro řadu koní to byl poměrně problém, takže jsme se setkávali s roztodivnými úhybnými manévry, skoky z místa a v některých případech došlo i na úplnou ignoraci překážek. Pořadatelé pak součásti "rozebraných" skoků museli snášet z dalekého okolí. Ukázky skoků a výkonů jezdců přibližují přiložené fotografie.

Další skokovou disciplínou byl parkur, lépe tedy řečeno parkurek. Nedostatek skokového materiálu donutil pořadatele značně improvizovat, takže na jezdce čekaly čtyři klasické skoky, z nichž jeden se šel v obou směrech, opět o maximální výši 60cm. Přestože na začátku se zdálo, že pro koně bude parkur hračkou, nebylo tomu tak. Na závody přijeli totiž i jezdci s koňmi, kteří prakticky nikdy neskákali, případně skákání neměli v oblibě. Proto bylo při sledování klání možno spatřit koně, kteří si parkur v pohodě překlusali, aniž by si všimli, že v cestě leží barevné klacky, nebo naopak Koblížkovi, v jehož žilách koluje bujná krev dostihového plnokrevníka a který prakticky na všechny skoky vyčerpal toleranci dvojí neposlušnosti, parkur dlouhý několik málo desítek metrů trval déle než 2 minuty. Důležité ale bylo, že všechny nástrahy překonal a disciplínu úspěšně dokončil.

Drezura se odehrávala na velmi malé jízdárně (cca 18x30m). I to byl jeden z důvodů, proč byla úloha upravena pouze na 4 písmenka. Navíc řada lidí jela svou první drezuru v životě, takže nač je zatěžovat tolika písmenky. Vypsáno bylo několik cviků, které byly hodnoceny zkušenou cvičitelkou. Ta, aby měla dostatečný přehled, si k jízdárně nechala přivézt kočár, z jehož kozlíku hodnotila celé klání. Drezura byla okořeněna přítomností volně se pasoucích koní, kteří byli v ohradě sousedící s jízdárnou a čas od času se od svého balíku odskočili podívat, kdo zrovna zápolí, případně si očichat támhle toho nového koně. Největší úspěch jednoznačně sklidila Anča se svým Krtečkem, který vzrůstem připomíná spíše většího psa a na němž by většina z nás drhla nohami o zem. Ten však na drezurách odvedl velmi soustředěný výkon. (Snažení obou je zachyceno na fotografiích.)

Poslední soutěží, jejíž průběh i pravidla byly všem účastníkům předem zatajeny, byla bonusovka. Účelem bonusovky bylo, aby měli rovnou šanci i koně, kteří neměli úspěchy v klasických disciplínách - přeci jen je řada lidí více či méně trénuje. Pravidla byla opět jednoduchá, po menší ohradě bylo rozmístěno po stromech i po zemi deset plyšových zvířátek. Úkolem jezdce bylo ve 2 minutovém limitu posbírat co nejvíce těchto "plyšáků" a donést je do cílové bedny. Plyšáky bylo nutné sbírat spolu s koněm (buď ze sedla nebo ze země) a to vždy pouze po jednom. Ve výhodě tak byl ten, jehož kůň byl stoprocentně poslušný a příliš nepřemýšlel nad smyslem svého počínání. Největším problémem se nakonec ukázala orientovanost jezdců. Někteří po sebrání třech zvířátek měli problém najít další nebo těm v sedle nevyhovovalo, že leží na zemi a naopak těm co zvolili metodu s koněm na ruce vadily plišoví medvědi ve větvích.

Všechny soutěže běžely současně, ale i tak měli účastníci dostatek času se s nimi seznámit při čekání, až se na ně dostane řada. Pořadatelé měli k soutěžícím velmi rodinný přístup a tak se například několikrát stalo, že rozhodčí u parkuru probíhala celou trasu po svých, aby čekající soutěžící správně pochopili kurz parkuru a mezi čtyřmi překážkami nezabloudili. U crossu nebylo vyjímkou, když soutěžícího koně a jezdce po trase doprovázely spřízněné duše a ze všech sil hulákaly "holééééňň, pobízéééj".

Celý závod trval necelé čtyři hodiny. Po ukončení posledních soutěží pořadatelé vyhodnotili výsledky a vyhlásili vítěze každé disciplíny a prvních pět z celkového pořadí v každé kategorii. Díky sponzorům a dostatečnému počtu zúčastněných čekaly na vítěze hodnotné ceny. Pro koně nechyběla ošatka s ovsem a pro vítěze čestné kolo. Večer se někteří soutěžící ještě sešli s pořadateli u ohně, aby probrali úspěchy a neúspěchy celého klání.

Hrátky měly takový úspěch, že již během akce bylo rozhodnuto o jejich opakování v některém ze záříjových víkendů.

Výsledková listina v PDF. /79 kB/

Související odkazy: