Jezdecká a dostihová sezona - rozdělení disciplín

13. 8. 2000 Světem zvířat, 4/98

Velice často se setkáváme se situací, že se dozvídáme o jezdeckých závodech, které se někde uskutečnily, byly moc pěkné, zúčastnilo se jich hodně koní a počasí bylo nádherné. Málokdy se dozvídáme, kdy které závody budou. Uděláme proto výjimku a společně se podíváme na hlavní závody jezdeckého a dostihového sportu.

Protože jezdeckých disciplín je celá řada, upřesníme si jejich rozdělení a náplně.

Nejčastěji se můžete jít podívat na skokové závody, které jsou mnohdy označovány jako parkury. Při těchto závodech soutěží jednotlivé dvojice (kůň a jezdec) na kolbišti (což bychom mohli charakterizovat jako hřiště s překážkami). Překážky jsou očíslovány a soutěžní dvojice je musí překonat v předepsaném pořadí a ve stanoveném čase. Za chyby na překážkách, jako je shození, pobourání překážky nebo zastavení před překážkou, se přičítají trestné body. Jezdec a kůň je rovněž penalizován za překročení časového limitu. Skokové soutěže mohou být hodnoceny podle dvou stupnic. Podle první stupnice, která je označována písmenem A, se za chyby koně a jezdce přičítají trestné body, podle druhé stupnice, označované jako C, se sčítají trestné vteřiny (chyby jsou převáděny na vteřiny). V případě bezchybného absolvování parkuru se jezdci se svými koňmi rozeskakují na zvýšených překážkách. Vítězem se stává ten, kdo má nejméně trestných bodů (nebo vteřin) a nejlepší čas.

Nejdůležitější jezdeckou disciplínou je drezúra. I když mezi jezdci a diváky není v našich krajích příliš oblíbená, je základem pro všechny jezdecké disciplíny. Lapidárně řečeno je cílem drezúry vytvoření harmonické elegantní dvojice, která předvádí předepsanou drezúrní úlohu, aniž by diváci zpozorovali pomůcky jezdce. Drezúrní úloha se předvádí na drezúrním obdélníku o rozměrech 20 x 60 m (event. 20 x 40 m). Obdélník je rozdělen v určitých vzdálenostech a body jsou označeny písmeny. Nižší stupně obtížnosti drezúrních soutěží předepisují předvedení koně v jednotlivých chodech a ukázku základních cviků na jízdárně (kruhy, změny směru, obraty,…) v předem daném pořadí. U vyšších soutěží jsou požadovány náročnější cviky (překroky, pasáž, pirueta,…) a jezdci jezdí úlohu zpaměti. Rozhodčí hodnotí provedení jednotlivých cviků a porovnávají je s ideálním předvedením, obdobně jako při krasobruslení nebo v gymnastice. Kdo získá nejvyšší počet bodů, stává se vítězem.

Další rozšířenou disciplínou jezdeckého sportu jsou soutěže ve všestrannosti. Je to nejzajímavější a nejnáročnější jezdecká disciplína. Skládá se ze tří velmi rozdílných částí, kdy kůň i jezdec musejí být všestranně připraveni - proto soutěž ve všestrannosti. Soutěž trvá zpravidla tři dny. První den se jezdí drezúrní soutěže, druhý den následuje terénní zkouška a poslední den je na programu zkouška skoková - parkur. Druhý den je pro soutěžní dvojici nejtěžší, neboť je pro koně i pro jezdce zkouškou odvahy, statečnosti, šikovnosti a inteligence. Terénní zkoušku tvoří čtyři části - první klusový úsek, steeplechase, druhý klusový úsek a cross-country. Steeplechase je v tomto případě překážkový dostih jedné dvojice. Cross-country se skládá z mnoha náročných skoků v terénu - kůň s jezdcem překonávají velké kmeny, výskoky a seskoky do vody, těžké kombinace překážek mnohdy v členitém terénu, skáčou na vysoké náspy, přes „metr“ dřeva, přebíhají přes střechy překážek-domečků ad. Hodnocení je následující: z drezúrní zkoušky si soutěžící odnášejí trestné body (což je rozdíl mezi jejich skutečným a maximálním možným výsledkem). V terénní i skokové zkoušce mohou jezdci získat trestné body za chyby na překážkách nebo za překročení časového limitu. Všechny trestné body ze tří částí soutěže se sčítají a vítězí dvojice s nejmenším počtem trestných bodů.

Obdobné soutěžím všestrannosti jsou i soutěže spřežení. S koněm můžete závodit nejenom pod sedlem, ale i v zápřeží. U nás soutěží nejčastěji jezdci s dvojspřežím, méně často se čtyřspřežím a výjimečně s jednospřežím. Rozdělení jednotlivých hlavních částí soutěže pro spřežení je obdobně jako u soutěží ve všestrannosti. První den drezúrní zkouška, druhý den se jezdí tzv. maraton a třetí den překážková jízda. Protože s koňmi zapřaženými v kočáře by se dalo dost těžko skákat, jsou překážky stavěny tak, aby měly obtížné průjezdy. Jedna terénní překážka v maratonu má zpravidla šest nelehkých průjezdů, které si jezdec a jeho přísedící musejí zapamatovat a hlavně musejí přesvědčit koně, že právě těmito průjezdy je nutné projet. I v zápřeži musejí být všichni koně a soutěžící velmi odvážní. Nedělní překážková jízda, čili parkur, se jezdí na kolbišti mezi kužely a brankami. Na špičkách kuželů jsou umístěny míčky. Při shození míčku, poražení kužele či branky se zapisují trestné body. Čím jsou průjezdy mezi kužely nebo brankami užší, tím je soutěž obtížnější. Vítězem v soutěžích spřežení se stává ten, kdo má nejnižší počet trestných bodů ze všech tří částí soutěže.

K méně často konaným, a přesto pro Českou republiku v posledních letech k nejúspěšnějším disciplínám patří voltiž. Ve slovníku pod tímto pojmem naleznete vysvětlení, že se jedná o metání na koni neosedlaném. Pravda je, že kůň sedlo na hřbetě nemá, zato má však podložku (dečku) přepásanou obřišníkem s madly, kterých se při naskakování nebo při určitých cvicích můžete přidržet. Voltiž by se dala lépe charakterizovat jako gymnastika na koni. Cvičí se na jednom koni, který je veden na dlouhém vodítku (lonži) na kruhu. Při soutěžích se cvičenci mohou představit jako jednotlivci nebo ve dvojici nebo mohou cvičit ve skupině, která čítá osm lidí. Cvičenci musejí předvést předepsané povinné cviky a volnou sestavu. Vítězí ti, kteří získali nejvyšší počet možných bodů.

U nás opět málo rozšířené jsou soutěže ve vytrvalosti - distanční jízdy. Jedná se o soutěže jízdy na koních, kdy soutěžní dvojice musejí absolvovat předepsanou trať, nejčastěji 30 až 70 km. Každý z účastníků dostane mapu a itinerář, takže je zde kladen důraz na správnou a rychlou orientaci. V průběhu jízdy musejí účastníci projet povinnými průjezdy u kontrol a získat razítka. Vítězí sice jezdec s koněm, kteří dosáhli nejkratšího času, projeli všemi kontrolami a splnili příslušné úkoly, ale navíc musí jezdec přijet s koněm zcela zdravým, v dobré kondici a stavu.

Po jezdeckých disciplínách si řekneme několik slov k dostihům. Dostihy rozdělujeme na dostihy cvalové a klusácké. Cvalové dostihy se dělí na rovinné a překážkové. Mezi překážkové dostihy řadíme dostihy přes proutěné překážky, steeplechase, steeplechasecross-country (což je Velká pardubická) a cross country. K chovatelsky nejcennějším dostihům patří rovinové dostihy a z nich jsou nejvýznamnější tzv. klasické. Ke klasickým dostihům pro tříleté koně patří: Velká jarní cena, Jarní cena klisen, Derby, Oaks, St. Leger.

Zajímavosti

Podobné články