Zahajovací disciplínou byl parkur stupně ZM pro dospělé jezdce, do kterého se přihlásilo 31 účastníků. Zajímavý kurz začínal šesti skoky základního parkuru a jeho stavitelka, paní Ivana Maršálková, musela přihlížet i k nerovnostem a mírnému sklonu terénu. Pokud dvojice bezchybně překonala prvních 6 skoků, mohla plynule pokračovat do druhé fáze, kde na ni čekaly další 3 překážky. Složení jezdců a koní na startu bylo pestré, v převaze ČT a A1/1 se našli i kříženci arabského či chladnokrevného koně. Devětkrát jsme byli svědky vyloučení dvojice pro třetí neposlušnost. Pořadatelé odměnili prvních 6 umístěných cenami z bohaté sponzorské nadílky. Nejlépe se vedlo Radce Fridrichové s Filou (Stáj Čány Pěčín), druhé místo obsadila Alena Pospíchalová s Šampiónem (JK Skrovnice) a třetí patřilo Katce Klofandové s Gerikem (Ranch Henry, Javornice).

Jezdecký den pokračoval parkurem pro děti a pony, ve kterém se přes počáteční obavy objevilo přes 10 startovních dvojic. Malí jezdci všem předvedli skutečnou kuráž, odvahu a přiměřeně risku, takže jejich jízda byla divácky velmi atraktivní. Bohužel, v době uzávěrky článku nám nebyly doručeny oficiální výsledky této kategorie.

Téměř shodné startovní pole se sešlo i při následující jízdě zručnosti, jejímž cílem bylo prověřit schopnosti koní i jezdců a jejich vzájemnou souhru. Soutěžní dvojice v kategoriích "jezdečtí koně" a "pony" absolvovaly kavalety v klusu a slalomem, úzký skok, tyče, couvání na předepsanou vzdálenost a barely. Prvenství mezi jezdeckými koňmi si svou dravou jízdou vybojovala dvojice Josef Štěpánek s jedenáctiletým Turf Clubem ze stáje On Little Hill Javornice. Cenu pro druhého v pořadí si odvezla opět Radka Fridrichová, tentokrát s jedenáctiletým Čánym a pro třetí místo si v sedle osmileté chladnokrevné Týny dojel Milan Všetička z Rychnova nad Kněžnou. Svá želízka do soutěže přiložil i hlavní sponzor - společnost FITMIN Helvíkovice (www.fitmin.cz), který vyslal na trať Kristýnu Hájkovou na Berušce a Alžbětu Štěpánkovou na Maxovi. Dvě předávané ceny v soutěži zručnosti nenechaly nikoho na pochybách, že jejich výběr byl správný.

V přestávce měli diváci možnost shlédnout ukázku voltižního umění v podání JK Žamberk. Pod vedením lonžérek Diany Zemanové a Radky Dvořákové své náročné sestavy předvedlo 12 dívek ve věku 6-15 let, které svým půvabem i perfektní vzájemnou souhrou nastolily příjemnou atmosféru pro slavnostní nástup.

Slavnostní nástup nabídl divákům ojedinělou podívanou, kterou moderátorka jezdeckého dne, paní Milada Barešová, obohatila svým komentářem, plným lidové slovesnosti. Jako první předjelo dvojspřeží českomoravských belgiček nejstaršího účastníka dne, 68letého p. Šejvla, které přivezlo trubače se slavnostní fanfárou.

Atmosféru (nejen) v hledišti následně rozvířilo ve Slatině již dlouhá léta neviděné čtyřspřeží, vedené p. Svobodou (Pěčín) a Štěpánkem (Lukavice). Však také pro tento slavnostní okamžik byly jejich klisny Jolly, Dana a Síla vůle sepřaženy s čtyřletým plemenným hřebcem 2775 Neugo s.v. Perfektní dojem z této nezvyklé "čtyřky" umocnila na první pohled zřejmá lehká ovladatelnost koní, uvyklých náročné práci v lese, jejich estetický soulad a souhra obou kočí.

Podstatnou částí předvedení koní v zápřeži jsou samozřejmě i jejich postroje. Nádherné, naleštěné postroje a překrásné darmovisy (ozdobné pruhy, které visí koním po boku dolů) byly odjakživa pýchou hospodářů a i v dnešní době jsou záležitostí finančně tak nákladnou, že pro účely chovatelských a jezdeckých dní si je často kočí navzájem půjčují. Slavnostní čtyřce zapůjčil postroje pan Bohuslav Kail ze Slatiny nad Zdobnicí, který zároveň přivezl bryčku, vůz a bezchybně dirigoval průběh celé votazajské a "chladnokrevné" části.

Slavnostní defilé pokračovalo kolekcí zemědělských strojů v zápřeži, kterou uvedl kočí pan Bartoš st. ze Slatiny nad Zdobnicí ruchadlem. Ruchadlo (neboli lopatáč) zlepšilo obdělávání půdy, kterou nejen obracelo, ale i mísilo. Vynalezli jej bratranci Veverkovi z Rybitví u Pardubic a dalo základ pluhu pro celou Evropu. Secí stroj zapřáhl kočí pan Blažek z Kameničné. Od pradávna se u nás selo ručně, někde ještě i po 2. světové válce, a to z loktuše, které se říkalo rozsývka. Do špatné půdy se vždy selo hustě, do dobré řídce. Český secí stroj byl vynalezen v 18. století a předčil ve své době i nejvyspělejší stroje západní. Do padesát let staré, dosud funkční hrabicovky, zapřáhl dvojspřeží pan Fajgl z Končin. Chronologickým pokračováním řady byl žací stroj, prezentovaný dvojspřežím pana Juřička z Českého Meziříčí. Připomeňme si, že nejstarším žacím nástrojem byl obilný srp. Říkalo se mu "zubák", protože měl zubaté ostří a tento princip je použit i v dnešních sekačkách. S obracečkou přijel nejmladší kočí dne, čtyřiadvacetiletý pan Leicht z Těchonína s šestiletým ČMB Normanem. Obracečka ve své době velmi ulehčila práci ženám, které s hráběmi putovaly přes ohromné louky a musely všechno seno obracet ručně. Osmiletá chladnokrevná míšenka Týna, vedená Milanem Všetičkou, přivezla pohrabáč. Další zápřež pod vedením pana Rouse z vesničky Bystřec představila divákům žebřiňák - vůz, který si, plně naložený snopy, spojujeme se žněmi a na kterém se i vozilo obilí do mlejna a mouka z něj. Vždy, když přijel do stavení žebřiňák naložený obilím, vzal hospodář tři klasy z prvého vozu, ponořil je v potoce do vody a byl si pak jist, že mu úroda neshoří. Když se žně zdařily, vždy první snop vázala hospodářova žena. Která dívka vázala povříslo jako poslední, říkalo se, že se provdá za starého muže. Žebřiňák táhli hřebci ČMB Brutus a Bar. Pan Kocián z Kvasin zapřáhl své desetileté ČMB klisny do vozu, známého u nás prokazatelně již od 1. tisíciletí, který se používal k zajištění provozu usedlosti, při cestách na trh nebo za vejdělkem. Bednový vůz na brambory - bedňák - předvedlo dvojspřeží běloruských tažných koní pana Bednáře z Kameničné, který chová koně již 10 let. Zajímavou atrakcí se stal hasičský vůz, obsazený hasiči v dobových uniformách a tažený dvojspřežím klisen pod vedením kočího p. Bartoše ml. ze Slatiny nad Zdobnicí. K vidění byly i mnohé další bryčky a vozy nejrůznějšího charakteru a zaměření - 19-letý strakáč p. Jakubce v malé bryčce pro přepravu osob, zmenšený nákladní vůz, bryčka pana Chlumeckého, duše celého jezdeckého dne, který přivezl dětskou svatbu a na závěr bryčka s usmívajícími se myslivci. Doprovodným programem mimo kolbiště pak byla výstava bryček a děl ak. malíře pana Vojtěcha Sedláčka.

Po slavnostním nástupu a dekorování předchozích disciplín gradovalo odpoledne jízdou zručnosti vozatajů a pony zápřahů. Deset dvojspřeží a tři jednospřeží změřilo síly na trati, která dobře prověřila spolupráci vozataje s koňmi a mezi koňmi ve spřežení navzájem. Nájezd z druhé na třetí branku vyžadoval prudký obrat vozu v ostrém úhlu, vymezená zatáčka ve tvaru "L" pak koncentrovanou pozornost. Velmi zajímavou překážkou bylo č. 9, ohraničený prostor ve tvaru písmene "U", na jehož konec mělo každé spřežení přesně zajet a opětovně vycouvat, s následným obratem vlevo o 90° a finišem do cílové branky. Tuto překážku nejlépe absolvovalo dvojspřeží manželů Svobodových z Pěčína, jejichž (teprve tříletá) Síla vůle a devítiletá Dana skutečně zastavily těsně u břevna a okamžitě i precizně vycouvaly. Bohužel, kvůli chybě v kurzu trati ztratila zápřež cenné vteřiny a přestože trať absolvovali jako jediní celou ve cvalu, skončili až v druhé polovině startovního pole. Vítězem jízdy zručnosti v kategorii dvojspřeží se stal pan Václav Dohnal ze Zaloňova, který zapřáhl nejmenší vozatajské koně tohoto dne - Jívku a Silvera plemene welsh part bred. V kategorii jednospřeží si vítězství svou temperamentní jízdou a časem 1:31' zajistil pan Josef Tomek (ZOO HOBBY Vamberk) s huculem Filipem.

Pro shlédnutí těchto "dramat na čtyřech kolech" bylo skutečně velmi těžké soustředit se na další nesoutěžní ukázku jezdeckého umění, tentokrát drezúrní, v podání Magdalény Domšové v sedle Donfase. Donfas je 17letý bavorský teplokrevník bez původu, který je přiježděn do stupně "T" a najdete ho u manželů Kotyzových v Deštném v Orlických horách. Prvky klasické drezury, které jsme v podání Magdy a Donfase shlédli, působily neuvěřitelně lehkým dojmem a jejich vystoupení přimělo nejednoho diváka začíst se do své vstupenky, ve které měl popsány základní charakteristiky a znaky všech předváděných disciplín.

Předposlední soutěží byl parkur - žolík, do kterého se přihlásilo 17 dvojic. Jejich úkolem bylo nasbírat co nejvíce bodů, a to i za pomoci jedné speciální překážky, která měla nejvyšší bodové ohodnocení. Žolík se v této soutěži stal přímo záležitostí cti a našly se dvojice, které se jej pokoušely překonat stůj co stůj i s vědomím bodové ztráty. Vždyť kolikrát v životě se vám poštěstí skákat přes postel se stařenkou :o) Nejúspěšnějším jezdecem se stal opět Josef Štěpánek na koni Turf Club ze stáje On Little Hill v Javornici, kterému se vyplatil dravý styl a trochu vyšší míra rizika.

Opravdovým vrcholem III. jezdeckého dne ve Slatině se ale stala dlouho očekávaná Soutěž o nejsilnějšího chladnokrevného koně Orlických hor. Na start se postavilo 15 párů, které se sjely z nejrůznějších koutů hor a tak měl název soutěže své skutečné opodstatnění. Pravidla soutěže byla jasně daná. Dvojice (kočí + kůň) soutěží v tahu saní s předem určenou zátěží. Kočí vede koně na otěžích a smí jej povzbuzovat pouze hlasem; povoleno je jedno zastavení. Dvojice absolvuje přesnou 20ti-metrovou trasu a je vystřídána další. Když odjede celé startovní pole, přidá se na saně další zátěž a jízdy se opakují. V případě shodného výsledku co do váhy rozhoduje delší ujetá trasa.

Počáteční zátěž na saních představovala 425 kg, váha saní je 145 kg, celková hmotnost taženého břemene tedy byla 570 kg. Podstatná část koní ukončila soutěž na krásné váze 1165 kg; sluší se poděkovat jejich kočím za ohromnou ohleduplnost vůči koním. Vždyť vizitkou dobrého kočího je v takové soutěži i umění včas odstoupit.

Na váze 1305 kg praskl sedmileté klisně ČMB Silvě v cíli pobočák a se svým majitelem, 68letým p. Šejvlem z Jablonného nad Orlicí, bohužel opustila soutěž. Styl, jakým si s touto váhou poradila, nenechal ale nikoho na pochybách, že jde o opravdovou profesionálku. Nepotřebovala hlasové pomůcky svého kočího, oba si vykračovali s neviděnou lehkostí a nebýt únavy materiálu postroje, zcela jistě bychom je viděli v klání o posty nejvyšší.

K tahu břemene o celkové váze 1405 kg se probojovalo jen 5 dvojic a obecenstvo i jejich již nesoutěžící kolegové se dostávali do varu. Na této váze - a tedy krásném 5. místě - skončili Josef Svoboda z Pěčína s devítiletou, zkušenou klisnou ČMB Danou po Bragir.

Za mohutného povzbuzování a o 40 kg výše ukončil p. Svoboda klání i se čtyřletým plemenným hřebcem slezského norika Neugem. Neugo, který v loňském roce působil na stanici ERC Mnětice, je manželi Svobodovými (společně s Danou) využíván ke každodenní práci v lese. Přesto, že teprve čtyřletý a teprve s tříměsíční praxí, dokázal se mezi ostatními čtyřletky v této soutěži prosadit nejvýše a ukázal, že jeho výkonnost velmi rychle stoupá.

Do klání o titul postoupily poslední tři dvojice a intenzita pobídek i od přihlížejících kolegů nabrala nečekané obrátky… Bylo úžasné sledovat kolemstojící kočí, dětský potěr a diváky, kteří tak dlouhý den vydrželi a své favority neopustili ani po tolika hodinách čekání, jak prožívají "boj o dvacet metrů" a s nefalšovaným nadšením fandí všem, kdo vydrželi.

O druhé a třetí místo se svorně podělili pan Pavel Bartoš ze Slatiny nad Zdobnicí s desetiletou klisnou Blankou a pan Adolf Štěpánek z Lukavice se sedmiletou klisnou slezského norika Jolly.

Absolutním vítězem a tedy nositelem titulu "Nejsilnější kůň Orlických hor 2002" se stal šestiletý hřebec ČMB Norman Jana Leichta z Těchonína, který jako jediný pokořil hranici 1445 kg. Šťastný pan Leicht, který si za své vítězství odnesl kromě věcných cen od spozorů i zlatý pohár pro nejsilnějšího koně, nám na Normana prozradil, že jej koupil jako ročka a od jeho 2,5 let s ním přibližuje dříví. Vy si můžete Normanův triumf vychutnat na fotografiích, přiložených k tomuto článku.

III. jezdecký den ve Slatině nad Zdobnicí úderem osmé hodiny večerní skončil. Několik desítek koní a jezdců se odebralo k domovům, běžnému poklízení i zaslouženému odpočinku a pořadatelům, tak jako vždy, započala druhá směna, během které bylo třeba veškeré stánky, vybavení a odpadky z jarní slatinské louky odklidit. Zůstalo však plno dojmů a v duchu hesla celého dne i myšlenky na další osud především chladnokrevných koní v našich zemích.

Koně sloužili našim předkům již v dávných dobách. Dobrý hospodář se bez nich prostě neobešel a mnohdy jeho život i existence celého hospodářství stála právě na nich. Nemoc či úmrtí koně byly pohromou, která se rodiny dotýkala tak silně, jako odchod blízkého člověka. Přesto, že dnes chladnokrevné koně v zemědělství a lesním hospodářství nahrazují moderní stroje, mají zejména v horských oblastech stále své opodstatněné a leckdy nenahraditelné místo a práci. Třetí jezdecký den ve Slatině nad Zdobnicí navíc jasně prokázal, že jejich precizní práci v lese, kde centimetry, styl a zároveň ohromná síla a vytrvalost rozhodují ruku v ruce o úspěchu pracovního dne, lze přirovnat k vrcholovému sportu. Chladnokrevní koně tak nalezli další rozměr soužití s člověkem. Nezapomínejme na to.