Eva Wiemers byla v Čechách

23. 11. 2004 Dušan Maňas Autor fotek: Dušan Maňas

S velkým ohlasem se setkal víkendový kurz se světoznámou cvičitelkou koní Evou Wiemers, který se konal 6. a 7. listopadu v jezdeckém centru Hyperion v Černotíně.

Mgr. Eva Wiemers, autorka řady knih, video a DVD nahrávek, představila vlastní „Wiemers cestu“ gymnastického výcviku koní, které označuje jako „zirzensisch“. Vedoucí jezdeckého centra a překladatel kurzu, dr. Andreas Hoffmann, už na začátku kurzu upozornil, že se - jak se často tvrdí - nejedná o učení cirkusových kousků, ale že cílem této práce je gymnastický výcvik, díky kterému kůň poznává své tělesné, ale také psychické možnosti. V posledních letech spolupracuje Eva Wiemers s řadou veterinářů a fyziopraktiků. Společně zjistili nejen to, že se díky tomuto gymnastického výcviku dá připravit mladý kůň na nesení váhy a vyrovnání se s váhou budoucího jezdce (takto vycvičení koně vypadají - co se jejich svalové hmoty a pohyblivosti noh týče - jako koně se sportovním výcvikem), ale že u starších koní se při pravidelném výcviku postupně pozvedne přirozená hřbetní linie a že takto cvičený kůň se může dožít vysokého věku v plné síle.

Celkem se tohoto kurzu zúčastnilo přes 30 koňařů z celé ČR. Část z nich se ukázala být občas nedisciplinovanými posluchači. To když chtěli radit i přes to, že tento způsob výcviku zatím neznali. Aktivně se kurzu zúčastnilo osm koní různých plemen (anglický plnokrevník, lipicán, norik, ČT, welsh) a pohlaví (klisny, valaši a jeden hřebec).

Hned na začátku vysvětlila Eva Wiemers svou teorie vandrování, která vychází z přirozeného putování koní po jejich revíru. V krátké době vytvořila mezi zvířaty takový klid, že se některá začala spokojeně válet. Následovalo „parkování“, tedy postavení koně vůči jeho pánovi tak, jak to známe z řad jiných přirozených přístupů ke koním. Cvičitelka zároveň vysvětlila, proč se jako bývalý vyznavač Parelliho metody (kterou v podání autora stále považuje za didakticky výbornou) od této školy distancovala, proč vytvořila pojmy jako pozitivní zesilovač a negativní zesilovač k motivování koní. Na jedné zúčastněné klisně, která prošla Parelliho výcvikem, ukázala jaké problémy tento kůň si z toho odnesl.

Při absolvování třífázové „Wiemers cesty“ vede výcvik k úklonu, lehu, sezení a stoupání koní na zadní nohy. Kůň přitom musí pomalu pracovat, aby nejdříve poznal a později správně využil své svalové a šlachové možnosti. Výcvik začal strečováním předních noh, zvedáním předních noh na jemné tušírování bičíkem a ohýbáním koňského hřbetu kolébavým pohybem (cvičitelka vše důkladně vysvětlila z hlediska anatomie koní). Eva Wiemers neustále upozorňovala, že je důležité koně pochválit za každý pokrok, i ten sebemenší, a nemyslet na určitý cíl. Kůň potřebuje znát jednotlivé součásti daného cvičení a pak tyto části sám od sebe spojuje, protože celou řadu těchto cviků zná z přirozeného chování ve stádě. Vzorným příkladem byla pětiletá klisna, před kurzem důkladně cvičená všemi základními kroky, která na malý povel Evy Wiemers udělala perfektní úklonu. Další zvířata byla na dobré cestě a Eva Wiemers zastavila snahy majitele vždy v momentě, kdy bylo zjevné, že kůň ještě před dosažením cíle potřebuje prohloubit základy gymnas tického výcviku. Eva Wiemers byla s výchovou všech zúčastněných koní velmi spokojená. Na dvou už pokročilejších koních demonstrovala, proč se majitele nedostali dál. Upozornila na řadu chyb, které se při výcviku staly a na místě je opravila, protože ukázala jak využít to, co kůň umí k vylepšení své fyzické kondice.

Eva Wiemers pracuje s pozitivním zesilovačem, který má tři stupně: hlasová pochvala, hlazení koně a pamlsek. Vysvětlila, jaké uklidňující účinky má pro koně žvýkání. Ovšem kůň musí být naučen tak, aby mu ruce člověka připomínaly struky mateřského vemene a že z nich takový pamlsek musí opatrně „vycickovat“ (zde vynalezla německý pojem „zitzeln“). Pak kůň vnímá pochutinu jako něco, co si zaslouží opatrnou prací, zpomaluje žraní a stane se klidnějším. Jak Eva Wiemers ukázala společně s Andreasem Hoffmannem, řada koní neumí vycumlat pamlsek, ale pokusí se kousnout do ruky trenéra, aby se co nejdříve dostal k dobrotě. Právě zde je důležité, aby trenér necukal rukou, aby ruku správně nastavil tak, aby k většímu pokousání nemohlo dojít. Pokud trenér cuká, urychluje pohyb koně směrem k sobě, tím se kůň dostane do osobní aury člověka a začíná bojovat o pozici.

Eva Wiemers také představila svou práci s tzv. nožní lonží, která žádá zručnost trenéra. Tu museli účastníci kurzu na sobě navzájem dlouho cvičit. Lonže pomůže najít zvířeti tělesnou rovnováhu na třech nohách, aby později při úkloně nepadl na stranu.

Kurz byl velkým impulsem pro českou koňařskou obec. Ukázal, že kůň a jeho kondice může být smysluplně cvičená ze země, že kůň může projít takovým výcvikem, aby byl perfektně připraven na nesení váhy vlastní i váhy jezdce, že gymnastická terapie, která si u nás skutečně zaslouží název „koňská jóga“, pomohla i koním starým nebo nemocným a že dobře školený veterinář může při různých cvicích poznat na pohybu koně různé nemoce (jako artrózu kopyt) dříve, než ji kůň sám ukáže špatným pohybem.

Podobné články

Když jsem dělala v roce 2019 první rozhovor s Kateřinou Jindrovou, tušila jsem, že si nepovídáme naposledy. Katčina pracovitost a zápal je totiž…

Idnes.cz

Divadlo a hraní ho chytly až s věkem, kdy opustil práci prodavače aut v mototechně. Vášní ke koním ochořel spolu s bratrem Karlem mnohem dřív. Rozumí…