Antonín Sádlo

Redakce časopisu Jezdectví se rozhodla tento rok uvést do Dvorany slávy pana Antonína Sádla za celoživotní přínos pro chov tzv. miniaturních koní. Antonín Sádlo se narodil v Roztokách u Prahy (v Žalově) 30. října 1930. V kontaktu s koňmi byl již od útlého dětství. Jeho dědeček měl totiž povoznictví a vozil z Mělníka do Prahy zeleninu. Později u svého strýce vypomáhal na statku a několik let pracoval také v pražské Zoologické zahradě, kde s koňmi vozil seno až ze zámku v Lánech. V roce 1958, po návratu z pracovního pobytu v Albánii, si koupil se svojí ženou Soňou prvního vlastního koně. Byla to klisna shetlandského poníka Popelka, která do té doby měla problémy se zabřeznutím. Pan Sádlo k ní přikoupil od cirkusu Berolina bělouše Maxe, se kterým Popelka nakonec dala celkem 8 hříbat. Tím prvním byla klisnička Soňa (pojmenovaná přizvaným veterinářem podle manželky pana Sádla), která dala mnoho hříbat a dožila se úctyhodného věku 30 let.

Vlastní chov doplňovali Sádlovi nákupem dalších poníků. Přes Zoologickou zahradu v Děčíně např. zakoupil pan Sádlo z Holandska strakatého minishetlandského hřebečka Maxe, který měřil pouhých 62 cm a s ním založil chov miniaturních koní u nás. Jelikož však byl strakatý, což se ne všem chovatelům líbilo, tak společně se ZOO Dvůr Králové přivezl ještě hřebce Goldena. Chovu shetlandských a minishetlandských pony se věnoval až do roku 2000 a byl také u zrodu Klubu chovatelů shetlandských pony. Spolupracoval v této oblasti např. s dr. Trojanem, ing. Tvrdíkem, ing. Jakovljevičem a dalšími známými pony chovateli. V průběhu čtyř desetiletí se v malém „žalovském“ chovu narodilo téměř 40 hříbat.

K chovu amerických miniaturních pony se dostal zcela náhodou. Jeho kamarád mu prozradil, že do České republiky přivezla Kanaďanka Joy Zelitt velké množství koní a mezi nimi i stádečko těchto miniaturních poníků. Antonín Sádlo neváhal a domluvil s ní směnný obchod. Pět klisen a jednoho hřebečka tohoto plemene (vč. veškerých průkazů původu) od ní pořídil výměnou za hřebce, dvě klisny shetlanského pony a finanční doplatek. Nově nabytí koně přitom nebyly vůbec v dobrém stavu. Obětavou láskou Sádlových se však všechno strádání brzy vytratilo a poprvé je veřejnosti představili na jarní výstavě koní na pražském Císařském ostrově v roce 2002. Od té doby se zúčastňovali všech koňských výstav v Praze, v Lysé nad Labem, v Pardubicích a dalších městech. Bohužel se paní Soňa již nedočkala prvního hříbátka z vlastního chovu amerických miniaturních pony, které se narodilo v zimě roku 2005. Hřebeček dostal jméno Anil a mezi jeho kmotry byla i redakce časopisu Jezdectví. Na její pozvání se pan Antonín Sádlo zúčastnil o rok později se svými poníky také galavečera Koně na Žofíně a jeho čtyřnohé svěřenkyně – klisnička Chinook Pebles se svojí měsíční dcerkou Barborou Pebles – se staly historicky prvními koňmi, kteří byli přítomní v hlavním sále paláce Žofín. Do dnešního dne se v chovu pana Sádla narodilo celkem 7 hříbat plemene americký miniaturní kůň a toto číslo zcela jistě není konečné.

 

Ferdinand Minařík

Časopis Paddock Revue se rozhodla vyzdvihnout práci Ferdinanda Minaříka (nar. 6. 3. 1941). Ten jako žokej vyhrál celkem 376 dostihů a dělí se o šesté místo historického žebříčku českých rovinových žokejů. Rodák z Děčína vyhrál první dostih v roce 1965 v sedle klisny Molekula u trenéra Cellera, dále prošel stájemi legendárních trenérů Koloce, Lakse a Čechury. V sedmdesátých letech působil

osm let ve stáji Motešice. Vyhrál celkem osm klasických dostihů - třikrát Jarní cenu klisen, dvakrát St. Leger a Velkou jarní cenu, a jednou Oaks. Mezi lety 1968 a 1989 vyhrál sedmkrát Velkou květnovou cenu, největším mezinárodním úspěchem pro něj bylo vítězství v Ceně Prahy s Latinou na Mezinárodní mítinku 1980 v Budapešti. Dvakrát získal titul šampiona československých dostihových jezdců. Jezdeckou kariéru ukončil roku 1992. Od roku 1980 se do roku 2001 věnoval tréninku dostihových koní a dosáhl dvou klasických vítězství – s Vagrajem vyhrál Velkou jarní cenu 1982 i jako jezdec, poslední klasický úspěch získal v roce 1999 s Bohemian Ladem v St. Leger. V posledních letech působí jako propagátor dostihů a odborný poradce v dostihových pořadech České televize.

 

Tým Horse Academy v Radimovicích

Zpravodaj Jezdec ocenil rovnou celý tým Horse Academy v Radimovicích, který se již podruhé zúčastnil letních olympijských her v disciplíně všestrannost. V jeho čele stojí majitel jezdeckého centra Marek Šebesťák (oceněný ve dvoraně slávy časopisem Jezdectví již v roce 2004), který se před lety rozhodl vybudovat nejen prestižní jezdecké středisko, ale navrátit český jezdecký sport i na olympijské hry. To se mu podařilo, a tak druhým členem radimovického týmu je Jaroslav Hatla, jenž s irským koněm Kyrenejennallas Boy startoval v roce 2004 v Aténách, kde tato dvojice zvládla soutěž velmi dobře a umístila se na krásném 22. místě. Plány startu na OH 2008 v Hong Kongu se již téměř rozplývaly, ale díky úsilí celého týmu, do něhož patří ještě ředitelka areálu Horse Academy Zorka Krásná, se po senzační jarní kvalifikační sérii na významných evropských závodech (Francie, Itálie, Polsko) radimovická dvojice Jaroslav Hatla a tentokrát česká klisna Karla probojovala mezi 75 člennou světovou elitu. I když samotný závod tentokrát pro naše barvy tak dobře nedopadl, právě zásluhou Horse Academy měli příznivci jezdeckého sportu možnost sledovat nebývale rozsáhlé zpravodajství z jezdeckých soutěží OH. Jezdecký sport se v dosud nejvyšší míře dostal i na stránky všech velkých celorepublikových deníků,

a za to patří letošní ocenění zpravodaje Jezdec právě týmu Horse Academy.

 

 

Tomáš Janda nejstarší

Pořadatel výstavy Kůň 2008, společnost In-expo Group, jmenuje do Dvorany slávy Tomáše Jandu nejstaršího. Narodil se 4. 12. 1921 v rodině soukromého zemědělce ve Zdeslavi u Klatov. Obecnou školu absolvoval v Poleni, měšťanskou v Chudenicích a Hospodářskou školu v Klatovech. V r. 1946 se oženil a převzal po rodičích hospodářství. Vzdoroval vstupu do družstva a když byl v r. 1953 donucen vstoupit byl v r. 1956 opět vyloučen pro kulacké názory. Nakonec do družstva přesto v r. 1961

vstoupil a pracoval ve funkci rostlináře a zootechnika, později až do důchodového věku již pouze jako zootechnik. Na hospodářství měl vždy min. 3 koně, od r. 1980 pak začal provozovat stanici plemenných hřebců. V r. 1984 spoluzakládal Dobrovolné sdružení chovatelů a přátel koní Klatovska a Domažlicka. Již prvního setkání ze zúčastnilo na 70 přátel koní včetně několika nezvaných zájemců ze strany tehdejší StB. Do r. 2006 vyhotovoval dnes již legendární zápisy z pravidelných setkání dobrovolného sdružení. I hned po revoluci začal soukromě hospodařit statek předal svému synovi, také Tomášovi v r. 1992.