Jiří Gebauer

Redakce Jezdectví se rozhodla do Dvorany slávy jmenovat za celoživotní propagaci jezdeckého sportu Jiřího Gebauera. Narodil se 9. 7. 1939 v Hradci nad Moravicí – Kajlovci. Ke koním ho přivedl strýc, který pracoval jako voják z povolání v tehdejší vojenské hříbárně v Rudné pod Pradědem. Od 15 let byl členem Baníku Ostrava a s dorosteneckým družstvem v roce 1957 startoval na MČR v Poděbradech, tehdy ještě v družstvu na dvou koních - Tygrovi a Junákovi. Později se zúčastnil mj. mezinárodních závodů v Poděbradech s Viktorem a během vojenské služby (1959) jezdil v Liptovském Mikuláši klisnu Icu, s níž startoval např. v družstvech na MČR v Pardubicích.

V sedmdesátých letech musel pro časovou náročnost zaměstnání přestat aktivně jezdit, a tak se zúčastňoval soutěží alespoň jako divák. Začal psát krátké zprávy o závodech do okresních novin Naše Opavsko, později přidal i fotografie. Novinařina ho začala bavit. Osobně se seznámil se sportovními redaktory a stal se dopisovatelem krajské redakce Nová svoboda (dnes Moravskoslezský deník), Zemědělských novin, Jazdectva (později Jezdectví)... Rovněž tak od samotného vzniku zpravodaje Jezdec spolupracuje s Cyrilem Neumannem. Krátké sloupečky se postupně rozrostly na delší texty. Obsáhlejší články vycházejí zejména k větším závodům jako jsou GP, MČR apod. Se sportovními redaktory, kteří i po letech zůstávají mnohdy stejní, se zná velmi dobře a s jeho příspěvky tak počítají předem. Např. letošní VC Ostravy byla věnována dokonce celá novinová strana! Jeho snímky však nevycházejí jen v novinách a odborných časopisech. V roce 1986 vydalo nakladatelství Olympia knihu Josefa Dobeše „Jízda na koni“ a autorem byl požádán o dodání fotografické přílohy.

V období osmdesátých let byl zvolen do Okresního jezdeckého svazu ČSTV v Opavě, Krajského jezdeckého svazu ČSTV v Ostravě a metodické komise Jezdeckého svazu ČR, kde zajišťoval školení pedagogických kádrů několik funkčních období.

Koním se věnuje celá jeho rodina. Se svou první manželkou se poznal na jízdárně, jezdily i obě jejich dcery a nyní pokračují vnučky Hana a Tereza Vitáskovy a vnuk Jan Zwinger. Ten se např. zúčastnil letošního MČR v kategorii 14 – 16 let. V roce 1982 Jiří Gebauer ovdověl. Jeho současná manželka Miluše se ovšem také aktivně zapojila do jezdeckého sportu a je rozhodčí na závodech. Jiří má kvalifikaci cvičitele, stavitele parkuru a národního rozhodčího. Z uvedených funkcí vykonává zejména poslední jmenovanou.

Foto Helena Görnerová

František Hrúzik

Redakce zpravodajského serveru o koních Equichannel.cz jmenuje do Dvorany slávy Františka Hrúzika, který je v současné době nejstarší žijící československý olympionik v jezdeckém sportu. Prvního května letošního roku se dožil osmdesáti let, přesto je stále je v oblasti hipologie stále aktivní.

Narodil se v Topoľčiankách a v tomto malebném koutu Slovenska žije dodnes. Do tamního hřebčína nastoupil již v roce 1941, tedy jako čtrnáctiletý. Až na dva roky základní vojenské služby, kterou podstoupil v letech 1947 až 1949 u jezdeckých eskadron v Topoľčanech a poté v Nových Zámcích, svoje působení v topoľčianském hřebčíně nikdy nepřerušil. Snaží se tam být platný i po odchodu do důchodu a v místním hipologickém muzeu působí jako správce a údržbář, v sezoně pak zastává podle potřeby funkci průvodce.

Poprvé získal mistrovské medaile, a to hned dvě (bronzové), na IX. mistrovství republiky 1957 v Tatranské Lomnici. První z nich vybojoval jako člen drezurního družstva, druhou mezi jednotlivci v military. Největší jeho úspěchy jsou spjaty s koňmi Silná a Omen. Se Silnou vydobyl svůj první mistrovský titul ve všestrannosti na XI. mistrovství Československa v Pardubicích (1959). S Omenem startoval o rok později ve stejné disciplíně na XVII. olympijských hrách v Římě, soutěž však bohužel nedokončil.

Ve svých padesáti letech získal František Hrúzik s koněm Kriváň stříbrnou medaili ve skoku družstev na mistrovství Československa v Nitře. V té době se však začal věnovat více soutěžím spřežení, především čtyřek. Na závodní úrovni reprezentoval hřebčín Topoľčianky až do svých šedesáti let. Z úspěchů, jichž v této disciplíně dosáhl, si nejvíce cení 3. místa na mistrovství Maďarska v roce 1979.

František Hrúzik jezdí na koni dodnes. Každoročně se v sedle zúčastní Hubertových jízd a v posledních letech startuje rovněž ve skokových soutěžích pro „staré pány“. „Když se mě lidé ptají, co mě k tomu pořád táhne, mám v rukávu pohotovou odpověď: Jedu proto, že nevím, zda příští rok budu moci,“ říká s úsměvem.

Foto Josef Malinovský