Dovolená s koňmi IV. - Jerez de la Frontera

14. 2. 2006 Martin Blazek Autor fotek: Lucie Korejsová

Po návštěvě Equitany 2005 v německém Essenu, kde se nádherně prezentovali španělští koně, jsme se hrozně těšili na setkání s nimi v jejich domovině, v jihošpanělské Andalusii. Předem musím říci, že to bylo asi naše nejhorší zklamání při cestách za koňmi. Touto epizodou zároveň končí náš miniseriál o dovolenkovém putování za koňmi Evropy.

Kam na dovolenou?? Do Portugalska, tam jsme ještě nebyli.. Autem?? Jasně, ať něco vidíme.. A když máme něco vidět, pak samotná cesta bude cílem naší letošní dovolené. Výsledkem bylo 10.000 ujetých kilometrů za necelé 3 týdny, se zastávkami ve francouzké Normandii, Španělském Baskitsku, Portugalsko od severu k jihu a dále po obvodu Pyrenejského poloostrova po středomořském pobřeží zase zpět na sever, s odbočkou na Toledo a Madrid.

Na samotném jihu Španělska, kousek od Sevilly, leží malé, leč velmí dobře známé městečko Jerez de la Frontera ("de la Frontera" se tam jmenuje asi půlka obcí, neboť to znamená "Na hranici"). Městečko Jerez je známé především díky speciálnímu vínu, v němž našla zalíbení především anglická šlechta 18.-19. století. Jelikož ale Angličané mají trošku problémy s výslovností cizích jazyků, zkomolili Jerez na "Sherry" a od té doby se tak přezdívá i místnímu vínu.

Mezi "koňařskou" veřejností je Jerez známý především jako město, kde sídlí slavná Královská andaluská škola jezdeckého umění neboli Real Escuela Andaluza del Arte Ecuestre. Škola byla založena v roce 1975, avšak historie čistých špěnělských koní (Pura Raza Espanola - PRE) sahá do 14. století a historie veřejných vystoupení někam do poloviny 17. století.

Škola je slavná po celém světě především vystoupením "Jak tančí andaluští koně". Nejčastěji se však jezdci prezentují na domácí půdě v jízdárně paláce Recreo de las Cadenas. Vystoupení škola pořádá každé úterý a čtvrtek od 12:00, takže jsme v úterý vyjížděli z Portugalska velmi brzy, abychom ho stihli. Do Jerezu se nám podařilo dorazit někdy po 10:30. Pak následoval jeden šok za druhým. První přišel, když jsme nikde po Jerezu nenarazili na jedinou ceduli a při projíždění viděli, jak je Jerez ošklivé, rozbourané a špinavé město. Po několika neúspěšných dotazech na místní nás nakonec ke škole nasměrovala obsluha benzínové pumpy. Další šok následoval při zjištění, že nikde v okolí školy není možné zaparkovat. To už bylo skoro 11:30. Po chvíli kroužení se mi nakonec podařilo zaparkovat relativně blízko. Před branou nás pokladní stáhla o 23 Euro na osobu a pak už jsem si přišel trošku jako vepřík, který jde na porážku. Cestu od brány k jezdeckému paláci lemovali pořadatelé, kteří úskostlivě dbali na to, aby zbloudilý, otravný turista nesběhl z cesty pro něho určené a nedej bůh viděl kousek parku, kde nemá co pohledávat.

Na kolbišti před palácem probíhal výcvik na který jsme se kvůli blížící se dvanácté hodině nemohli dívat a těšili se, že se pokocháme po skončení představení.. Pak nás nahnali do překrásného paláce Recreo de las Cadenas. Bylo nám oznámeno, že se během vystoupení nesmí ani fotit, ani filmovat a několikrát jsem viděl, jak pořadatelská služba šla vynadat lidem, kteří fotili třeba i mobilním telefonem. Samotné vystoupení bylo hezké a na rozdíl od Lipici ukázali všechny prvky Vysoké španělské školy. Ale též jsem měl pocit, že to, co ukazují, není TOP toho, co umí, nýbrž pouze divadýlko pro spíše nekoňské turisty. Zvláště když to srovnám s tím, co ukázali na Equitaně. Nejvíc nás zarazilo, když jsme viděli, kterak při cviku "CAPRIOLA" dostal koník několikrát docela silnou ránu bičem přes zadní nohy. Zdaleka nejhůř na nás ale zapůsobil do krve rozkopaný bok koně od šporen. Vím, že se tyhle složité věci musí koně nejprve naučit a nejsem idealista že by výuka probíhala šeptáním koni do ucha, nicméně takovéto obrázky dobrou reklamu neudělají a na vystoupení by měli chodit již s hotovými koňmi.

Po skončení vystoupení nám byl dopřán čas k nákupu suvenýrů, fotek a videokazet a pak nás opět pořadatelská služba nekompromisně vyprovodila z areálu na ulici, takže o sledování výcviku jsme si mohli jenom nechat zdát. Chtěli jsme alespoň vidět stáje a koně třeba v ohradě, bohužel na to je vyhrazený jiný den, než úterý, takže máme smůlu, protože více dnů v Jerezu prostě nemáme.

Zklamaní přístupem v Real Escuela Andaluza del Arte Ecuestre a hnáni touhou po pohlazení toho překrásného tvora s tak ušlechtilými chody, vyrazili jsme hledat nejbližší hřebčín. Na rozdíl od Jezdecké školy měla jakási "Yeguada" cedulky po celém městě. Po ujetí několika desítek kilometrů po šílených cestách jsme zaparkovali auto před zavřenou branou onoho hřebčína. Zazvoním a v mikrofonu se ozve příjemný ženský hlas. Španělsky nerozumím, žádám někoho, kdo hovoří anglicky, mé prosbě je vyhověno. Ptám se, zda by bylo možné vidět koně. Následuje jednoznačná odpověď: "Máme zavřeno.", naléhám, že jsme sem přijeli z České republiky a máme za sebou 4.000 kilometrů. Následuje opět jednoznačná odpověd: "I'm sorry, it is closed.." a mikrofon zmlkne. Stojím před branou jako opařený a dívám se na ceduli na vratech: Návštěvní dny - Sobota 11 hodin. Hm, tak opět smůla, protože v sobotu už budem o několik tisíc kilometrů jinde... Těžce zklamaní přístupem místních lidí jsme se již o další návštěvu jiného místa nepokoušeli.

Naší "koňoskeptickou" náladu rozptýlila až naše známá Kateřina, která dlouhodobě žije u Valencie, v městečku Benicassim. Vzala nás na jízdárnu, kde má ustájeného svého koníka a seznámila nás s velmi příjemnou majitelkou Pilar. Po 15 dnech bez ježdějí jsme konečně mohli i do sedla a můžu říct, že to byla velmi krásná náplast na jizvu z Jerezu. Pilar má dokonce ve stáji i dva koníky PRE a chvíli to i vypadalo, že se budeme moct svézt. Ale pochopili jsme, proč nám je nakonec nepůjčila i přes to, že proti našim jezdeckým schopnostem neměla žádné připomínky... Hřebec je ještě neobsednutý a kobylka je její miláček a mazlíček, proste koníček, který se nepůjčuje. Přes to právě Pilar a Katce patří naše veliké DÍKY.

Závěrem bych chtěl poradit všem, kteří by se chystali na návštěvu Jerezu, aby si nechali více času, než jeden den, aby stihli navštívit nejen vystoupení, ale i stáje, sedlovnu a zahrady, protože podle propagačních materiálů to určitě stojí za to.

Toto byl zatím poslední díl mého seriálu. Pokud vše vyjde, chtěli bychom příští rok vyrazit na dovolenou, spojenou s několikadenním putováním v sedle a opět se vám ozveme :-)

Příbuzné články: