Do služby připraven!

5. 1. 2000 EQCH redakce

Práce u jízdní policie klade nepochybně na koně zvláštní nároky - těžko půjdete rozhánět demonstraci s koněm, který uskakuje před vlastním stínem. Jenže kůň byl od přírody stvořen k útěku a nikoli k útoku. V případě ohrožení je jeho jedinou myšlenkou dostat se pryč od nebezpečí. Jak rádi bychom všichni jezdili na koních, kteří by podobný reflex postrádali!

Možná se lecčemu přiučíme, a to z velmi povolaného zdroje: od šéftrenéra oddílu jízdní policie v americkém Houstonu, Grega Sokoloského. Ten nastoupil k policii před čtrnácti lety bez jakýchkoliv zkušeností s prací u koní, ale během let se vypracoval až na současnou pozici. Dnes má ve výcviku třicet koní, z nichž každý musí umět zvládnout dav a nesmí reagovat na hluk a ruch čtvrtého největšího města USA. Taková práce jistě není procházkou růžovým sadem. Houstonský jezdecký oddíl získává své koně většinou formou daru od nejrůznějších lidí, je tedy nasnadě, že se mezi nimi často objevují zvířata s charakterem řekněme neklidným.

Greg Sokoloski osobně považuje pro policejní práci za nejvhodnější plnokrevné (!) a Quarter valachy s výškou kolem 165 cm. Quarteři jsou vítáni pro svou klidnou povahu, plnokrevníci zase bývají vyšší. To je výhodou při práci v davu, kde vyšší kůň přece jen vzbuzuje větší respekt; řada policistů navíc potřebuje vzhledem ke své výšce vyšší koně. Na druhou stranu, takových 170 výšky už může v ulicích způsobit potíže s nasedáním. Policejní oddíl v Houstonu ovšem přijímá každého nabídnutého koně bez ohledu na plemeno pohlaví nebo výšku. Takový kůň je podroben tříměsíčnímu testu, který rozhodne o přijetí koně či jeho zamítnutí. Problémy s povahou jsou většinou během těchto třech měsíců odstraněny a kůň může nastoupit ke své první službě v ulicích.

Metoda, s jejíž pomocí učí Greg Sokoloski přemáhat koně strach, začíná výcvikem ze země v kruhovém výběhu nebo jiném uzavřeném prostoru. Tam je kůň vystaven podnětům, které jej vědomě plaší a děsí, a to od těch nejběžnějších až po ty nejnáročnější. Kdykoli se kůň pokouší od takového objektu utéct, je úkolem cvičitele nejen mu to dovolit, ale přímo je k tomu povzbuzovat až do chvíle, kdy koni instinkt poradí, že může zastavit. Postupem času zvíře přijde na to, že je mnohem snazší postavit se strachu čelem než se pokoušet od něj utéct. Obdobně pak pokračuje výcvik i pod sedlem.

Tato metoda je určena pro tříleté a starší koně, protože cval po obvodu kruhového výběhu by byl u mladšího koně příliš velkou zátěží na nevyzrálé šlachy a klouby. Vybraný kůň musí navíc ochotně zvládat všechny běžné denní úkony jako chůze na vodítku, uvázání, čištění. Zná lonžování ve volnosti v kruhovém výběhu (což znamená, že jde dopředu a mění směr na hlasovou pomůcku a na vaše postavení, a že zastaví a otočí se k vám na hlasovou pomůcku).

K výcviku je tedy zapotřebí kruhový výběh o průměru asi 20 m se stěnami asi 1,80 m vysokými. Podobně poslouží i čtverhranný výběh, kde položíme napříč přes rohy kládu, desku nebo kavaletu. Nezbytné bude laso nebo dlouhá lonž. Potom si připravíme několik předmětů určených ke "strašení" koně - stuhy, plastové tašky a sáčky, chrastítka, poštovní schránku, prapor apod. Můžeme k nim přiřadit i věci, s nimiž se kůň setkává zcela běžně, a které se mu nelíbí - spreje, holící strojky atd. Důležitý bude pomocník hlavně při výcviku ze sedla. Nejdůležitější potřeby jsou ovšem nehmotné povahy: za prvé je to čas a trpělivost, protože ovládnutí strachu je u koně dlouhodobou záležitostí, a za druhé stálé soustředění na bezpečnost koně i svou vlastní.

Při první lekci výcviku ze země představíme koni takové předměty, které jej děsí jen mírně. Pokud budeme "strašení" dávkovat postupně od mírného až k nejsilně)šímu, dáme koni možnost se se strachem vyrovnávat postupně. Obvykle jsou prvním strašákem plastikové sáčky a tašky, ale pokud nechávají koně v klidu, Ize použít silnější stimul, jako například zápalné prskavky, které kromě kouře dělají i hluk. Začínáme tak, aby kůň stál hlavou k nám, a postupujeme s prskavkami (nebo čímkoli jiným) k němu až do vzdálenosti jednoho metru. Pokud zůstane stát, položíme věc na zem a koně pochválíme. Cílem je, aby kůň na každou novou a neznámou věc reagoval nastraženýma ušima ("Tohle mě zajímá!") a sníženou hlavou ("... ale jsem v klidu"). Pokud nejeví snahu utéct, je i zvednutá hlava v pořádku.

Jestliže kůň neprojevuje strach, zesílíme působení "strašáku" tím že jej přemístíme blíž k hlavě koně, nebo že s ním začneme mávat. Možná ho ani tohle nevzruší, takže věc znovu položíme a koně chválíme. Možná ale uskočí zpět ve snaze uniknout nebezpečí. Na nás je, abychom se v první řadě dostali z dosahu jeho zadních kopyt, a potom jej připravenou lonžkou pobídli na zádi, čímž jej vyprovokujeme k úprku po obvodu výběhu. Nacvičenými pomůckami s koněm několikrát změníme směr a za pomoci lonžky/lasa jej stále pobízíme k nejvyšší rychlosti. Teprve když sníží hlavu a nastraží uši směrem k nám, dává najevo, že se soustředí více na nás než na tu děsivou věc, před níž utíká. Pozor - není účelem výcviku koně vyčerpat, ale ovládnout jeho myšlení.

V této fázi tedy přestaneme pobízet a koně zastavíme tak, aby se otočil směrem k nám (což by měl znát z předchozích lekcí lonžování ve volnosti). Pochválíme, pohladíme a znovu se přiblížíme se "strašákem", přičemž intenzitu přístupu pokaždé zvyšujeme. Jestliže zůstane stát a pozoruje nás, pochválíme jej a první lekci ukončíme. Jsou ovšem koně, kteří se mohou i z naprosté maličkosti pominout. U nich musíme dbát hlavně na to, aby hodina skončila v pozitivním duchu. Raději se sami stáhneme do zóny, kde mu nevadíme než abychom se bezvýsleďně snažili k němu přiblížit.

Jakmile jednou kůň zvládne svůj malý strach, je čas mu dopřát i strach větší. Seznámení s novým, větším "strašákem" například praporem - snad u všech koní povede k tomu, že budou znovu uskakovat a utíkat. Tady přichází ke slovu trpělivost - musíme si uvědomit, že se snažíme zlomit tisíce let starý instinkt, a že se nám to za dva dny těžko podaří.

Dalším postupným krokem může být velký igelitový pytel. Pomocí stejného postupu jdeme ve výcviku až tak daleko, že si jím kůň nechá přejíždět po krku, po nohách, po hřbetě. Kromě toho, že tak kůň zvládne dalšího "strašáka", učí se zároveň snášet budoucí výstroj - celtu proti dešti na celém těle, pršipláši jezdce, sedlové brašny (jak říká Greg Sokoloski, sám se tím nejdrsnějším způsobem přesvědčil, že ne každý kůň snáší plácání brašen po stranách sedla automaticky!). Postupem času přivykáme koně na doteky plastiku na nohou a snažíme se jej vodit i přes ležící igelitovou plachtu.

Práce pod sedlem je založena na stejném principu. Pokud se kůň snaží vycouvat a utéct od původu svého strachu, sesedneme, zajistíme otěže a nutíme jej ke cvalu kolem výběhu, stejně jako při práci ze země. Protože kůň musí bez jezdce pracovat mnohem víc než s jezdcem v sedle, není pro něj naše sesednutí žádnou odměnou.

Prvním předpokladem bezpečného průběhu hodiny je kůň, který je zvyklý stát při nasedání naprosto bez hnutí. Postupně v něm tuto schopnost utvrzujeme tím, že nasedáme v blízkosti předmětů, které jej dříve děsily. Kamenná nehybnost při nasedání i sesedání bez ohledu na dění v okolí je pro policejního koně snad tím nejpodstatnějším. Měla by být podstatná vlastně pro každého koně, protože nebezpečí zranění je pro jezdce v těchto chvílích dost velké. Ochotu koně stát klidně vyzkoušíme tím, že nasedáme jen částečně našlápneme do třmenu, opřeme se o sedlo a zase sesedneme. Pokud stojí kůň klidně, pochválíme; pokud uhýbá, proženeme jej kolem výběhu, měníme směry, zastavíme jej a otočíme k sobě. Opakujeme lekci s částečným nasednutím tak dlouho, až stojí v klidu, pak můžeme nasednutí dokončit. Jestliže při nasedání v pozdější době kdykoli nastanou problémy, vrátíme se k systému sesednout a prohnat dokola. Každý kůň rychle pochopí, že stát v klidu je mnohem snazší.

Je-li kůň spolehlivý při nasedání i za působení malých "strašáků", může nastoupit pomocník se "strašákem" větším. Pokud kůň dobře snášel například velký igelitový pytel, může se s ním pomocník pokusit přiblížit, přejíždí koni po nohách, po krku a celém trupu. Napoprvé kůň zareaguje přinejmenším zvednutou hlavou a nervózním výrazem, což je dobré znamení. Dává najevo svůj strach, ale přesto je ochoten se ovládnout. Cvičení opakujeme tak dlouho, až kůň dokáže na pokusy pomocníka reagovat svěšenou hlavou a klidným postojem.

Vyzkoušíme odolnost koně i tím, že "strašáka" budeme držet v sedle my sami. Pomocník nám věc pomalu podá tak, aby ji kůň viděl. Pokud se splaší (tedy kůň - pomocník nikdy), zklidníme jej, pak sesedneme a opakujeme pohybování ve cvalu s častými změnami směru. Při opakování tohoto postupu se naučí kůň akceptovat i doteky neznámé věci ze sedla. Může se ovšem stát, že si kůň brzy zafixuje, že zdrojem všech jeho strachů je pomocník, a začne se děsit při každém jeho prudším pohybu. Pak nezbývá, než nechat koně, aby si zvykl na pomocníka bez strašáků, a teprve potom můžeme pokračovat ve výcviku.

Zajímavosti

Podobné články