Divocí koně v Utahu

9. 1. 2003 Olga Krupauerová Autor fotek: Olga Krupauerová

Desetitisíce divokých koní se i nadále prohánějí po pustých, vyprahlých pláních na západě Spojených států. Mustangové, kteří jsou potomky koní, které přivezli do Ameriky první španělští kolonizátoři, nemají na růžích ustláno. Rychle se rozmnožující stáda decimuje nedostatek potravy, vody a často i lidé, kteří si na divokých koních trénují střelbu na cíl.

Dvaatřicetiletá Janet Tiptonová otevírá branku na pronajatém ranči v Rush Valley, které svírají z obou stran zasněžené hory a na jehož severním konci lze zahlédnout modrající se hladinu Solného jezera. V třpytivém slunečním ránu postává na zmrzlém sněhu v ohradě devět mustangů a dva oslíci. Ještě před pár měsíci se proháněli se stády divokých koní v Utahu, Californii a Nevadě. Růžolící, veselá Janet Tiptonová, zaměstnaná matka šesti dětí, která má kromě zapůjčených mustangů i vlastních šest koní, je amatérskou dobrovolnou trenérkou divokých koní. Každý den tráví několik hodin v ohradě s mustangy, které nenásilným způsobem učí zvykat si na lidskou přítomnost.

Mustangové

"Jde o to, strávit s nimi hodně času. Člověk nemusí být profesionál.. Kdokoliv, kdo divoké koně miluje, s nimi může pracovat. My je nehoníme k smrti v ohradě. Kůň je od přírody zvědavý na člověka a my s tou jeho zvědavostí pracujeme," říká žena, která mi vysvětluje, jak takové mírnění divokých koní probíhá. Například mustang jménem Moose, který byl tak divoký, že by raději hlavou prorazil zeď, než by se nechal pohladit člověkem, se teď nechává klidně kartáčovat a vodit s ohlávkou na hlavě. Vtip je podle Janet v tom, přesvědčit koně, že je pro ně lidský dotek příjemný. Trénink začíná tak, že Janet drbe divoké koně dlouhou bambusovou tyčí na místech, kam sami nemohou dosáhnout. Koně si postupně na příjemný pocit zvykají a žádají stále víc. S mustangy se ale nedá nic naplánovat ani uspěchat a člověk musí mít bezbřehou trpělivost, jako s dětmi.

Během celého natáčení reportáže mě provázel mustang Dusty, který do mě přátelsky dloubal a pletl se mi pod nohy. Dalšího koně, Frostyho, upřímně zajímal můj mikrofon. Janet mě požádala, zda si Frosty může mikrofon očuchat a osahat pysky, prý ho určitě nesní. Frosty si mikrofon mohutně očuchal a zjevně se uklidnil. Na ranč mě doprovázela i expertka na divoké koně Faren Revardová, která je jakousi prostřednicí mezi dobrovolníky a vládní Agenturou pro správu federální půdy, pod jejíž pravomoc spadá více než padesát tisíc koní, kteří žijí asi v desítce států amerického Západu. "Koně mají často v divočině problém, protože je tam příliš mnoho zvířat a málo potravy, stáda žijí v poušti na vrcholcích hor a v zimě scházejí dolů a hledají potravu, kterou ve sněhu nemohou najít. Problémem jsou i požáry, které ničí vegetaci," říká mladá žena.

Stádo divokých koní

Americká vláda převzala pod svou ochranu v roce 1971 divoké koně a osly na veřejné půdě. Učinila tak zadost lovcům mustangů, kteří nemilosrdně vybíjeli stáda a prodávali koňské maso. Mustang je směsicí tažných, jezdeckých koní a poníků, které s sebou přivedli do Ameriky první pionýři, horníci, zlatokopové či kovbojové. Horníci, kteří potřebovali malá zvířata, s sebou přivedli welšské poníky, jejichž zdivočelí kříženci se nyní prohánějí po horských pláních Utahu. Člověk je i dnes nepřítelem divokých koní. V utažských novinách se často objevují zprávy o incidentech, kdy si lidé cvičí na divokých koních střelbu na cíl. Leilani Wissová, která chodí na ranč pomáhat, mi se slzami v očích vyprávěla, jak nedávno zahynul její mustang. "Měli jsme ho tři roky, jsem přesvědčena, že v jeho smrti měl prsty člověk. Lidé jsou krutí, rádi mučí zvířata. Bylo to, jako bych ztratila dítě," svěřovala se žena, které se na ranči zalíbil mustang Magic, o kterého se stará a kterého by ráda adoptovala.

Vláda kontroluje přemnožená, často hladovějící stáda občasným sehnáním z vrcholů hor do ohrad. Vloni honáci sehnali z nedalekých Cedar Mountains na 650 mustangů. Koně jsou pak nabízeni k adopci. Koně a osli z ranče Janet Tiptonové budou vystaveni na Zimních olympijských hrách v nedalekém Salt Lake City a poté půjdou do internetové aukce. Adoptivní majitelé divokých koní jsou během prvního roku pod přísným dozorem a musejí prokázat, že pro koně vytvářejí dobré podmínky.

Janet Tiptonová se bude se svými dočasnými svěřenci loučit jen těžko. I přes svůj omezený čas tráví s mustangy každou volnou chvilku, pomáhá jí i manžel a děti. Divocí koně jsou její celoživotní vášní. "Moci se poprvé dotknout divokého koně, to je pocit, který se vůbec nedá popsat slovy. Když si získám jeho důvěru a stanu se součástí jeho života, to je pocit, který mi vždycky vhání slzy do očí," říká Janet Tiptonová. Žádného ze svěřených mustangů prý adoptovat nebude. I když by chtěla, manžel má ale pocit, že jim bohatě stačí šest koní, které už vlastní, a šest dětí, které společně vychovávají.

Zajímavosti

Podobné články