Existují tábory, kde Vaše dítě dostane vynikající základy jezdectví od kvalitních trenérů celoživotně se specializujících na děti, existují tábory, na kterých dítě prožije neopakovatelné romantické prázdniny v sedle uprostřed kouzelné přírody s táborákem každý večer a nočními hlídkami u koní, ale existují i tábory, ze kterých dítě přijede domů zklamané a třeba navždy zrazené, protože koně byli nevychovaní a prostředí naprosto nevyhovující.

Podle čeho tedy vybírat a co dítě na takovém táboře čeká?

Denní program

Naučí se koně čistit, ošetřit před jízdou i po ní, přiučí se sedlání, uždění a - trochu postraším - někde také kydání. Říkáte - je na táboře a bude kydat boxy? Vždyť jsme za to zaplatili...? Z jedné strany máte pravdu. Ono to také zdaleka není všude pravidlem. Ale pokud se tak děje v rozumné míře a děti nestráví s kolečkem celé dopoledne, nelze nic namítat. Ke koním místování patří. Samozřejmě je vždy po ruce dospělý vedoucí, který pomůže a poradí.

Teď k těm příjemnějším záležitostem. Na každém dobrém táboře se věnují i teorii. Většinou ne formou výuky jako takové, ale spojí nové poznatky např. s úkoly v bojové hře, soutěží ve skládání uzdečky na rychlost, učí se o koňské životosprávě (krmení, napájení), etologii, někde se dokonce věnují takovým "fajnovostem", jako jsou ukázky virtuálního ježdění, metod přirozeného partnerství člověka a koně atd.

No a samozřejmě ježdění. To je hlavní lákadlo, ale možná i jeden z největších kamenů úrazu. V první řadě je třeba, aby si rodiče uvědomili, že i ten nejlépe vycvičený kůň je stále živé zvíře, a nelze tedy stoprocentně zaručit, že se NIKDY NIC nestane. Tímto sdělením nechci nikoho vystrašit, ani tvrdit, že pošlete-li dítě na tábor, vrátí se se zlomenou rukou a bude to normální. To ne. Ale je třeba si tuto skutečnost opravdu zodpovědně uvědomit.

(Dobré stáje jsou pojištěné, dobrá stáj bude také vyžadovat úrazovou pojistku Vašeho dítěte.)

Na druhou stranu, kdo pořádá kvalitně zajištěné dětské pobyty, má k tomuto účelu také kvalitně připravené koně. Těm se obecně říká koně školní a jsou často pro majitele jízdárny cennější než koně ryze sportovní. Říká se jim také koňští profesoři. Musí být přiježděni (vycvičeni) tak, aby na správně danou pobídku správně a ochotně reagovali, měli by být ochotní spolupracovat s člověkem, měli by odpustit začátečníkovi chyby. Samozřejmostí je klidná povaha, na vyjížďce je třeba, aby při nedostatečném vedení jezdcem sám následoval vedoucího koně. Měl by mít pravidelné a v ideálním případě pohodlné chody.

Výcvik

Úplní začátečníci absolvují výuku na lonži (pro neznalé - cvičitel drží koně na dlouhém vodítku - lonži, kůň kolem něj opisuje pravidelný kruh, cvičitel jej ovládá hlasem a pomáhá si jemnými pobídkami dlouhým lonžovacím bičem; jezdec se nemusí starat o "řízení""a plně se soustředí na zvládnutí nových pohybů). Tato lekce zpravidla netrvá déle než 30 minut, protože je náročná jak pro jezdce, tak pro koně.

Téměř pravidlem jsou na táborech také vyjížďky do přírody. Na spolehlivých a vychovaných koních nádherný zážitek. Vyjížďky se přizpůsobují kvalitám jezdců, s úplnými začátečníky chodí v ideálním případě dospělý doprovod pěšky jako vodič, často má koně na vodítku.

Pro pokročilejší jezdce je připraven výcvik na jízdárně, opět záleží na kvalitě trenéra a koní, jaká bude úroveň výuky a co se dítě za tak krátkou dobu naučí.

Ostatní táborový program

Je podobný jako na běžných táborech. Hry, koupání, někde služby v kuchyni, pokud je tábor veden ve "skautském" duchu.

Věk

Věkové hranice pro přijímání dětí se již podle mých informací téměř sjednotily a většinou jsou přijímány děti již od 7 nebo 8 let. Pověra, že na koni se lze učit od 12 let je již chválabohu minulostí, navíc mnohde mají k dispozici kvalitně přiježděné jezdecké pony a jsou tak připraveni i na výcvik těch nejmenších adeptů.

Peníze - kolik to stojí a co všechno za to

Cena se pohybuje v dost širokých mezích. Viděla jsem nabídky za 1.800 na týden, ale i za více než 4.000. Nedá se říci přesne, že co je levné, je špatné, ale určité zákonitosti jsou dané.

Kůň je velké a silné zvíře. Pro zajištění bezpečnosti dětí je nutné ho náležitě vycvičit a po všech stránkách připravit na situaci, že se kolem něj pohybují malá, dost často i hlučná a temperamentní stvoření. Této přípravě je nutné věnovat určité úsilí, stejně jako neustálému přiježďování, aby kůň časem neotupěl a byl stále schopen reagovat na jemné správně provedené pobídky. To není záležitost jen na sezonu, koním je třeba se takto věnovat po celý rok a to stojí odbornou lidskou práci a čas, a tedy i nějaké peníze.

Cenu ovlivňuje také nabídka služeb a počet výcvikových lekcí. Pravidlem bývá 1 hodina denně v sedle + další výuka "za provozu" - při přípravě koní před jízdou, ošetření po ní, teoretické lekce atd. Někde si lze další lekce přiobjednat za příplatek, někde naopak velmi malým písmem v nabídce napíší, že při 14denním táboře za velmi pěknou částku je v ceně jen 6 hodin jízdy.

Podle čeho vybírat

Dobře se seznamte s podmínkami ubytování, stravování, konkrétního programu dětí, kolik času skutečně stráví u koní a jakou činností. Zodpovědně také odhadněte smysl svých dětí pro tábornický život, protože co jednomu bude naprosto vyhovovat a co bude považovat za skvělé romantické prázdniny, pro druhého může znamenat týdenní psychická muka, protože zdaleka není zvyklý spát na karimatce ve spacím pytli.

V ideálním případě se zajeďte na místo podívat ještě před podáním přihášky a všímejte si lidského přístupu, čistoty v objektu, zda jsou koně čistí a spokojení, zda se při Vašem vstupu zvědavě otáčejí nebo klopí uši a odmítají kontakt, jak se k nim chovají místní lidé a mnohých dalších okolností.

Poptejte se i na odborné renomé a jděte se podívat, jak cvičitel vede hodinu. Zda jen stojí, velí a okřikuje, nebo zda vysvětluje, předvádí a chválí, pokud je cvik dobře proveden.

Nakonec se rozhodněte i podle toho, co od tábora očekáváte vy sami - zda jen příjemnou a zajímavou aktivní rekreaci, nebo kvalitní sportovní výcvik s perspektivou dalšího rozvoje.

Tři vlastní zkušenosti

Jsa matkou do koní zblázněné dcery, popíšu vám pár míst, které známe z vlastní zkušenosti. Dvě z nich jsou výborná, přičemž každé v jiném směru. Třetí bych ráda ukázala jako odstrašující příklad a potvrzení hesla, že i mistr tesař se při výběru tábora může utnout :-)
Odpusťte mi také, že nejmenuji konkrétně, chci popsat jen modelové případy a reklamou bych mohla poškodit místa, kde jsme nebyli, ale kde jsou stejně dobří nebo lepší...

Tábor č. 1

Velká farma celoročně specializovaná na výcvik dětí, s úspěchy ve sportu a s vynikajícím odborným renomé. Tábory probíhají přímo v objektu farmy a děti se tak účastní každodenního života v objektu zaměřeném na sportovní výcvik a chov koní. Vedle běžných táborových činností je prioritou špičkový výcvik již od prvních chvil v sedle. Hodiny jsou doslova tréninkem ve sportovním slova smyslu. Sami majitelé říkají, že do určitého stupně výcviku jsou schopi naučit dobře jezdit téměř každého.
Z náhodných návštěvníků se často stávají stálí zákazníci a ti nejlepší z nich skládají Zkoušky základního výcviku a mají možnost účastnit se závodů.
Pořadatelé myslí i na rodiče a příbuzné - na konci každého turnusu se konají malé závody - jízdy zručnosti, což nebývá všude pravidlem a je to velmi příjemné. Kdo z nás by nechtěl svou ratolest vidět přímo v akci :-) Soutěž má i "předkolo" - během tábora děti plní různé teoretické úkoly a výsledek klání je tak celkem objektivním ukazatelem toho, co všechno se dítě o koních a s koňmi naučilo.

Tábor č. 2

Pro účely táborů zakoupená louka uprostřed hustých lesů, na ní sněhobílá tee-pee, kuchyň v dokonalém roubeném srubu, koně v ohradě a v boxech ve vojenských stanech. Překvapivě - součástí louky je celkem pěkná jízdárna a lonžovací kruh. Přestože se učí anglický styl, lidé jsou už na první pohled nasměrovaní na romantiku, vandry, western - pojmenování si vyberte to, které je vám pro pochopení nejbližší... Ideální prostředí pro lidi stejně smýšlející. Poprvé v životě jsem naprosto upřímně litovala toho, že mi není 10 a nemůžu zůstat. Tak hodně mě to místo oslovilo.
A nebyla jsem sama - hned po táboře jsme jeli na rodinnou dovolenou a celých 14 dní dcera vyprávěla další a další příhody (takové dlouho trvající a navenek projevované nadšení u ní nebývá zvykem). Vzpomínala na jednotlivé koňské povahy, na ježdění, kdy je trenérka nepustila z jízdárny, dokud to všichni neudělali aspoň trochu dobře, na první životní jízdu bez sedla, zkoušení netradičních metod práce s koňmi, na noční hlídky u koní, pravidelné táboráky s kytarou...
Odborně také na vysoké úrovni - ostatně oblíbenou dětskou jezdeckou školu provozují tito lidé i během roku (nikoli na té louce, samozřejmě ;-)

Tábor č. 3

Po pěkných pokrocích v anglickém stylu ježdění, a protože byla dcera v té době "cáklá" Divokým Západem, rozhodli jsme se absolvovat tábor pro změnu zaměřený na western. Věřila jsem, že jí přispěje k rozšíření jezdeckých obzorů.
Inu, tábor jako takový se jí líbil, protože se konal ve velmi atraktivním prostředí, ale co se týkalo ježdění - bída a utrpení. Slibovaná hodina denně probíhala tak, že klubko dětí stálo kolem kruhové ohrady a během hodiny se střídali na dvou koních. Nejsložitejším cvikem bylo změnit směr, o podrobnějším vysvětlování westernového sedu a pobídek ani zdání. Teorie westernového ježdění (disciplíny, účel, historie)? Zapomeňte...

(V žádném případě tím nechci říct, že tábory ve westernovém stylu jsou špatné. Tato shoda náhod se stala konkrétně u nás a zcela jistě existují west. tábory velmi kvalitní a naopak velmi špatné, kde se jezdí anglicky.)

 

Takže - držím palce při výběru a přeji dětem, aby poznali v praxi ono arabské přísloví o nejkrásnějším pohledu na svět. A taky že koňařina není jen o ježdění, že je to velká zodpovědnost a kus tvrdé dřiny, odměněné třeba něžným zafuněním do vlasů, když sedíte v podvečer s kamarády u výběhu...