Albrecht z Valdštejna – vojevůdce, stavitel a znalec koní

11. 4. 2014 Lenka Gotthardová Autor fotek: www.muzeumcheb.cz

Pozoruhodnou postavou v českých dějinách je vévoda frýdlantský Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna. Kromě toho, že byl nejúspěšnějším českým vojevůdcem a podnikatelem, byl i výborným znalcem a chovatelem koní. Založil hřebčín, který svými nádhernými koňmi dosáhl a na určitou dobu i přesáhl kvalitu koní z Kladrub. Loni jsme si mohli připomenout 430. výročí jeho narození, letos 380. výročí jeho tragického skonu.

Mládí

Albrecht z Valdštejna se narodil ve východních Čechách. Přes jeho rodiště jezdíme, když míříme z Jaroměře na Dvůr Králové či na Trutnov. Kousek za Jaroměří při hlavní silnici je obec Heřmanice, kde kdysi stávala tvrz, v níž se Albrecht z Valdštejna 14. září roku 1583 narodil. Jeho otcem byl Vilém z Valdštejna ze starobylého českého rodu. Také matka Markéta pocházela z významného českého šlechtického rodu Smiřických.

Albrecht z ValdštejnaVe 12 letech Albrecht ovšem zcela osiřel. Od roku 1597 dva roky studoval na gymnáziu v Goldbergu (dnes Zlotoryju u Wroclavi) a potom rok v Altdorfu nedaleko Norimberku. Následně cestoval po západní Evropě, až se usadil na několik měsíců v Itálii. V roce 1604 nastoupil do vojenské služby.

Náboženská a politická orientace

Většina dob vyžaduje, abychom se někam zařadili - nábožensky, politicky či přinejmenším názorově. Tak to bylo i po době vlády císaře Rudolfa II., kdy se na našem území opět intenzivněji střetávaly náboženské postoje katolické a protestantské. Rodově patřil Albrecht z Valdštejna k protestantům a v průběhu doby přestoupil ke katolíkům, což mu později zajistilo přízeň panovníka i ojedinělou kariéru.

Historikové i laikové hodnotí Valdštejna mnohdy rozporuplně. Z našeho hipologického hlediska máme hodnocení zcela jednoduché - byl v tomto směru naprosto geniální a velmi úspěšný. Nikdo mu také nemůže upřít pracovitost a podnikavost, inteligenci a nápaditost, odvahu a osobní statečnost. Navíc byl svým přístupem k životu rozeným Evropanem, výborným manažerem i v dnešním slova smyslu, a dále praktickým vojevůdcem i majitelem armády, kterou nikdy zbytečně nehnal do možných prohraných bitev. Raději chvíli manévroval či dokonce ustupoval, neboť si byl vědom ceny dobře vycvičeného vojáka. Tak si počínal málokdo i ve 20. století!

Koně

Důležitou součást armády tvořili koně. Kromě toho byli nezbytní i pro slavnostní ceremoniál. Protože Albrecht z Valdštejna pocházel z východních Čech, nemohl si nevšimnout dvorního hřebčína, respektive tehdy Jeho Milosti obory koňské v Kladrubech.

Po sňatcích s bohatými manželkami Lukrécií Nekšovou (1609) a Marií Elisabethou Harrachovou (1623), po koupi velkého množství konfiskátů po Bílé hoře a také z titulu svých funkcí, se stal po císaři ve své době druhým nejbohatším mužem království.

Koně choval jednak na svých původních majetcích nebo na panstvích získaných později. Choval koně pro armádu i pro práci v hospodářstvích na statcích a panských dvorech. Jeho cílem ale bylo určité sjednocení chovu a vytvoření velkého chovatelského centra. Pro tento záměr si našel v jižním cípu svého frýdlantského panství, kterému se přezdívalo terra felix (šťastná země), místo mezi svým sídelním městem Jičínem a Novým Bydžovem.

Smrkovická obora

Podél říčky Javořice se rozkládala poměrně úrodná půda a také lesy. Mezi obcemi Smrkovice, Ohnišťany, Chomutice a Radeč nechal vytvořit uzavřenou oboru a v její severovýchodní části postavit stáje. Obec Radeč, odkud pocházel slavný rod maršála Radeckého (při jezdeckých závodech je při dekorování často hrán Radeckého pochod od Johanna Strausse st.), v podstatě zanikla a ustoupila oboře. Dnes je tam obec Obora u Ostroměře.

Historií tohoto hipologicky cenného místa se zabýval prof. PhDr. MUDr. František Bílek, DrSc. a důležité informace jsou rovněž v Kronice kladrubské pana Jiřího Hájka. Tehdejší kapacita smrkovických stájí a výběhů byla asi okolo 600 koní. Kvalita koní byla nesmírně vysoká, protože Valdštejn při nákupu koní nikdy nehleděl na cenu, ale chtěl si pořídit ty nejlepší. Koně byli ve většině případů původu španělského z iberského poloostrova či ze střední nebo severní Itálie. Protože se často při vojenských taženích dostával na sever dnešního Německa a po dva roky byl i vévodou meklenburským, pořizoval si i koně meklenburské, fríské, oldenburské nebo holštýnské, v jejichž žilách rovněž kolovala španělská krev. Jeho nákupy koní se nejčastěji pohybovaly v desítkách a někdy i stovkách jedinců. Vynikající koně nechal umísťovat do nové obory, ostatní koně ponechával pro pracovní využití na panských dvorech. Prof. Bílek vysoce hodnotil jeho chovatelskou a genetickou práci, při níž používal postupy, které se v Evropě staly běžnými až o 200 let později!

Rady z Kladrub

V době vlády tří císařů - Rudolfa II., Matyáše a Ferdinanda II.- zastával od roku 1601 do roku 1630 funkci ředitele kladrubského hřebčína Scipio de la Grandia. Tento zkušený chovatel italského původu byl občas žádán o rady správci smrkovické obory. Každopádně gestütmeister z obory smrkovické, což byl Alexander Grasseti, komunikoval s gestütmeistrem obory kladrubské.

Vycpaný Valdštejnův kůňZnalec koní

Albrecht z Valdštejna byl velkým znalcem koní a velmi se o své koně zajímal, ať již byl v oboře, v Jičíně nebo na válečných taženích. Správci obory mu museli dvakrát v týdnu posílat hlášení, co se děje ve stájích, na pastvinách a ve výcviku koní. On jim na dopisy pravidelně odpovídal a uděloval rady. Mnohdy své zaměstnance také častoval tvrdými výtkami, jestliže se mu něco při péči o koně nelíbilo a to jak z hlediska chovu, tak i výživy nebo výcviku.

Velký a odvážný vojevůdce měl zásadně pozitivní vztah ke zvířatům a ke koním speciálně. Kupodivu jako válečník neměl rád hony a je velmi málo zmínek, že by se jich kdy účastnil. Také když musel vyřazovat koně pro zranění nebo stáří, velmi často je daroval a chtěl, aby se o ně hospodáři dobře starali a měli je více pro potěchu než pro těžkou práci. Pokud se dozvěděl, že ještě jeho staří koně musejí někde tvrdě pracovat, koně hospodářům odebral a nechal si zaplatit pokutu, že nedodrželi dané slovo. To raději koním připravil - jak je v jejich modlitbě - rychlou a milosrdnou smrt.

Svého nejoblíbenějšího koně, kterého ztratil v bitvě u Lützenu, si po jeho smrti nechal vycpat a měl ho jako přítele stále na blízku (nyní je umístěn v Muzeu v Chebu).

Vycpaného koně Albrechta z Valdštejna si můžete prohlédnout v Muzeu v Chebu.

Své nádherné koně půjčoval i císaři, jako například při svatbě jeho syna Ferdinanda III. v roce 1631. Průvody, v nichž Valdštejn vjížděl do významných českých i zahraničních měst, čítaly stovky koní a desítky nádherných galakaros a povozů.

Závěr života

Albrecht z Valdštejna stihl od roku 1622 až do svého zavraždění v roce 1634 neuvěřitelně mnoho stavebních a podnikatelských činností. Zapojil se také do ražení mincí, stavěl palácový areál v Praze, stejně tak v Jičíně, rozvíjel stavbu škol, klášterů, manufaktur, pivovarů, spravoval obrovské množství zámků, hradů, statků a dvorů a do toho všeho budoval profesionální armádu, se kterou trávil mnoho času na taženích a bojištích. Na počátku své éry bojoval proti Turkům, později si největší zásluhy připsal za úspěšná střetnutí ve třicetileté válce proti Dánům a Švédům. Jeho největším soupeřem byl švédský král Gustav II. Adolf, který padl ve významné bitvě roku 1632 u Lützenu nedaleko Lipska.

S Ferdinandem II. jeho kariéra stoupala i náhle skočila. Císař se díky pomluvám závistivců na nejrůznější úrovni cítil Albrechtem ohrožen, a tak po dlouhém rozmýšlení podepsal dekret na jeho zatčení nebo zabití. Stalo se tak 25. února 1634 v Chebu. O život přišli krátce před ním jeho věrní Vilém hrabě Kinský, generál Adam Trčka z Lípy, rytmistr Jindřich Niemann a polní maršál Christian von Ilow. Vraždu provedli cizinci: příčinu zosnovali tři generálové, kteří zradili Valdštejna, Italové Ottavio Piccolomini a Johann Mathias Gallas a Jan z Aldringenu (původem z Lotrinska), skupinu vedl anglický plukovník Walter Butler, jejími členy byli skotští a irští ostřílení vojáci Walter Leslie, později povýšený na maršála, důstojník John Gordon, strážmistr Robert Geraldin a irský voják Walter Deveroux, který probodl Albrechta z Valdštejna.

Spojení obor

Ferdinand II. obdařil téměř veškerým Albrechtovým majetkem jeho protivníky a spoluvrahy. Jen si na prosbu svého syna Ferdinanda III. ponechal pod správou české královské komory oboru smrkovickou. Tu přičlenil k oboře kladrubské a obě místa spolu žila více než sto let až do roku 1742, někde je uváděno i déle.

Hřebčín převzal koně i zaměstnance. Dva z nich se dokonce stali řediteli kladrubského hřebčína, a to Alexander Grasseti a Francesco de Jacobo. Také platy byly u Valdštejna vyšší, a tak se již dřívější dobré platy v hřebčíně v Kladrubech ještě zaměstnancům navýšily, aby rozdíl nebyl tak velký. Dnes patří platy v Kladrubech a ve Slatiňanech k dlouhodobě podhodnoceným v celorepublikovém i zemědělském měřítku.

Obora u Ostroměře

Dávnou Valdštejnovu oboru nalezneme již pouze na starých mapách. Na Müllerově mapě z roku 1720 je v místě obory napsáno Gestüt. Na mapě prvního vojenského mapování z let 1760 až 1780 je hřebčín zakreslen pouze jako malý červený čtverec vedle Chomutic a nedaleko Smrkovic. Takže určitě tam koně chováni byli.

Dnes po oboře není téměř ani památky. Původní čtverec však zůstal zachován v půdorysu následných staveb. Část oborského pivovaru stojí právě v základech hřebčína a dále i díl pozdějšího kláštera a mnoho rodinných domků a staveb. Ti, kteří museli kvůli vodovodu či plynu kopat hlouběji, narazili na tyto pozůstatky kdysi určitě impozantní stavby.

Velmi dobře se oběma oborám dařilo za vlády otce Marie Terezie císaře Karla VI. (do roku 1740) a jeho tří „hipologických spolupracovníků" - Adama Františka ze Schwarzenbergu (nejvyššího štolby), Františka Václava Trauttmansdorffa (hlavního inspektora chovu koní) a Františka Ignáce Bukovského rytíře z Hustířan (ředitele kladrubského hřebčína).

Poslední památky, které v současné době v Kladrubech a v Oboře zbyly, jsou sochy, které tam výše zmínění pánové nechali v roce 1728 instalovat - sv. Donáta a sv. Jana Nepomuckého. V obci Chomutice je také nápis, který připomíná zřejmě významnou donátorskou činnost císaře Karla VI., a to na faře u barokního kostelíka.

Valdštejnský palác

Frýdlantský vévoda si nechal v Praze na Malé Straně pod Pražským hradem postavit důstojné sídlo, reprezentující jeho postavení. Kromě Valdštejnského paláce můžeme i dnes obdivovat nádhernou Valdštejnskou zahradu a Valdštejnskou jízdárnu.

V zahradě je možné vidět kopie soch koní od Adriana de Vriese, který vytvořil řadu krásných děl jak pro císaře Rudolfa II., tak pro Albrechta z Valdštejna. Bohužel je Švédové při dobytí Prahy stihli ukořistit a odvézt domů. A tak originály můžeme vidět ve Stockholmu nebo na zámku Drottningholmu nedaleko hlavního města.

V samotném paláci je mnoho obrazů a maleb, které připomínají zálibu Albrechta z Valdštejna v koních. Například v hlavním Rytířském sále je v nástropní malbě v alegorii boha Marta zpodobněn vévoda frýdlanský. Také další drobné malby stále vyzdvihují jeho lásku ke koním.

Samotný senát dnes zasedá v prostorách bývalých stájí, které byly architektonicky velkoryse řešeny. Příznivci koní mohou navštívit v době výstav i Valdštejnskou jízdárnu.

Memento

Budiž nám stavitelská a chovatelská činnost vévody frýdlantského vzorem. Po žádném jiném českém podnikateli nezbylo tolik významných stavebních památek jako po Albrechtovi z Valdštejna. Na druhou stranu můžeme trnout nad osudem jeho slavného hřebčína. Chov koní je velice křehká záležitost. Pokud mu doba nepřeje, může zmizet i ten nejlepší chov. A tak ochraňujme všemi seriózními prostředky náš kladrubský a slatiňanský poklad - budovy i chov. Aby tu za dalších 100 a více let nezbyly jen ty ony dvě sochy světců jako v Oboře u Ostroměře!

Kde se můžeme s činností a odkazem Albrechta z Valdštejna setkat?

Určitě v Praze, kde je možné v sezóně o víkendech navštívit Valdštejnský palác, v zimě jen o prvním víkendu v měsíci. Nádherná Valdštejnská zahrada je přístupná od dubna do října a přilehlá jízdárna v době konání výstav.

V Jičíně můžeme navštívit Regionální muzeum a galerii a v dohledné době bude mít jeho dřívější sídelní město i jeho sochu. Dále je Albrecht z Valdštejna připomínán také na hradě a zámku ve Frýdlantu, na hradě Valdštejně nebo v Mnichově Hradišti, kde jsou v kapli sv. Anny uloženy jeho ostatky. Dlouhodobě se historii spojené s A. z Valdštejna věnují v Muzeu v Chebu. Na webových stránkách se můžete dočíst mnoho zajímavého o jednotlivých místech, a komu tento výčet ještě nestačí, může si prostudovat stovky dalších zajímavých stránek wikipedií počínaje. O historii Obory připravuje pojednání pan Josef Trnka.

Ti, kteří mají spíše větší zájem o koně, si mohou přečíst mnoho zajímavého o chovu koní ve Smrkovické oboře v knize Jiřího Hájka Kronika kladrubská nebo se mohou v letošním či příštím roce těšit na odborná díla historiků. Barbora Klipcová a Petr Uličný jsou autory studií s názvy: „Albrecht z Valdštejna - největší milovník koní" a "Architektura Albrechta z Valdštejna - Hřebčín ve Smrkovicích". Uvedené informace byly také významnými prameny k výše sdělenému textu.

Další zajímavé informace o Albrechtu z Valdštejna a jeho lásce naleznete například zde:

Za článek velice děkujeme paní Lence Gotthardové.

Podobné články

Co má společného kůň Jana Žižky na Vítkově a ten u zámku ve Slatiňanech?

Ještě před několika lety byly v těchto místech nevábné porosty starých, suchých trav. Pastva velkých kopytníků však proměnila stovky hektarů bývalého…