Určitě je mezi vámi hodně těch, kteří netuší, co to ten Pony Express je a že se u nás něco podobného vůbec jezdí. Je to trošku smutné po 21 letech jeho existence a tak bych rád sjednal trošku nápravu. Tento článek sice nebude vyprávěním o historii XPC, ani o tom, co XPC je, ale pokud Vás to aspoň trošičku zajímá, tak hodně informací o historii i současnosti XPC naleznete na jeho stránkách: http://www.westerners.cz/corraly/xpc/xpc_index.htm.

Tento článek je vyprávění o jízdě na mém úseku, doplněný o pár informací od mých kamarádů. Jen si neodpustím malou rekapitulaci. Mluvím-li o Československém Pony Expressu, měl bych spíše mluvit o Evropském, protože se nyní jezdí již ve čtyřech státech. Polsko, Slovensko, Německo a samozřejmě Česko. Trasa má něco přes 2400km od Košic po Německo-Holanskou hranici, je rozdělena přibližně do 120-ti úseků a jede 220-240 jezdců, kteří zvládnou poštu přepravit z východu na západ za necelých 8 dnů... Jede se za dne i v noci a za každého počasí.

Nyní ale zpět k mému, již 11. odjetému ročníku. Je pondělí, 22. srpna 2005, 2:30 h a dlouholetý předák Jižní větve Miroslav Šedivý posílá na cestu první jezdce naší větve od hraničního přechodu s Rakouskem, ze Studánek. Prší a vzhledem k tomu, že vydatně prší již několik dní, na posekaných polích by se dalo spíš plavat, než jet na koni. Ani louky a lesní cesty nejsou o moc lepší. Stejný den ve 4:40 mi zvoní budík, jdu do práce.. Vlastně to pro mě začíná jako každý jiný všední den. Jen z práce odcházím chvíli po dvanácté.

Můj hřebčák si včera natrhl na pastvě hubu, takže první moje činnost je vyčištění rány. Vypadá to dobře, ranka je zatažená, rivanol udělá vždy zázraky. Na jízdu sice dostane do huby páku, ale tu mám jenom jako součást povinné výstroje a jako případnou "záchrannou brzdu", kdyby vedle cizí kobylky dostal hormonální zatmění mysli. Jinak jezdím pouze na ohlávce, takže mu hubu nebudu nijak rozdírat.

Asi ve 13:15 nakládám koně na vlek a o pět minut později vyrážíme na naše předávací místo - do Jetřichovic u Sedlec-Prčice. Prší jako z hnoje. Předchozích 10 ročníků jsem nikdy nezmokl, letos to nevypadá příliš nadějně. Na mobilu sleduju aktuální radarové snímky, které mi optimismu nepřidávají. Po silnici tečou proudy vody, na polích a loukách jsou louže. Již kousek za Sedlčanama se rozhoduju, že letos nepojedem naší obvyklou cestou, kde bychom asi nekde zapadli do bahna, ale podél silnice.

Kousek před 15:00 dorážíme na předávku. Chvíli po nás přijíždí můj spolujezdec Radek "Čert". Máme čas, v tomto počasí a terénu nebude mít poňák nic najeto, je spíš zázrak, že jede na čas. Čert vaří kafe, které opravdu bodne... Prší ... Čekáme ... Přestává pršet, vyndaváme koně z vleku, jdem sedlat ... 16:50 doráží "Šedivák" který dělá celé větvi doprovodné vozidlo. Tak do 30 minut tu budou jezdci z Tábora. 17:25 slyšíme trubku a za chvíli vidíme jezdce. Čert dostává brašny s poštou, já si beru trubku a v 17:30 vyrážíme.

Na cestě

Mezi mraky prosvítá sluníčko. Hned za vesnicí najíždíme na louku. Je podmáčená, ale neboří se a dá se i cválat. Pak přichází dlouhý asfaltový úsek. Klušeme podél silnice. Potkáváme strniště, co nevypadalo tak děsivě. Prvních pár kroků nás ale vyvádí z omylu. Koně zapadávají, je to o nohy. Tak nejkratší cestou ven z pole. Ne ne, na pole fakt už ne. Tak zase asfalt. Naštěstí po cestě byla občas i nějaká ta louka, po které se dalo trochu jet. Koníci jsou v pohodě a jdou v klidu i vedle sebe. Předjíždí nás naše auto s vlekem a hřebec zrychlil. Z jeho výrazu se snad dalo číst: "Počkej, kam jedeš a jak se asi tak dostanu pak domu??!" Z jedné loučky nesjedeme včas a musíme prolézt kousek lesíkem. Pod sedlovou dekou mi uvázne nějaký trn, Čert mi ho chce vyndat, neuvědomí si, že mám hřebce a koníci si k sobě čuchnou. Oba zakničeli a když jsme je otočili hlavama od sebe, hřebec kopl a lehce štrejchnul kobylu po přední noze. Naštěstí jí jenom líznul, nic se nestalo, jedem dál. Zase jsou koníci v klidu, jdou vedle sebe hlava hlava.. Blížíme se k Sedlčanům. Celou cestu za námi jede "Šedivák" a chrání nás od neukázněných řidičů. V 18:45 dorážíme na Sedlčanské náměstí, kde poštu přebírají další jezdci. Máme to za sebou.

Hřebec se pořádně ani nespotil. Odsedlávám a asi 15 minut koníky vodíme a odpovídáme na dotazy přihlížejících lidí. Roztržená huba hřebce je krásně suchá, páku jsem nemusel použít. Noha kobylky sice trošku krvácela, ale je to jenom povrchovka. Nakládáme koně na vlek ... začíná pršet ... Jedeme se podívat na předávku do Libčice a na hlavní křižovatku větví do Stříbrné Lhoty u Mníšku pod Brdy.. Leje a leje tak, že to stěrače ani pořádně neberou. Měli jsme s Čertem ohromné štěstí, že nás na cestě doprovázelo sluníčko. Nejspíš jsme byli za celý den jediní.

Ve Lhotě je i přes déšť poměrně hodně lidí, hraje živá hudba, čepuje se pivo, pečou se buřty. Na jízdu jsou připraveni jezdci Západní větve. Až dorazí pošta, čeká je nepříjemná cesta v dešti, rozmoklým terénem a ještě k tomu v noci. Je mi jich líto a nezbývá mi než jim popřát šťastnou cestu. Ve Lhotě se moc nezdržujeme, máme koně na vleku. Asi ve 21:00 vyrážíme k domovu. Celou cestu myslím na jezdce, kteří neměli takové stěstí jako my a musí jet v tom šíleném marastu.. Asi v půl jedenácté je koníček už v boxe. Ještě udělat nožičky, vyložit auto, umýt a zaparkovat vlek, vykoupat se a rychle jít spát. Ráno ve 4:40 mi zase zazvoní budík...

Zatím nemám žádné zprávy, jak dopadla dnešní deštivá noc, ale věřím, že jsou všichni v pořádku. Držte prosím se mnou palečky všem jezdcům a jejich koníkům, kteří mají svůj úsek ještě před sebou, aby v pořádku dojeli od předávky k předávce a aby jim přálo počasí alespoň tak, jako přálo mě a Čertovi. Pony Express by měl dnes, někdy kolem 18-cté hodiny opustit území České Republiky na hraničním přechodu Dolni Poustevna-Sebnitz a dále pokračovat Německem přes Berlín až do cílového Háremu - 10km od hranice s Nizozemskem. Tam by měl být 27. srpna v 18:00.

Rád si s vámi popovídám o Pony Expressu v diskuzi dole pod článkem.

Ať Vám všem koně jdou.
Martin Blažek, jezdec Jižní větve Československého Pony Expressu a strážce pokladu XPC.

Zajímavosti

Podobné články

Co nadělit koňákovi?... aneb trocha tipů a dárkové etikety

Před 21 hodinami Iveta Jebáčková-Lažanská

Vánoce jsou za dveřmi: hurá! Nebo: proboha, zase?… Ať už patříte do skupiny, která podléhá vánočnímu šílenství a nakupuje ve velkém, nebo do skupiny…

Zajímavosti

Maja Kupčáková: Těžší, než jezdit bez udidla, je naučit se citlivě pracovat s udidlem

16. 12. 2024 Redakce Equichannel

Influencerku Maju Kupčákovou jste už asi reálně nebo virtuálně někde nějak potkali. Obzvláště, pokud se zajímáte o bezudidlové ježdění nebo…

Natural Horsemanship