Odpověď:
Ježdění pouze sedem, bez účasti rukou a nohou, je spíš ideálem, ke kterému se přibližujeme, než reálným cílem. Tohoto stavu perfektní rovnováhy budeme schopni dosáhnout na krátký moment, který obvykle nebude trvat dlouho; podobně jako většina lidí dokáže při meditaci dosáhnout jedno-bodového stavu pouze na krátkou chvilku.

Abychom zvedli týl koně, musíme nejdříve přimět jeho zadní nohy, aby došlapovaly pod tělo a více se aktivovaly, protože to jsou zadní nohy, které musí zvednout předek a nést koně i jezdce. Tento požadavek koni „řekneme“ holeněmi. Když zadní noha poslechne, začne působit sed a směřuje energii pohybu přicházející zezadu. Chceme-li vzpřímit předek koně, musí sed ohnout jeho zadní nohu několika rychlými kontrakcemi břišních svalů. Podílet se na tom mohou i ramenní svaly a tato pomůcka se přenáší do ruky na stejné straně, jako je došlápnutá zadní noha.

Ruka je spojená se sedem pomoci lokte, je prodloužením sedacích kostí. To může pro koně představovat určité omezení. Někdy nemůže sed zadržet všechnu energii. Část jí unikne skrze sed do ruky a ta ji musí poslat zpátky k sedu. Můj učitel Thomas Faltejsek říkával: „Ruka musí vrátit koně k sedu.“ Mí žáci tento výraz znají, protože ho také používám. Egon von Neindorf často přirovnává ruku k filtru, který dovolí některé energii projít skrz, zatímco jinou její část absorbuje. Můžete ji také přirovnat k ventilu, který ovlivňuje tlak parního kotle nacházejícího se pod vámi tím, že se otevírá a zavírá. Pokud není ventil dostatečně otevřený, tlak roste, až parní kotel exploduje. Pokud je naopak ventil vždy úplně otevřený (což je menší chybou), v parním kotli se nikdy „nenahromadí“ dostatečný tlak, aby vytvořil nějaký produktivní pohyb. Mnoho lidí právě toto nechápe, domnívají se, že otěže jsou špatná věc. Jenže otěže jsou jedním ze společných znaků snad všech jezdeckých kultur, na rozdíl například od sedla či třmenů. Lze je považovat za nepostradatelné; jinak by se všude nepoužívaly. Otěže nemusejí být připnuté k udidlu. Obnosek nebo hackamore může vykonat stejnou práci. Známý německý výraz „durch´s Genick“ (skrze týl) nebo „am Zügel“ (na otěžích) je přiléhavější než anglické „on the bit“ (na udidle).

V podstatě se nemusíte bát používat otěže. Je se ujistěte, že je používáte korektně, tj. ve správnou chvíli (a „krátce“!), se správnou intenzitou a se správnou koordinací se zbytkem pomůcek. O jejich použití nelze v této krátké odpovědi psát do všech podrobností, protože velmi důležité jsou i aspekty jako stabilita vašeho trupu, umístění ramen atd. Pokud máte u koně, který se pohybuje natažený dopředu a dolů, problém zvednou jeho předek do pozice natažení dopředu a nahoru, příčinou mohou být i tyto „detaily“.

Těšíme se na vaše dotazy a náměty na téma klasického ježdění, ale i ježdění jako takového, výcviku koně i jezdce. Autory tohoto článku můžete navštívit na jejich stránkách Classical Dressage.

Příbuzné články:

• Úvahy o klasickém ježdění II (7): Vnímání nohosledu /6.6.2005/
• Úvahy o klasickém ježdění II (6): Jak shromáždit koně /30.5.2005/
• Úvahy o klasickém ježdění II (5): Francouzská klasická drezúra /23.5.2005/
• Úvahy o klasickém ježdění II (4): "Veslování" rukama /16.5.2005/
• Úvahy o klasickém ježdění II (3): Zvedání se na zadní ve shromážděném klusu /9.5.2005/
• Úvahy o klasickém ježdění II (2): Kmih /2.5.2005/
• Úvahy o klasickém ježdění II (1): Alfa dominance - souvisí to s klasickou teorií? /25.4.2005/