Úvahy o klasickém ježdění II (29): Působení uzdy

7. 11. 2005 Thomas Ritter Autor fotek: Sara Stafford

Počet fotografií: 1

Otázka: Můžete mi vysvětlit, jak přesně působí plná uzda? Chápu pákové působení páky, ale proč má uprostřed vyklenutí - a to působí kdy? Jak účinkuje toto vyklenutí, když jezdec používá páku - jaký má vztah k tlaku na týl? Proč potřebujeme dvě udidla - v jakém stádiu výcviku koně začínáte používat dvě udidla? Proč je to nutné?

Odpověď:
Vyklenutí na páce poskytuje prostor jazyku koně. Protože jazyk absorbuje neboli tlumí část tlaku udidla, vysoké vyklenutí tento tlak snižuje a způsobuje, je udidlo tlačí více na dásně. Jinými slovy, čím je toto vyklenutí vyšší, tím opatrnější musí mít jezdec ruce.

Páka vůbec nevyvíjí tlak na týl koně. To, jak je ostrá, určuje několik faktorů, jako například její tloušťka, výška a tvar vyklenutí, poměr horní a dolní části ramen páky, úhel mezi rameny páky i tloušťka podbradního řetízku. Protože vzhled páky určuje více faktorů než vzhled stihla, existuje více různých typů pákových udidel - přestože výrobci toho očividně nevyužívají do takové míry jako u stihlových udidel.

Podbradní řetízek u páky určuje, jaký úhel bude páka svírat s hubou koně. Korektní úhel je 45° (když jsou napnuté otěže). Pokud je úhel větší, pákový efekt páky je zmenšený a páka se stává neúčinnou. Jezdeckou hantýrkou říkáme, že „se páka propadá“. Pokud je úhel menší než 45°, působení páky přestává být pružné a její pákový efekt je příliš tvrdý. Říkáme, že „se páka vzpírá“.

Plná uzda se vyvíjela celá staletí, zpočátku měla páka velmi dlouhá ramena a její udítko mělo velmi zvláštní tvar, vývoj šel přes kombinaci pákového udidla a obnosku až po moderní kombinaci pákového a stihlového udidla. Důvodem, proč se v praxi osvědčila dvě udidla, je to, že účinek páky je nepřekonatelný v ovlivnění ohnutí horních kloubů zadních nohou a týlu. Ale páka jen velmi omezeně podporuje svým působením sed a holeně ve snaze o dosažení laterálního ohnutí (do strany). Pro laterální ohnutí koně a dosažení jeho laterální ohebnosti jsou mnohem účinnější obnosek, který působí na nos koně, a stihlové udidlo (samozřejmě pouze ve spojení se sedem a holeněmi). Mají také vzpřimovací efekt na krk koně, zatímco páka má spíš efekt „snižovací“.

Kombinace páka a obnosek nebo páka a stihlo exponenciálně zvyšuje počet pomůcek otěžemi. Otevírá dveře k vysloveně sofistikované, zřetelné a mnohostranné komunikaci s koněm. Dvě udidla mívají špatnou reputaci, protože nesčetněkrát byla použitá hrubými, nevzdělanými jezdci (a to až do úrovně Grand Prix) k tomu, aby násilím přiměla koně k určité pozici hlavy.

Na otázku, kdy začít používat u koně plnou uzdu, vám zástupci různých jezdeckých kultur dají různé odpovědi. V Německu se plná uzda začíná používat na konci základního výcviku (stupeň L, ekvivalent 2. levelu v USA), protože vojenští koně byli ježděni na plné uzdě ve všech třech chodech při výcviku v útvaru. To odpovídá stádiu výcviku, kdy se začíná se shromažďující prací v užším slova smyslu.

Ve Francii a na Iberském poloostrově se plná uzda začíná často používat ještě dříve. James Fillis, který byl pokračovatelem Baucherovy tradice, pracoval na plné uzdě dokonce už s remontami.

V USA se plná uzda používá až na soutěžích 4. levelu (ekvivalent našeho stupně T), což je spíš důsledek celkově nízké kvality jezdeckého vzdělání, než že by to mělo nějaký důležitý význam z hlediska výcviku.

Těšíme se na vaše dotazy a náměty na téma klasického ježdění, ale i ježdění jako takového, výcviku koně i jezdce. Autory tohoto článku můžete navštívit na jejich stránkách Classical Dressage.

Příbuzné články: