Úvahy o klasickém ježdění II (14): Ohýbání

25. 7. 2005 Thomas Ritter Autor fotek: Sara Stafford

Počet fotografií: 1

Otázka: Mám se svojí 145 cm vysokou klisnou, křížencem QH/arab/appaloosa, velký problém s ohýbáním. Učíme se to společně. U mého druhého koně mi ohýbání jde, ale jeho to učil někdo jiný a správně. Dostala jsem tu klisnu, když mi bylo 11 let (nyní mi je 14). Moje jezdecké umění se velmi zlepšilo. Dokonce už umíme předvést i shromážděný klus. Klisnu umím ohnout na menších kruzích nebo ve cvalu a kroku, ale problémem je pro nás klus.

Odpověď:
Abys byl schopen ohnout svého koně, musíš se nejdříve ohnout ty sám, a to v pravém slova smyslu. Musíš svoji vnitřní kyčel umístit trochu více vepředu, než je kyčel vnější. Nebo jinak, musíš vnější kyčel i nohu posunout dozadu. Tvoje vnitřní holeň musí být na podbřišníku, takže bude moct pobízet vnitřní zadní nohou koně, aby došlapovala více pod tebe, zatímco tvá vnější noha brání zádi koně vypadnout ven. Potom tvé vnější rameno musí jít trochu dopředu, výsledkem čehož bude mírné prodloužení vnější otěže a mírné zkrácení otěže vnitřní. Tímto způsobem umožní vnější otěž koni ohnout jeho krk i trup.

Staré pravidlo říká, že ramena jezdce mají být rovnoběžná s rameny koně a kyčle jezdce mají být rovnoběžné s kyčli koně. Pokud se kůň neohýbá dostatečně, je to většinou proto, že mu jezdec svým sedem zřetelně neřekne, že se má ohnout. Obecně, pokud posuneš celou vnější nohu více dozadu a svoje vnější rameno více dopředu, kůň se začne ohýbat mnohem lépe. Pokud to nebude stačit, je třeba zintenzívnit pobídku vnitřní holení. Ve většině případů se tak problém vyřeší.

Těšíme se na vaše dotazy a náměty na téma klasického ježdění, ale i ježdění jako takového, výcviku koně i jezdce. Autory tohoto článku můžete navštívit na jejich stránkách Classical Dressage.