Úvahy o klasickém ježdění II (13): Dlouhý hřbet a příliš lehké přilnutí

18. 7. 2005 Thomas Ritter Autor fotek: Sara Stafford

Počet fotografií: 1

Otázka: Pročítala jsem vaše webové stránky a ráda bych slyšela váš názor na výcvikový problém, který je pro mě nový. Mám plnokrevnou klisnu, která má poměrně dlouhý hřbet a krátkou záď, typické pro toto plemeno. Byla odchovaná na pastvině, obsednutá a trochu běhala dostihy. Byla známá tím, že shazovala jezdce, mě se však na ní jezdí dobře.

Ráda bych slyšela váš názor na tyto dvě věci:
- Za prvé, klisna má dlouhý hřbet a já bych ráda znala nějaké cviky, které její hřbet posílí. Nyní ji lonžuji na vyvazovacích otěžích do mírného kopce v kroku a klusu. Když na ní jezdím, dělám kruhy, spirály (ustupování na holeň), přechody (mezi chody i prodloužení a zkrácení) a v klusu jezdím přes kavalety. Nemám možnost s ní pracovat tolik, kolik bych chtěla, samozřejmě bych chtěla dotáhnout její výcvik tak daleko, jak mi to půjde. Věřím, že by mohla soutěžit na úrovni L, protože se pohybuje vybalancovaně a korektně.

- Druhá věc, na niž bych ráda slyšela váš názor: Klisna je na velmi lehkém přilnutí. Tak lehkém, že je ve skutečnosti skoro stále za otěží. Proto ji jezdím především sedem a holeněmi. Nosí hlavu korektně a já jí dávám středně těžké duté udidlo, abych zabránila jakémukoli vyhýbání se udidlu. Není to o tom, že by se snažila před udidlem uniknout, ale reaguje i na ten nejjemnější tlak, takže i to nejlehčí přilnutí je už příliš velké.

Důvod, proč se na to ptám, je ten, že jsem měla výborný klasický výcvik. Jezdila jsem však na velkých a těžkých teplokrevnících nebo na kvalitních, ale chovných koních. Všichni ti koně potřebovali hodně povzbuzení, aby šli „na otěž“. Ptala jsem se na stejné věci jiného trenéra (bývalý olympionik): Na první otázku mi odpověděl, abych jezdila do strmých kopců v pomalém kroku; na druhou řekl, že je to pro klisnu dobré, protože vyklene krk a jde dolů, takže tím zvedne i hřbet a zakulatí se. Vždy jsem začínala koně jezdit „down and long“ (= dole a dlouhý), takže tomuto konceptu rozumím. Protože však klisnu trénuji sama, ráda bych slyšela profesionální názor.

Odpověď:
Nejlepší způsob, jak posílit hřbet koně, je jezdit s ním takovým způsobem, který ho přiměje hřbet zvednout, jinými slovy, který přiměje koně došlapovat zadníma nohama více pod těžiště. Je to podpora zadních nohou, která hřbet zvedá. Co se týče cviků, už provádíte to správné. Já bych pravděpodobně přidal dovnitř plec a kontra dovnitř plec v kroku a klusu, což více zaktivuje vnitřní zadní nohu. Aktivované zadní nohy velmi dobře podpoří posilování hřbetu. Ježdění do kopců a z kopců, jak doporučil váš trenér, také pomáhá posilovat zadní nohy a hřbet. Další možností je práce na kavaletách a nízkých gymnastických skokových řadách (s nebo bez jezdce).

Co se týče přilnutí, z vašeho popisuje je těžké říct, zda se kůň skutečně nedostává za otěž. Lehkost jako výsledek rovnováhy a sebenesení je našim nejvyšším cílem. Falešná lehkost, která má původ v tom, že kůň se stahuje zpět za pomůcky jezdce, může být příčinou nebezpečných situací. Jedním ze způsobů, jak zjistit, zda je klisna stále na pomůckách, je cvik, kdy ji necháte, aby se vytáhla dopředu a dolů. Pokud následuje vaše ruce po celou dobu až „k zemi“, je přilnutí pravděpodobně dobré. Pokud však nenásleduje vaše povolující ruce, je pravděpodobně za pomůckami. Jiný způsob, jak to zjistit, je zkontrolovat její reakce na holeně. Pokud vám bez prodlení prodlouží kroky a pokud vy snadno zaktivizujete její záď svými pobízejícími pomůckami, lehkost je pravá. Pokud však klisna s prodloužením otálí nebo pokud se s vašimi holeněmi „hádá“, je to známkou toho, že lehkost je falešná.

Těšíme se na vaše dotazy a náměty na téma klasického ježdění, ale i ježdění jako takového, výcviku koně i jezdce. Autory tohoto článku můžete navštívit na jejich stránkách Classical Dressage.

Příbuzné články: