Vždycky jsem si myslela, že vlci jsou drsná zvířata, patřící do drsných podmínek divočiny, dalekého severu nebo neobydlených hor. Rozhodně ne do střední Evropy jedenadvacátého století. Tenhle mýtus ale vzal za své. Věděli jste, že vlci jsou spíše nížinná zvířata, která žijí v podstatě ve většině evropských zemí a překvapivě mnohem více na jihu? A že u nás je jich málo jednak kvůli pohraničním horám, ale hlavně nepřátelskému postoji naší společnosti, který ústil v jejich nelegální zabíjení, i když jsou chráněni? Vlk má totiž v naší přírodě důležitou funkci, žil tu po staletí a to, že tu chybí, narušuje rovnováhu. Není potřeba se ho bát.

První a zatím jedinou vlčí smečku, žijící výhradně na území ČR, máme potvrzenou z roku 2014 a jedná se o smečku obývající oblast Ralska (Podbezdězí). Další smečky žijí v pohraničních horách od Šumavy, přes Krušné hory, Šluknovsko až po Broumovsko. Vlci k nám přicházejí především ze západního Polska a Německa, kde žije kolem 120 smeček. Vlci také hodně cestují, jejich teritorium dosahuje sice 200-300 čtverečních kilometrů, ale rozptyl jednotlivých zvířat je ještě mnohem větší. Například byl zaznamenán pohyb vlka, který přešel z východního Německa až do Běloruska, a to během tří měsíců.

Takže představa, že s vlkem se setkáme jedině někde v pohraničních horách, je mylná?

V podstatě ano, poslední potvrzený záznam o vlkovi máme u Mladé Boleslavi a z fotopasti v Milovicích. Vlk se může v české krajině objevit v podstatě kdekoliv, ale bude to spíše ojedinělý výskyt, pravděpodobně to nebude znamenat, že by se tu chtěl usadit.

U nás jsou vlci vnímáni velmi negativně, jak je to vlastně v zahraničí?

Řekl bych, že největší averze vůči vlkům se objevuje nejvíc ve střední Evropě a Skandinávii, kde těch vlků žije nejméně. Mnohem víc vlků žije v jižní Evropě, ve Španělsku, Itálii, tam žijí tisíce vlků, podobně i na Balkánském poloostrově. To je kolébka evropské civilizace, kde lidé vymýtili většinu lesů, a přesto tam vlci žijí. Tolerance lidí v jižních zemích je mnohem větší.

Je možné, že je to tím, že jsme se tu s vlky dlouho nesetkávali?

Ano, určitě. Naše poslední tři generace s vlky neměly přímou zkušenost a za tu dobu jsme ztratili pojem o tom, kdo je to vlk a jak se chová. Obraz vlka v naší kultuře je velmi nelichotivý, stačí se podívat na naše pověsti a pohádky, nebo na křesťanskou mytologii, která ho zobrazuje jako symbol zla. A z románů Setona nebo Londona máme obraz vlka, který patří někam daleko do divočiny, takže představa, že ho máme tady doma, připadá lidem nenormální. Ale vlci si žijí tak, jak chtějí oni, ne podle našich představ. A takové Sudety, které jsou poměrně řídce osídlené a zároveň je tam hodně zvěře, to je v podstatě polootevřená lednička, která samozřejmě vlka láká.

Takže myslíš, že se počty vlků u nás budou zvyšovat?

Je to možné. A jako jsou lidé zvyklí na to, že si musí hlídat a na noc zavírat slepice, aby jim je kuna nebo liška nezadávila, podobně si budou muset zvyknout i na to, že budou chránit větší zvířata před vlky. Že nemohou kozy, ovce a mláďata skotu nebo koní nechat zcela bez dozoru.

Hrozí nebezpečí dospělým koním?

Záleží na velikosti a dostupnosti různých druhů zvířat. Například v Galícii – ve Španělsku jsou polodivocí koně (galicijský pony) nejčastější kořistí tamních vlků. Vlci většinou napadají hříbata, ale jsou známy i případy, kdy vlci napadli dospělé poníky. Dospělý kůň velkého plemene ale určitě není pro vlka snadná kořist, na kterou by měl tendenci útočit. U nás zatím není znám případ, že by vlci na hříbata útočili a také v okolních zemích jsou tyto případy vzácné, ale vyloučit to nelze.

Na jaká opatření by se tedy chovatelé těchto rizikových skupin hospodářských zvířat měli připravit?

Nemusíme vynalézat nic nového, stačí se podívat do okolních zemí, kde s vlky mají větší zkušenosti. Jedno z nejúčinnějších opatření je stále pastevecký pes, který dokáže stáda dobře ohlídat. Může to být středoasiat nebo kavkazský pastevecký pes, ale to nejsou plemena, která bychom doporučovali, protože jsou to plemena poměrně ostrá. Mírnější plemena jsou třeba ze Španělska, kde lidé dlouhodobě hospodaří v osídlené krajině a jsou nuceni svá stáda třeba přehánět i přes vesnice, takže dochází ke kontaktu ovcí, psů a lidí. Odtud je pyrenejský horský pes nebo třeba španělský mastin. Další alternativou je třeba marema (maremansko-abruzský pastevecký pes – pozn. red.). Tito psi jsou dlouhodobě šlechtěni, aby nebyli ostří proti lidem, ale jen proti predátorům.

Je tedy potřeba opravdu pastevecký pes, ovčák jako třeba borderka stačit nebude? Nebo německý ovčák?

Na tohle ne. I jejich funkce u stáda je jiná, ale můžou fungovat společně s těmi pasteveckými. Vlk bere druhého psa jako konkurenta, takže pokud je pes slabší, může ho roztrhat. Šanci proti vlkům má skutečně jen velký pastevecký pes, kdy si vlk většinou i rozmyslí, jestli jít do souboje a raději půjde jinam. Vlk je oportunista, což znamená, že loví to, co je pro něj nejpohodlnější a nejméně rizikové. Stádo ovcí, koz nebo třeba malých hříbat je pro něj pohodlnější, ale ve chvíli, kdy tam bude pastevecký pes, už se mu to nevyplatí.

Je potřeba psa nějak speciálně připravovat?

Důležité je mít psa z pracovní linie, tedy po rodičích, kteří byli používaní skutečně k ochraně stád. A pak je důležité, aby štěně v období kolem 6.-8. týdne života bylo v kontaktu se stádem, aby se na něj fixovalo a začalo je považovat za svou rodinu, kterou bude chránit. Pak nemá většinou tendenci stádo opouštět. A samozřejmě je potřeba i kontakt s lidmi a socializace, protože se jedná o potencionálně nebezpečné psy. Jinak speciální výcvik není potřeba, jen případně korigovat nežádoucí chování, pokud by pes např. zraňoval ovce.

Dobrá, takže pastevecký pes. Ještě něco?

Nedávno jsme spolupracovali s chovatelem koní a ovcí, kterému jsme pomáhali s modelovým zabezpečením. On má pevné ohrady, navíc jsme instalovali pletivo do výšky 80 centimetrů a nad to ještě elektrický ohradník ve výšce 120 centimetrů. Tento chovatel má kangaly (jedna z variant anatolského pasteveckého psa – pozn. red.), takže bylo potřeba zabezpečit pozemek tak, aby se z něj psi nedostali. Takže kvalitní ohrada a kvalitní pes.

A pokud by člověk nechtěl psa ani investovat do ohrad, je alternativa prostě zvířata na noc zavírat? Útočí vlci jen v noci?

V 99 % případů ano, takže i tohle je možnost. Všechny případy, které známe, proběhly v noci, většinou těsně nad ránem. A nezapomeňme, že u větších koní je riziko jen u malých hříbat, tedy poměrně krátkého období. Než tedy provádět složitá opatření, je jednodušší na toto období hříbata na noc zavírat. Případně třeba vybudovat jen jednu menší zabezpečenou ohradu pro tyto případy.

Dnešní systém, kdy si zemědělci pronajmou rozsáhlé pozemky, kam vyženou stádo a nechají ho tam 24/7, nebyl v minulosti využíván a vhodný není, i když je pro chovatele pohodlný.

Ještě mě napadá jedna zajímavá možnost ochrany stáda proti vlkům, tou je osel. Osel (nebo lama) se dokáže velmi dobře bránit před vlky, i když samozřejmě není tak účinný jako pastevečtí psi.

Jak je to v případě, že by chovatel měl podezření, že mu na zvířata zaútočil vlk a zranil je? Existuje možnost nějaké kompenzace?

Ta samozřejmě existuje. Je potřeba to ohlásit co nejdříve, aby podezření bylo možné potvrdit, a to buďto na správu příslušného CHKO nebo na městský úřad, odbor životního prostředí. Jejich zástupce provede šetření. Pak je potřeba zažádat o náhradu a doložit potvrzení veterináře. Aktuálně je to zbytečně složité, usilujeme o to, aby se tento proces zjednodušil.

Lze prokázat, že se jednalo skutečně o útok vlka a ne třeba toulavého psa?

Existují určitě znaky, podle kterých to lze poznat. Jedná se třeba o vzdálenost otisků zubů, překousané silné kosti nebo prostý fakt, že vlk, pokud má čas, značnou část kořisti sežere, na rozdíl od psa. Případně kořist odvleče. Stoprocentní důkaz ale poskytne jen genetika, analýza slin v laboratoři. Nicméně to není podmínkou vyplacení náhrady, k tomu stačí expertní posouzení pověřeného pracovníka. A většinou to bývá tak, že pokud vlka nelze vyloženě vyloučit a pokud se jedná o území, kde jsou zaznamenány pobytové znaky vlka, náhrada se přiznává.

Ještě by měla zaznít otázka, jak je to s nebezpečností vlka lidem a rizikem útoku na člověka…

Samozřejmě že riziko nelze nikdy vyloučit stoprocentně, ale za posledních 40 let nebyl v Evropě zaznamenán žádný útok zdravého vlka na člověka. Co se týče těch zraněných, tak zraněný divočák je mnohem nebezpečnější. Ovšem mnohem více rizik přináší třeba auta a přesto se jich nebojíme. Je to proto, že je známe, toto riziko dokážeme odhadnout a žít s ním. Vlky neznáme a asi proto se jich bojíme.

Přitom vlk je element, který v naší přírodě dlouhodobě chybí a bohužel se to odráží i v kvalitě našich lesů. Většina kopytníků v lesích - srnci, jeleni a divoká prasata - jsou přemnožení a působí tak velké škody lesníkům. Les pak neobrůstá sám bez toho, aby byly budovány umělé oplocenky. A vlk kromě toho, že ojediněle zaútočí na ovce, kozy nebo telata, se v 95 procentech živí divoce žijícími zvířaty. Z 20-30 procent například divokými prasaty, která tu jinak žádného přirozeného predátora nemají a dělají pro změnu velké škody zemědělcům.

Navíc svou přítomností mění částečně i chování zvěře, která se potom tolik neshlukuje na jednom místě. I to může pomoci obnově lesů. Vnímám jako pozitivní i to, že pokud se vlk rozhodne, že se u nás usadí, je to známkou toho, že naše krajina ještě není v tak špatném stavu. Na nás teď je, abychom překonali bariéru mnoha let, kdy si lidé s vlkem odvykli sdílet krajinu a vytvořili mnoho zbytečných předsudků.