Napojení je téma, o kterém se už dlouho nemluví, pravděpodobně proto, že je poměrně kontroverzní. Karol Hollý ve svém seriálu o obsedání mladého koně popisuje, že se mu napojení osvědčuje (zde). Ovšem i napojení se dá dělat různě (někdy i hrůzně) a stejně tak na něj různí koně i různě reagují, navíc propagace Montyho Robertse ... ale to všechno už popisuje příspěvek níže.

Eliška Šmedková: Moje zkušenost s napojením

Už celkem dlouho přemýšlím, jakou cestou se s koníkem mám vydat. A jako asi hodně lidí mě jednou hrozně nadchla metoda napojení.

O napojení jsem se dozvěděla náhodou. S kamarádkou jsme seděly u ohrady, kdy jsme se bavily o naší jezdecké práci s koňmi (rozumějte, když říkám jezdeckou práci, myslím to hodně s nadhledem). Kamarádka se rozpovídala a já pozorně poslouchám. Po chvíli se zmíní, že před tím, než na koně sedne, udělá s ním tzv. napojení. Byla jsem zvědavá a tak jsem se zeptala kamarádky, zda bych se na to nemohla přijít podívat. Souhlasila a já se tak další den opírala o ohradu u ní a se zájmem sledovala, jak sundává bílému poníkovi ohlávku, bere si dlouhý bič a odhání poníka od sebe.

Bělouš se nesouhlasně zašklebil, avšak po popohnání bičem se rozkluše. Kamarádka ho udržuje v klusu, občas s ním provede změnu směru, kdy se koník měl otočit zadkem k ní. Po chvíli se kamarádka otočila, nahrbila a počkala. Poník k ní bez váhání přišel a počkal, až ho podrbe na čele. Kamarádka se usmála, vykročila a poník ji jako roztomilé štěně následoval. No řekněte, koho by to neočarovalo?

Hned, když jsem přišla domů, jsem zasedla za počítač a hledala si dostupné informace právě o napojení. Samozřejmě došlo i na videa na youtube, kdy jsem seděla jak opařená a fascinovaně sledovala. A co teprve, když tzv. zaříkávači touhle metodou dokážou za několik hodin obsednout a jezdit úplně divokého či problematického koně?

Celá natěšená jsem příští den vyrazila ke koním, vzala si delší bič a požádala kamarádku, aby druhého koníka odvedla na chvíli pryč z menšího výběhu (kruhovku jsme neměli). Hafloška Nancy, kterou jsem si ponechala se mnou v ohradě, na svoji odváděnou kamarádku zařehtala, avšak já si z toho nic nedělala. S mlasknutím, švihnutím biče a ukázáním ruky jsem poslala Nancy na kruh. Napodobovala jsem známé zaříkávače, jak jsem mohla, dávala pozor, zda klisna nezmenšuje kruh, nenastavuje ucho či neuvolní krk a přežvykuje. Nic. Ani po půlhodince, kdy klisna na mě nastražila ouško a krapet zmenšila kruh, se nenapojila. Tenkrát jsem to zabalila a zklamaně odešla.

Po pár dalších pokusech a žádném výsledku jsem tuhle metodu nechala plavat a věnovala se jiným věcem.

Nicméně zhruba po dvou letech jsem z dlouhé chvíle a z důvodu, že se mnou ke koním skoro nikdo nechodil, tuhle metodu oprášila a zkusila ji ve velké ohradě. Pravda, v tom velkém prostoru to vypadalo šíleně a hodně jsem se naběhala, ale po dvou zhruba půl hodinových lekcích se na mě kobča vážně napojila. No, pro mě to byl velký zážitek a ,,pokrok".

Začala jsem ale o téhle metodě víc přemýšlet. Přečetla knížku a pozastavila se nad ní s (jinou) kamarádkou. Vážně je tzv. napojení nenásilná metoda?

Takže začněme třeba s myšlenkou Montyho Robertse (z jeho knihy): "Pokud chce kůň odejít, tak ho neposílejte na krátkou vzdálenost, pošlete ho hodně daleko." Takže když koně pošleme na kruh (v kruhové ohradě, jízdárně, hale či výběhu), posíláme ho daleko? To asi ne. Tak proč tedy děláme napojení v kruhovce či jiném uzavřeném prostoru, proč napojení neděláme někde venku? Odpověď je jednoduchá - kdybychom tam koně od nás odehnali, už by se k nám nejspíše nevrátil, jelikož koník touží po svobodě se svými čtyřnožci. A taky se člověk nikdy nedokáže smířit s tím, že bude jen člen stáda, on chce být vůdce. Takže, koně radši daleko neposíláme.

A další, úžasná věta: "Nikdo nemá právo přikazovat: Musíš!". Ok, takže když vidím "zaříkávače koní", jak honí několik hodin koně v kruhovce a čekají, dokud se nenapojí, to mu něco nepřikazují? A když se pak koník nenapojí, odeženou ho a začínají znovu koně "prohánět", nenutí ho? Kůň se rozhodl, že ho za svého vůdce nepřijme, a přitom mu člověk pořád dokola přikazuje: musíš! (přikazuje mu to tím, že ho pořád dokola honí v kruhové ohradě a nehodlá přestat, dokud se koník nenapojí).

"Když dovedete koně do kruhovky, začněte práci tím, že koně odeženete". Začneme tím, že koně ze stáda odhání ostatní koně (většinou vůdčí kůň) za trest. A teď se zamysleme, udělal kůň něco špatně, když jsme ho zavedli do té ohrady? U mě tedy většinou ne. Tak proč ho od sebe odhánět? Jasně, my lidi chceme být vůdcové...

A teď se dostáváme k tomu, zda je napojení nenásilná metoda. No, já bych řekla, že ne. Dáváme koni na výběr, zda se chce napojit nebo ne? Vytváříme na něj nátlak? Říkáme mu musíš? Každý se nad tím může zamyslet.

A jako poslední, představte si, že jste v uzavřené místnosti, kde uprostřed stojí nějaký člověk, jež má v ruce bič, a nutí vás, abyste pořád běhali, dokud se mu nepodřídíte. A když se mu nepodřídíte, tak vás opět nutí běhat, klidně hodiny. A když přejdete do kroku, popožene či švihne vás bičem (nebo lanem). Copak byste se nepodřídili, kdybyste běhali dlouhou dobu v uzavřené místnosti? K tomu člověku byste neměli úctu, respekt, nechovali byste k němu ani nějaké hlubší kladné city. Jen byste z něho měli strach a rezignovali byste.

O autorce:
Eliška Šmedková, 13 let. U koní se pohybuje zhruba 5 let, jezdí a vzdělává se pod trenérkou, další zkušenosti získávala doma na vesnici, kde byli tři koně a parta holek, žádný trenér. Absolvovala několik JUJU závodů.

Já jsem napojení úplně nezavrhla, občas ho zkusím, ale... Napojení u mě trvá maximálně 5 minut, když se koník nenapojí, vykašlu se na to - je to jeho názor a dokud nebudu mít autoritu a vysloužený aspoň menší respekt, chápu to - nezasloužím si to. Ale počkat se vyplatí, věřím, že když člověk tráví s koněm čas, je spravedlivý a koníka miluje, potom vás zaslouženě uzná za svého vůdce a především přítele. Obdivuju lidi, jež mají s koněm úžasný (zasloužený) vztah a ještě k tomu skvěle jezdí. Kéž bych měla jednou stejně krásný vztah s koníkem, ale cesta je dlouhá, složitá a těžká. Jenže se vyplatí.