Měla jsem jet se spolužačkou na její oblíbený tábor Zátaví, kam jezdila každým rokem. Tábor byl bohužel již zcela plný, a tak jsme našli jinou variantu - tábor PODKŮVKA u Putimi. Vůbec mi nevadilo, že tam jedu sama, bez kamarádů. Důležitější pro mě bylo, že jsem mohla strávit léto s koňmi. Doteď pro mě zůstává Podkůvka tím nejlepším táborem, jaký jsem zažila. Zanechala ve mně spoustu krásných vzpomínek a chvil a nadále mě inspirovala k pořádání dětských táborů s koňmi, které se nesou v „duchu" Podkůvky.

Chatový tábor Podkůvka ležel na kopci necelý kilometr od Putimi. Bylo to krásné a uzavřené místo, kde nás z jedné strany obklopoval les, a z druhé strany se rozprostírala louka. U lesa stála kuchyně s jídelnou a venkovním sezením. Když jsem poprvé uviděla koně, byla jsem očarována. Do té doby jsem nikdy neviděla haflinga a v tu chvíli to pro mě bylo to nejkrásnější stvoření pod sluncem. Prvním rokem jsem si oblíbila valacha Kubu. Z mé stávající stáje jsem byla zvyklá jezdit bez sedla ve všech chodech, a proto jsem mohla do nejlepší skupiny - „cvalovky". Na koni jsme často jezdili přímo v areálu tábora, kde jsme měli svá stanoviště podle jezdecké zdatnosti. „Krokovka" jezdila s koňmi uprostřed tábora, „klusovka" a „cvalovka" mohla jezdit okolo areálu, za jídelnou a chatkami, kde bylo možné si i krátce zacválat. Rozděleni do skupin jsme také jezdili na vyjížďky okolo rybníků, kam jsme chodili i napájet koně. Bylo to nádherné, doteď nezapomenu na své první pocity při cvalu bez sedla na Kubovi.

Podkůvka nám nabízela neskutečné zážitky. V krásném počasí jsme chodili plavit koně, jeden rok jsme dokonce i jezdili na kánoi, skoro jako indiáni. Když jsme se zrovna nevěnovali koním, hráli jsme celotáborovou hru. Byli jsme rozděleni do týmů a každý tým měl svého instruktora, který nás doprovázel a motivoval na hrách. Šipkovaná, batikování triček, vaření čaje z lesních plodů, městečko Palermo a spoustu dalších věcí, které po šestnácti letech již marně hledám v paměti. Další krásnou vzpomínkou bylo opékání buřtů, večerní sezení u ohně a zpěv u kytary.

Když si pro mě po prvním týdnu přijeli rodiče, odjížděla jsem s obrovským záchvatem pláče. Byl to dětský ráj a všechno uteklo tak strašně rychle. Naštěstí byla v dalších turnusech ještě volná místa, a tak jsem to stejné léto mohla přijet na dalších čtrnáct dní. Následující rok jsem si měla vybrat mezi pobytem u moře s rodiči a pouze týdenním pobytem na Podkůvce, nebo třítýdenním pobytem na Podkůvce. Volba byla jasná - krásné tři týdny s Pucinou, Apollem, Netrixem, Kubou, Puclem a dalšími „isabelláky".

Moc jsem se těšila na třetí léto na tomto skvělém místě, bohužel se zde již žádný další ročník neuskutečnil. Potom jsem už na tábory nechtěla jezdit. Nabízeli nám jiné tábory s koňmi, ale žádný nebyl TA PODKŮVKA, ti kamarádi, koně, místa, rybníky... Za pár let se Podkůvka přestěhovala do Štětic, kde má majitel vlastní zázemí, a já jsem zde několik let působila jako táborový instruktor.

Nyní, šestnáct let od Podkůvky, jsem si začala plnit svůj dětský sen a rozhodla se uspořádat vlastní dětský tábor s koňmi. V letošním roce jsme úspěšně zrealizovali už třetí ročník. Prvním rokem jsme si pronajali skautský stanový tábor u mlýna v Podkrčí. Zde se uskutečnily první dva turnusy, vždy pro šestnáct dětí. Zkouška toho, zda se dětem bude líbit a zda to my, vedoucí a instruktoři, zvládneme. První ročník se povedl a další rok jsme uspořádali tábor ve vlastním zázemí v Bečelově. Sedm turnusů, které utekly jako voda. Letos máme za sebou celkem devět turnusů. Pro mě jako pořadatele je největším úspěchem, pokud se k nám děti rády vracejí.

Bečelov, čítající pouhých pět chalup, se nachází na okraji Píseckých hor, které oplývají skutečně krásnou přírodou. Na našem dvoře je dětem k dispozici pět dřevěných chatiček s kapacitou 4-5 osob. Spolu s mou úžasnou kamarádkou Kájou, která jako dítě také navštěvovala Podkůvku a nyní jezdí jako vedoucí na tábor v Bečelově, se snažíme navodit podobnou atmosféru, jakou jsme jako děti na táboře milovaly. Děti tráví každé dopoledne jízdou na koni. Rozděleni do skupin se učí a zdokonalují na pískové jízdárně, nebo relaxují při projížďce po loukách a lesích. Odpoledne se dětské týmy účastní celotáborových her, kde bojují o první místa a sladké odměny.

Pokud nám počasí přeje, snažíme se dětem zajistit jeden z nejkrásnějších zážitků - plavení koní v nádherné Rabyni. Myslím si, že toto je jeden z těch „silných" zážitků, na které člověk nikdy nezapomene. K večeru se skupiny střídají v jízdě na madlech, kde mají děti možnost přiučit se trochu gymnastiky na koni. Ti, kteří jezdí krokem, si mohou zaklusat, ti, kteří klušou, si mohou zacválat a cválající si ozkouší jízdu v dámském sedu, holubičku, stání na koni, nebo cválání pozadu. Každý týden také chodíme na výlet po blízkém okolí. V loňském roce jsme navštěvovali rozhlednu Kamýk, pro letošní rok jsme vybrali příjemnou procházku po Píseckých horách v doprovodu koní, kde se děti střídají v jízdě na koni bez sedel.

Snažíme se zachovat i tradici opékání buřtů a sezení u ohně. Bohužel je v této době těžké sehnat člověka, který by uměl hrát na kytaru, ale pokud se nám poštěstí, zazpíváme si s dětmi pár táborových písniček a spousta vedoucích si vzpomene na své dětské zážitky.

Tímto „vyprávěním" bych chtěla poděkovat všem kamarádům, kteří mi pomáhají v plnění jednoho dětského snu a sami se opět stávají dětmi na těch pár týdnů, které tráví na táboře a připravují program a hry pro děti. Můj dík patří i instruktorům, kteří se starají o koně a doprovod dětí během vyjížděk a tréninků na jízdárně, ale také rodičům, kteří vkládají do našeho tábora důvěru a čas jejich dětí.

Za dětský tábor Bečelov u Protivína, Šárka Návarová

Příspěvek byl zaslán do naší soutěže Léto s koňmi.