Kouzlo koně

1. 3. 2000 Tereza Prejdová

Mé oblíbené místo?

Krásná zářivě zelená louka posetá hlavičkami pampelišek, malých sluníček. Azurově modrá obloha s jemnými bílými mráčky hlídá to, co prvně zřelo svět. Opatrné, nejisté jsou krůčky tyto, když malé stvoření poprvé spatřilo ten oslňující jas velkého slunečního kotouče. Diví se, co že mu to ptáčci povídají, že tento svět je tu už tak dlouho? Vždyť ho vidí to malé nezbedné hříbě poprvé! Stromy jak moudří starci dozírají tu na malého nezbedu, zatímco maminka spásá nejlepší pochoutku světa, čisté lístečky jarní trávy.

Hned vedle tančí někdo podivný tanec. Směle víří prach a tluče kopyty o zem. Dlouhá hříva se vlní ve větru jako tajemný závoj, mohutné svaly se napínají. Vše kolem ztichlo, ptáci, brouci, i ten pes ani neštěkne, jen pozorují tu krásu. Andaluský hřebec si namlouvá spanilou klisnu. Ti dva teď spolu tančí nádherný tanec, tanec lásky.

Na rozkvetlé louce jak by malíř namaloval, tolik květů pohromadě svět snad nespatřil. Červené hlavičky vlčích máků těžknou palicemi, velkou přítěží těchto rostlin. Však vše časem dozraje, vše je tu proto, aby mohlo vzniknout něco nového. Stejně tak, jako matka dala život svému dítěti a teď zasněně hledí ze skalnatého útesu vstříc představám i obavám. Bude mé dítě hodno toho být kůň? Na tuto otázku jí odpoví už jedině čas. Teď je však třeba poznávat svět. Hle, tam motýl. Je oživlou květinou jarního dne, kterou ranní slunce osvěží. Na modré obloze běží neúprosně mrak za mrakem. Vše má pod kontrolou čas. Vládce světa. I kámen, ze kterého je strmý a ostrý útes mu podlehne. Ne teď, ani za rok, možná ani za deset let, ale čas ho neúprosně ničí, užírá mu kousek po kousku až nezbude nic.

Ach, jaká vůně, jaká krása! Co přijde, přijde. Teď je tu však ráno na rozkvetlé louce, tak žijme!Pohleď, ani ohrada nemůže spoutat volnost a svobodu, která bije v těchto mladých srdcích. Ta srdce zpívají, píseň o lásce, touze, přátelství a volnosti! Starý strom stojící opodál se jen diví. Tolik naděje a víry najednou! Třeba, třeba budou tito dva také tak volní jako nezkrotný andalusan , nebo arab pádící po pobřeží bičovaném vlnami, tříštícími se o skály.Dolétají k němu střípky vody. Co to však, jiného by bodly, do krve poranily, on je přec s nimi srostlý. Vždyť z moře , bouřlivého a divokého, nezkrotného a překvapujícího, jako tento kůň, vždyť z něho povstal! Uhlazené a půvabné jsou pohyby tohoto elegantního zvířete v kontrastu s prudkou silou divokého Atlantiku, s jeho burácivým příbojem, bouřlivými vlnami a šumící tříštivou pěnou.

Vždyť Bůh stvořil koně a přiřkl mu: "Všechna moudrost světa leží mezi tvýma očima."

Všechny si nás podmanil svou krásou, elegancí a nezávislostí.

Zde, se svými sny o krásném stvoření, v koutku svého pokoje, obklopena představami, zde je mé nejoblíbenější místo. Prosím, neodsuzujte mne za to, že miluji volnost a svobodu, jakou vládnou ONI. Vždyť je by člověk nikdy nedokázal přimět k poslušnosti, aniž by sami chtěli.

Však šetřte koní, prosím vás, tisíckrát!

Vaše příběhy

Podobné články