Dovolená v Krkonoších, aneb můj pohled... Kněžická chalupa

25. 7. 2002 Jiřina Mrázková Autor fotek: archiv autorky

Rozhodli jsme se s manželem, že strávíme týden v Čechách někde u koní. Výběr to byl nelehký, protože jsme měli mnoho podmínek, které jízdárna, případně i penzion s jízdárnou museli splňovat.

Můj manžel je zdravotně postižen, má paraparézu dolních končetin (zjednodušeně lehké ochrnutí), chodí o francouzkých holích a měří 203 cm. Takže potřebuje velkého, silného koně, reagujícího na lehké pomůcky, protože nemůže koně stisknout tak, jako my, zdraví. Také musí být naprosto klidný při nasedání, manžel potřebuje rampu. Vlastně koně pro hiporehabilitaci. Ale takové většinou v turistických jízdárnách nemívají.

Já jsem jezdila závodně parkur a drezuru, ale po operaci se již na koni také neudržím tak, jak by bylo třeba. Ale rekreačně zvládnu téměř každého koně, takže mé nároky nejsou nijak zvláštní. Potřebuji jen vědět, že se koník na kterého sednu, má dobře, má pohyb, správné krmení apod.

Po dlouhém surfování na Internetu a mnoha telefonátech jsme se rozhodli pro Kněžickou chalupu v Krkonoších. Nabízeli 14 koní, z toho 2 belgiky, všichni koně hodní, zvyklí na turistický provoz. Jen rampu neměli.

A tak jsme se tedy 13. června vydali na cestu přes celou republiku do Vrchlabí, odkud je to do Kněžic už jen kousek. Ke Kněžické chalupě nás zavedly cedulky. Jede se k ní po rozbité cestě, je to vlastně "na konci světa". Ubytováni jsme byli ve skromném, ale útulném pokoji s příslušenstvím.

Mne ihned zajímali koně. Ti byli ustájeni z druhé strany chalupy. 7 koní ve vazném stání ve vzdušné stáji a 7 koní s oslíkem ve velikých venkovních boxech. Blízko byly malé výběhy, místo pro sprchování koní (potřebovalo by vybetonovat), kruhová jízdárna, klasická jízdárna (asi 40x 20m) a kam oko dohlédlo, obrovské pastviny. Ihned jsem si všimla v jakém stavu jsou koně - byli spokojení, dobře živení a klidní. Koně hlídala Radana Šolcová, která byla později spolu s Ivonou Petrlíkovou (bývalou dostihovou jezdkyní) našimi průvodci na vyjížďkách. Nabídla jsem Radaně svou pomocnou ruku při krmení a čištění koní, což ráda přijala. Díky tomu jsem se dostala hodně do zákulisí této jízdárny. Ale protože ve Zlíně tuto možnost nemám, byla jsem velice ráda, že se mohu týden starat o koně, tak jako kdysi.

Co se týče vyjížděk, tréninků, vození - vše se domlouvalo v restauraci u číšníka, který přidělil tzv. jízdenky, které se před jízdou odevzdaly instruktorce. Ubytovaní návštěvníci měli slevu na koně 40%, takže nás hodinová vyjížďka přisla na neuvěřitelných 120 korun!

Každé ráno, hned po snídani (měli jsme polopenzi), jsem utíkala za koňmi. Rychle jsem zjistila, jak to tu chodí. Jezdí se od 10 - 12 a od 14 - 17 h. Na ježdění je k dispozici 12 koní, 2 další koně jsou roční hříbata. Do deseti hodin se muselo zvládnout vyhnání všech koní z pastvin, nakrmení, uklizení všech 14 stání či boxů a vyčištění 7 koní. Proč jen sedmi?

Na Kněžické chalupě mají zaveden velice zajímavý systém práce a odpočinku koní. Přes noc jsou všichni koně bez ohledu na počasí (jsou na něj zvyklí) venku na rozlehlých pastvinách. Ráno jsou nahnáni domů, každý trefí sám do svého boxu. Poté jsou nakrmeni. Vyčistí se sedm koní, kteří mají být toho dne k dispozici zákazníkům (vyčištěni jsou opravdu poctivě) a zbylých 7 se nastříká sprejem proti hmyzu a vyžene opět na pastvinu. Ve 12 h jsou již zase všichni koně doma u krmení a odpočinku ve stáji. Poté se stejných 7 koní vyžene na pastvinu, kde jsou do večerního krmení. V noci jsou na pastvině všichni koně, kromě jedné 29-leté kobylky, která je alergická na hmyz. Dvě další babušky (28-leté) jsou spolu v menším výběhu, protože už se neubrání mladším koním.

Takže koně pracují maximálně 5 h denně (což se stává málokdy, jen v plné sezóně, někdy pracují třeba jen hodinu), převažují (asi 80% ) krokové vyjížďky a vození dětí, zbytek jsou vyjížďky v klusu a cvalu pro pokročilé. Další den mají tito koně volno. Koně jsou naprosto klidní a spokojení, ochotní při sedlání, nasedání apod. Podle mne jim tento systém 1 den práce - 1 den klid naprosto vyhovuje. Koně opravdu nejsou stresováni, mají dostatek odpočinku.

A teď bych vás ráda seznámila s koňským osazenstvem. Díky tomu, že jsem se stala téměř zaměstnancem a čistila jsem téměř všechny koně, si to snad můžu dovolit. Byla jsem prý první návštěvník, který si chystal koně sám a ještě kydal hnůj apod. Pro mě ideální dovolená.

Takže tady jsou:
OGAR (8 - 10 let) - hucul x arab - hnědák, použivaný pouze jako doprovod pro svou tvrdohlavou povahu. Jezdily ho jen instruktorky, většinou bez sedla. Jinak moc hodný. Vůdce stáda.
KORNETA (10) - ČT - hnědka, na které jsem jezdila nejčastěji, hodná, trochu líná, dala zde již 2 hříbata:
DIXI - (4) - ČT - hnědka, také používána pouze jako doprovod, je teprve ve výcviku, ve stáji hodná.
VENDELÍNA - (1) - ČT - hnědka - nevycválané hříbě, ale při čištění klidná a hodná.
SYLVA - (29) - Chlumecký žluťák - velice hodná a na svůj věk ve výtečné kondici, je každý den pohybována pod sedlem (případně bez sedla), protože nemůže do výběhu kvůli silné alergii na hmyz.
LENKA - (28) - Shagya arab - bělka, velice hodná a v dobré kondici. Jen se už bojí o své zadní nohy, proto je nerada dává, ale nikdy nekope.
IRČA - (28) - polokrevník - ryzka, bydlí hned vedle Lenky ve venkovním boxe, trochu ustrašená, patrně ji kdysi bylo ublíženo. Chtěla bych zdůraznit, že všechny tři "babušky" jezdí normálně se zákazníky, ochotně a jsou na svůj věk všechny ve velmi dobré fyzické i výživné kondici.
FERDA - (10) - polokrevník - bělouš, který rád běhá, je spíše pro zkušenější, jinak velice hodný.
KARINA - (8 - 10) - ČT - tmavá hnědka, na které jsem také jezdila, velice hodná na ježdění i ve stáji.
MANTRA (8 - 10) - Velkopolský kůň - strakatá hnědo-bílá kobylka, není zde dlouho. Původní majitel s ní asi špatně zacházel, proto je k cizím lidem nedůvěřivá a v boxu nebezpečná. Podle instruktorek je ale ze dne na den klidnější, což jsem pozorovala taky. Po týdnu už ke mně měla důvěru. Na ježdění je výtečná.
TARABAS (1) - syn Mantry, zdědil i její barvu. Hřebeček, který už o sobě dává vědět, že je hřebcem, ale ve stáji je hodný.
DORKA (6) - Českomoravský belgický kůň - ryzka, manželova favoritka, jezdil pouze na ni. Velice hodná na ježdění, poslušná, klidná, ve stádě dominantní.
BOREK neboli PÍĎA (4) - daší belgik - hnědák - další silný kůň, trochu míň klidný než Dorka, ale při čištění hodný.
KAMIL (18) - pony, KV asi 120 cm. Kdysi velice zlý kůň, nyní pravý opak. Správným zacházením se z něj stal spolehlivý partner pro vození dětí.
LUCKA - tvrdohlavý malý oslík pro vození dětí.

A jak jsme jezdili? Já jsem měla každý den cvalovou vyjížďku krásnými Krkonošemi. Byla jsem velice spokojena - koně byli klidní a ovladatelní v každém chodu. Pro manžela jsme museli nejdřív "vymyslet" rampu. Majitel, p. Matucha, řekl, že to nějak vyřešíme. A vyřešili jsme - stupňovitě naskládané velké pařezy až do KV Dorky, byly dost stabilní a pro manžela to byly takové schody na koně. Dorku jsme naučili k této rampě rychle přicházet, stačilo trochu chleba a vlídné slovo a napodruhé už šlo vše bez problémů. Bylo to bezpečné a děkujeme Dorce za její mimořádnou trpělivost. Sesedání se manžel naučil zvládnout i bez této pomůcky.

Pro manžela jsem díky jisté protekci, kterou jsem získala svou pomocí u koní, vyřídila jízdárenské hodiny, které jsem mohla vést sama. Instruktorky vždy jen seděly a hlídaly nás. Moc jim děkujeme, že nám toto umožnily, protože já vím nejlépe, co manžel zvládne. Díky intenzivní práci, vhodnému westernovému sedlu a hlavně díky Dorce se během čtyř dnů naučil koně spolehlivě ovládat v kroku a klusu. Odměnou pro něj i pro mne potom byly dvě společné krokové vyjížďky (samozřejmě v doprovodu instruktorek) nádhernou krkonošskou přírodou, které završily začátek naší svatební cesty.

Jsme moc rádi, že se nám napoprvé podařilo natrefit na takovou stáj, kde je skvěle postaráno o koně a kde jsou lidé ochotni vyjít vstříc i zvláštním přáním. Moc děkujeme panu Matuchovi, instruktorkám Radaně a Ivoně a všem koním za nádherné zážitky. Nikdy nezapomenu, když jsem na holém hřbetě Ogara hnala před sebou 10 koní na pastvu.

Všem, kdo hledají klid, hodné a spolehlivé koně a ochotné lidi vřele doporučuji tuto chalupu na konci světa, do které se určitě někdy vrátíme.

Vaše příběhy

Podobné články