Cesta domů ...po 3 letech

5. 6. 2002 Kateřina Mrázová

Ahoj, jsem tu opět. Uběhlo pár let a já bych se ke svému zážitku ráda ještě jednou vyjádřila. Týká se to především mého tehdejšího rozhodování se, zda „nahlásit či nenahlásit“.

Především hořce lituji, že jsem to neudělala. Já jsem doopravdy jakousi snahu o kontakt s policií projevila, ale ochota, se kterou jsem po telefonu měla tu čest, mne svým způsobem odradila. Možná to byl taktický tah, jak si ušetřit práci s protokolováním a vyšetřováním, když se vlastně nikomu nic nestalo – prostě mi pracně vysvětlovali, že to záleží jen na mně, hlásit v tomto případě ale není povinné a bla bla bla. O nic přece nejde, všichni přežili.

Další zúčastněný – maminka kluka, který si odnesl několik zlomenin. Její nepříliš povedený potomek už měl na kontě několik malérů skrz bezohlednou jízdu (nebyla jsem totiž jediná, koho motorkou sejmul). A tak jeho maminku nenapadlo nic lepšího, než si sehnat číslo mobilu mého otce; ve snaze si vybrečet jistotu, že nebude muset za činy svého nezletilého syna opět pykat. Jenže naši si v té době užívali první dovolené po mnoha letech. Rozhodně jsem neměla v plánu jim ji pokazit vylíčením mého karambolu a tak si dovedete představit, jakou paniku zmíněná paní způsobila. Navíc i můj šéf v té době panoval kdesi v Chorvatsku a já měla chod firmy na svých bedrech. Tedy jedna radost za druhou a tak jsem si nakonec řekla, že holt opět vykonám dobrý skutek a nehodu na policii nenahlásím. Alespoň budu mít klid.

Životní chyba! Ani ne tak kvůli incidentu při půlnoční mši; lidé jsou zlí, čert je vem. Koneckonců se opět potvrdila má neuvěřitelná naivita „vše dobré se Ti jednou v dobrém vrátí“... Hahaha.

Vloni v létě se mi opět obrátil život naruby, když se mi koníček (tentokráte vlastní iniciativou) důkladně zašlápl a stal se z něj částečný invalida. Určitě nejsem jediná, koho podobný osud postihl, ale až MVDr. Žert, který RTG snímky prozkoumal, mi sdělil, že zdegenerovaný kloub určitě není čerstvá záležitost způsobená letním zášlapem. S největší pravděpodobností postihla artróza kloubek zezhora, od fraktur sezamských kůstek, které si koník musel polámat už hodně dávno. Na rozluštění této záhady nepotřebujete detektiva (kterak koníček ke frakturám přišel...). Pochybila jsem ale především já svým nezodpovědným přístupem, když jsem „tehdy“ raději všechny starosti hodila za hlavu. Dnes už bych jednala úplně jinak.

Proto bych chtěla na všechny tímto apelovat – nepodceňujte sebemenší nehodu. Někomu se zdá částka na pojištění zvířete proti úrazu vysoká, ale v porovnání s náklady při uzdravování (především u koní, u kterých mnohem později vyjdou najevo doživotní následky), rekonvalescenci a návratu do normálního života, se určitě jedná o dobrou „investici“. Tedy za předpokladu, že Vám Váš kůň za to stojí.

Mějte se, Káťa

Vaše příběhy

Podobné články