Vademecum začínajícího koňaře 5. - Pár postřehů o lekavosti

11. 8. 2003 Katka Lipinská

Lekání je jedním z častých problémů nejen mladých koní. Jsou koně, kteří i v neznámém prostředí jdou klidně a cizí předměty si pozorně prohlížejí, jiní panikaří, pokud vidí auto stojící na druhé straně silnice. Zde je několik postřehů, proč tomu tak je, čím je to ovlivněno, případně co se s tímto problémem dá dělat.

Již jsem napsala minule, že v přírodě koně patří do skupiny "obětí". Mají pro to uzpůsobené jednak tělo, jednak reflexy. Ve volné přírodě byli koně vlastně permanentně na útěku. Byli neustále ve střehu a připraveni při sebemenším náznaku nebezpečí dát se na útěk. Byla to pro ně jediná možnost, jak zůstat naživu. Jejich obranou nebyla síla a útočení (pokud nebyli zahnáni do kouta), ale rychlost a bleskové reakce. Za století domestikace se kůň sice přizpůsobil změněným podmínkám, ale tento reflex, který je dnes spíše ke škodě, u něj nevymizel. Je částečně potlačen prostředím a výchovou a projevuje se v závislosti na dalších faktorech. Zkusím je tedy postupně probrat, což by nám mělo dát odpověď na otázku, proč se některý kůň leká více, co jsou příčiny a zda se dají odstranit.

1. Nervová soustava koně.
Myslím, že každý, kdo má s koňmi alespoň malou zkušenost, bude souhlasit s tím, že např. plnokrevní koně mají mnohem větší sklony k lekavosti a plašení se než dejme tomu norici (neříkám, že neexistují vyjímky, mluvím obecně :-). Je to proto, že plnokrevníci jsou mnohem vzrušivější a jejich nervová soustava je citlivější. Často je rozhodí podnět, který méně citlivému koni téměř unikne. Nervovou soustavu koně nelze předělat, lze ji pouze trochu "otužit", měli by s tím tedy počítat především ti, kteří se rozhodují, jakého koně si koupit. Nelze dost dobře spoléhat na to, že existují vyjímky, ač jich není málo, nebo že koně předěláme.

2. Neznalost.
Je častou příčinou strachu zejména u mladých koní. Předmět, který zvíře nikdy předtím nevidělo, je mu zákonitě podezřelý, protože neví, co od něho čekat. To, jak na něj zareaguje, je potom dáno jeho předchozími zkušenostmi, temperamentem, reakcí jezdce, momentálním stavem a dalšími okolnostmi. Tady bych měla upozornit, že předmět, který my považujeme za důvěrně známý, např. kyblík na krmení, se pro koně okamžitě stává novým v cizím okolí, z neobvyklého pohledu nebo když se pohybuje. Kůň se může bát i předmětu, který září ve sluníčku nebo naopak je ve stínu a tudíž špatně rozeznatelný.

3. Přebytek energie.
Každý kůň je náchylnější k lekání, má-li přebytek energie. Pokud se normálně klidný kůň začne lekat všeho co se hýbe, je toto jedno z možných vysvětlení. Pak je nejlepší radou slézt a dopřát koníkovi vybití přebytečného temperamentu buď na lonži nebo ve výběhu. Přebytek energie může být způsoben menším objemem práce nebo zvýšením krmné dávky. Záleží ovšem na dalších faktorech, např. temperamentu koně, jak a zda se přebytek energie projeví.

4. Nervozita.
Kůň, který je z jakéhokoli důvodu nervozní, je přecitlivělý a reaguje i na podněty, kterých si normálně nevšímá. Nervozita může být způsobena např. nepřiměřenými požadavky na koně, nevhodným trestáním (kůň neví, kdy a za co bude bit), nervozitou či změnou jezdce, novými koňmi na vyjížďce, cizím prostředím (závody) apod. V tomto případě je ideální nalézt a odstranit příčinu nervozity koně, tj. třeba se ve výcviku vrátit kousek zpět, pokud to není možné či žádoucí, pomáhá uklidňování koně a dodávání mu sebedůvěry, velmi záleží na rozpoložení jezdce. Nervózní jezdec na nervózního koně nepatří. Pozor na tento začarovaný kruh! Kůň se lekne něčeho, co jezdec nezaregistruje (např. psa za plotem) a jezdec ho za to nepřiměřeně potrestá v domnění, že si "vymýšlí". Příště až tudy kůň půjde, bude nervozní kvůli minulému trestu a tudíž mnohem vnímavější k rušivým podnětům.

5. Dlouhodobě působící stres.
Koně, držení v boxu a chodící jen na hodinu denně ven pod sedlo, budou mnohem častěji trpět stájovou neurózou a budou mít větší tendence k plašení se než koně chovaní v přirozených podmínkách. Ale i kůň na pastvině ve stádě může být ve stresu vinou nevhodného složení koní, změn ve složení stáda, nejasného postavení ve stádě, změny režimu, atp. Stres může být zaviněn i jezdcem, jeho nevypočitatelností, dlouhodobými nepřiměřenými nároky na zvíře, a celkově nevhodným přístupem ve výcviku.

6. Odlišnosti vidění koní a lidí.
Kůň má jiné zorné pole než člověk. Zatímco my vidíme před sebe a částečně do stran a nevidíme za sebe, kůň v rámci přežití musí registrovat i to, co se děje za ním. Zato narozdíl od nás nevidí předměty přesně před a pod sebou. Proto se může leknout i věcí, které my v sedle vůbec nezaregistrujeme. Další zvláštností je, že kůň vnímá předměty odlišně, jsou-li viděny z rozdílných stran. Stává se zvlášť u mladých koní, že vědí, jak vypadá auto z levé strany, když ho míjí, ale když ho vidí zprava, je to pro ně něco úplně nového. Souvisí to s tím, že pokaždé ho vidí jiným okem, protože zorná pole jeho očí se nepřekrývají tolik, jako u člověka. Pro koně mají také velký význam maličkosti, kterých my si často ani nevšimneme, nově natřená venkovní lavice, vyndaná popelnice, pověšené prádlo. Působí na ně také barvy, hlavně bílá a ty jasné, které mozek doslova bombardují podněty. A jak jsem již uvedla výše, vnímají okolí jako celek, takže věc, kterou znají někde a v nějaká poloze, je může vyděsit, nachází-li se jinde a v jiné poloze. (Smysly a vnímáním se budu ještě zabývat v dalším díle).

7. Náhlý, prudký pohyb, který koni připomíná predátora.
Zahlédne-li něco podobného, instinktivně uskočí a dá se na útěk. To, co dělával třeba můj kůň, je typické. Vyřítí-li se pes za plotem, otočí se na pětníku a chce se spasit útěkem. Jakmile se ale uklidní (téměř okamžitě) a vidí, že pes je za plotem, klidně jde až k němu vůbec nejeví známky strachu. Kromě toho se koně bojí věcí, které sice znají, ale pouze nehybné a najednou se začnou hýbat, např. plachta nebo kus plechu ve větru, nesená překážka. V tu chvíli je to zcela nový a neznámý objekt a vyvolává největší ostražitost.

8. Špatný zrak, šero.
Pokud zejména starší kůň začne mít problémy s lekáním, které dřív nebyly a nenacházíme žádnou příčinu, je na místě nechat vyšetřit jeho oči. Jakmile totiž zvíře z jakéhokoli důvodu začne špatně vidět, je pochopitelné, že se leká mnohem snáze i známých věcí, které třeba nemůže rozeznat. Z téhož důvodu jsou koně obecně mnohem ostražitější na sklonku dne, kdy se začíná šeřit. Je zajímavé, že obvykle je nejkritičtější ten přechod mezi světlem a setměním, pak už se asi oko přizpůsobí a kůň se trochu uklidní, i když pozornější zůstává. Můj kůň je třeba každoročně před vánoci, kdy se krátí den a je nucen chodit pod sedlo za šera, znatelně nervóznější, než si na tuto situaci zvykne.

9. Často se stává, že koně, kteří jsou během sezony jako beránci, dokážou v zimě a na jaře předvádět nevídané věci. Někdy je to způsobeno nevhodným krmením, stájovou neurózou a nadbytkem energie, ale setkala jsem se s názorem, že kůň, aby byl v psychické pohodě, si potřebuje odžít svou nahromaděnou potřebu úniku před nepřítelem, který v tomto případě chybí. Zdá se mi to velmi logické, vždyť pro divokého koně je přirozené, že se pohybuje v prostředí, kde je potřeba ostražitost a často se naskýtají podněty, před kterými je nutno mít se na pozoru. Pokud tyto podněty chybí, jednak je to situace nepřirozená (a tedy mj. vyvolávající stres) a jednak se asi začne projevovat, že i potřeba úniku před nepřítelem je fyziologická potřeba a kůň si ji začne ventilovat třeba plašením se v situacích, ve kterých byl vždy dříve v klidu. Například, je-li zvíře třeba z důvodu zranění uzavřeno v boxu, může se časem začít lekat i velmi typického zvuku kyblíků, slunečního paprsku, stínu, vlastní deky apod. Je velmi těžké dokázat, že se nejedná pouze o přebytek energie, který vede k tomuto chování, ale pozorujeme-li třeba koně v létě na pastvině, často se hýbou ještě méně a přebytek energie nemají. Navíc se nezdá, že by tato lekavost byla v přímém vztahu s temperamentem koně (může, ale nemusí) a někdy ustoupí ještě dříve, než se s koněm začne pracovat - pouze stačí vrátit mu nějaké podněty.

Pár tipů:

Pokud se kůň nějakého předmětu bojí, je dobré nelitovat času a pořádně si ho prohlédnout ZE VŠECH STRAN (viz výše). Postupně a s podporou jezdce se nakonec i bázlivý jedinec osmělí a k neznámé věci se přiblíží. Výhodná je podpora staršího, zkušeného koně, který se nebojí. Leká-li se kůň opakovaně, je třeba rozlišit, vězí-li v tom nějaká z výše uvedených příčin, nebo se jedná o zlozvyk. Pokud např. kůň nechce pracovat na jízdárně a ví, že jeho jezdec je psychicky slabý, bude se "bát" všeho možného, aby na jízdárnu nemusel. Vždy je ale otázka, zda se ten kůň nebojí opravdu, když svému jezdci nemůže důvěřovat. Osobně bych byla s definicí zlozvyku velice opatrná, rozhodně je těch případů mnohem méně než se na první pohled zdá. A ani v tom případě není na místě pouhé potrestání, ale je třeba hledat důvod, proč vznikl.

Někdy se koně plaší cestou do stáje, ve snaze být co nejrychleji doma. Zde není zapotřebí se rozčilovat - resp. je to přímo kontraproduktivní. Pomáhá se s neposlušným koněm vrátit (třeba i vícekrát), dokud neabsolvuje daný úsek v klidu. Po několika takových zkušenostech (pozor na nedůslednost!) si zvíře "spočítá", že se mu lekání silně nevyplácí. Opět je ale důležité snažit se odhalit příčinu, proč kůň domů tak pospíchá.

Je mi jasné, že jsem nemohla obsáhnout všechny podoby tohohle problému, je ale třeba mít na paměti, že valná většina všech potíží není způsobena jen jediným faktorem, ale spíš souhrou příčin, z nichž ne všechny můžeme odhalit. To je důvodem, proč je leckdy zvíře zdánlivě v klidu a vzápětí nepřiměřeně zareaguje na celkem nepatrný podnět. Aneb i zde platí, že poslední kapkou přeteče číše.

Příště: Některá specifika smyslového vnímání koní

Ráda s vámi toto téma proberu i v diskuzi pod článkem. Jsem připravena reagovat na vaše konkrétní dotazy, připomínky, náměty či problémy. Další vývoj "seriálu" tedy závisí do značné míry i na vás.
Katka Lipinská
katka@moje.cz

Příbuzné články: