Vademecum začínajícího koňaře 18. - Předchozí zkušenosti koně jako problém

22. 9. 2004 Katka Lipinská

Jen málokterý kůň má to štěstí, že celý svůj život prožije u jednoho pána a jen málokterý jezdec má to štěstí, že si může svého koně vychovat odmala a ponechat si ho celý život. Většina koní ale své majitele jednou nebo víckrát mění a musí se adaptovat nejen na nové prostředí, ale i na jiné představy, požadavky, způsob ježdění a tréningu. Kvalitně přiježděný kůň by s tím neměl mít nepřekonatelný problém, takoví ale nejsou všichni.

Málokterý jezdec je bez zlozvyků a málokterý trenér postupuje skutečně korektně a nenásilně, nespěchá na koně, dává mu čas vyzrát a nepřeskakuje žádná výcviková stadia. Zejména u koní, kteří jsou určení do sportu a k prodeji, se s vyzráváním a individualitou koně nikdo moc nezdržuje. Výsledkem jsou pak koně, kteří sice bezchybně přeskáčou parkúr, ale neumí se správně ohnout na kruhu, nebo v horším případě koně, kteří mají trauma z jízdárny, skoků, prchají při nacválání nebo odmítají poslušnost. Po koupi se potom nový majitel diví, co se stalo a často hledá 'fígl', jak koně zlozvyk odnaučit. Žádné fígle ani zkratky ale bohužel neexistují.

Prvním krokem k odstranění problému je získat co nejvíce možných informací o minulosti koně, o jeho obsedání, výcviku, zkušenostech a zdravotním stavu. Pak je potřeba zjistit, jestli se nejedná o reakci koně na bolest, změnu managementu nebo zlozvyky jezdce. Když toto vyloučíme a ujistíme se, že jsou skutečně na vině předchozí špatné zkušenosti, musíme se vrátit ve výcviku zpátky a to tak daleko, odkud začínají problémy. Záměrně píšu 'začínají'. Pokud se problém projevuje ve cvalu, neznamená to, že ve cvalu začíná... začíná tam, kde se kůň přestává podřizovat vůli jezdce, nejde živě a s chutí dopředu (s ohledem na svůj temperament) a nereaguje ochotně na jeho pomůcky, pobídky a zádrže. Pokud tedy kůň prchá po nacválání a v klusu se ještě dá udržet, musím začít s prací v klusu a nespokojit se s tím, že zde ten problém je ještě zvladatelný. Pokud kůň zastavuje před velkým skokem, zatímco před malým jen váhá, musíme se vrátit až ke kavaletám. V pozadí většiny dlouhotrvajících výcvikových obtíží stojí obvykle strach koně a snaha vyhnout se věcem, které jsou mu nepříjemné a bolestivé. Měli bychom se tedy vyvarovat násilí, nucení a trestání. Násilím je i tahání za otěže a protahování udidla ve snaze donutit koně k sebrání.

Někdy se stává, že kůň je klidný jen v kroku a první minuty po naklusání a situace se zhoršuje čím déle pracujeme. Pak bychom měli postupovat skutečně pomalu, opatrně dávkovat práci a přestat v nejlepším. Nechtít po koni moc a klást si realistické cíle, které v případě potřeby změníme tak, abychom dosáhli výsledku bez stresování sebe i koně. Jakmile se zvíře stresuje, přestává přemýšlet a tudíž se i učit, je tedy zbytečné cokoli dál dělat vyjma uklidnění. Nemá smysl se s koněm přetahovat nebo ho nutit do falešného sebrání protahováním v hubě. Je potřeba vrátit se do kroku, pracovat na tom, co kůň zná a po uklidnění můžeme na chvíli zkusit něco nového, třeba naklusat.

Pokud máme problém v takovém rozsahu, že kůň naprosto odmítá jakoukoli spolupráci s jezdcem a reaguje apatií, zběsilými úprky nebo snahou za každou cenu se jezdce zbavit, uděláme nejlépe, když nebudeme spěchat a lámat věc přes koleno, ale dáme koni nějaký čas na uklidnění a pozapomenutí na předchozí traumata. Toho nejsnáze docílíme na pastvině ve stádě. Za pár měsíců by se nám již mělo začínat lépe. Během té doby se koni můžeme věnovat ze země, chodit na procházky a utužovat vzájemný vztah. Pak je ale potřeba začít od samého začátku.... obsedáním a klidnými vycházkami s dalším koněm a jen velice pozvolna stupňovat požadavky. Musíme mít na paměti, že kůň, který již má nějaké špatné zkušenosti a naučil se na ně i nevhodně reagovat, si je snáze vybaví a dostaneme se do starého stereotypu. Časem nám zvíře začne důvěřovat a výcvik bude postupovat rychleji, ale začátky bývají náročné.

Zvláštním případem koní s problematickými předchozími zkušenosti jsou plnokrevníci z dráhy. Pokud nový majitel předpokládá, že když je kůň čtyřletý a rok, dva chodil pod sedlem, tak již něco umí a snaží se 'pokračo vat' ve výcviku, obvykle narazí na problém s tím, že kůň bude obtížně zvladatelný, tvrdohubý a nervózní. Nelze očekávat, že dostihový kůň je připraven na běžné ježdění...nikdo ho pravděpodobně neučil reagovat na pomůcky, ohýbat se a ani vyrovnat se s váhou těžšího jezdce, sedícího v běžném sedle. Pokud mu najednou dáme na záda o 15 kg víc a budeme požadovat cviky, pravděpodobně se vzbouří, protože po něm chceme věci, které nezná a není na ně ani fyzicky připraven. Korektní postup pro dostihového koně je nejprve ho nechat lehce odpočinout a uklidnit při práci na ruce a lonži a pak začít pracovat stejně pomalu a opatrně jako s remontou. Odolat pokušení přeskočit tu první fázi, kde se remonta jen učí chodit s váhou na hřbetě. Pracovat na dlouhé otěži nejprve v kroku a vysvětlovat koni pomůcky holení, které v lepším případě jen matně tuší. Když je klidný a poslušný v kroku a umí bez problémů a tahání za otěž zastavit, můžeme začít s klusem...opět jen potud, pokud je kůň klidný.

Setkala jsem se se zaručenými radami, jak nechat plnokrevníka proběhnout a dopřát mu ten pohyb, po kterém tolik touží. Pokud chce majitel dopřát svému koni proběhnutí, ať ho dá na několik hodin (nejlépe celý den) do výběhu a uvidí, že tak žhavé to není. Jedná se o zvyk, očekávání (kůň nabízí to, s čím má zkušenost, že je po něm vyžadováno) a v horším případě neurózu.

Tento článek se dá shrnout do jediné věty. Máme-li koně se špatnými zkušenostmi, nepomohou z dlouhodobého hlediska žádné zaručené rady ani postupy, jak konkrétní problém obejít, nýbrž vždy se musíme vrátit zpět (někdy až na začátek) a s velkou trpělivostí znovu (nebo poprvé pořádně) projít všemi výcvikovými stadii. Je jen velmi málo výcvikových problémů, které by se daly řešit izolovaně bez nutnosti kroku zpět.

Příště – Výcvikem krok za krokem

Ráda s vámi toto téma proberu i v diskuzi pod článkem. Jsem připravena reagovat na vaše konkrétní dotazy, připomínky, náměty či problémy. Další vývoj "seriálu" tedy závisí do značné míry i na vás.
Katka Lipinská
katka@moje.cz

Příbuzné články: