Vademecum začínajícího koňaře 14. - Ještě jednou tresty - nejčastější chyby

14. 7. 2004 Katka Lipinská Autor fotek: Kateřina Lipinská

Sice jsem minule avízovala povídání o inteligenci a chybování koní, ale některé ohlasy mě přesvědčily, že jsem od tématiky trestání utekla příliš rychle a že bych se k ní měla ještě jednou vrátit. Pokud jste si z mého předchozího dílu odnesli poznatek, že tresty (na rozdíl od negativních odezev) jsou vhodným doplňkem výcviku, pak jsem se nevyjádřila dobře. Psala jsem především o principu a obecných zásadách trestání. Dnes se zastavím o toho, kdy má smysl trest použít a hlavně, kdy je to zbytečné nebo dokonce škodlivé. Dlužno říci, že těchto případů je většina.

Shrnuto do jedné věty, trest je na místě pouze tehdy, pokud kůň svým jednáním ohrožuje buďto sebe nebo své okolí (lidi, děti nebo ostatní koně) a nejsou jiné prostředky, které jej usměrní. V tomto ohrožení je zahrnuto i narušení osobního prostoru člověka nebo vykopnutí, které nezasáhne svůj cíl. Kůň, který nemá předchozí negativní zkušenosti a přesto je nutné ho trestat (mluvím o trestech, které jsou pro zvíře citelně bolestivé, ne o plácnutí bičíkem), je důkazem nešikovnosti, nerozumnosti nebo přehnaných ambicí svého cvičitele. Bohužel, takových koní, kteří jsou odmala vychováváni pouze jedním člověkem, není mnoho. U staršího zvířete někdy nezbývá nic jiného, než si své požadavky prosadit větší či menší silou, ale přesto si myslím, že důslednost a správný postup výcviku (tj. kroky, které jdou za sebou podle obtížnosti a navazují na sebe) je mnohem účinnější. Záměrně se nezmiňuji o koních přirozeně agresívních a zlých, protože těch je naprosté minimum.
Nyní rozeberu nejčastější chyby, které se v souvislosti s trestáním vyskytují:

1.Kůň je trestán příliš silně.
Toto závisí na toleranci každého jedince, ale v žádném případě by se nemělo dojít tak daleko, aby došlo k ublížení koni. Bohužel jsou stále často k vidění zvířata s boky rozpíchanými od šporen, koutky poraněnými od udidla a pakostmi po úderu násadou. Trest by neměl být ani tak silný, aby vyvolal paniku koně (což může být u některých velmi snadné). V panice kůň nepřemýšlí a je schopen zranit sám sebe i okolí. I v případě opravdu vážného provinění (agresivita vůči lidem) si cvičitel musí být vědom své síly a jednat s rozmyslem.

2.Kůň je trestán příliš často.
Pokud cvičitel cítí potřebu opakovaně trestat, pak je jasné, že trest nemá efekt a tudíž je použit nevhodně a zbytečně. Buďto je problém hlubší a trest samotný ho nevyřeší, nebo je těch problémů více a je zapotřebí redrezúra, případně změna přístupu. Anebo cvičitel dělá nějakou chybu, díky níž si kůň nespojí nežádoucí chování a potrestání. Velmi často je vidět jezdce, jehož zvíře chybuje nebo odmítá provést cvik a frustrovaný jezdec stupňuje tresty v domnění, že koně přinutí nebo mu to „vysvětlí“. Tohle je věc, která velice narušuje důvěru mezi koněm a jezdcem a jeden takový „úlet“ může znamenat kromě narušení vztahu i velký krok zpět ve výcviku.

3.Kůň je trestán příliš pozdě po akci.
Koně drobným úkonům, které provádějí (např. ustoupení, zastavení, atp.) nevěnují příliš velkou pozornost, soustředí se mnohem více na zpracovávání podnětů z okolí. Pokud tedy úkon není zpevněn ihned v momentě, kdy je prováděn, kůň jej příliš neregistruje. To je důvod, proč je tak nezbytně nutné, aby jak odměna, tak i trest přicházely v momentě akce nebo bezprostředně po provedení (kůň zastaví na hlasový povel a je za to pochválen). Pokud kůň při krmení vykopne po krmiči, ten vyběhne z boxu, odloží kyblík, vezme lopatu a koně zpracuje násadou, nejedná se o efektivní výchovné působení ale obyčejné násilí.

4.Trest není pro koně pochopitelný.
K tomu může dojít z různých důvodů. Jeden z nich jsem již popsala o bod výše. Dalším je nedůslednost. Pokud zvíře za něco jednou potrestáme a jindy ne, nebude tomu rozumět a trestali jsme zbytečně. Dále je naprosto nevhodné a zbytečné trestat koně za projev nervozity. Již jsem v tomto seriálu několikrát opakovala (a asi ještě několikrát budu), že zvíře, které je nervózní, se neučí. Proto se ani nepoučí z chyb a trestání je úplně zbytečné, pouze ho ještě více zneklidní. Koně, který spěchá pod sedlem, nepředěláme tím, že ho vycukáme v hubě nebo vyměníme udidlo za ostřejší.

5.Mezi pochvalami a tresty není vyvážený vztah.
Říká se, že zvíře (ale i dítě) by mělo být mnohem častěji chváleno a odměňováno než trestáno. Pokud tresty (totéž platí i pro negativní odezvy) převažují (a nejen co do častosti, ale i intenzity), zvíře ztrácí motivaci a přestává se snažit, protože necítí úspěch. Pro koně není odměnou fakt, že cválá na správnou nohu nebo se pěkně ohýbá. Odměnou pro něj je reakce jezdce. A tohle může být problém i u jezdců, kteří mají se svými zvířaty dobrý vztah a netrestají nijak tvrdě. Pouze možná zapomínají chválit. Neochotný, tlačivý a znechucený kůň může být přímým důsledkem.

Kdybych se pokoušela vás přesvědčit, abyste se trestů úplně vyvarovali, zcela určitě bych neuspěla. Nepokouším se o to a ani se nedomnívám, že by to bylo správné. Mohu pouze apelovat, abyste tresty používali s velkým rozmyslem a hlavně s vědomím toho, že trestáním můžete něco získat, ale také hodně ztratit. A abyste (nejen) po každém trestu zauvažovali, zda jste si ho mohli dovolit vzhledem k tomu, jak často koně chválíte.

Příště – Pokud kůň dělá chyby... jsou koně inteligentní?

Ráda s vámi toto téma proberu i v diskuzi pod článkem. Jsem připravena reagovat na vaše konkrétní dotazy, připomínky, náměty či problémy. Další vývoj "seriálu" tedy závisí do značné míry i na vás.
Katka Lipinská
katka@moje.cz

Příbuzné články: