Kůň u domu není jen radost a duha nad obzory všedních dní. Kůň u domu je i starost, a to den co den, bez ohledu na povinnosti v zaměstnání či kolem dětí, bez možnosti spolehnout se na ustajovatele. Bez pardonů ve zdraví i v nemoci… Ať máte teplotu nebo vymknutý kotník, ať jsou vaše záda jakkoli bolavá, stejně z koní velblouda nevyrobíte – ve vedrech jim nanosíte dvakrát denně vodu na pastviny, i kdyby rodina seděla v autě v plavkách a se šnorchlem v puse, s ploutvemi na nohou a výkřiky „to se zas kvůli koním vyjede o hodinu později?“…

A že je Štědrý den? Co má být? O to dřív musíte vstát, abyste stíhali pozdější kolotoč kolem svátečních povinností doma, protože den se musí začít odházením sněhu kolem stájí a přístupových cest, nakrmením zvířat a rozbitím ledu v napájecích vanách na zimních výbězích, nanošením horké vody plus vykydáním boxů a přístřešků. I tak večer pojedete nanovo – opět krmení, napájení, úklid a kontrola zdravotního stavu, klidně v libovolném pořadí, ale v závěru musí proběhnout vše, mají-li být koníčkové spokojení a vy v klidu u stromečku (kde chvíli nepřítomně dumáte, jestli jste nenechali vánoční výzdobu stájí na dosah koním i s háčky a připínáčky).

Mám na koně doma časový prostor?

Než si koně vezmete k domu, do osobní péče, dobře se zamyslete nad pracovní flexibilitou. Pokud nehrozí, že byste v případě problémů mohli zůstat nečekaně z práce doma, nebo alespoň dorazit později, nebo pokud nemáte šikovnou babičku s dědou, kteří v případech krize zaskočí za vás, zatímco vy odfrčíte do zaměstnání, hodně hodně zvažujte, je-li rozumné koně k domu stěhovat. Protože když zrovna čtyřnožcům není do skoku, případně jim do skoku bylo až moc, takže ten nejveselejší má právě jednu nohu ze čtyř pozvedlou a odmítá se na ni postavit s výrazem „zastřel mě okamžitě!“, budete pravděpodobně vy osobně (s přítelkyní čelovkou) stavět z prostorného přístřešku neprostorný box pro pacienta.

Rozhodně se hodí, že je váš partner ještě zamilovaný – v té hormony obluzené fázi i nekoňáci zatím docela ochotně přikládají ruku k dílu a jsou schopni myslet vážně věty typu „Miluji tě, neboj, to společně zvládneme!“ – dokonce pronášené i v noci. A pamatujte – nevyzpytatelná Teta Kolika je zcela vyzpytatelná alespoň v jednom: miluje noční nebo nekřesťansky brzky ranní dobu – na rozdíl od vašeho veterináře.

Budování

Vybudovat doma zázemí pro koně, které vám bude připadat dostačující, zdravotně nezávadné (vaše nervy stonají rády!) a navíc exteriérově přijatelné i pro souseda s lahví dvanáctky v ruce, trenýrkami na půl žerdi a hlaholem: „Sósedko, ten hnojník nám zas smrdí až k televizi!“ – to je úkol nikoli jen příštích tří pětiletek, ale jistojistě celoživotní.

Budujte tedy s rozvahou, pomalu – leč jistě. Nenechte se vyvést z klidu manželovým kolegou a jeho pichlavým „pustíš s námi svýho Makače na vodu?“ – a to ani když dotaz padne před víkendem, kdy jste odsunula děti k rodičům a máte v plánu novým sexy prádélkem svést muže k přestavbě nevyhovujícího pidipřístřešku ve vyhovující megahangár. Na dotazy rodiny typu „Kam pojedeme na dovolenou, všichni jedou do Egypta, my chceme taky!“ v žádném případě nezabučte: „Do Egypta leda až z nás budou mumie, letos je o dva koně víc, takže musíme nasušit všechny zahrady v okolí, jestli nechceme nakupovat seno od hajzlíků překupníků!“.

Ježdění

Ježdění? Jasně, zítra už určitě, jen co očistíte cihly na stavbu podlahy přístřešku a dobetonujete uvaziště. A že si bývalí oddíloví parťáci vzpomněli a zvou vás na puťák? No jo, jenže vám začínají sena! Cože s nima? Ne, nečekáte kamion a nebudete dřít na úklidu koupených balíků – vy si budete relaxovat s hráběmi přímo na poli a vyrábět si seníčko svoje, bio a domácí, zaručeně non-toxic! Akorát si tedy odpustíte ten puťák… ale nevadí, příště už URČITĚ!

Společenský život s koňmi

Mít koně doma je podle kamarádek sen a úúúžasná romantika, takže se prostě máááte, že si můžete tááák užívat! A když si k vám o víkendu holky dojedou zregenerovat svoji přepracovanou schránku ohlodanou na kost přetechnizovaným shonem pracovního života, odhalí vám u kávičky a vínečka, co jste přehlédla: váš statek není maskovaná kára otrokáře, ale nádherná odpočinková oáza! Ranč není změť narychlo provizorně slepených stříšek, chlívků a tak tak stojících ohrad s věčně prchajícími koňmi, dovádějícími vás k šílenství – je to pohádkový ráj a balzám na pocuchané nervy. Farmařit neznamená smrdět a mít hnůj a seno ve dne v noci za nehty a ve vlasech, ale vonět sluníčkem a pohodou. Prostě dokonalé sanatorium!

Takže když kamarádky v neděli večer konečně odjedou, nepřekvapí vás, že se vám koně za proflákaný víkend okamžitě pomstí záhadnými stavy, při kterých zaujímají podivné pózy s nohama nahoře a očima v sloup. A tak v noci ve svém nádherném odpočinkovém sanatoriu, kdy většina rozumných majitelů ustájených koní spokojeně hajá (samozřejmě s vypnutými mobily – mají přece zodpovědného ustajovatele, který vše pořeší), jste vy ve své temné oáze chytře ustajovatelem sama sobě, takže hezky pro mobil a shánět fofrem veterináře! A raději ihned zapomeňte na zítřejší (dva měsíce odkládanou) návštěvu kadeřníka, kde jste se chtěla proměnit ze zaprasené stájnice v neodolatelnou femme fatale – a raději se začněte modlit, abyste se veterináře dočkala a nedělala si ho, po patnácti marných telefonátech od čerta k ďáblu, sama…

A pánové postižení koňmi? Ti většinou vědí, že zvát si kamarády do odpočinkové oázy má smysl jedině v případě, že potřebují helfnout se stavbou ohrad a seníku. A tak zatímco ženské trpí pocitem, že se musí návštěvám cele věnovat a samozřejmě hýřit pohostinností kolem bohatě prostřeného stolu, chlapům nedělá problém jakékoli návštěvě vrazit do jedné ruky láhev dvanáctky, do druhé vrtačku a bez pardonů všechny zaměstnat, včetně případných vykulených dětí.

Děti nekoňáci

Samozřejmě, že máte naplánované dvě krásné děti, které od miminek nebudou mluvit o ničem jiném než o vlastním poníkovi – a vy se jistěže tak obětujete, že jim ty poníky dopřejete hned DVA!! A v důsledku tohoto velkorysého rozhodnutí si nadosmrti zajistíte vděčná, vzorná a spolehlivě se o svá zvířata (posléze ve stáří i o vás) starající dítka…

Tak se vzbuďte, přátelé! Děti budou, to ano, možná i v počtu (nikoli pohlaví) vysněném, ale po ponících zatouží jedině v případě, že se zrovna vaše síly i konto rovnají nule a jediné, co se jim uvolíte dopřát, zadaří-li se, bude nový tatínek. Pokud vám partneři zůstávají věrně po boku (a peníze taktéž), rozhodně vás děti nebudou přesvědčovat, ať investujete do poníků, na to zapomeňte! Počítejte s požadavky na pravidelné lyžovačky v Alpách, potápěčský kurz a PŘEDEVŠÍM (!) co nejrychlejší připojení k internetu plus nejnovější doplňky do virtuálních simulací reality. Zapomeňte na touhu v očích dítěte, když uvidí koně – a dosaďte si místo ní úděs, že je opět žádáno jít pomoci s obracením sena na zahradě. Buďte, prosím vás, realisté a nezaměňujte větu „Jé, mami, tobě to dnes v těch rajtkách tak sluší!“ za lásku k jezdectví, ale správně si ji přeložte jako potřebu vyrazit z vás povolení přespat u kamaráda.

Kvalifikace pro post majitele koně ustájeného doma

Ano, máte pravdu. Žádná taková neexistuje. Zvažte tudíž s nohama na zemi, zcela střízlivě a reálně, vlastní zkušenosti v oboru. Je rozdíl, když kolem sebe máte lidi, kteří vás díky zkušenému oku na podivně se tvářícího koně, překrmeného přebytky ze sousedovic zahrádky, včas upozorní – a když včasná identifikace průšvihu bude jen na vás, jediném koňmi políbeném členu domácnosti. Notabene pokud jste na dvanáctce v práci a o tom, co se vám děje na zahradě, nemáte ani páru.

Rozhodně si jako první věc na seznamu „až postěhuju koně domů, musím...“ červeně napište: Nashánět telefonní čísla všech veterinářů z okolí!!(Nejlépe specializovaných na koně, nikoli na pejsky a kočičky.) A z okolí nejen blízkého, ale i vzdálenějšího, případně úplně nejvzdálenějšího, protože jednoznačně platí: pokud akutně potřebuješ veta, volného neseženeš! Okamžitě se s některým z rozumné dojezdové vzdálenosti domluvte, jestli by si vaše koně nevzal trvale pod křídla. Já osobně mám ke svému zamluvené i dva záložní, kteří mi svou funkci náhradníků stvrdili již několika návštěvami v době, kdy můj stálý veterinář zasahoval jinde. Není nic horšího, než noc plná kolikujících koní rozesetých po celém okrese a nemožnost dohledat ke kolice vlastní volného odborníka. Pokud si má veterinář vybrat, jestli pojede ze dvou telefonátů k cizímu neznámému případu, nebo za svým vlastním klientem, jemuž se o koně pravidelně stará, je pro profesionála volba jasná. Mnoho veterinářů, neboť jsou, překvapivě, také jen lidi, zvedá noční telefonáty pouze od svých klientů, nikoli neznámá čísla. Mít „svého“ veterináře zkrátka není žádný přepych, ale absolutní nutnost, obzvláště prohání-li se vám po pozemcích vícehlavé stádo. A pokud mi chcete oponovat s tím, že máte koně doma už xy let a nikdy jste veta nepotřebovali, raději to ani nevyslovujte! Hned zítra byste ho totiž mohli velice akutně volat…

Koliky

Ty si nastudujte obzvláště v případě, že jste rozhodnuti, coby čerstvý doma-majitel koní, dopřát svým čtyřnohým láskám první poslední. A na rozdíl od prevenci flákajícího ustajovatele přísaháte, že doma budete preventivní až na dno bezedné peněženky! Takže až po nákupu padesáti krmných, zaručeně účinných doplňků, masážních super-gelů, bylinkových olejů podporujících trávení a zimních protiomrzlinových dek budete vybírat ještě antistresový přípravek na organické bázi, běžte si raději překontrolovat zdravotními bombami nadopované koně (a ty přípravky vezměte raději dva – oba pro sebe). Jo – a rovnou si na tu kontrolu do noční tmy neste mobil! Budete ho velmi pravděpodobně potřebovat nejen na svícení…

A až konečně po trýznivých hodinách shánění první pomoci do té doby nikdy nemarodícímu koni vítězoslavně přivlečete uloveného anděla strážného (zcela cizího veterináře, protože všichni vaši buď otěhotněli, nebo nezvedají telefon) a budete s ním stát v mínus deseti na kapačce pod přístřeškem, s láskou vzpomínejte na svého, i když občas nedostihnutelného koňodoktora, který vám nikdy nemlátí o hlavu věty typu „co to je za pitomou módu nemít v zimě koně ve stáji?!“. Soustřeďte se na příkazy přepracovaného (a umrzlého) neznámého zachránce, protože při větách „MUSÍTE do něj dostat hromadu tekutin, neexistuje nechce – prostě ho MUSÍTE nadstandardně zavodňovat ještě i zítra! A MUSÍTE ohlídat, kolik toho vypije i v dalších dnech... MUSÍTE mít pod kontrolou močení a trus…“ se nesmíte tvářit vyděšeně ani přemýšlet, jak šéfovi v práci vysvětlíte, že si opět potřebujete vzít akutní dovolenou. A až budete anděli strážnému na rozloučenou předávat druhou půlku vaší měsíční výplaty (ta první padla na koňské elixíry věčného zdraví), neptejte se v duchu, kde je sakra ten pohádkový ráj a oáza vašeho statku. Protože ačkoli momentálně máte dojem sibiřského gulagu (obzvláště, když se hadička od kapačky záhadně dostane do huby koně, který, ač smrtelně apatický, ji bryskně překousne), vězte, že stále ještě může být hůř!

Nad ránem už dojdete k jednoznačnému závěru, že všechny mladé koně vykopnete do inzerce, staré ustájíte u ustajovatele, který ještě stále vidí duhu a čtyřlístky nad pastvinami – a svoje vlastní ohrady proměníte v jablečný sad a zeleninovou zahrádku. Ale sotva toto zásadní rozhodnutí nahlas stvrdíte důrazným potřesením hlavou, až vám rampouch odpadne s cinknutím od nosu, koni se konečně rozjasní oko a s nově nabytou chutí do života nečekaným fit-skokem směrem ke koním vyrve vazák z ruky vám a kanylu z krku sobě. A vy, ač nevyspaní, nějak nadpřirozeně jasně vytušíte, že ráj je zpět, takže se radujete i přesto, že vám zázračně uzdravený koníček rozdrtil nárt a vyrazil opravené přední zuby. Ale duha nad obzory je zpět!!

Na závěr vám zprostředkuji pár autentických slov majitelů koní u domu:

Tereza: Vybudovat dostačující zázemí a koním dopřát vhodné podmínky, je celkem ranec. Dennodenně kolem nich pobíhat, uklízet, starat se, aby měli co zobnout, aby se netopili v blátě. Člověk si začne všímat jiných priorit u koní, než jejich jezdeckého využití. Přesto bych už nazpátek do ustájení nechtěla. Mým hobby se stalo dělat koně spokojené, hledat různá východiska k jejich lepšímu komfortu. Knihovna se mi momentálně neskládá z knížek o ježdění, ale z literatury na téma bylinek, lučních porostů a péče o ně, přestaveb domu a sem tam z něčeho o obecných principech učení koní. Seno si děláme vlastní a není krásnějšího pocitu, než si projít louky, které sekáme, a zhodnotit obsah budoucích balíků. Cenově nevidím rozdíl v provozních nákladech, zda kůň doma či v ustájení, ale co nám doma naskakuje, to jsou náklady celkové. Jenže člověk buduje pro sebe – a to je nejvíc! Také záleží na tom, jaké má kdo požadavky. Jsou i tací, co bláto a prostředí, ve kterém koně žijí, neřeší, jedou na spořivý režim – místo, aby opravili ohradník, natáhnou provázek a jdou jezdit. Oproti tomu ten, co chce mít u domu pěkné prostředí, jde místo ježdění do lesa kácet nálety akátu na sloupky ohrady…

Hana: Koně si dávám na ustájko do spřátelené stáje několikrát do roka – hodně cestujeme. Ale mám jen tři nekonfliktní valášky menšího plemene, zvyklé být celoročně venku, tak se pro ně místo u ustajovatelů vždy najde. Zbytek roku si je rozmazluji doma, baví mě to tak moc, že jsem jim zpřístupnila i část okrasné zahrady, kde jsme vybudovali zpevněné treky. Tyto koňské cesty jsem obklopila květinami a zeleninou, ovocnými stromy, skalkami – je to krásné, každá návštěva je překvapena, jak pěkně to působí. A mě samotnou uspokojuje, že jsem dokázala, na rozdíl od manželových černých proroctví, propojit koňské plochy s plochami pro rodinu do jednoho estetického celku bez toho, že bych smradem a nevzhledností obtěžovala celou vesnici. Ale dá to strašné denní honičky, musí být čisto stabilně, už kvůli sousedům – bobky sbírám dvakrát denně děj se co děj, někdy i třikrát, hrabu a zametám, obzvláště při větrech je nárazově mnohem více starání o prostory přilehlé ke koňským cestám a k části velkého pastevního výběhu. Ale když vás to baví a pomáhá celá rodina, dá se zvládat strašně moc, dokonce i jezdit na vandry nebo si v zimě zajet na halu zaskákat.

Honza: Co se k tomu dá říkat? Prostě to je styl života.… Někdo jezdí po světě, jinej má doma koně. Neměnil bych.

… a jak jste na tom vy, milí čtenáři??