1. Nepodporujte bláto

Bláto je nepřítel! Samozřejmě – nepřítel za branami je něco jiného než nepřítel v domě. Snažte se tedy nechat blátivé plochy za branami zimních (základních) výběhů! Na ploše záklaďáků koním zajistěte trochu toho nezbytného komfortu. Zajišťujete ho totiž i sami sobě – úklid na zpevněných plochách je hračka, oproti úklidu ploch připomínajících bažinu…

Zpevnění míst, kde koně prožívají nejvíce času, bývalo vždy samozřejmostí – chovatel hodný toho jména nenechával zvířatům jejich stání nevykydaná a jejich box nečvachtal rozšlapaným bahnem, stříkajícím při každém došlápnutí na všechny strany. Jistě, venku na výbězích bláto bylo, ale jelikož koně trávili většinový čas v suchu pod střechou, nikdo neměl potřebu povrch výběhů nějak výrazně řešit. Jenže doba se změnila, domovem koně je nyní právě základní (pokud je používán celoročně) nebo zimní (pokud se do něj koně stahují pouze na zimu) výběh, a proto je naší povinností zajistit na něm zvířatům snesitelné podmínky pro život.

Dnes již každý ve svém okolí nalezne stáje s pořešenými zpevněnými plochami, není tedy problém namísto experimentování sednout do auta a objet zkušené chovatele. Po konzultacích s lidmi, kteří mají již nějaký ten rok základní výběhy uzpůsobené ke spokojenosti koní i obsluhy, se budete moci pustit do úprav s pocitem, že přesně víte, co děláte + jaký bude výsledek. Další možností je návštěva facebookových skupin se zaměřením na chov koní venku – tam si můžete popovídat o zkušenostech se zimou s lidmi z celé republiky. Poradit, co se osvědčuje a co ne, popovídat si o vychytávkách a novinkách je pro členy těchto skupin již důvěrně známý a skrz naskrz užitečný relax. Pro koňáky, kteří se v internetových vodách nepohybují, vřele doporučuji udělat občas výjimku a k PC zasednout. Rozšíříte si obzory a bude se vám budovat podstatně snadněji. Mimo jiné z debat zaručeně zjistíte, že polovičatá řešení vedou pouze ke dvojí práci, protože prostě nefungují tak, jak mají, nebo tak dlouho, jak mají.

Proto zpevňujte rovnou kvalitními, osvědčenými způsoby, které zajistí komfort v bahnech vám i koním na dlouhé roky, ne jen na pár týdnů…

2. Nenapájejte jednorázově!

Ačkoli mnoho stájí spoléhá na sníh coby dostatečné doplnění tekutin a napájí v zimě pouze jedenkrát denně, veterináři s touto variantou úspory lidské práce spokojeni nejsou – věděli jste, že zácpová kolika je v zimě častější komplikace zdravotního stavu koní než v letních vedrech? Kůň nedokáže přijmout takové objemové množství sněhu, aby adekvátně doplnil potřebu tekutin. A žíznivý kůň přijímá postupně méně a méně objemného krmení. A méně sena v trávicím traktu znamená menší výrobu tepla. Menší výroba tepla přináší tepelnou nepohodu a z ní pramenící umenšený zájem o pohyb (prokřehlý živý tvor se choulí, neběhá). Méně pohybu neprospívá ani svalové výrobě tepla, ani kvalitě trávení… – a už jsme se krásně zacyklili v problémech, které mohou končit i fatálně…

Pokud jste nuceni z časových důvodů svým koním navážet na pastvinu vodu jedenkrát za den, musíte zajistit, aby po zbytek doby nezamrzla. Nebo zamrzla pouze natolik lehce, že si ledový škraloup koně snadno rozbijí. Což v hlubokých mrazech bez výhřevných napáječek není úkol jednoduchý. Pomoci nám může dobrá izolace napájecích nádob s ponecháním co nejmenšího horního otvoru jen takové velikosti, aby se koně pohodlně napili.

Pravým opakem je potom vychytávka Livie Petříkové, která nedá dopustit na osmikubíkový bazén, který jejímu stádu zajišťuje napájení po celou dobu zimy. Aby byl bazén zabezpečen před poničením, stojí mimo ohradu tak, aby se z něj koně pohodlně napili, ale nemohli se o něj ani opírat, ani si o jeho stěny drbat plece a zadky. Paní Livie si svoji vychytávku velmi pochvaluje, časová náročnost doplňování vody je mnohem menší než při malých nádobách s nutností jezdit s vodou dvakrát denně. Led si koně rozbíjí sami, s tím, že obsluha jim, kdykoli je přítomna, ráda vypomůže. Za několik let tohoto zimního provozu již mají u Petříků vychytané různé drobnosti – například výpustě, které je nutné zajistit tmelem před vytlačením mrazem – vyteklou vodu by neuvítali ani koně, ani obsluha stáda. Jsou-li ale mrazy delší dobu pod -17 °C, bohužel úplnému promrznutí bazénu se zabránit stejně nedaří…

Takže nakonec opět vivat nezámrzným napáječkám, investici, která se vyplatí jako málokterá jiná!

3. Mokré mrazy a sítě…

Nezapomínejte kontrolovat sítě v příkrmištích! Mnoho chovatelů již zaznamenalo ztížení nebo úplné znemožnění vytahování sena v případě vlhkých dní a mrazivých nocí: síť je po ránu namrzlá a velice špatně kopíruje tvar ubývajícího balíku, což výrazně zpomaluje, bohužel občas i znemožňuje koním příjem dostatečné porce vlákniny, takže nešťastní strávníci mohou časem hubnout, případně je jim zima (střevní fermentace vlákniny koně významně zahřívá). Ovšem v mokrých mrazech a ještě navrch se sítěmi s příliš malými oky je tento způsob ohřevu koním často přes noc znemožněn – a majitelé, pokud přijdou do stáda až v poledne, kdy svítí sluníčko a vše je, jak má, si ani nemusí všimnout, že zvířata většinu noci a kus dopoledne hladověla… pozor na to!

4. Větve na výbězích

Dopřejte koním i přes zimu přístup k bylinkám a větvím, nedílné součásti celoročního jídelníčku pasoucích se stád. Majitelé venkovních ustájení nepodporují holé vymetené zimní plochy, naopak se snaží ve výbězích nasimulovat pestrou krajinu. Šípkové keře se dají vysázet za hrazení tak, aby koně mohli přesahující větvičky okusovat. Ti chovatelé, kteří mají porostu přímo v zimních pastvinách dostatek, nehlásí nadměrný okus v míře, která by devastovala.

Kdo naopak nemá možnost zajistit koním v záklaďácích porost vyšších dřevin a keřů přirozeně rostlou formou, alespoň větve a šlahouny prospěšných rostlin + stromů na výběhy naváží. Dopřát koním možnost okusu navezené dřevní hmoty je nejen moudré z hlediska pošetření dřevěných konstrukcí přístřešků, ale i z hlediska poladění trávení a obrušování zubů. Matička příroda nestvořila koňský chrup ke zpracovávání pouze měkkostébelnatých rostlinných druhů, počítala i s hrubou vlákninou, které mohou mít mnohá stáda, držená na výbězích bez vyššího porostu, pouze na pěkném seně, citelný nedostatek. Nebojte se ani pastvy na stařině trav – pokud koně plynule přechází z jednoho ročního období do druhého na stabilně pestře zarostlých (nevypasených) plochách, s dostupným senem, nemívají potíže ani s namrzlou trávou, jak se často mnozí obávají. Důležité je nenutit stádo čelit náhlým neprůběžným změnám typu „měsíc jste stáli na záklaďáku na seně, dnes vás pustím na celý den do zamrzlé pastviny bez sena“…

5. V mrazech koně pod sedlem jezděte ohleduplněji!

Zimní ježdění chlupatých venkovně žijících koní je problematika, se kterou se potýká mnoho majitelů. Ne všichni máme koně na zimním odpočinku, někteří jezdíme celoročně, i když v zimě zvířatům ordinujeme mnohem méně práce. Přesto mnozí zjišťují, že i lehká práce pod sedlem způsobuje jejich koni v zimním kožichu hodným polárního medvěda těžký diskomfort.

Co s tím, nechceme-li v žádném případě venkovně žijícímu koni zasahovat do srsti střihem? Zkuste vyjít ze stáje s nasedlaným koněm na ruce a počáteční vykrokování pojmout jako rozcvičku nejen koníka, ale i sebe sama. Hezky si protáhnete nohy, zimní procházka má totiž něco do sebe… Po nasednutí pracujte ve volnějším tempu a vybírejte terény vhodné k počasí, které právě panuje. Je-li teplo, nemůžete se divit, že kůň v kožichu po chvilce šplhání do kopce vypadá jako osprchovaný. Naopak v hlubokých mrazech zvládne stejný kopec s mnohem menším opocením. I tak ale na dlouhé cvaly a prudká převýšení zapomeňte, pokud nemáte po ježdění opravdový dostatek času na důkladné vyvíchování a dosušení chlupatého parťáka.

Celou zimu také, samozřejmě, klaďte důraz na nadstandardně kvalitní vykrokování po práci, nejlépe, pokud cestou domů opět slezete a trochu rozhýbete své zmrzlé nohy chůzí vedle zpoceného parťáka. Můžete si zopakovat zásady slušného chování na prověšeném vodítku a kopírování vodiče koněm: zpomalí-li on, má zpomalit i kůň, zastaví-li vodič, má bez předběhnutí zastavit i kůň. Pěškonávrat není žádná ostuda, ale naopak známka sebevědomého jezdce, který dobře ví, co dělá a proč to dělá.

Přizpůsobit terén, zátěž plus tempo ročnímu období a individualitě koně neublíží vám – a koni už vůbec ne, naopak! Představte si, že jdete běhat v kožichu, v čepici a s šálou omotanou tak, že vám vykukují jen oči – asi moc sportovních výkonů nepodáte, že? Na druhou stranu klidná procházka bez větších kopců vás nijak zásadně nezapotí. Koně to mají podobně: sladíte-li kvalitu jejich nasrstění s kondičkou, počasím a vašimi nároky na výkon, ve výsledku si zajezdíte celou zimu naprosto uspokojujícím způsobem jak pro sebe, tak pro koně.