Dnes už si bez krmelců neumíme představit nejen venkovní chov koní, ale mnohde ani ten boxový. Možnost ochránit seno před roztaháním, znečištěním trusem a močí, omezit plýtvání touto nenahraditelnou surovinou a zároveň díky zpomalovacím vychytávkám vkládaným do krmelců zpomalit příjem sena u tlustých Otesánků – to vše jsou výhody, po jejichž vyzkoušení v praxi se už většina chovatelů nechce obejít.

I mnozí pastevně držení koně dostávají příkrm v podobě kvalitního sena – například vojtěškového, které je pro klisny v laktaci skvělou volbou. Na fotce vidíme krmnou bednu. Umožňuje dávku přidělenou na den neznehodnotit roztaháním a pokálením + pomočením. Vítr toho také moc nesebere. Protože je seno krásné a koním velice chutná, nemusí se ustajovatel bát, že by bez stříšky stihlo vlivem srážek v horké dny plesnivět. Během dne je, i přes hezkou velkou pastvinu s dostatkem trávy, postupně vyžráno. Zpevnění kolem žracích beden není třeba – plocha je velká a bedny se přesouvají ob den tak, aby se okolí nestihlo rozšlapat a travní drn zůstal kompaktní, což zajišťuje dobrou kondici pastviny.

Krmelce mají jednu obrovskou výhodu: pokud jsou zastřešené, umožňují krmit senem opravdu nonstop. Nachystat si do nich zásobu nejen na celý den, ale klidně na celý týden. A tam, kde je tato výhoda naopak nevýhodou, kde seno ad libitum nepřichází v úvahu (ať už pro koně na dietě či nemocné, ale i zdravé, držené na malých dávkách objemu z jiných důvodů), se krmelce postarají právě o dávkování. Není nic horšího, než když dáte malou přesnou dávku sena na výběh – a vítr ji koním ukradne…

Nevnímejte krmelce jenom jako ohradu pro celý balík sena! Vnímejte krmelce jako přítele, který splní přesně ta očekávání, která od něj zrovna máte…

Země s delší tradicí držení koní venku než u nás v ČR, ať už na pastvinách, trecích nebo na zpevněných výbězích, fungují s nejrůznějšími „krmelcovými“ vychytávkami už dlouhé roky. I když tam chovatel krmí ze země na mnoha místech, aby podpořil pohyb koní, stejně používá na dávky sena mini-ohrádky nebo krmné bedny rozestavěné po trecích, jinde alespoň staré pneumatiky a často i „polštářky“ nebo krmné míče na seno (pozor, ať neutečou pod hrazením). Velká většina ustájení za hranicemi kombinuje několik typů krmelců porůznu nastavěných po ploše. Mnoho majitelů dává část sena do nádob volně, část v krmných sítích.

 

 

← Někde používají název krmný polštář, jinde krmná taška – vyberte si. :)

 

→ Míč na seno slouží spíš jako zábava než krmelec v pravém slova smyslu.

 

 

 

 

Kombinace jednoho stanoviště na větší množství sena se stanovišti (viz další 2 fotografie) na množství malá, porůznu rozmístěná po výbězích a trecích. Majitelé chtějí podpořit pohyb koní tzv. „od kupičky ke kupičce“. Ve stádě je dost mladých koní, kteří podporují pohyb skupiny, takže statické postávání jen u jediného velkého krmelce se nekoná. Pokud by koně nechodili, majitelé byli připraveni velký krmelec zrušit. Ale zjistili, že není třeba. Stádo mění krmicí místa velmi často, přesně tak, jak si to majitelé přáli. Seno se dá naložit jak v celých balících, tak volně, nebo také v sítích. Malá oka prodlužují dobu žraní, což je v tomto ustájení plného tlouštíků žádoucí. Zastřešení brání znehodnocení sena vlivem dešťů.

Popelnice nebo nádoba na odpad – obojí šikovné ruce předělají na krmelec.

 

 

Krmné tašky najdeme převážně na německém trhu, do zelené se údajně vleze až 20 kg sena a stojí cca 100 euro.

 

 

 

 

 

 

Mezi velmi oblíbené krmelce patří ty, které pojmou celý balík sena. Ne všichni chovatelé jsou takovému krmení nakloněni. Proč? Navézt na výběh celý balík a nechat koně, ať se k němu postaví a krmí se, znamená ve většině případů minimum pohybu. Čím je stádo menší, tím méně často se kůň od balíku odpoutá – prostě se „zapíchne“ a tlačí do sebe, co se vejde. Pokud nenavýšíme porci pohybu dostatkem jezdecké práce, budeme mít ve výsledku tlusté koně. A tlustí koně po čase znamenají zdravotní problémy…

U větších stád se koně rozpohybují více (vlivem prudících jedinců, kteří vyhání ty níž postavené), ale bohužel nejde o pomalý pohyb s hlavou u země „krok-sun-krok“, který si rozumný chovatel přeje u stáda vidět, který je fyziologický a na který je uzpůsobeno celé trávicí ústrojí koně, od postavení čelistí až po peristaltiku. Navíc se neustálým prudkým uskakováním od krmelce kůň stresuje, ve větších stádech to často znamená, že si nové místo musí najít přes další konflikt – a stres je o to vyšší. Vlivem půtek o nalezení místa a jeho udržení jsou koně nadměrně reakční, vzrušiví a agresivita v takových stádech může být skutečně neúměrná. Náchylnost jedinců na nižších stupních hierarchie k žaludečním vředům a úrazům je potom velmi vysoká. V některých ustájeních vyšší, než aby odpovídala alespoň přijatelnému welfare držených koní.

Pokud má stádo přístup k více krmelcům na více místech a nevzniká tlak na zdroje (tedy pocit koní, že je seno nedostatkové, ať už z důvodu jeho časté absence na výbězích, nebo sice nonstop balíku, ale pro mnoho koní nedostupnému díky pár šikanátorům, kteří si seno „střeží“), často můžeme vidět paradox: koně žerou zcela svorně a spokojeně u jediného krmelce, aniž by vznikaly půtky a boje. I přecházení koní od jednoho krmelce ke druhému probíhá ve stádech s dostatkem krmných míst zcela mírumilovně a v klidu.

→ Pozor na výšku krmelců vzhledem k výšce koní!

Krmné zábrany jsou čím dál častěji vidět i ve venkovních chovech. V Německu velmi častý způsob krmení senem. Některým chovatelům na tomto systému vadí snížení pohyblivosti díky zábranám, které sice umenšují potyčky sousedů, ale i počty kroků (svislé zábrany přispívají k ukotvení koní na jednom místě, což má plusy, ale i mínusy) …

Vždy by mělo platit:

• Pokud chceme krmit jen z jediného krmelce, musí být koncipován jako velkokapacitní, tedy tak, aby se mohlo pohodlně krmit celé stádo zároveň, bez navýšení stresu.
• Držet koně „na dietě“ tím, že se nedostane k senu přes výše postavené jedince a zredukuje si tak přijaté kilogramy objemného krmiva za den „sám“ nemožností nažrat se, je zcela mimo rámec etiky dobrého chovatele a dobrého welfare.

Jak omezovat příjem sena?

Jak tedy omezit příjem sena, když krmné místo, ke kterému se nevejdou všichni koně, takže kolem probíhají neustálé tanečky a boje, je špatně? Když eliminace pošťuchování snižuje pohyblivost? Mnoha krmelci se zpomalovači.

Pokud tlouštíkům ani to nestačí, potom ještě navíc přídělovým systémem, kdy všichni seno mají, a nebo všichni nemají zároveň: tedy žádný kůň není „zlými“ kolegy vyhošťován, k senu se dostane vždy celé stádo a pauzy drží také celé stádo hezky svorně pospolu ve stejnou dobu. Což může být oříškem pro stáda seskládaná z tlouštíků a hubených koní dohromady. Protože co jednomu svědčí, druhému ubližuje…

Jak si poradit s tímto? V tzv. aktivních stájích je to úplně jednoduché, vše je tam řízeno počítačem a každý kůň dostává sena + příkrmu jen tolik, kolik mu majitel a ustajovatel určí, k větší dávce ho automat nepustí. O správné individuální dávky se stará čip umístěný v náramku na noze koně, nebo třeba v hřívě – viz obrázek (každá aktivní stáj si časem oblíbí trochu jiné uchycení čipů – někdy příště si povíme víc).

„Obyčejná“ ustájení musí pauzování vymýšlet jinak – většinou se o roznášku sítí se senem, či rozvoz kupiček nebo nakládání do menších krmelců starají několikrát za den ošetřovatelé, v domácích chovech ale majitelé vymýšlí své vlastní „automaty“. Tyto zavírací krmelce jsou hodně oblíbené v sousedním Německu, kde na využívání časovače, který spouští a vytahuje několikrát za den rolety a stará se tak o pauzování, nedá mnoho chovů dopustit. Několikrát za den se na hodinu na dvě automaticky všechna krmná stanoviště v takto vybavených chovech uzavřou. Ustajovatelé hlásí větší pohyb a více sociálních interakcí mezi koňmi, než když u sena prostojí libovolný čas. Samozřejmě investice do automatických krmelců jsou nákladnější, i když mnoho chovatelů si je vyrábí podomácku, mají-li koně Otylky, chodí do práce a nemohou vícekrát za den přidělovat seno.

Tyto soukromé chovy (bez ošetřovatelů, s obsluhou koní pouze jednou či dvakrát za den) hlásí lepší výsledky v udržování optimální hmotnosti koní, než když krmili seno nonstop, byť v sítích s malými oky. (Většina i tak malá oka sítí používá, ale protože se koně brzy naučí i z ok 4 x 4 vybírat seno velmi dovedně a rychle, časem omezení pouhou sítí mnohým nestačilo – koně po čase opět přibírali. Teprve zavírání krmelců například na dvě hodiny dopoledne, dvě odpoledne a dvě přes noc v kombinaci s využitím sítí s malými oky přineslo výsledky.)

Zpomalovačem příjmu sena může být síť s různě velkými oky (malá zpomalí Otesánky více, střední oka méně a ta největší vůbec – zabrání pouze roztahání sena mimo krmelec), nebo také rám vypletený popruhy či speciální plastový kryt s oky. Také je tu možnost využití kari sítě či zakoupení jeslí nejrůznějších provedení. U všech kovových zpomalovačů je důležité pohlídat rozestupy mříží – tedy dohlédnout, aby se koním seno tahalo pohodlně a nemuseli používat zuby, které by mohly přicházet do nadměrného kontaktu s mříží. Váš zubař, pohybuje-li se ve venkovních chovech a zná problematiku krmelců, by vás na stopy takového poškození předních zubů jistě zavčas upozornil.

Také si pohlídejte pozici hlavy a krku koní při žraní. Jesle umístěné ve výšce nejsou vhodné – prach ze sena padá koním do očí, zaujímají na mnoho hodin nepřirozenou polohu v podstatě simulující ožírání listí ve výšce – kteréžto činnosti se koně v přírodě těžko věnují stejně dlouho jako pasení… Také mnoho typů jeslí a sítí nutí koně vyvracet hlavu do boku – opět problém, který se často odrazí na celkovém zdraví koní (konkrétně mnozí fyzioterapeuti zmiňují blokace a někteří zubaři nerovnoměrný otěr zubů, zapříčiněný nevhodným postojem při žraní).

HeuToy-vaky. Konkrétně u nich vidíme koně velmi často s vykloněnou hlavou do boku. Sítě jsou z poddajnějšího materiálu, takže umožňují žrát i s hlavou nevytočenou, poddají se tlaku, dají se vyžírat z kterékoli strany, i shora – vaky HeuToy ne.

Některým majitelům se pro Otylky velmi osvědčily sítě s malými oky v kombinaci s umístěním v prostoru – tedy tak, aby koně neměli z žádné strany pevnou oporu, o kterou by si síť zapřeli. Pohyb sítě v prostoru neumožňuje koním žrát příliš velkými sousty, trvá podstatně déle, než síť vyprázdní. Jiní majitelé ale mají pocit, že takovéto umístění krmiva musí koně znervózňovat a způsobovat jim psychické i tělesné nepohodlí. Koukněte na obrázek a posuďte sami – vypadají koně na fotce vpravo ve stresu a plni nepohodlí…?

 

← Krmelec z pozinkovaných kari sítí. Kontrolujte zuby, ať včas zjistíte případnou nevhodnost rozměrů kovových ok – koně by měli tahat seno pohodlně pysky, aniž by se dotýkali kovu zuby.

 

 

 

 

← Poškození chrupu od nevhodně zvolených rozměrů ok kari sítě.

 

→ Krmelec pro jednoho koně s kladívky z tvrzeného plastu, která mají zpomalit příjem sena a zamezit jeho vytahání spodní částí ven.

 

 

← Kovový krmelec – jesle. Koně při příjmu vytáčí hlavu do boku, před čímž varují koňští fyzioterapeuti.

 

→ Krmelec z 1000litrové nádrže na vodu, uvnitř seno v síti s malými oky. Všimněte si výborného nápadu – ponechání „stříšky“ nad senem. Na dně je ale i tak nutné nádobu navrtat odtokovými otvory, kvůli bočním dešťům. Snadný odtok zateklé vody a cirkulaci vzduchu zajistí posazení krmelce na nožičky.

 

 

 

Pokračovat v tipech na krmelce budeme ještě v dalším díle.