Což takto začít právě našimi domy a byty? Koukneme se třeba do koupelny, kde vynalézavé ručičky z westernových třmenů zcela jednoduše vyrobily věšák na ručníky.

Nebo na WC, kde držák na toaletní papír taktéž evokuje jezdectví.

Následující šikovný nápad, kartonové, plastové nebo kovové krabice (například od velkého balení sušenek), je použitelný nejen do koupelny na nenačatý toaletní papír nebo vyprané osušky, ale i do sedlovny jako zásobník na obinadla nebo bandáže.

Závěsy snadno udržíte v naaranžovaném tvaru roztažené z oken díky vyřazenému udidlu – no není to skloubení praktického s dekorativním, říznuté recyklací nevyužité věci ve věc denně zužitkovávanou?

Kdo přešel na bezudidlové jezdectví, má od nás z redakce inspiraci… :-)

Pokud vám letní a podzimní sluníčko v kombinaci s třezalkou tropí neplechu na odznakových nohách miláčků, zkuste jim do pastviny navléknout vaše vyřazené ponožky nebo podkolenky. Pokud máte starší rozumné koně, kteří jsou zvyklí na bandážování, možná i po celém dni v pastvinách přijdou večer s ponožkami stále vzorně nasazenými. Já jsem to zkoušela na hříběti – a doteď jsem ponožky v trávě nenalezla… :-)

Tip na domácí výrobu bazénku na máčení kopyt od Taťány Galuškové:

Bazének jsem se rozhodla vybudovat, protože mám koně, který má velmi nekvalitní rohovinu kopyt. Vždy mu nejvíce vyhovovala zima, kdy bylo na výbězích bahno nebo alespoň vlhko. Bohužel v létě v suchu se mu kopyta vždy drolila, podkovy mu padaly a navíc rohovina velmi pomalu rostla. Řešila jsem to namáčením do kýblu, kdy, aby procedura byla opravdu efektivní, je nutné máčet jednu nohu cca 20 minut. Někdy se mi podařilo dát mu i dvě nohy současně do kyblíku, ale je to rizikové a kůň se může velmi lehko zranit. Proto mi přišel na mysl bazének, kde bych koně do vody postavila zároveň všemi 4, uvázala ho k síti se senem a šla si po svém.

Pokud byste chtěli technologický postup, tak zde je: jelikož myslím i na zimu, kdy je třeba, aby beton mrazem nepracoval (nezvedal se) nerovnoměrně, takže by se zlámal, mám vespod cca 25cm vrstvu s karisítěmi, které dno vyztuží a podrží. Na boky se vytvořilo šalování (forma) z desek, do které se na rohy i celé boky vložily ocelové pruty a vše se vylilo kvalitním betonem. Uvnitř v bazénku je udělané drásnění, aby koním neklouzal + je samozřejmě v lehkém spádu, aby se dal čistit a vypouštět dle potřeby.

Koně do bazénku učíme napřed do vypuštěného, postupně do maličké vrstvy s vodou – a nemají s tím prakticky žádný problém. Po vystoupení koně z bazénku je důležité kopýtka lehce osušit ručníkem (nebo počkat pár minut) a následně pořádně že všech stran promazat obyčejným sádlem (uzamkne se tak vlhkost uvnitř rohoviny, kopyto ve vedrech tak rychle nevyschne). Kopýtka si dnes už chválí všichni podkováři, rohovina je pružná a vláčná, konečně koníkovi bez problémů drží podkovy po celou sezónu. Bazének si nemohu vynachválit!

Frísi na Větrné Hůrce nám poradí s vychytávkou na roznášení sena po rozbláceném nebo zasněženém výběhu, kdy protlačit kolečko rovná se neskutečné námaze – obyčejná plachta! Dostatečně velká na naložení kupy sena, která po blátivém či sněhem pokrytém povrchu klouže bez větší námahy. Přeprava ke krmícímu místu je hračka! Někdo používá třeba i veliké umělohmotné vandlíky nebo kusy igelitů.

… jo a plachtu netahejte ručně, ale koňmo, podobně jako Veronika Chládková!

Z kategorie vychytávek je i následující fotka ze strouhání poníků paní Novákové – no uznejte, nemá jejich kovář podstatně příjemnější práci, než když se musí hrbit až k zemi?

Umístění lizů na výbězích jsem věnovala samostatný článek, ale tuto vychytávku z německých treků si neodpustím – aneb liz a okus v jednom.

Tisícilitrovou plastovou nádrž na vodu máme ledaskdo, ale ne každý ji má pojízdnou. František Folta si vlastnoručně vyrobil za traktor šikovný podvozek, díky kterému snadno přepravuje zásobu vody do pastvin.

Dvojitá napáječka nainstalovaná zcela jednoduše na tisícilitrovou nádrž – šikovný chlap si poradí…

Z boční strany přístřešku si vyrobit příruční skládek na nářadí, kde vidle a lopaty neoprší ani se neobalí sněhovou nadílkou, přitom ale zůstanou pěkně při ruce, bez věčného odnášení z přímého dosahu ohrad – to je sen mnohých z nás. Tak tady máte inspiraci! A šup, uhánět šikovné kutily, ať se pustí do díla. :-)

Vyprat ohlávky a vodítka ve staré vyřazené myčce? Proč ne…

A ať pořád jen nepracujeme – koukneme i na nějakou tu dekoraci, co říkáte? Třeba takové staré kolo ještě může na dřevěném plotě posloužit…

… nebo vyřazená bota či holínky, které asi nikoho k ukradení z venkovních prostor nezlákají, na rozdíl od drahých květináčů a truhlíků… :-)

Zpevněné přístřešky, jejich okolí a okolí krmišť už většina z nás má, ale jak na bahno ve zbytku výběhu? Iva Bulvová nám poradí: „My jsme si stloukli 2 m dlouhá prkna k sobě asi do šíře 0,5 m, pobili je kobercem a z těchto desek jsme poskládali cestičky k východu, ke hnojišti atd. Cestičky jsme udělali pro nás, abychom ke koním nechodili v bahně a abychom kolečko s hnojem vezli bez šílené námahy s protláčením. Jenže to dopadlo jinak – po cestičkách nám chodí koně! :-) Dokonce ve velkých bahnech jen po nich… a jsou moc spokojení. Díky tomu pak nerozdupou ani zbytek výběhu, takže když zamrzne, máme slušně rovnou plochu, ne tankodrom. Na jaře desky zvedneme, omyjeme, dáme uschnout a schováme pod střechu na další zimu. I veterinář nám systém pochválil, prý že u nás jde ke koním po koberečku… :-)“

A ještě jeden nápad od známých koňáků: taktéž cestičky, ale tentokrát budované z kamení.

A rohový krmelec z podlahové gumy znáte? Rada: drážky na bocích dělejte dostatečně hluboké, ať vám koně krmné rohy neposunují – otvírat je potřebujete pouze na vymetání odrolu. A kdo chce mít jistotu, prostě gumu napevno přišroubuje a dno rohů čistí holt méně pohodlně…

A když už jsme u krmení senem, tak tip na krmelec z tisícilitrové nádoby na vodu – majitelům se osvědčil co do bezpečnosti, tak i co se týče zašlapávání a močení do sena.

Pavlína Hašková nám ženským poskytne tip, jak si v jedné slabé osobě poradit s balíkem sena: „Vytunila jsem si postup k ulehčení si při stavění balíku – hodím si trám na zem, na něj nakulím balík, aby byl jakoby na prostředku trámu, balík se pozvedne polovinou a postavit jej na stojáka jde už potom snadno… nevím, že mne to nenapadlo už před pár lety, kolikrát jsem neuměla balík nadzvednout, klouzalo mi to, nebylo tolik síly… Sama jediná musím nakulit minimálně 120 balíků ročně, takže tato vychytávka je pro mě velká úleva!“

A když navážíme seno v balíkách, nesmíme zapomenout ani na ty, co naváží seno volné – v kolečku. Tip na nástavbu z karisítě od Kateřiny Pulen:

Letos se už horkých dní a nocí nedočkáme, ale za nějakých sedm osm měsíců je máme zpět – do té doby jistě stihnete koním do přístřešku pořídit větrák. Majitelé, kteří ho mají, si velmi pochvalují výsledek. (Dbejte na bezpečné umístění!)

Stáj Equus Bohemia má vychytané máčení kopyt poníků takto.

 

A fotkou Terezy Marešové, vyřazenou ohlávkou předělanou na držák květináče, se s vámi rozloučím – přeji nevysychající studnici dobrých nápadů!