Samozřejmě záleží, co si pod pojmem „kůň bahenní“ představujeme. Pokud koně, který si rád z pevného povrchu pastvin odejde na oblíbené bahenní válecí místečko a tam se pečlivě ze všech stran vyrochní, potom samozřejmě ano – takový kůň nejenže v přírodě i v lidské péči existuje, ale je úplně normálním jevem. Ovšem pokud bychom v přírodě hledali koně, který celý podzim dobrovolně prožije zapadlý v bahně, i když má možnost odkráčet jinam – tak ne, takový neexistuje. Ani omylem!

Takže až budete příště přesvědčovat návštěvy, že vaše bahnitá ohrada, ze které koně nemají úniku, je zcela v pořádku, protože koně mají bláto rádi, myslete prosím na to, že tímto tvrzením ze sebe děláte… nechci napsat slovíčko na b…, tak snad jen: neznalého troubu.

A co kopyta?

V suchá období, kdy jsou kopyta našich koní tvrdá jako kámen, se snažíme před příjezdem kopytáře nějaké to vlhko do rohoviny uzamknout. Ať už tzv. náboji, nebo postavením koně do vody alespoň hodinku až dvě před příjezdem mistra kovářského. Mezi lidem koňským kolují nejrůznější vychytávky, kterak kovářům pomoci – jeden z triků je postavit večer koně do boxu na promáčenou podestýlku, ráno bude mít zaručeně kopýtka nacucaná vlhkostí. Jinde nepřistupují k tak „drastickému“ kroku, boxy nechávají suché a čisté, ale na noc koním naplní vyčištěná kopyta vlhkým jílem (míchával se s čerstvým kravincem) a tento náboj se pečlivě utemuje do kopyt. Před příjezdem kováře stačí vyhrábnout háčkem a může se strouhat, kopytní rohovina je zvlhčená. Proč o vlhčení kopyt usilujeme?

Inu doufáme, že trochu změklou rohovinou si nakloníme mistra podkováře a nebude nám vyčteno, že kvůli tvrdosti kopyt našeho miláčka přijde o ruce. Znám dokonce kováře, který přes léto odmítá jezdit do venkovních ustájení s kamenitými povrchy, kde jsou logicky všichni koně s kopyty odolnými a zpevněnými doslova do konzistence šutru. Pýcha majitelů a sen jezdců bosých koní – ovšem kovář, obzvláště jezdící na své svěřence po dvou měsících, nejásá… Protože vystrouhat přerostlá, betonová kopyta je skutečně obrovská dřina. Pracovat s kopytem tvrdým jako kámen dá zabrat natolik, že mnozí chlapi nejdou pro sprosté slovo daleko. Majitelé potom schlíple přemýšlí, jak to udělají před příštím strouháním, aby opět nechytli od pana mistra sprdunk…

A tak vznikají extrémy. Z úmyslu zpevnit povrchy, aby nebylo bláto, může snadno vzniknout tvrzení: já bláto u koní chci! Je to tak správné a zdravé!

Jistě uznáte, že ani správné, ani zdravé není na přiložené fotografii vůbec nic. Tak se už dnes koně nechovají. A jak léta poplují mílovými kroky vpřed, jednou se naši potomci ohlédnou a nebudou chápat, v čem že to ti jejich šílení předci chudáky koně drželi… :(

Zpevňování povrchů základních výběhů je ve venkovních chovech dnes již samozřejmostí, bez které soudný majitel svého koně do ustájení nedá. Alespoň pár pevných míst výběhy prostě musí mít!

Je zcela v pořádku, pokud je základní výběh suchý jen zčásti. Pokud mají koně dostatek místa kolem krmelců, pod střechami a k vodě si dojdou bez nutnosti přebrodit hluboké a zrádné bažiny, může zbytek klidně plavat (po deštích). Ale plave-li úplně všechno, jsme v roli chudáka spolu s koňmi i my. Jen dojít si pro koně do něčeho, jako je na fotce, je trest pro každého – pro majitele, ošetřovatele, kohokoli, kdo do výběhu potřebuje vstoupit – tedy i pro koně! Vřele doporučuju vybudovat si alespoň chodníčky (viz článek Budujeme: koňské chodníky na výbězích), které vás i koně povedou výběhem z jednoho strategického místa na druhé. Zajistíte sobě i koním životní prostor, na kterém se dá pohybovat bez rizika, že se utopíte.

Platí jednoduché pravidlo:

• Čím víc je na výběhu zpevněných míst, tím méně práce dá jejich údržba.
• Čím více převládá bahno, tím složitější je udržet pár zpevněných ploch ve funkčním stavu.

Značka ideál je, pokud máme základní výběh zpevněný natolik, že koně mají potřebu navštěvovat bahnitá místa co nejmenší. Tím se samovolně omezuje tahání bahna na pevné plochy. A proč si nepřejeme natahat bahno na zpevnění? To snad nikomu netřeba vysvětlovat – vybudujeme-li za drahé peníze se značnou dřinou něco, co má sloužit, určitě chceme vidět službu neomezeně poskytovanou (nám i koním). Jak si pomůžeme zpevněným chodníkem, když nám během zimy zmizí pod nánosy bahna a nesbíraných kobyláků…?

Vybudovat zpevněné plochy znamená starat se o ně.

Fotka nahoře + dole - to samé místo v bahnech a v suchu.

Mnoho majitelů základních výběhů již přišlo na to, že nejméně práce mají, pokud zpevní celou plochu – a do bláta koně prostě a jasně nepustí. Kopyta nebudou obalená mokrou lepivou směsí bláta a trusu, díky čemuž neustále courající koně nenanosí bahno úplně všude, i pod střechy. Suchá kopyta = suché zpevněné plochy.

Jenže co v takovém opravdu suchém výběhu s koňskou potřebou vyválet se občas v bahýnku? Co s kopyty, potřebujeme-li je občas zvlhčit? Není náhodou dobrý nápad zařízení základního výběhu obohatit o vlhké zóny? Místečka s blátem ponechat? Nebo jim dokonce ještě pomoci vznikat…?

Vytváříme vodní a bahenní zóny

Někomu může připadat úplně postavené na hlavu, aby poté, co se konečně vypořádal s bahnem, nějaké uměle vytvářel. Což nás čeká, zpevníme-li výběh opravdu komplet celý. Kdo zpevňoval jen úseky, bude mít dostatek míst s bahýnkem (v mokrá období), případně míst se suchou hlínou, kde lze bláto přes období suchá cíleně a snadno rozmočením povrchu zařídit.

A proč vlastně bahenní jezírka zřizovat?

Proč hloubit bahenní jámy, proč je udržovat mokré, proč stavět bazénky s blátem či vodou, proč cíleně rozmáčet okolí napajedel? Odpovědí je: chceme koním v omezených podmínkách nasimulovat přírodní pestré lokality, ke kterým, nevězní-li je ohrada, na svobodě rádi putují a které cíleně vyhledávají. Napodobením těchto speciálních míst na prostorách našich domácích pozemků dáváme svému stádu větší výběr možností, co během dne dělat, jak se zabavit, jak o sebe pečovat, čím zaměstnat nejen tělo, ale i hlavu. Děláme koně šťastnější a spokojenější, snižujeme pravděpodobnost nudy a zlozvyků z ní pramenících. Prostě se s láskou staráme…

Cestou do oblíbených zón jsou koně nuceni projít bazénkem. Cílem majitelů tohoto ustájení se zpevněným základním výběhem a zpevněnými treky bylo vytvoření samočisticího vodního prvku s kořenovou čističkou, kterým koně několikrát denně projdou.

Oblasti bahna si lidé často tvoří kolem napajedel, případně cestou k nim. Zajišťují si tak určitou vlhkost v kopytech i v suchá a prašná období.

Pořešit máčení kopyt, chceme-li při pití zajistit všechna čtyři kopyta ve vodě či v mokrém bahně, není úplně snadné, většina koní si smočí jen předky… Spodní fotografie ukazuje pěkně propracovaný systém, kterak zajistit u napáječek namočení i zadních kopyt.

A jak vodou u koní nezadělat zvířatům i sobě na komáry?

Snažíme se o:

• vytváření funkčních biotopů s vhodným rostlinným společenstvem, kde přírodní zákonitosti budou fungovat a které osídlí krom larev komárů i jejich přirození konzumenti
• v případě brouzdališť a bazénků stavíme tak, aby se daly snadno vypustit a vyčistit (článek Vodní plochy u koní)

Bahenní lázně

Jen málokdo se odhodlá dopřát koním opravdové bahenní lázně. Protože čistit po jejich použití dotyčného hosta není nic pro slabé povahy. :) Ale přes hmyzí sezónu bahenními lázněmi dáváme koním opravdový dar (s velkým D!). Jsme-li tak stateční, že skousneme koně v bahenní krustě, můžeme nechat těžit z vlhkého bahýnka nejen kopyta, ale i srst a žíně. Bahno vytvoří ochrannou vrstvu před hmyzem i vnějšími parazity. Působením vlhkosti, která vysychá podstatně pomaleji než po obyčejném sprchování, jsou přesušená letní srst, hříva a ocas oživeny doslova minerální maskou. :)

Stačí vykopat prohlubeň v takovém místě, kde se přirozeně drží vlhkost, což na mnoha pastvinách nebývá nejmenší problém. Případně kopeme tam, kde k vyhloubenému místu dosáhneme hadicí. Přestože není každý kůň bahnomil, pravidelné dopouštění vody udělá radost velké většině stáda, na to vemte jed! :)

Mladí peršeroni si bahenní lázně vskutku užívají!

Na tomto místě však musím apelovat na nutnost neplýtvat vodou – takže nemáte-li zrovna přetékající studnu nebo zatopený sklep, ze kterého musíte pravidelně odčerpávat vodu, bude asi lepší svést do těchto bahenních lázní okapy ze střech, případně sem navážet zachycenou dešťovku v sudech. Když se chce, možnosti se najdou. Co bychom pro své koně neudělali!