Kdo je kdo: Ingrid Klimke

Ingrid Klimke (*1968) je v první řadě úspěšnou drezurní a military jezdkyní. V druhé řadě je dcerou jednoho z nejlepších trenérů - Reinera Klimkeho. Ingrid je několikanásobnou účastnicí olympiády, loni v Hong Kongu s koněm Abraxxas skončila pátá mezi jednotlivci, v roce 2004 se Sleep Late byla v Athénách čtvrtá v soutěži družstev a stejně i v roce 2000 v Sydney. Má na kontě i mnoho vítězství v mistrovství Německa, bronz na mistrovství Evropy z roku 2005 (Sleep Late) a zlato na mistrovství světa 2006 (Sleep Late). Ve drezuře v posledních letech zazářila s hřebcem Damon Hill, s nímž v roce 2006 vyhrála mistrovství světa šestiletých. Nyní již úspěšně závodí v úlohách SG a IM1.

Reiner Klimke (1936-1999) byl jedním z mistrů, které jen těžko někdo překoná. Šestkrát získal zlatou olympijskou medaili a dvakrát bronzovou. Šestkrát se stal mistrem světa, jedenáctkrát mistrem Evropy... Jeho jméno se pojí především s koňmi Ahlerichem, Duxem a Mehmedem. Vedle Ingrid byl otcem i drezurního jezdce Michaela Klimkeho.

Chcete-li více nahlédnout do „kuchyně" Ingrid a Reinera Klimkeových, můžete tak učinit prostřednictvím jejich knihy Kavalety, kterou vydalo nakladatelství Brázda v roce 2005.

Tréning s Ingrid Klimke

Když v roce 1999 zemřel v pouhých třiašedesáti letech dr. Reiner Klimke, jezdecký svět ztratil jednu ze svých inspirativních legend. Reiner byl jedním z jezdců/trenérů, který představoval světu moderního, atletického drezurního koně, ale vždycky, vždycky trénoval podle klasických principů.

Třebaže nic nevyváží jeho předčasný odchod, jeho učení může pokračovat prostřednictvím jeho dcery Ingrid, která stejně jako její otec kloubí jak drezuru, tak všestrannost na nejvyšší úrovni.

Měli jsme štěstí, viděli jsme Ingrid při práci ve svém novém působišti na periferii Münsteru - a co bylo na první pohled vidět, Ingrid jezdila své military koně stejně, jako ty drezurní. Později nám vysvětlila, že v tom je její filosofie...

"Snažím se pracovat se svými military koňmi podle stejných drezurních principů, jaké používám při přiježďování svých drezurních koní. Jen při skákání a cvalovém tréningu je to jiné. A jediný rozdíl je, že drezurní koně mají v týdnu častěji drezurní lekce, ale práce, kterou v nich dělám, je úplně stejná."

A je opravdu neobvyklé vidět všestranného koně, předvádějícího přeskok každý čtvrtý cvalový skok, což právě dělá Seacookie TSF (TSF znamená, že se jedná o trakénského koně, podporovaného v jeho sportovní kariéře trakénským svazem). Letos byl Seacookie druhý na CIC* v Marbachu.

Doufáte, že se počítané přeskoky dostanou i do drezurních úloh všestrannosti? Vy už je děláte...
Ingrid se směje: "Slyšela jsem od Chrise Bartleho, že prý musí zkrátit úlohu pro Hong Kong. Je příliš dlouhá - přesto si nemyslím, že by se dala zkrátit. Je tam jen poloviční překrok vlevo/vpravo, prodloužení ve cvalu na jedné stěně - ani ne na obou. Takže mu řeknu, že když není čas ani na jednoduchou změnu cvalu, pak přeskoková řada 4-4 je přesně to, co potřebujeme, a to na celé diagonále!"
"Nerada vidím to neustálé zkracování drezurních úloh pro všestrannost. Bylo by lepší nechat to, jak to je, takže by člověk nemusel spěchat v tak krátkých úlohách."

Přemýšlel jsem nad vyvážeností poměru drezura / cross country / parkúr na Světových jezdeckých hrách v Cáchách, vypadalo to dobře.
"Ano, viděli jsme velké zlepšení v úlohách, mnoho pěkných výkonů, ale pořád to byla cross country, která rozhodovala, a také v posledním parkúru se trochu hýbalo s místy. Ale drezura nerozhodovala vůbec."

Je velký rozdíl v přístupu militaristů v Německu, poté co jste vyhráli zlato na Světových jezdeckých hrách?
"Myslím, že jsme teď mnohem populárnější. Po Athénách se hodně říkalo, že jsme měli smůlu, pak bronz na mistrovství Evropy a nyní zlato... a v předchozích letech nic od Soulu v roce 1988. To je velký rozestup. Teď je pověst military, stejně jako podpora od ostatních jezdců i funkcionářů mnohem lepší."

Stále jste military jezdec stejně jako drezurista?
"Miluju drezuru a miluju zimní práci na přiježdění koní - ale to vzrušení při crossu, to je něco opravdu napínavého. Nechtěla bych žít bez toho - takhle máme alespoň několik pěkných a napínavých zážitků v roce. Ale zase když si vzpomenu na jízdu s Damon Hillem loni ve finále světového mistrovství mladých koní nebo na jízdu s Nectorem na Světovém poháru, kde hudba a drezura tak pěkně ladily... miluji dělat obojí, mít plný diář a snažím se o dobré zdraví a dobrou organizaci..."

Ale do Pekingu se chystáte na military?
"Ano, mí drezurní koně jsou příliš mladí. Myslím, že Lafayette Lord i Damon Hill jsou dost nadějní. Letos chci pokračovat s Robinson's Santa Cruz v úlohách Grand Prix, protože ta je moje - ale napřed jsem v létě měla moc práce s koňmi pro všestrannost a pak jsem si v zimě dvakrát zranila rameno, takže se Santa Cruz jsem zatím nedostala moc šancí, ale těším se na ni, protože si ji hodně užívám."

Práce s military koňmi skončila a Ingrid začíná pracovat se svými drezurními specialisty - ale když přijde první, velká ryzka Robinson's Santa Cruz - je vidět, že i drezurní koně začínají práci chozením přes kavalety...
"I s drezurními koňmi pracuji hodně na kavaletách a jednou týdně mají malou skokovou gymnastiku. Pokud mám místo na autě, ráda beru jednoho z drezurních koní na práci v kopcích - to jim pomáhá v lepším osvalení zádě a buduje svaly hřbetu. Když scházíte a vycházíte kopce, je to nejlepší způsob posílení zádi."

Když sleduji váš tréning, nechápu, proč tolik lidí dělá drezuru tak komplikovanou.
"Ano, opravdu je to jednoduché. Jen si s nimi hraji a užívám si to. Ráno jsem šťastná, že můžu vypnout mobil, nanosit kavalety na jízdárnu a v klidu s nimi pracovat - a užít si to, protože si myslím, že nejhorší je, pokud spěcháte a máte příliš mnoho studentů, když jezdíte. Teď to rozděluji. Studenty beru odpoledne, takže dopoledne mám volné na to soustředit se a užít si své koně."

Je velmi pozoruhodné, že vaši koně jdou vždy v rytmu, každý z nich, jako metronom...
"To doufám. Vždycky zkontroluji, že jsou správně opracovaní. Často ráno má děvčata koně opohybují a já pracuji, ale vždycky kontroluji, že se opravdu pořádně natahují, jdou odzadu a pracují hřbetem. Když pak klušete přes kavalety, jsou prostupní, měkcí a pružní."
"Pak se vám natahují do ruky, můžete si je zvednout až před kolmici a mít dobrý kontakt, protože celé tělo koně je uvolněné. Kdybych toto dělala příliš rychle, kdybych jim nedopřála čas, jaký každý kůň potřebuje, musela bych bojovat, aby byly cviky pořádně dělané. Proto raději vždy napřed zkusím, zda se na začátku kůň dobře natahuje a zkusím to i později, takže další den jsou připravení, když je vyvedeme z boxu, nejsou unavení ani bolaví."

Santa Cruz končí kavaletovou práci, uvolněná a elastická, v úžasném taktu - a třebaže předvádí Grand Prix cviky, pracuje klidně na jednoduchém stihle. Jak pěkná je tahle pasáž. Jeden krok jako druhý, nohy jsou perfektně rovnoběžně - je to pasáž, vycházející ze síly, ne z tenze... V piafě skutečně snižuje záď, ale je vidět, že se ji teprve učí, tu a tam se ztrácí - a Ingrid se jen vrací zpět a klidně žádá. Piafa ještě není perfektní, ale to přijde, jsou na správné cestě. Přichází čas na přeskokové řady, ale Ingrid chce nejprve uvolnit klisně záda, takže se vrací na kavalety, cválá přes ně a teď to vypadá jinak! Krásné změny cvalu, pěkná pracovní pirueta, a práce končí vyklusáním v pozici deep&long... přes kavalety.

Dalším koněm je impozantní tmavohnědý hřebec, Lafayette Lord. Opět začínají klusem přes kavalety, ale tento kůň představuje větší výzvu, rád by nechal krk nahoře a jen se zaroloval, zlomení krku místo vytažení a přijetí otěže... To je poprvé za toto dopoledne, kdy Ingrid použije bičík:

Vy jezdíte jen jednoho koně s bičem?
"Jen tohohle mého velkého a těžkého teplokrevníka Lafayetta. Normálně jezdím vždy na uzdečce a s jemnými ostruhami, protože se snažím učit nejen své koně, ale i sebe; snažím se doma používat nejjemnější signály, ne aby vše záviselo na mně. Nechci, aby neuměli předvést piafu nebo pasáž bez biče, protože pak jednou to budu potřebovat v obdélníku bez biče. Lafayette je dost velký a těžký, je to hřebec, a tady mi bič pomáhá získat trochu víc aktivity, jinak, pokud použiji příliš holeně, zkrátka řekne 'Ne! Já jsem silnější..."

U tohohle koně Ingrid využívá pomocníka s bičem ze země...
"Když se mnou obejde jedno kolo a pak už pracuji sama, jde to mnohem snáz - jinak bych se já jako jezdec příliš dřela a hřebec by se jen táhl. Ale pokud jde někdo vzadu, nemusí nic moc dělat, jen tam být. Pořád se snažím být na něm méně a méně závislá, jedno kolo s ním, pak sama. Když vidím, že potřebuji více aktivity, opět ho požádám. Není to tak, že by to musel být expert, důležitější je, že kůň ví 'aha, oni to myslejí opravdu vážně'. I to je výchova. Obzvlášť u hřebců, kteří potřebují znát jasnou hranici, není nic mezi. Velmi rychle mohou převzít otěže oni a začít vychovávat vás... Mám Lafayetta moc ráda, protože je to taková osobnost, je to takový chlapák. Čím víc klisen přijde na jízdárnu, tím víc na sebe upozorňuje. A často se předvádí v obdélníku..."

On je jediný, kterého nelze snadno vytáhnout dolů?
"On chce sedět na zádi a trvá déle, než ho přiměju se natáhnout. Robinson's Santa Cruz mám od čtyř let, vyrostla v natažení nad kavaletami a normálně jí trvá jen několik minut, než se natáhne, u něho to trvá déle, protože se často zajímá o jiné věci. Vnímá všechno venku, takže mu musím dát čas. Lidé se mě ptají - kolik minut? Kůň vám to řekne. Lafayette potřebuje trochu víc, než se opravdu poddá - jeho tělo je kompaktní, takže mu musím dát čas, aby se natáhl a nezůstat při tom, že 'vypadá tak pěkně a shromážděně', protože on na zádi sedí rád..."

Opracovávání rezavé klisny je vzorem klasického přístupu - je to jen jí samou, nebo tím, že byla vždy korektně ježděna?
"Myslím, že tím, že byla tímto způsobem ježděna od začátku. Mohu na ni posadit kterékoli z mých děvčat a ona tak bude fungovat s každou z nich, protože to dobře zná. Často na ni posazuji své studenty a říkám 'jen ji opracujte', protože vím, že ona se opracuje sama. Je to opravdu proto, že byla tímto způsobem učena od začátku. Můj military kůň, Seacookie, je hodně v plnokrevném typu, o všechno se zajímá, když něco vidí nebo slyší, stačí cvaknutí fotoaparátu a už zpozorní 'něco na mé jízdárně je jinak' - je mnohem senzitivnější. Takže potřebuji ještě víc času ho podpořit a říct mu 'to zvládneš..."

Je nyní snazší získat v Německu koně s větším podílem plnokrevné krve?
"Myslím, že ano. Zkusila jsem jich několik. Abraxxas, který vyhrál CCI** v Luhmühlenu je čistý plnokrevník, třebaže s hannoverským výžehem, a nyní mám v tréningu mladou klisnu z plnokrevné matky a hannoverského otce, takže si myslím, že když hledáte, můžete najít dost krve. Ale je důležitější, jak se kůň hýbe a zda dobře skáče, ne jen zda je to typ závodního koně. Myslím, že v Německu se chovají někteří koně s dobrým potenciálem pro military."

Všichni vaši koně jsou velmi, velmi rovní ve cvalu, co pro to děláte?
"Můj otec vždycky říkal 'běž na kruh a dělej přechody, ale pak jdi na rovnou čáru a zkontroluj, že máš koně plně na vnitřní holeni a vnější otěži, diagonálně zarámovaného mezi pomůckami'. Proto koně aktivuji ve středním cvalu na dlouhé stěně a kontroluji, mám-li ho pod sebou. Ale můj otec velmi dbal na srovnání, správně hned od začátku, všechny čtyři nohy úplně srovnané - doufáme, že si tím udržíme koně zdravé."

Vaše ježdění vypadá vždy takhle jemně a souladně?
"Opravdu si ježdění užívám a často se s koňmi směji. Například Seacookie začíná s přeskoky a je z nich tak vybuzený, že je často udělá i když se ho snažím jen připravit, on vždycky řekne ANO a já řeknu POČKEJ. Myslím, že to je moje opravdová vášeň. Moc si užívám komunikaci se svými koňmi - snažím se do nich vcítit, jak to jen jde..."

Když Ingrid skončí, na jízdárnu přichází nová jezdkyně - Helen Langehanenberg na klisně po Rohdiamant, Responsible. Dvojice byla nedávno třetí v německé prestižní malé rundě, Nürnberger Burg-Pokal. V roce 2005 Helen zaskočila Ingrid na Damon Hillovi poté, co si zlomila nohu a získala s ním titul mistra světa pětiletých koní. Helen je Ingridina žačka od svých dvanácti let a i když teď rozjíždí své vlastní tréningové centrum, Responsible má stále u Ingrid, aby mohly pracovat spolu. Helen je jedna z nejelegantnějších jezdkyň na světě... drahocenný odkaz Reinera Klimkeho je v dobrých rukách.

(Tento článek byl publikován v časopise Horse Magazine v červenci 2007.)

Ingrid Klimke a Damon Hill: http://www.youtube.com/watch?v=Gkgq6YhVeNo