Když jsme v roce 2009 navštívili Portugalsko s naším přítelem Miguelem Tavorou, měli jsme to velké štěstí, že nás Miguel vzal se podívat na Rodriga Torrese, jezdce, na kterého mnozí pohlížejí jako na nového Nuna Oliveiru. Dokážu si představit, jak musí být takové titulování zavazující a zatěžující zejména pro tak skromného a milého muže, který navíc viděl Nuna jen na videu.

Rodrigo, na rozdíl od Nuna, pravidelně soutěží v soutěžích working equitation a také v drezuře, což je úžasné. Jakkoli velký byl vliv mistra Oliveiry, byl by mnohem větší, kdyby vedl portugalský tým, když se utkával se zbytkem světa v době, kdy byla světová drezura ještě v plenkách. Olympijský medailista Nuno mohl mít obrovský pozitivní vliv na rozvoj drezury. Jak Miguel Tavora poznamenal, „drezurní soutěže mají daleko k dokonalosti, ale jsou jako reálný test mnohem lepší než pohled na sebe do zrcadla na své vlastní jízdárně..."

Byl to pro mě velmi zvláštní okamžik, sedět v Torresově hale ve Vaz Freire Stud a sledovat 32letého Rodriga Torrese (tehdy v roce 2009 - pozn. překl.), jak pracuje se svými koňmi. Hned od začátku se ukazovalo, že tihle lusitánští koně jsou nejen pěkní, ale i velmi příjemně jezditelní.

Když jsme dorazili, Rodrigo pracoval s červenošedým pětiletým hřebcem (v této zemi je jen velmi málo valachů). Kůň byl velmi příjemně dopředný, aktivní a atletický. Trojité cvalové piruety, přeskoky každý druhý skok... je to pro takové mládě příliš? Zjevně ne, Rodrigo zahodí otěž a kůň je klidný a uvolněný. A takto to vypadá se všemi koňmi, které nadaný mladík jezdí. Nabídne otěže a koně si je bez váhání vezmou a jen opravdu zřídka vidíte zašvihání ocasem. Někteří z nás byli trochu zaraženi tím, že používá piafu jako zahřívací cvičení, ale vzpomínám si, že velký německý jezdec a student na španělské škole ve Vídni, Richard Wätjen, doporučoval trochu si zapiafovat, aby se kůň zbavil stájové ztuhlosti.

Jedním z nejslavnějších koní ve stáji je jedenáctiletý Raja, otec prvního koně, kterého jsme viděli. Je fantastické, že Rodrigo může se svými koňmi předvést tu nejúžasnější piafu a pak okamžitě přejít do naprosto klidného zastavení - a myslím skutečně z piafy do zastavení téměř jako do přechodu nahoru! A navíc, jezdí cvalové piruety v kontracvalu... opravdu úžasné.

Asi nejzajímavějším koněm ve stáji je pětiletý tmavý hnědák Zimbro. Je to ideální typ drezurního koně a je naprosto klidný a uvolněný, i když provádí všechny cviky do Grand Prix... a navíc přeskoky na malých kruzích, trojité piruety... a zahodíte otěž a okamžitě je v klidu a uvolněný.

Kdybych řekl přátelům, že jsem viděl pětiletého hřebce, jak předvádí cviky Grand Prix, řekli by mi, že ten kůň musí být vyblázněný a jezdec blázen, ale na tohohle koně se netlačí a když mu zahodíte otěž, je v klidu.

„Je úplně uvolněný. Pokud máte velmi silného koně s takovým talentem k těmto cvikům a dostanete ho do dobré rovnováhy, můžete začít s malými krůčky těchto cviků - ne moc, jen pár krůčků. Pár kroků piafy, několik pasáže a on začne krok za krokem sílit. Je potřeba toto budovat velmi pomalu, ale pokud dostanete tělo koně do této rovnováhy, můžete to dělat."

Ale to je výjimečný kůň?

„Ano, výjimečný kůň. Hledal jsem ve svém chovu koně s takovýmhle talentem. Jezdil jsem všechny hřebce a znám i všechny klisny, což mi usnadnilo odchování koně, jako je tento."

Jezdíte i závodní drezuru? Chcete reprezentovat Portugalsko?

„Samozřejmě, proč ne? Když kůň je připraven, pak proč to nezkusit. Ale jsem hlavně chovatel, takže pro mě to není snadné zůstat v závodním světě, protože je to drahé. Ale chci to vyzkoušet."

Obr.: čtyřletý hřebec

Ale mnoho jezdců, zejména těch, kteří jsou spojení s Nuno Oliveirou, zastávali přístup, že sportovní drezura je špatná, že to není vyšší jezdecké umění?

„Co mě opravdu baví, je učit koně. Snažím se pochopit způsob, jak učit všechny koně - když mají problémy, když nemají tolik talentu pro nějakou věc, je to, co se mi opravdu líbí, ale je pro mě důležité také soutěžit. Myslím, že je to jedno s druhým, samozřejmě soutěžit a pak zjistím, že je potřeba změnit některé věci - víc posílit záď a víc koně uvolnit. Pohyb musí pořád pružit, takže pak v práci něco měním."

Chtěl jste se vždycky stát jezdcem?

„Od tří let. Když mi bylo šestnáct, připravil jsem svého prvního koně, že uměl všechny cviky. Bylo mu tehdy osm let - stále ho máme, i když už je velmi starý, 25 let."

Cítíte se být pokračovatelem v tradici Nuna Oliveiry?

„Viděl jsem Nuna Oliveiru jezdit jen na videu. Vidím na něm některé věci, které dělám více či méně stejným způsobem, ale nikdy jsem se od něho neučil. Možná je to o tom, co cítím, možná, když cítím koně, já nevím, cítím stejné věci, jaké cítíval on, možná? Někteří z jeho žáků říkají, že jsem jako on, ale já nevím."

Mně osobně připadá zajímavé, že když jezdíte, můžete kdykoli přejít do naprosté nehybnosti...

„To je velmi důležité. Nemůžu říct, jak to dělám, ale jsou věci, které potřebuji cítit. Snažím se držet v sobě a v koni - správně držet tělo sobě i koně v rovnováze. Musíte to cítit..."

Nuno četl mnoho starých knih - také čtete knihy o Starých mistrech?

„Ne. Možná jsem četl jednu starou knihu, ale moc nečtu. Koně mi řeknou, co potřebuji vědět."

Kdo je kdo: Rodrigo Torres

Portugalský chovatel a jezdec drezury a working equitation. V obou disciplínách se účastnil i mezinárodních závodů (i když závodí spíše výjimečně), k jeho největším úspěchům patří opakovaná vítězství na národním mistrovství, Mistrovství Evropy i týmové na mistrovství světa ve WE v roce 2005 s koňmi Quo Vadis a Pintor. Aktuálně soutěží s koňmi Fogoso a Califfa II.