Pokud nejezdíme tak často, jak bychom chtěli, nebo se nám delší dobu nedaří posunout dál, snadno nás ovládne přesvědčení, že jízdu na koni, určitý cvik nebo konkrétní situaci nikdy nezvládneme. A to je stav mimořádně frustrující. Od pocitu frustrace je jen malý kousek ke ztrátě motivace, zájmu a potěšení z jízdy na koni. Na místo toho, abychom na své cíle rezignovali, můžeme svůj trénink zefektivnit, nebo i částečně nahradit, a to za pomoci vizualizace. Ta je totiž skoro stejně efektivní jako fyzický trénink a má i další významný bonus – brání drilu, který je v jezdectví silný nepřítel.

Vizualizace… dobrý sluha, špatný pán

S vizualizací, představivostí, se dnes a denně setkáváme úplně všichni. Je naším každodenním věrným průvodcem a ve zdravé podobě nic proti ní. Za pomoci vizualizace si vybavujeme a znovu přehráváme okamžiky, které se nám staly. Dobré, úžasné a i ty horší. Problém je, pokud si ale dlouhodobě více vizualizujeme věci nepříjemné než ty pozitivní a povzbudivé. Jde tedy o to, jak s vizualizací ve své mysli pracujeme. Do jisté míry my sami určujeme, zda si budeme vizualizovat věci libé a produktivní, nebo věci svazující a nevhodné. A samozřejmě je velký rozdíl, jestli nás v sedle doprovází příjemné představy úspěchů anebo představy nezdarů či děsivých pádů. Sebedůvěru totiž všichni máme jen jednu.

Mentální blok

Vizualizovat si nepříjemné okamžiky samo o sobě také není nic nevhodného, identifikujeme tak chyby a učíme se. Po traumatizujícím pádu či významnějším neúspěchu se nelze vyhnout tomu, abychom si v určitých momentech celou situaci ve své hlavě znovu nepřehráli. Vybavíme si všechny smyslové konotace, co jsme cítili, viděli, slyšeli. Živě znovu prožíváme i všechny emoce, které se k dané situaci vážou. Jako bychom to celé znovu podstoupili. Je to tak hmatatelné, tak skutečné!

Pokud ale jde o traumatizující událost, nesmíme si dovolit sledovat tento konkrétní „film“ příliš často. Všeho moc vždy a všude škodí. Potíž je v tom, že náš mozek není schopen odlišit naše představy od reality, a proto se z nepříjemného zážitku – pádu či neúspěchu na kolbišti – snadno může stát ochromující mentální blok. A ten nás může brzo ovládnout tak silně, že jeho vodítko bude ve výsledku opravdu velmi krátké. Uvěříme, že pokud nasedneme na koně, jistě zase spadneme, problematický druh skoku či cviku nikdy bez chyby nezvládneme. Příliš volné otěže vizualizace mohou zapříčinit, že této premise náš mozek uvěří a mentální blok nás ovládne a omezí. Náš mozek totiž nespadl z koně jen jednou, ale právě tolikrát, kolikrát jsme si nepříjemný prožitek vybavili, a nelze se mu proto divit, že nás znovu vmanévrovat do nebezpečné situace nechce...

Pokud se neučíme mít své vizualizace pod kontrolou, snadno se, aniž bychom si to uvědomovali, staneme obětí tak zvaného sebeprogramování. To, jakým způsobem o dané situaci přemýšlíme, totiž často vede k tak zvaným sebenaplňujícím proroctvím. Což zjednodušeně znamená – pokud si budeme představovat, že spadneme, pak nejspíš spadneme, cvik, s kterým máme problém, neprovedeme... Jediné efektivní řešení je soustředěná snaha o přeprogramování – změnu nastavení své „vnitřní navigace“. Jestliže totiž negativní představy nezvládáme a nejsme je schopni vytěsnit, představy se brzy stanou vůdčí a začnou nám splývat s realitou. Na koni se začneme bát, budeme nejistí, nebudeme schopni adekvátních reakcí, nebudeme klidní a už vůbec ne uvolnění. A představy se proto velmi snadno naplní. Kruh se uzavírá.

Jak takovou situaci řešit? Kdykoli se přistihnete při tom, že si vizualizujete negativní prožitek nad rámec, který je produktivní a zdravý, zeptáme se sami sebe: „Chci o tom pádu/problému znovu přemýšlet?“ Pokud odpověď je ne, nahraďte tuto negativní myšlenku myšlenkou pozitivní. Odrbaná rada: „Nemysli na to!“ je rada skutečně velmi dobrá. Takže – nemyslete na to a cíleně si vybavujte vzpomínky na vše dobré a skvělé, co jste v sedle prožili. Co bylo bezvadné a fajn. Právě to si vizualizujte! Vizualizaci, kterou nechcete, řekněte rezolutní ne a svou představivost zapojte ve věcech radosti a představ úspěchu. Změny nikdy nevznikají na úrovni chování. Jestliže neexistuje soulad mezi tím, co děláme, a našimi niternými prožitky, žádná činnost nebude korunována úspěchem.

Mentální bloky vznikají z našich nesprávným směrem zaměřených představ – z podvědomé a příliš časté vizualizace nepříjemného prožitku – tedy neschopnosti kontrolovat své myšlenky, naší nevhodně cílené energie, z přílišného tlaku na perfektní výkon... utápění se v sebelítosti, která z toho všeho následně zcela nevyhnutelně vzniká, ale není smysluplné.

Svou pozornost je tedy nutné zaměřit správným směrem. Jestliže se dokážeme kontrolovat a cíleně nabídneme prostor příjemným myšlenkám, neúspěchy a traumata postupně zapadají prachem a my se dokážeme z pout svých mentálních bloků dostat sami, a to i bez pomoci odborníků.

Ovšem pokud se nám to dlouhodobě i přes naši iniciativu a úsilí nedaří, pak samozřejmě s prosbou o pomoc neváhejte. Psychologická podpora je v takové situaci na místě. Hodně z nás zažívá na více frontách života příliš mnoho frustrace a neúspěchu na to, abychom se s jejich účinky dokázali úspěšně porvat sami. V případě, že jde o ne příliš zakořeněný strach z pádu či menších jízdárenských nezdarů, pak nám ale může vizualizace příjemných prožitků a blokování těch nepříjemných skutečně účinně pomoci. Vhodná je ale v takovém případě samozřejmě i kontrola ze strany učitele jezdectví. Není vyloučené, že právě on diagnostikuje váš problém a najde řešení. Někdy stačí odhalit drobný detail a věc je vyřešena. Ne nadarmo se traduje, že nic není tak horké, jako se to uvaří. A pak tu máte také Paretův zákon, který říká, že 20 % správné aktivity přináší 80 % výsledků! :)

V každém případě ale platí: jezdec, který bojuje se svou sebedůvěrou, nedaří se mu ovládnout určitou dovednost nebo chybuje v kurzech či úlohách, je jezdcem, který s vizualizací nepracuje nebo se ji nenaučil používat efektivně a účinně. Takový jezdec si pravděpodobně ve své hlavě znovu a znovu přehrává chyby a představy o tom, že věci nejdou tak, jak mají. Soustředí se tedy více na to, co nechce, aby se stalo, než na to, jak by to být mělo.

Jak tedy využívat vizualizaci ve svůj prospěch a hlavně efektivně? 

Vizualizace jako tréninková metoda

Vizualizace může přinést do výcviku koní a jezdců bonusy a skutečně významně pomoci. Pokud potřebujeme získat větší sebevědomí, zvládnout konkrétní dovednost či pomůcku nebo se potřebujeme dobře připravit na soutěž, může vám právě vizualizace zlepšit výsledky. Za pomoci vizualizace si totiž můžeme, jestliže dáme ve své mysli prostor všem smyslům a emocím, vytvořit nebo znovu vytvořit konkrétní prožitek, aniž bychom ho prováděli ve skutečnosti. A to je fakt, s kterým je dobré se naučit pracovat.

Výzkumy skutečně prokázaly, že lidský mozek nedokáže příliš dobře rozlišovat mezi skutečnou a domnělou událostí. Pokud se tedy plně ponoříme do živých mentálních představ, náš mozek to bude interpretovat jako událost, která se skutečně odehrávala ve skutečném životě. To znamená, že když budeme udělovat – živě prožívat – pomůcku pro cval vpravo doma v křesle, můžeme se ji naučit a zautomatizovat natolik, že její použití v reálné situaci bude navždy hračka. To samé se týká i bezchybného projetí drezurní úlohy nebo kurzu trailu. Efektivně trénovat tedy můžeme i doma, bez koní.

Vizualizací proti drilu

A právě to je velký přínos této metody. Umožňuje nám projít si určitou dovednost nebo situaci (výcvikový postup, kurz nebo úlohu) nanečisto v naší mysli právě tolikrát, kolikrát potřebujeme. Naše představivost – pokud s ní umíme pracovat – tak může zabránit nadměrnému drilování koně. Úlohu opravdu není třeba jezdit dokola a dokola znovu a znovu, proces zautomatizování může velmi úspěšně a efektivně proběhnout mimo realitu – přímo v naší hlavě. Cvičení fyzického cítění v našich mentálních představách nám tedy ve výsledku může velmi efektivně pomoci dělat to, co potřebujeme, a to snadno a automaticky, i když reálně nesedíme v sedle.

Tipy

Jestliže chceme využít vizualizaci za účelem zlepšení určité dovednosti – například přesnosti v udílení určité pomůcky – je nezbytné, abychom věděli, co bychom měli cítit, když si chceme tento konkrétní pohyb vizualizovat. Nelze si vizualizovat něco, co jsme neprožili, a není smysluplné si vizualizovat něco, co jsme dělali špatně. Je tedy nesmyslné si vizualizovat pomůcku pro cvik dovnitř plec, když jsme o tomto cviku jen četli a reálně ho nikdy nejezdili. Pokud tedy chceme vizualizaci využívat, musíme si být jisti, že máme reálnou představu o tom, co vše má určitá konkrétní pomůcka obsahovat a co jí má předcházet – vizualizovat si musíme bod po bodu přesný postup před a při udílení pomůcky, včetně přípravy a jejích jednotlivých fází, a musíme mít jasno i v tom, jak by mělo naše tělo i tělo koně reagovat, jestliže je udílení pomůcky správné.

Vizualizace nám tedy může být efektivním pomocníkem jen na té úrovni, na níž se pohybujeme. Bez reálného prožitku – fyzického povědomí o konkrétní schopnosti – ji využívat nelze. Sice je krásné představovat si, že jezdíme na koni, ale pokud jsme na koni nikdy nejezdili, jen za pomoci vizualizace v sedle mistry nikdy nebudeme. Reálný trénink vizualizace tedy nikdy nenahradí.

Jak na to? Když se učíte jezdit přechody, představte si, kde a jak použijete poloviční zádrž, kdy a kam přiložíte holeně, jak a kam přenesete svou hmotnost, kde budou vaše ramena, ruce, kam se budete dívat. Projděte si za pomoci vizualizace celou sekvenci cviku od přivedení koně k imaginárnímu místu přechodu – změna pozice v sedle, držení otěží, pomůcka holení – až po procítění odpovídající reakce vašeho koně (shromáždění, podsazení...).

V realitě samozřejmě vždy existuje mnoho variant. Někdo jezdí zkušené koně, jiný připravuje koně mladé. To samo o sobě není problém. Jen musíme být schopni přizpůsobit svou vizualizaci realitě. To znamená – jinak si budeme vizualizovat provedení pomůcky na koni zkušeném, jinak situaci, kdy koně učíte, jak provádět obraty nebo změny ruchu. Je tedy třeba si představit nejen jak rozdělit pomůcku a pohyb na jednotlivé sekvence, které si následně vizualizujeme ve správném pořadí, ale i to, jak by kůň – a následně my – mohl reagovat. Klademe si tedy otázky:

• Co a kde přesně chci udělat?

• Jakou pomůcku použiji?

• Jak o provedení cviku koně požádám?

• Jaká je ideální reakce koně na pomůcku v každém jednotlivém kroku procesu?

• Jak budu reagovat, když...?

• Co budu cítit, jestliže kůň zareaguje správně/nesprávně?

• Jak cvik ukončím a co po něm bude následovat?

• Jak odměním snahu svého koně?

Součástí vizualizace by tedy měla být i představa o tom, co budeme dělat, když kůň nebude reagovat správně. Klademe si proto i tento typ otázek. Co udělám, když kůň naskočí na špatnou nohu ve cvalu nebo neodskočí? Když se objeví chyba, jak na ni budu reagovat já? Vím, jak cvik opravit? Najedu si na cvik/překážku znovu, nebo budu pokračovat v kurzu? Čím lepší a komplexnější bude příprava, která proběhne v naší hlavě, a čím lépe rozumíme celému procesu, tím je pravděpodobnější, že v sedle budeme úspěšní.

Skvělou pomůckou pro vizualizaci mohou být i fotografie. Pokud máme problém (předkláníme se, bortíme se v pase...), můžeme použít fotografie. Pohled na fotku a přemýšlení o tom, co vidíme, nám může pomoci nalézt řešení. Zvažte, proč je vaše holeň jinde, než má, představte si, co k této konkrétní chybě může vést. Jak tato vaše chyba ovlivní vašeho koně, jak na ni může kůň reagovat? Může právě to být příčinou problému? Projděte si v hlavě různé možnosti, přehrajte si každý související detail za pomoci své mysli. A následně se rozhodněte, která možnost, ze škály možných reakcí, by mohla poskytnout nejlepší možné řešení.

Když použijete svou představivost ve chvílích, kdy jste klidní a uvolnění, získáte objektivnější a lepší náhled na problém. Vypjaté emoce jsou vždy brzdou. Pokud například víte, že váš kůň má tendenci vypadávat plecí, když je na kruhu, neochotně se ohýbá v rozích nebo se pravidelně plaší na určitém místě, můžete si za pomoci vizualizace nacvičit, jak bude na danou situaci reagovat, až s ní znovu budete konfrontováni. Tento proces vytvoří paměťovou stopu velmi podobnou té, která se vytváří v reálném životě. Pro váš mozek je „imaginární“ situace velmi podobná situaci, která vzniká při reálném pobytu v sedle. Jestliže tedy použijete vizualizaci, budete lépe připraveni zareagovat, budete schopni předvídat vývoj situace a předejdete tak chybám, které by se bez přípravy za pomoci vizualizace zřejmě staly.

Vizualizace jako mentální příprava

Vizualizace vám může pomoci nejen po fyzické, ale i psychické stránce. Umožní nám získat sebejistotu tam, kde ji nemáme. Příkladem mohou být první závody a první drezurní úloha... přípravu za pomoci vizualizace můžeme praktikovat dávno předtím, než na plánované závody vyjedeme. Naše představivost nám umožňuje vytvořit reálnou scénu ve své mysli. Můžeme si vizualizovat, co uvidíme, uslyšíme, jak proběhne pozdrav, na kterou ruku v C pojedeme... představíme si sami sebe jako postavu ve filmu. Snažíme se vidět vše, co nás čeká, jako bychom tam už byli, doslova na vlastní oči, cítíme každý pohyb ve svém těle i těle koně. Použijeme svou mentální představivost ke změně všeho, co při předchozí jízdě nešlo tak dobře, jak bychom si přáli. Představujeme si znovu a znovu pozitivní verzi jízdy, která opravuje případné chyby a má úspěšný výsledek. A tak jako při natáčení skutečného filmu opakujeme jednotlivé scény tak dlouho, dokud nebudeme s každou jednotlivou sekvencí filmu – v roli diváka i režiséra – úplně spokojení a film v naší hlavě nepoběží zcela plynule. Čím reálněji si tento „film“ dokážete představit, tím větší efekt mít bude. Uvidíte, že tento způsob přípravy – tedy „natočení“ perfektní verze úlohy uvnitř vaší hlavy – vám velmi pomůže a před svým prvním vjezdem do obdélníku budete úplně klidní!

Vizualizace je mocný nástroj, který má schopnost zlepšit jak váš výkon, tak i psychickou pohodu a reálné schopnosti. Abyste ale dosáhli co nejlepších výsledků, zkuste dodržovat následující: 

• Trénujte vizualizaci konkrétních činností/problémů pravidelně. Alespoň deset, patnáct minut každý den.

• Pokuste se probudit svou představivost, vydejte ze sebe maximum, popusťte otěže své fantazii. Musíte vše vidět, slyšet a cítit přesně tak, jak byste to viděli, slyšeli a cítili ve skutečnosti.

• Sledujte film své mysli v reálném čase, nepřetáčejte sekvence, které vám připadají snadné, dopředu, nepouštějte si film zpomaleně.