Každému je zcela jistě jasné, že ženy a muži jsou rozdílní i ve svých tělesných parametrech. A v jezdectví to je znát... Vezmeme-li to obecně, pak například:

Fyzické vlastnosti	Jejich vliv na ježdění na koni
Muži mají lepší schopnost budovat svalovou hmotu a jsou silnější než ženy.	Muži mají na to překonávat koně silou, ženy spíš musí použít „hlavu".
Ženy mají pomalejší metabolismus a snáze ukládají v těle tuk.	Tuk působí jako „polštář" a může omezit jejich pohyblivost i fyzickou kondici.
Ženy mají volnější klouby a lehčí kosti, slabší šlachy a vazy.	Pomáhá to přizpůsobit se v kloubech pohybům koně, ale zvyšuje riziko zranění.
Muži mají těžší kosti, pevnější klouby a více svalů, jsou obecně těžší.	Především v začátcích ježdění působí na koni ztuhleji než ženy.
Ženy jsou manuálně citlivější a zručnější.	Lépe pracují s otěžemi.
Muži mají delší dolní končetiny, často v kolenou do „O".	Lépe „obejmou" koně nohama.
Ženy mají těžší zadek a níže uložené těžiště - mezi kyčelními kostmi.	Jsou na koni stabilnější, mívají dobrou rovnováhu v sedle.
Ženy mají v krvi více tekutiny a méně červených krvinek, zároveň mají menší plíce.	Rychleji se unaví, protože pracující buňky nedostávají tolik kyslíku jako u mužů.

Ženský a mužský spodek

Tabulka uvádí obecné rozdíly v tělesných vlastnostech obou pohlaví a to, jak ovlivní jejich sed a jízdu na koni. Ale to není vše. Obrovský rozdíl spočívá i v trochu detailnější stavbě jejich těla, především pak beder, pánve, kyčlí a stehen. A - jak dobře víme - toto jsou části, které velmi ovlivní jezdecký sed a schopnost jezdce „jít s pohybem hřbetu koně", čili jsou rozhodující za to, zda dotyčný na koni nejen dobře sedí, ale jak snadno dává jezdecké pomůcky - jak dobrým je jezdcem.

Rozdíly v působení jezdce-muže a jezdkyně-ženy se projeví především ve schopnosti vysedět klus a cval a v dávání polovičních zádrží či v používání „sedových pomůcek".

Ono se obecně - a kupodivu zcela pravdivě říká - že muži jsou od přírody lepšími jezdci než ženy. Nicméně i něžné pohlaví se se svými nevýhodami může dobře popasovat, pokud

si při jezdeckém výcviku instruktoři a trenéři uvědomí tělesnou stavbu svého svěřence (a svěřenkyně) a své pokyny týkající se sedu či dávání pomůcek budou „šít přímo na jeho tělo";

si jezdec (jezdkyně) uvědomí, že při výběru sedla musí zohlednit i své pohodlí a pocity, a do jisté míry i své pohlaví.

Ale pojďme se podívat na hlavní anatomické rozdíly mezi ženským a mužským „spodkem", abychom mohli vyvozovat závěry výcvikové a sedlářské:

1. Ženská a mužská pánev

Ženy musí nosit a rodit děti, které mají vzhledem ke zbytku těla enormně velké hlavy. Mají proto širší a hlubší pánve s kulatějším tvarem, než muži. Logicky by se mohlo zdát, že je to výhoda - velká plocha sedící v sedle zajišťuje velkou stabilitu. Do jisté míry ano, ale...

... když má žena nesedět v sedle pasivně jako pytel, ale aktivně jít s pohybem koně, objeví se celá řada nevýhod:

• Tou první je tvar sedacích kostí, na nichž chtě nechtě prostě jezdec sedí. U mužů jsou skoro rovnoběžné, jako dva oblé hřebeny jdou v sedle zepředu dozadu, takže pro muže je snadné zhoupnout se na nich dozadu (na kapsy) i dopředu (na rozkrok). Ženské sedací kosti však jdou od sebe. Sedí v sedle velmi stabilně a kvůli tomu musí žena usilovně pracovat svými svaly, aby se na nich mohla houpat dopředu a dozadu. Pomůcky sedem, ať už pobídnutí či naopak brzdění, poloviční zádrže, či pouhé „pohupování se v sedle s pohybem hřbetu koně" nebo tzv. „vyjíždění koně" v prodlouženějších chodech jsou pro ženy aktem svalové práce, tedy i koordinačním umem, který se musí poctivě naučit („vyjezdit se").

(Obr. 1: Pánev ženy a muže zespodu, tedy ze sedla. Sedací kosti jsou vybarvené šedě; ženské se rozbíhají od sebe, mužské jsou skoro rovnoběžné. Jamka kyčelního kloubu mužů ukazuje dopředu, ženská spíš do stran. Osa pánve žen je posunutá dopředu a protíná přední část sedacích kostí, mužská je rozděluje na dvě stejné poloviny. Zdroj: D. Bennett: Who's Built Best to Ride? 2008

• Velký význam má rozložení pánve před a za příčnou osou procházející kyčelními jamkami. U mužů tato osa rozděluje pánev na přibližně stejné poloviny (přední a zadní), což jim umožňuje lepší „zasednutí", tady zastrčení kostrče pod tělo. U žen ale tato osa protíná pánev výrazně více vepředu, zadní polovina pánve s kostrčí je tak hodně větší a ženy mají problém „strčit zadek pod sebe". Naopak, snadno se překlopí na stydkou sponu a zadek ještě více vystrčí za sebe. Ženy se proto mají podporovat ve snaze „sednout na kapsy" a mužům často pomůže myslet na „břicho vepředu" - to jim pomůže dosáhnout vyváženého, tzv. „tříbodového sedu" (dvě sedací kosti a stydká spona).
• Poloha kostrče vzhledem k pánvi ještě více podporuje schopnost žen „vystrčit zadek za sebe", protože u nich ční dozadu (aby nepřekážela v porodních cestách). Mužská kostrč je naopak hezky schovaná „v pánvi". Zároveň je u mužů křížová kost připojená k pánvi více vertikálně. Proto mají muži zadek vždy plošší než ženy (i ty hubené) - a proto si také mnohem snáze v sedle „sednou na kapsy".

2. Bedra aneb jak se kdo hrbí

Bedra vystupují z pánve směrem nahoru. Jedná se o bederní obratle kloubně spojené s křížovou kostí, která je zase kloubně spojená s pánví (přestože tento kloub je minimálně pohyblivý). Tato kost slouží jako „rozcestní" kámen, který spojuje bedra s pánví a nakonec i končetinami. Protože bederní obratle stojí na ní, různé její tvary ovlivní rozdíly ve tvaru a prostorové orientaci beder. Už výše jsem zmínila, že kostrč u žen ční více dozadu, tedy horizontálněji, než u mužů, a tím ovlivňuje i tvar hýždí. Toto platí i o křížové kosti, protože kostrč je vlastně jejím pokračováním. Křížová kost žen tedy směřuje z pánve dozadu a to ovlivní i tvar beder: ženská bedra jsou více prohnutá, mužská bedra jsou rovnější, plošší. Ženy prostě mají tendenci k „vosímu zadečku" (odborně hyperextenzi), a to jak stojíc na zemi, tak sedíc na koni.

Tomu napomáhá i skutečnost, že jamky kyčelních kloubů žen se nacházejí pod či dokonce za svislou osou bederní páteře. U mužů jsou jamky kyčelních kloubů před osou beder a oni tak opět snáze zastrčí zadek pod sebe.

(Obr. 2: Ženská a mužská pánev z boku. Kostrč a křížová kost žen ční dozadu, mužská směřuje do pánve, což oběma určuje tvar "pozadí". Sedací kosti žen přepadávají dopředu na stydkou sponu, jejich stehenní kosti jsou v kyčli jinak zaúhlené a směřují spíš dopředu než přímo dolů. Zdroj: D. Bennett: Who's Built Best to Ride? 2008)

S anatomií beder souvisí jeden z velkých problémů lidstva: hrbení se. To je totiž (na koni i na vlastních nohách) známka špatného držení těla a časem s sebou přináší i zdravotní komplikace. Pokud se hrbí muž, bude mít kulatou celou dolní část zad a v sedle bude sedět doslova na své kostrči. Jistě najdete na internetu hromadu fotografií shrbených jezdců. U žen je to opět jiné: pro ně je těžké či nemožné vyhrbit bedra, a pokud se jim to podaří, je to většinou výsledek usilovné svalové práce, nikoli naprostého uvolnění a „ležérnosti". Ženy se spíš hrbí v ramenou (a přitom stále mohou být v bedrech prohnuté).

3. Kyčle - skloubené a nevykloubené

Přestože se říká, že jezdec jezdí zadkem, není to tak úplně pravda. Důležitá je i horní část stehen a jejich spojení s pánví - kyčelní klouby. Tady jsme u prvního důležitého rozdílu mezi muži a ženami: u většiny mužů ukazují jamky kyčelního kloubu nacházející se v pánvi dopředu. Bez ohledu na tloušťku stehen tak budou mít vždy lépe přiloženou vnitřní plochu stehen k sedlu než ženy. Díky tomu se jim kolena automaticky „uzavřou" a špička bude ukazovat dopředu. Ženské kyčelní jamky ukazují spíš do stran. Proto žena, pokud chce přitisknout k sedlu vnitřní plochu stehen, musí vynaložit svalovou sílu a překonat tuhost iliofemorálního vazu (spojujícího pánev a stehenní kost), který omezuje pohyblivost stehna.

4. Ženské nohy nejsou mužské nohy

Na tyto vlastnosti kyčelního kloubu navazuje i specifická stavba stehenní kosti: záleží totiž, v jakém úhlu jdou stehenní kosti od kyčlí dolů, což určuje úhel mezi krčkem stehenní kosti a vlastní stehenní kostí. Ženy mají často sbíhající se stehna, v kolenou jsou do X - když sevřou kolena, aby jim neodstávala od sedla, a aby přiložily vnitřní plochu stehen do sedla, vytočí špičky ven. U mužů mají nohy naopak spíš tvar „O", proto přirozeně „obejmou" svýma nohama tělo koně. Pokud žena nechá své nohy volně „padnout" po boku koně, budou se jim přirozeně „otevírat" v kolenou a špičky ukazovat od koně.

(Obr. 3: Tři různé sedy muže a ženy: vlevo nadměrné prohnutí beder = "vosí zadeček" neboli hyperflexe, uprostřed normální sed, vpravo maximální možné vyhrbení = "sed na kapsách". Zdroj: D. Bennett: Who's Built Best to Ride? 2008)

Výcvik: Chlapi, nehrbte se!

Muž, který se hrbí, vypadá slabě, sklesle, nemocně... Stačí, když vypne hruď a "vystrčí" břicho a najednou mu opticky narostou a zesílí ramena. To bylo (a jistě stále je) krédo všech vojáků, včetně těch v koňských sedlech - vypadat silně, mužně. Z hlediska jezdectví přináší toto držení těla ještě jednu výhodu: narovnaní, „vyprsení" jezdci mnohem lépe působí na své koně, protože dosáhnou vyváženého „tříbodového" sedu.

Protože muži díky své anatomii sedí na koni přirozeně správně, hlavním jejich problémem je hrbení se. Z toho vycházejí i dodnes používané výcvikové zásady a postupy, rady a pokyny směrem k učícím se jezdcům: „břicho dopředu", „vítr v zádech", „vytrč prsa". Ano, na muže v sedle toto platí a často je třeba je právě tímto směrem „tvarovat". Sníží se jim kolena, jezdec rozloží svoji váhu nejen na sedací kosti, ale i na stydkou sponu - a může využít své přirozenosti v působení na koně.

Výcvik: Ženské, strčte své pozadí pod sebe!

Pokud ale bude to stejné chtít instruktor jezdectví po ženě, tedy vystrčit břicho a tím snížit stydkou kost, může ji tím ohrozit. Žena nadměrně prohne bedra (hyperextenze), čímž k sobě příliš přiblíží kloubní plochy mezi bederními obratli a doslova zmáčkne meziobratlové ploténky. Pokud v tomto držení těla bude muset „vysedět" prudší pohyby koně, může dojít k vykloubení, prasknutí ploténky či dokonce kosti. Mnoho dnešních jezdkyň má problémy s chronickou bolestí zad!

Ženy mají začátky v sedle těžší než muži. V první řadě se musí snažit, aby svá bedra narovnaly, oploštily, strčily zadek pod sebe. Jenže v tu chvíli jim vyletí kolena nahoru... Aby nejlépe přizpůsobily své nohy tělu koně, tedy ho „objaly" a špičky udržely co nejvíce u koně, musí se navíc naučit jezdit se stehny staženými více dozadu a koleny dolů (pozor ale zase na ta bedra!). To je ale jen základ „pasivního" sedu. Přichází na řadu vlastní následování pohybu hřbetu koně (a to těžké vysezení klusu a cvalu) a následně přímo dávání pomůcek. Ženy se přitom musí naučit správně používat své svaly, aby ovládaly houpání pánve dopředu a dozadu, musí mít přitom stále plochá bedra, uvolněné kyčle (které umožní dolním končetinám „viset" po bocích koně svojí vnitřní plochou) a dobře našlápnuté třmeny (tedy nevytahovat kolena). Je to tvrdá dřina, sedět na koni jako muž, ale výsledkem je plynulejší ježdění, lepší vysezení jednotlivých chodů koně a kvalitnější dávání pomůcek sedem.

Sedla. Sedla?

Jen málo sedel je skutečně přizpůsobeno ženské anatomii. Ale jezdit na neosedlaném koni je něco zcela odlišného - místo za kohoutkem, kam si jezdec sedne, je níž než kohoutek. To pomůže ženám držet stydkou sponu nahoře. Koně mají po stranách plece „žlábky", kam se automaticky napasují nohy jezdce, a tyto žlábky jsou spíš před než pod kyčelními klouby. I to pomůže ženám zvednout pánev vepředu nahoru a ony pak snadněji uvolní a oploští bedra.

Pomoct mohou i jednou nebo dvakrát vyosené třmeny (tzv. offset a double-offset stirrups).

Sedla byla původně dělaná pro muže; především ta drezurní. Pro užší pánev, stehna volně spuštěná dolů, snížený rozkrok. V nich se ale mnoho žen neusadí, nebo pak při (výraznějším) pohybu koně začnou mít „špatný" sed, obvykle stolicový. Jejich nedostatky se ještě zvýrazní. Zopakujme si, že ženy mají širší pánev, širší sedací kosti a jamky kyčelních kloubů ukazující ven, kostrč čnící dozadu. Nejsou schopné snadno uvolnit svá stehna, aby visela dolů a „objala" nenuceně koně, spíš mají tendenci je vytahovat nahoru, když je třeba „zasunout zadek pod sebe". Podívejte se na nějaká videa, jak vysedí prodloužený klus ženy a muži...

Jak se tedy liší mužská sedla od ženských?

Mužská mají

• širší oblast rozkroku a jsou užší v místě sedacích kostí,
• třmenové zámky jsou kratší, protože muži mívají kratší stehna než lýtka,
• bočnice jsou kolmější, protože muži snáze spustí své nohy dolů.

Ženská sedla

• mají užší místo pro rozkrok a širší posedlí pod sedacími kostmi,
• v místě rozkroku některá sedla nemají tvrdou kostru a toto místo je jakoby „vyhloubené" dolů,
• třmenové zámky jsou delší, jdou více dozadu, protože ženy mívají delší stehna vůči lýtkům,
• bočnice jsou střižené trochu více dopředu, aby se přizpůsobily delším stehnům.

Na téma mužských a ženských sedel existuje i zajímavé video, kde jsou rozdíly jasně popsány a ukázány.

Reference:

D. Bennett: Who's Built Best to Ride? 2008 - vyčerpávající informace o tělesných rozdílech mužů a žen v souvislosti s ježděním na koni (anglicky)

Physical Differences Between Men and Women, Dr. James Dobson´s Family Talk - jaké jsou fyzické rozdíly mezi muži a ženami (anglicky)

Ch. Hill: Male and Female Riders, Cherry Hill's Horsekeeping® LLC, 2006 - praktické rozdíly mezi mužem a ženou v sedle (anglicky)

The Feminine Mystique - Saddle Fitting as it Relates to Women!, schleese.com, 2010 - výrobce sedel specializovaný na tělesné požadavky žen píše o problematice ženské anatomie a ježdění na koni (anglicky)

L. J. Blake: Saddle Fitting for Women, horse-canada.com, 2010 - rozhovor se sedlářkou Sabine Schleese o výrobě sedel a o sedlech pro muže a ženy (anglicky)