Stejně jako dva předchozí roky, i letos se spolu se svými dvěma koňmi ze tří chystám vyrazit na sérii závodů, budeme-li zdraví. Letos devítiletá plnokrevná arabská Sirhael, která v sezoně 2010 běhala své první delší závody od 40 do 98 km, se bude po úspěšném splnění kvalifikace novice postupně připravovat na první mezinárodní závod a následný hvězdový postup. Devítiletý valach anglického plnokrevníka Latenic, kterého vlastním třetím rokem a který běhal v mládí dostihy a v sezoně 2008 a 2009 absolvoval distanční dostihy do st. S, se bude po roční pauze vracet do tréninkového režimu a následně plnit kvalifikaci novice (tzn. závody st. S, ráda bych se také mimo kvalifikace pokusila úspěšně absolvovat soutěž st. ST pro posunutí našich limitů).

Sezona nám povětšinou začíná prvními tuzemskými závody. Pro Latenica to znamená, že první závod by měl odběhnout (a dosud běhal) v polovině dubna, týden po prvním závodu Sirhael, se kterou je na letošní rok v plánu výjezd do německého Gartowu a absolvování CEI*.

Konečným měsícem naší sezony je často říjen, kdy se zhoršuje počasí, viditelnost a koně, kteří žijí v režimu 24/7, se řádně nasrsťují. Holení a následné dekování mi nestojí za jeden závod navíc, v sezoně často odjedu poměrně hodně soutěží, proto dbám na řádné a důkladné odpočinky nejen mezi samotnými závody, ale také po jejich skončení. Po posledním závodě se koně do 14 dnů zují a dny tráví s hlavami zabořenými v balících sena. Co mě vždy naplňuje, je jejich energie a hravost, kterou prokazují ve stádě. Dosud vždy mě to utvrdilo, že sezona na nich nezanechala žádné psychické ani fyzické důsledky.

V průběhu zimy (nejdříve však měsíc po posledním závodu) se koně sami začnou „hrnout do ohlávek", a tak jsou bráni na pohodovější vyjížďky do terénu, po kterých, když nabudou pravidelnosti, začíná přiježďování. Nepožaduji po svých koních žádné těžké drezurní prvky, ale i tak je změna pohybu a mé požadavky zapojení jiných svalových skupin zpočátku rychle vyčerpá, ale téměř vždy je tato práce, na kterou je v období sezony díky dlouhým odpočinkům poměrně málo času, nesmírně baví. Konkrétně práce na kruzích, obraty, přechody, přilnutí a co nejjemnější ovladatelnost jsou tím, co se snažím v zimním období pilovat, a především také zjemňovat veškeré pobídky, se kterými nejsem v průběhu závodů na nastartovaných koních zcela spokojena. Často tuto práci praktikuji v průběhu kratší vyjížďky na rovné louce přímo v terénu, na ohraničenou jízdárnu se skokovým materiálem chodím naprosto minimálně. Působení holeně a práce „odzadu" jsou však tím, co vyžaduji při veškerém pohybu svých koní pode mnou - nemám ráda vystrčené krky a prohnutý hřbet, který pak můj plnokrevník s radostí předvádí v závodě, příprava nepříprava...

Většinou se začátkem nového roku mají koně stále klidový režim. V lednu terén absolvují maximálně třikrát týdně, a to formou pro radost a výše zmíněným způsobem občas zpestřený. V druhé půlce měsíce se snažím chodit delší a pomalejší terény (ideálně i tří hodinové) pro shození přebytečných tuků. V období února začínám koně brát na vyjížďky delší a rychlejší, ale četnost nepřidávám. Velkou roli hraje podklad k pohybu, při náledí a zmrazkách, které například loni trvaly až téměř do března, běhání nepřeháním a věřím v zažité koňovy zkušenosti a doufám, že je stihneme „probudit" s předstihem prvních závodů. Jak se ale také již stalo a únor byl příznivý, začali jsme tedy běhat po delších pomalejších (15 km za 2,5 hodiny) kratší rychlejší tréninky (10 km za 1 hodinu s postupně se prodlužujícími cvalovými úseky) střídané s delšími rychlejšími tréninky (20 km/2,5 hodiny) s velkou částí v klusu. Občas při jízdě z kopců běhávám vedle koně pro svoji kondici a jeho odlehčení, které je mi občas odměnou horší zastavitelností koně v tempu pod kopcem. Ráda bych zdůraznila, že maximální délka veškerých mých tréninků u zkušených koní nepřevyšuje 20 km!

Pokud byl únor příznivý a dovolil mi pracovat s koňmi bez rizika zranění způsobených ledem, březen věnuji přibližně stejnému pokračování, poté zintenzivnění (20 km za 1,5 hodiny) a ladění formy (např. cval do kopců). Pokud se práce z února přesouvá do března, absolvují koně před prvním závodem jen pár tréninků - těch náročnějších, během nichž dostanou na záda dovažování (se kterým vážím 73 kg), které se jim na závod v ideálním případě sundá. Opět kladu důraz na odpočinky mezi tréninky se závažím - chodím max. 3x týdně, z toho 2x trénink.

Pro příklad bych mohla uvést, že varianta B, tedy přesunutí únorového mírnějšího režimu do března, byl loňským případem arabské Haydée, která po měsíci tréninku se závažím odběhla svůj první závod st. S (s nutností dovažování) dlouhý 96 km v rovinatějším terénu na jihu Prahy v cíleně pomalém tempu kolem 13 km/h. Mám skutečně osvědčené, že koně s vytrvalostní minulostí „to" v sobě mají a motivace a jejich chuť závodit pak dokáže skutečné divy. Občas jedu na první závody s nejistotou, ale vždy mě uklidní vize, že přinejhorším se kůň ze závodu stáhne a po dalším tréninku vše dožene, nehledě na mou filosofii „lepší je mít nenatrénováno a uznat svou chybu než přetrénováno". Pravdou je, že mě dosud vždy mile překvapilo, kolik sil se v nich při samotném závodě i po něm bralo. Běh je pro araby a plnokrevníky nejspíše přirozenou záležitostí, kterou když mají pro koho udělat, tak by se přetrhli.

Trénink zakončuji nejdéle týden před přesunem na závody, během něho mají koně čas „jen pro sebe", maximálně mi ho trochu věnují pro kosmetické účely :-).

K mému stylu tréninku je potřeba dodat, že závody mám naplánované pro celý rok dopředu. Mám několik verzí pro případ zranění nebo neočekávaných okolností, ale hlavní je věřit, doufat a ke svým cílům směřovat, byť se zdají nedosažitelné. Některé dostihy předem cíleně plánuji jako tréninkové - ty první mezi ně rozhodně patří! Pokud se někdy stane mým snem vyhrát závod v polovině dubna, přizpůsobím tomu delší možnost tréninku (napadá mne pravidelný převoz na dostihovou dráhu, stáj s halou). Své TOP dostihy mám nejdříve v červnu, během kterého jsou koně v průměru po třetím závodě a tím se do kondice dostanou na 100 %.

Jak poznám kondici a připravenost svého koně? Díky tomu, že jsem jediným jezdcem svých koní, tak poměrně lehce. Za roky společného běhání i soužití se navzájem velice dobře známe - poznám pod sedlem i na běžném chování ve stádě možný problém nebo nepohodu/nechuť koně a vše tomu podřídím. Pro jakési ujištění mimo pro mě rozhodující chuti jít vpřed a celkovou zjevnou touhou k pohybu a práci je vedení trenérských deníků a občasných měření tréninků Polarem (zejména na těžší tréninky se stoupáním a klesáním). Pro příklad bych mohla uvést důvod právě Latenicova odpočinku v sezoně 2010 - po dvou náročnějších sezonách ztratil předchozí chuť. Než koně pobízet a vyrábět si utrápené stroje, raději rok počkám anebo změním druh práce. Být to kobyla, využila bych pauzu v podobě březosti, hříbat se však určitě dočkáme i bez Latýska.

Během samotné sezony svým koním poskytuji očima ostatních jezdců přehnaně dlouhé odpočinky. Během nich se věnuji maximálně práci na ruce, procházkám na ruce nebo vedle druhého koně, nebo mají volno skutečně jen v podobě pohybu po pastvině. Jsou-li závody od sebe více jak měsíc, zapojím opět lehčí přiježďovací práci, popřípadě lehčí tréninky nebo kopce. Každý úspěšně dojetý závod koně posune výš, tudíž k pilování kondice mezi jednotlivými závody nesklouzávám, maximálně zapojím rychlejší terény (tzn. maximálně hodinové s delšími cvalovými úseky).

Vytrvalost je radost, mým cílem je mít zdravé a nadšené koně. Je důležité znát své cíle a vědět, čeho chce člověk dosáhnout a především za jak dlouho. Proto se způsoby tréninků mění individuálně podle schopností/znalostí koní i budoucnosti naplánované člověkem.

Autorka Tereza Kucharská je naše dopisovatelka reportáží ze závodů endurance a vytrvalostní jezdkyně, pyšnící se tituly juniorský jezdec roku 2010; majitel, trenér a jezdec „vicekoně" roku 2010; „vicejezdec" roku 2009; vicemistryně ČR 2009; 18. místo MSj+yr 2009.

Webové stránky: www.haydee.cz