Asi jsem ten poslední člověk na světě, který říká, že v minulých letech lidé jezdili mnohem lépe, ale... za prvé, měli více času. I oni hledali, jak dosáhnout úspěchu, ale protože celý systém jezdeckého sportu, peněz a drahých koní nebyl ještě zdaleka tak rozbujelý, nebyli pod takovým tlakem. Jezdili pro úspěch, ale ne pro peníze.

Podívejte se na všechny tyto fotografie a na krky těchto koní. Všichni tito koně se vytahují ven z kohoutku – podívejte se na jejich horní linii. A na všech těchto fotografiích vidíte koně, kteří klušou, aniž by měli narušenou diagonálu pohybu končetin, případně koně, kteří piafují nebo pasážují a opět se správným diagonálním pohybem. Všichni tito koně vypadají v dobré rovnováze. Všichni jsou napřímení, shromáždění na zádi a mají nos před kolmicí. Ale pro mě jsou důležitější zadní nohy, které vypadají naprosto přirozeně.

Tady je fotografie tříletého koně, který byl právě obsednutý. Podle mě ilustruje správné přilnutí u mladého koně – ještě bez sebenesení. Nejprve musíte mít přilnutí na dlouhém krku – záleží na vývojové fázi koně. Nos je před kolmicí a podívejte se, jak pěkně kůň kluše odzadu. Tímto způsobem kůň může pomocí krku dobře hledat svou rovnováhu.

A když jsme začali mluvit o správném rámci, například tento kůň měl ohromný cval. Dalo by se říci, že je tady trochu moc krátký v krku, ale on měl tak prostorný cval, že kdybychom ho nechali cválat v delším rámci, pak by nám začal vzadu rozkládat, protože by na to ještě neměl sílu – výsledkem by byl rozložený čtyřdobý cval a spadnutí na předek. To, co se snažím na tomto obrázku ukázat, je, že je velmi individuální, jak moc by měl být nos (a krk) vytažen. Důležité je, aby se jednalo o harmonický vztah mezi koněm a jezdcem. Tento kůň by neměl být kratší, než je tady – ale v této fázi ani delší, aby nevypadl z rovnováhy. Toto je velmi dobrý příklad koně s tak dobrým a velkým pohybem, že je potřeba ho nějakým způsobem udržet v určitém rámci.

Tady máme dalšího mladého koně a, jak vidíte, tento kůň má nádherné chody a opravdu hodně kmihu. Vidíte, jak pěkně si nese krk, ale ještě nemá moc svalů, takže je krk tenký a může snadno spadnout za kolmici. Na tomto obrázku jezdkyně právě trochu přehnala tempo – to je něco, co se stává každému dobrému jezdci. Přední noha trochu vystřelila a je propnutá, takže nedopadá na zem naplocho a zřejmě se při dopadu zpozdí. To se stává často – proto pro každého mladého koně musíte najít optimální základní tempo – nejen kvůli přilnutí. A protože je tempo přehnané, kůň není v rovnováze.

A tady stejný kůň, jezdkyně ho tady pro nás záměrně zakulatila – takovým způsobem, jaký dnes často vidíte při opracování. A vidíte, co se stalo, váha se přesunula na přední nohy, zadní nohy jsou mnohem víc odlehčené a dokonce kůň i víc stahuje ocas než na druhé fotografii.

Tady jezdkyně našla lepší tempo, o zlomek pomalejší a je vidět, že svaly krku víc vystupují. Když teď tohoto koně bude jezdit v tomto rytmu do tohoto kontaktu, dostane klidné a stabilní přilnutí.

Snažím se říci, že u mladých koní je opravdu důležité najít jejich ideální přirozené tempo, které se může minutu od minuty a den ode dne měnit. Dostat koně do rovnováhy a najít v ní i správné přilnutí, je úkol jezdce mladých koní.

Teď uvidíte více mých fotografií, protože nerada ukazuji jen špatné fotografie někoho jiného. Ale uvidíte i moje dobré. Tento kůň se mi moc líbí, protože je pěkně aktivní zezadu a krásně kráčí do přilnutí. Mohlo by se zdát, že je to trochu za kolmicí, ale zaručuji vám, že tomu tak není, že se jedná o úhel záběru, tato fotografie byla pořízena trochu zpředu. Nicméně není důležité nosit úhloměr a přeměřovat, zda je kůň perfektně na kolmici, důležité je, zda jde kůň přes hřbet a krk a natahuje se do udidla. To je pro mě dobré přilnutí. A tak je i celé tělo v rovnováze.

Toto je fotka začátku lehkého klusu. Na samém začátku nenecháte koně úplně nataženého, protože správné vytažení koně je postupný proces. Existuje jen velmi málo koní, na které můžete nasednout a zahodit otěže. Nejprve musíte zahřát svaly a celé tělo, dostat koně na pomůcky prostřednictvím sedu, holení i ruky a pak nakonec se dostanete k tomu, že může jít s nízkým krkem, ale přesto s měkkým přilnutím. Přitom je opravdu důležité, aby byla huba ve výšce ramenního kloubu. Pokud přijde výrazně níž, kůň ztratí zadek. Je špatné jezdit koně mnohem níže.

Lepší je protáhnout ho do strany namísto dolů, kde courá nos v písku. Pokud ho protáhnete do strany, může kůň zvednout hřbet dopředu a nahoru, a pak uvidíte, jak pěkně zadní noha šlape pod těžiště.

Na fotografii výše vidíte koně, který byl záměrně příliš zkrácen, a zajímavé je, že protože tento kůň byl po celou dobu, co je u mě, vždy trénován korektně, s jeho zadními končetinami a hřbetem se nic moc nestalo. Pokud většinu času trénujete svého koně správně a pak máte špatný den a něco pokazíte, není takové drama, když se kůň v určitých okamžicích trochu víc zkrátí, protože má dobré základy. Ani jestliže na chvíli ztratí rovnováhu, není to žádný velký problém, pokud s ním nakonec budete zase pracovat správně. Ale platí to i naopak, pokud vždy jezdíte na koni, který je příliš zkrácený, pak si nemyslím, že je možné, aby na něj sedl jiný jezdec, nechal ho na dlouhém krku a čekal, že půjde zezadu přes tělo. Kůň, který byl nesprávně trénován, to nedokáže, protože na to nemá správně vypracované svaly.

Tohle jsem já na trakénském hřebci. Tento kůň dostal třikrát devítku za klus a já jsem záměrně použila tuto fotografii, protože tak, jak kluše tady, by určitě devítku nedostal! Nehýbe se z plece. V tuto chvíli možná někde něco zahlédl – ale ať bylo příčinou cokoli, je příliš vysoko v krku na tříletého koně. Takže v tuhle chvíli je napjatý, svaly plece jsou také napnuté a důsledkem je tento umělý klus. Účelem fotografie je ukázat, že když se vám zhorší přilnutí, okamžitě se to odrazí v pohybu přední nebo zadní nohy.

Toto je fotka z knihy The Principles of Riding (něco jako jezdecká „Bible“ Německé jezdecké federace – pozn. překl.). Možná by se dalo říci, že tento kůň dost nemáchá zadníma nohama, ale je to shromážděný klus a podle mě vypadá mnohem přirozeněji než někteří koně, kteří bývají k vidění – a je hezké vidět, že se zadní noha pohybuje směrem k horní linii koně a k týlu. Při dobrém přilnutí potřebujete určité zpevnění horní linie – ne ztuhlost, ale zpevnění. Nechcete mít koně na volné otěži. Nikdy byste nezvládli prodloužený klus přes celou diagonálu 60metrového obdélníku, pokud byste mezi rukou a hubou svého koně neměli pružné, gumové propojení – opravdu musíte v ruce cítit určitou váhu.

Tohle je fotka, u které si většina lidí řekne: „To je ale pěkný kůň!“ Ale já vidím, že kůň a tato fotka nejsou nic moc, protože kůň se v horní linii dostatečně nevytahuje z kohoutku. Je vpředu kratší než vzadu. Zajímavější je, že mám z toho stejného dne pořízenou ještě jednu fotografii. Na tomhle obrázku kůň vypadá, že je příliš tlustý, jako by měl velké břicho. Na druhé fotografii vypadá štíhlejší. Není to proto, že za pět minut zhubl, je to proto, že když mu trochu klesne hřbet, břicho se vyvalí. Na další fotografii, kde má více vytažený krk, vypadá štíhlý.

Můžete ukázat hrozné fotografie a každý řekne „jo, to vidím“, ale vidět tyto jemné rozdíly už spousta lidí nedokáže.

Musíme být velmi opatrní, abychom si nezničili přirozenou rovnováhu a pružnost našich koní. Ježdění by měla být radost pro jezdce, ale musí to být pohodlné i pro koně, jinak nemůžete dojít ke skutečné harmonii.

Podle mého názoru může kvalita přilnutí a rámec krku velmi dobře říci, jak pracuje zbytek těla. Přilnutí by nemělo být jedním kritériem klasického výcviku, ale je synonymem celého tréninku a také ukazuje mentální stav a pohodu koně pod sedlem.