Jezdit hlavou

Rychle se přes parkur přehnat? V žádném případě. Stejně jako jindy, ani u parkurového skákání na čas se nesmí zapomínat na vybalancovaný sed, správné pomůcky a působení na koně, odhad vzdálenosti atd. „Jezdec musí umět přemýšlet, aby co nejlépe zanalyzoval daný úkol, tedy trasu parkuru," říká mezinárodní stavitel parkurů Georg-Christoph Bödicker. „Musí znát svého koně a jeho stupeň přiježděnosti, aby mohl zvolit nejlepší cestu k další překážce. Při stavbě parkurů do L jsme většinou při určování trasy velkorysí. Dodržení trasy je jedním z hlavních úkolů jezdce. Čím vyšší obtížnost parkuru, tím více možností mají jezdci pro volbu trasy," říká Bödicker.

To znamená, že si jezdec může cestu k další překážce zvolit sám. „V principu lze všechny situace a úkoly, které jsou pro jezdce a koně na závodech připraveny, natrénovat doma. Pořádně se na kvalitních závodech podívejte, jak je parkur postaven - jaké obraty jsou požadovány, co se opakuje atd. To vše si pak můžete postavit doma," doporučuje. Možné volby trasy můžete také vidět na obrázku (níže), který pochází z knihy „Parcoursaufbau - faszinierend logisch" (Stavba parkuru - úžasně logicky).

Obr. 1: Podobně postavené překážky nalezneme na mnoha parkurových závodech. A nejlepší je, že si je můžete snadno postavit i doma. Můžete pracovat s oxery i kolmými skoky a flexibilně je obměňovat. Také vzdálenosti kombinace a vzdálenosti mezi překážkami jsou volitelné. Vždy začínejte skokem číslo jedna.

Sedlat správného koně

„Kůň vhodný pro parkury na čas musí být srdcař a musí být ochotný cválat," říká Bödicker. Takový kůň musí mít kvalitní cval, být obratný, nesmí se dlouho zdržovat nad skokem a po doskoku musí ochotně a plynule cválat dál. Lars Meyer zu Bexten, spolkový trenér juniorů a mladých jezdců, k tomu říká: „Takový kůň musí mít za sebou dobrý základní výcvik, jinak hrozí nebezpečí, že jednoduše bude jen zrychlovat, ale rozpadne se. Jezdci by také měli brát ohled na to, jaký typ koně mají. Pokud je kůň vysoko v krvi nebo je hodně citlivý, neměl by být často na parkurech ježděn dopředu, neboť to může vést k jeho neklidu a dát základ ke vzniku zlozvyků." Důležitý je dobrý management závodů!

Cenné oblouky

Všechny obraty a oblouky se musí dobře natrénovat. „Jak projíždět oblouky, se nejlépe naučíte nejprve korektním velkým kruhem (20 m), přičemž jezdec by se měl dívat směrem na vybrané krajní body kruhu," vysvětluje Lars Meyer zu Bexten. Teprve poté je možné kruh zmenšovat až na malý kruh o 6 metrech. Připomíná: „Se zmenšením kruhu souvisí působení ruky až na posledním místě. Kůň se do ohnutí netáhne rukou, ale jezdec jej do něj vede pomocí působení sedu a nohou." (pozn. překl.: při sledování parkurových závodů často vidíme jezdce, který koně doslova táhne do obratu rukou, až mu často vytahuje udidlo z huby - důležité je pamatovat si, že ani na parkurech se nesmí zapomínat na korektní způsob ježdění a chování ke koni).

A další dobrý cvik? Jeďte s koněm ve vyšším tempu, stáhněte jej na malý kruh a bezprostředně po jeho projetí opět zrychlete. Důležité je, aby koně v obratech dále cválali. Rychlost musíte samozřejmě přizpůsobit jednotlivým obloukům - v úzkých obloucích je nutné zpomalit, aniž byste koně rozhodili v pohybu. Delší oblouky je možné projíždět ve vyšším tempu.

Georg-Christoph Bödicker a Lars Meyer zu Bexten pro vás připravili čtyři cvičení, u kterých jsou využity kolmé skoky, kavalety a bariéry.

Obr. 2: Do každodenní práce zařaďte na zemi ležící bariéru a zvětšujte a zmenšujte přes ni kruh (20 m) až na malý kruh (6 m). Místo bariéry můžete také použít kavaletu nebo postavit nízký kolmý skok. Důležité je, aby jezdec neustále bariéru sledoval a soustředil se na správnou trasu před a po jejím překonání.

Obr. 3: Do X na střední linii položte bariéru (nebo kavaletu případně i kolmý skok). Překonávejte ji ve cvalu a jezděte přes ni v osmičce. Dle prostupnosti a přiježděnosti vašeho koně osmičku zvětšujte a zmenšujte. Tímto cvičením trénujete vaši reakceschopnost a doskok na správnou nohu. Kromě toho koně bez stresu učí letmému přeskoku - což na závodech šetří cenné vteřiny.

Obr. 4: Postavte dva stejně vysoké kolmé skoky vedle sebe do úhlu (viz obrázek). Podle jezditelnosti a přiježděnosti vašeho koně jej naveďte do obratu dříve nebo později. Tím volíte nejen délku trasy k druhé překážce, ale také oblouk. Toto cvičení můžete obměnit, pokud přidáte ještě jednu překážku (viz obr. 5). Tak si můžete natrénovat alternativní cestu, stejně jako tomu je na závodech. Důležité je, abyste toto cvičení prováděli plynule a kůň byl v rovnováze. Obě cvičení (s přidanou překážkou či bez) mohou být prováděna i za využití kavalet nebo bariér.

Tempo, ale nezapomínat na rytmus

Změny tempa jsou v parkurovém skákání často nutností, proto je důležité, aby jezdec uměl zkoordinovat své pomůcky. Lars Meyer zu Bexten doporučuje již po uvolňovacích cvicích v tréninku začít se zrychlováním a zpomalováním - v klusu a cvalu. „Jezdci často vůbec nepřemýšlí nad tím, v jakém chodu a jakém tempu se se svým koněm právě nachází." Optimální je si již v tréninku představit postavený parkur. „Myslím si, že by jezdci měli mít nějakou představu, aniž by zrovna skákali. Představte si, že máte čtyři skoky postavené za sebou. Mezi těmito skoky zrychlujte a zpomalujte, případně můžete zařadit i malý kruh."

Také spolkový trenér juniorů a mladých jezdců má pro dobré základní tempo na parkuru radu: „Vyznačte si 400 m dlouhou trasu a projeďte ji za minutu." 400 metrů za minutu je sice tempo pro Velké ceny, ale je také dobrým vodítkem pro trénink na nižší parkury. Aktivní, rytmický a vyrovnaný - takový by měl cval na parkuru být. Hektické zrychlování a zpomalování je pro koně vyčerpávající a přináší často nechtěné reakce. Špičkoví jezdci jako například Marcus Ehning projíždí parkurem naprosto plynule. Za podstatné a důležité považuje Lars Meyer zu Bexten, aby byl jezdec na správný rytmus neustále upozorňován svým trenérem. Tempo na parkuru by mělo být zvoleno tak, aby mohl být rytmus dodržen. Vyšší základní tempo vám dovolí v distancích jet o jeden cvalový skok méně - cvalový skok je prostornější, což šetří čas.

Pěkně šikmo

Při volbě nejrychlejší trasy se často stane, že musíte na překážku najet šikmo. Skok přes překážku z takového úhlu je obtížnější, neboť chybí jasná základní linie. A pokud nemá kůň ve svého jezdce důvěru nebo není v tu chvíli na pomůckách, vybočí a s dobrým časem se tak můžete rozloučit. Podobné nájezdy se nejlépe trénují na kolmých skocích, které ze stran ohraničte, aby kůň nemohl vybočit. Pokud najíždíte na skok šikmo, odskakuje kůň zpravidla dříve a letová fáze nad skokem je tak delší. Proto se oxery pro najíždění z úhlu hodí jen málo - skok už je pro koně moc široký. Pokud chcete koni ukázat další trasu po doskočení, můžete na zem položit bariéry jako pomůcku. Při najíždění na překážku šikmo je důležité, aby byl kůň v rovnováze a jezdec jej navedl přímo na ni, jen tak jej skok nevyvede z rovnováhy. Pokud s tím má jezdec problém, měl by se takové trasy vyvarovat - možná najetím na překážku kolmo ztratí čas, ale do cíle dojede se svým koněm v harmonii.

Začínáme...

Pro každý parkur je třeba mít „plán boje". A ten si vytvoříte během prohlídky parkuru. Lars Meyer zu Bexten doporučuje jít i případnou delší trasou, neboť prohlédnutí každého skoku z úhlu, z jakého na něj můžete najíždět, je skutečně nápomocné. Zapřemýšlejte nad distancemi a myslete u toho na vlastnosti koně, kterého v parkuru budete sedlat. „Každý jezdec získá časem pro svého koně cit a ví, jak se umí s distancemi vypořádat," říká. Nájezd na první překážku je dle něj obzvláště důležitý, neboť u něj nasadíte takové základní tempo, které budete chtít po celý parkur udržet.

Opracování před parkurem je nesmírně důležité. Máte kontrolu nad svým koněm, je na pomůckách? Přechází bez problémů do vyššího nebo nižšího chodu, zrychluje a zpomaluje?

Bezprostředně před vjezdem na parkur si jej v hlavě ještě jednou projděte. Jak jsou překážky rozmístěny? Kde je start a kde cíl? Jaký je doporučený čas? Jak chci projet jednotlivé distance? Pak teprve vjeďte na kolbiště...

Poznámka: Některé z obrázků v tomto článku jsou z knihy Parcoursaufbau - Farzinierend logisch, která pochází z pera Georg-Christopha Bödickera, Wernera Deega a Susanne Strübel. Tato kniha je nejen velmi zajímavá pro stavitele parkurů, ale také pro mnohé parkurové jezdce, kterým může pomoci s přípravou na závody.

Ukázku z knihy naleznete zde: http://www.fnverlag.de/files/9/7/leseprobe_978-3-88542-457-4.pdf