Proč se zdá, že přilnutí je výchozím bodem celé drezury? Být viděn na koni, který „nechodí na přilnutí“, je v mnoha drezurních stájích doslova zavrženíhodný zločin. Jezdci jsou vedeni k víře, že jedině když dokážou dostat hlavu a krk do toho daného „kulatého“ tvaru, pak budou „dělat drezuru“.

O tom ale drezura opravdu není.

Potíž je v tom, že věta „dostaňte koně na přilnutí“ soustředí všechnu pozornost jezdce na úplně špatný konec koně. Způsobuje, že většina jezdců upře pozornost ke svým rukám tak moc, že později bude potřeba ohromné spousty neurálního přeprogramování toho zase nechat. Mimoto na koně působí tak, že mu aktivně brání v dosažení lepší biomechaniky.

Já vím - je to jen výraz, a když je člověk náležitě vzdělaný, uvědomuje si, že je to popis konečného výsledku, kdy se kůň v důsledku rovnováhy, energie a důvěry v ruce svého jezdce natáhne dopředu a vyhledá přilnutí, čímž se uzavře okruh, v němž proudí energie. Zkušený a šikovný jezdec může říct „můj kůň je na přilnutí“, aby popsal pocit, že jeho vyvážený kůň důvěřivě vyhledal přilnutí. A toto se nějak proměnilo v „dostaňte koně na přilnutí“.

Je nemožné najednou brát i dávat. Když přikážeš svým rukám, že mají něco dostat, tak si to vezmou. To znamená, že kůň to musí dát. Jak může kůň sám vyhledávat přilnutí, když ho někdo žádá, aby mu ho dal?

Realita je, že „dostaňte koně na přilnutí“ je příšerný výraz, který způsobuje, že nevzdělaní jezdci používají své ruce ve snaze dominantně převzít kontrolu nad koňským krkem/hlavou/čelistí, takže krk se dostává do „kulatého“ tvaru. Na formulaci záleží!

Krk až naposled

Hlava/krk je jak nejpružnější, tak i nejcitlivější část těla koně. To znamená, že chyby zde mohou snadno vyvolat obranné chování i držení těla (které je v přímém rozporu s držením, které hledáme). Znamená to také, že je možné „odpojit“ krk od zbytku těla: je možné, aby jezdec dal krk do „kulatě vypadajícího“ tvaru, i když zbytek páteře je na tom zcela opačně. To opravdu není dobře.

Krk a hlava jsou odrazem stavu celého koně (těla i mysli). Když nemanipulujete s krkem, stává se vynikajícím ukazatelem toho, jak kůň skutečně jde. Když jde uvolněně, energicky, v rovnováze a bez důvodu k odporu, celé tělo (včetně krku) přirozeně zaujme „kulatý“ tvar. To se stane s udidlem i bez něj, s jezdcem nebo bez něj. Jako jezdci musíme nastavit tento stav těla a mysli našeho koně, pak být v rovnováze a s dostatečně zkušenou a důvěryhodnou rukou, abychom se mohli spojit s naším koněm, aniž bychom to zničili! Důležitá informace je, že kůň s vyváženým tělem a myslí, ale s méně ideálním tvarem krku je pak jednodušší než kůň, jehož krk se lehce zakulatí, ale zbytek těla a mysl je v nepořádku.

Čím více se krk zakulatí, když zbytek těla není, tím těžší je potom zpracovat ten zbytek. Kůň má dvě možnosti: bránit se opřením do udidla a zatnutím krku, nebo se naučit vyhnout přilnutí zatažením se v krku. Obě z těchto možností aktivně odpojí koňský krk od zbytku těla, což je přesně opak toho, o co v drezuře usilujeme. Přestože je mnohem obtížnější přeučit koně, kteří se naučili jednu z těchto věcí, stále se mnoho jezdců učí zpracovat krk jako první.

I u jezdců na vyšší úrovni se stalo běžnou praxí, že řeší problém se zatnutým hřbetem tím, že žádají koně, aby šel ještě hlouběji a kulatěji, zoufale se snaží zakulatit krk čím dál tím víc v naději, že ho tak nějakým způsobem „dostanou na přilnutí“ a pak zvedne hřbet (rollkur, hyperflexe, LDR ježdění). To obvykle způsobuje, že se koně ještě víc brání nebo uhýbají, ještě víc padají na předek a tuhnou v bedrech. Zadní nohy se tak dostávají ještě víc za koně (což naneštěstí způsobuje pocit, že je potřeba zakulacovat krk ještě více).

Otázka priorit

Bohužel je přijatelnější chybovat tím, že máme „kulatý krk bez ohledu na to, jak jsme ho získali", než dávat přednost tomu, aby se kůň dokázal lehce a dostatečně aktivně nést, i když jeho krk bude nahoře a jeho nos vpředu.

Je-li kůň v sebenesení, přitom vzadu aktivní, narovnaný a s prostupným tělem, je to skvělý pocit na ježdění. Krk může být nahoře, úhel mezi žuchvou a krkem otevřený, a přesto jezdec nebude mít zoufalý pocit. Mohl by zavřít oči a být přesvědčen, že jsou spolu s koněm ve fungujícím spojení a rovnováze... I když je nos trochu před kolmicí, dokonce i když je týl nejvyšším bodem (vlastně počkat, tak by to přece mělo být!).

Obrázek vlevo: Jezdec na začátku lekce na soustředění, kdy preferuje kulatý krk.

Obrázek vpravo: Tentýž jezdec den poté, když preferuje rovnováhu a sebenesení. Tato změna v preferencích způsobila mnoho tréninkových problémů, které jezdec přijel řešit na výše zmíněné soustředění.

Co kdyby trenéři v prvních drezurních lekcích namísto instruování svých svěřenců, jak dostat koně na otěž, hlídali, jestli jsou jezdci v klidu a rovnováze, aniž by potřebovali otěže. Tedy aby nejprve porozuměli konceptu sebenesení? Co kdyby žádali jezdce, aby nejprve cítili zadní nohy svého koně? Co kdyby nejprve kontrolovali, jestli jdou s pohybem svého koně nebo jestli cítí, zda je kůň pod nimi narovnaný? Co kdyby jim bylo řečeno, aby neomezovali koňský krk; že krk je pravdivým ukazatelem rovnováhy koně. Tvar koně je výsledkem rovnováhy, rovnováha je výsledkem pohybu a pohyb je výsledkem kvality komunikace a komunikace je výsledkem vzájemného vztahu.

Nalezení pracovních chodů

U nás ve Dressage Naturally nejprve ověřujeme, zda je jezdec se svým koněm schopen v klidu jít, zastavit, zatočit a regulovat jeho rychlost bez nutnosti používání otěží (tedy to, co nazývám pohodlným přesunem z místa na místo). To odstraní mnoho z důvodů, proč jezdci přespříliš manipulují krkem a používají dominantně ruce.

Poté jezdce učíme, jak se svým koněm vést dialog, týkající se protažení. Učím je experimentovat, aby si sami našli stupeň uvolnění, aktivity a rovnováhy, kde jim kůň sděluje, že se cítí vyrovnaně a natolik v harmonii, že aktivně uvolňuje horní linii v pohybu a protahuje se.

Učím je, že když cítí nerovnováhu nebo stažení svalů, mohou si hrát s těmito třemi aspekty (tj. uvolněním, aktivitou a rovnováhou – pozn. překl.), aby koně vyvedli ze stažení do protažení. Učím je, že toto se provádí promlouváním těla k tělu a ukazujeme tak koni, že se může s důvěrou natáhnout do přilnutí a že naše ruka ho bude následovat. „Kulatost“ tak přichází jako pověstná třešnička na dortu mentální, emocionální a fyzické rovnováhy. Toto umění se pak velmi hodí v pracovních a shromážděných chodech ve spojení s otěžemi.

Obrázek vlevo: Komunikace a důvěra bez otěží

Obrázek uprostřed: Dialog o protažení

Obrázek vpravo: Pracovní chody: týl jako nejvyšší bod, v sebenesení, ochota k protažení

Pro pohyb v pracovních chodech potom žádám jezdce, aby vnímali tato tři kritéria:

• Týl jako nejvyšší bod.
• Sebenesení. (Vedení koně sedovými pomůckami. Kůň a jezdec jsou v sebenesení. Přilnutí je prostředkem spojení, nikoli řízení, a může být kdykoli přerušeno, aniž by došlo ke ztrátě rovnováhy.)
• Ochotu natáhnout se. (Hřbet koně je stále uvolněný a kůň se natahuje do přilnutí. V jakékoli chvíli může jezdec nabídnout otěž a snadno získat natažený rámec.)

Pokud zvládnete udržet všechna tato kritéria najednou, jste pravděpodobně ve správném pracovním chodu. Učím své studenty, aby si toto testovali i v přechodech a cvicích. Pracovní chod se to nazývá, protože se jedná o rámec, v němž vše pracuje (funguje), jak má. Nenazývá se to pracovní chod proto, že je to tvrdá práce.

(Pracovní klus, krok i cval jsou běžné termíny, které dohromady můžeme nazvat pracovními chody – zde je vysvětlení, proč se takto nazývají, které je pravděpodobně pro mnoho z nás novinkou – pozn. překl.)

 

A nyní je čas, abyste si to vy i váš kůň užívali.

Příliš mnoho studentů celý život zůstane lapeno na nižších úrovních, tvrdě pracují na tom, aby dostali koně na přilnutí a ani netuší, že pracují sami proti sobě. Jednoho dne si uvědomí, že ani po desítkách let drezurních lekcí stále neumí koně zatočit ani zastavit nebo se s ním v harmonii pohybovat. Mají po ježdění ztuhlé ruce, záda je bolí už chronicky, jsou frustrovaní a myslí si, že je to normální součást drezurního ježdění. Jejich vztah s koněm není takový, jaký si představovali, když začínali. Další rady, kterých se jim dostane, zahrnují koupi sedla s hlubším posedlím a velkými kolenními opěrkami, které je podrží na místě, když kůň začne tahat do ruky. Často jsou totálně zmatení, protože i když se oni i jejich koně cítí hrozně, zvenku slyší, že je to „dobré!“. Jen pokud se jim podaří dostat hlavu koně do „správné pozice“.

Může to znít přehnaně, ale není. Potkala jsem stovky jezdeckých adeptů, kteří to zažili. Pokud vám to připomíná vaši vlastní zkušenost, pak vězte, že existují lepší způsoby. Drezura může být nádherný proces. A vím, že jsou i takoví instruktoři, kteří toto čtou a souhlasí se mnou, protože tento problém vídají a jsou odhodlaní učit lépe.

Tak šiřte toto poselství: Přestaňte se snažit dostat svého koně na to za**** přilnutí. Dostanou se tam, až budou připraveni. Nesnažte se, aby kůň vypadal „kulatý“, pokud se na to necítí. Drezura je o ježdění na koni, který je a cítí se v rovnováze a v souladu s vámi. Zaměřte se na to a dosáhnete žádaného držení mnohem snadněji.

O autorce

Karen Rohlf, autorka konceptu Dressage Naturally („přirozené drezury“) je mezinárodně uznávanou lékařkou, která mění zavedená paradigmata jezdeckého výcviku. Je známá tím, že jezdí drezuru, v níž je prioritou partnerství. Nabízí virtuální kurzy svého učení, které se vyznačuje vyrovnaností a pozitivním přístupem.

 Tento článek byl přeložen s laskavým svolením autorky Karen Rohlf. Za všechny případné chyby v překladu je zodpovědná překladatelka a server EQUICHANNEL.cz.