Stává se to pořád...Začneme se něčemu věnovat, stane se to naší vášní a koníčkem, protože to milujeme a jsme tím fascinováni. Jsme nadšeni malými pokroky, které děláme, a jsme vděční i za malé krůčky vpřed, směrem k našemu cíli. Sníme o tom a přitom námi emoce zmítají jako na houpačce, i když sedíme na kancelářské židli. Často ani nemůžeme uvěřit, že jsme tak šťastní, že to můžeme dělat. V obtížných časech máme sklony k pokoře a zvídavosti, nejsme egoističtí a nehledáme viníky.

Ale pak v průběhu času se něco změní, možná to začneme brát víc jako práci, nebo se dostaneme na úroveň, kde pokroky jsou menší, pomalejší a hůř dosažitelné. Je třeba zlepšit výstroj a začneme od sebe i od našeho „nástroje“ vyžadovat víc. Jsme frustrovaní, když to nejde tak, jak jsme přesvědčeni, že by to mělo jít... Když nás lidé pochválí, říkáme něco ve stylu: „Uf, to bylo dneska strašné“, zejména je-li ten druhý začátečník a dal by cokoliv za to, aby dokázal to, co my...

Může se stát, že už jsme na velmi pokročilé úrovni, ale náhle si uvědomujeme, jak je to všechno obtížné a že to už není taková zábava. Jsme schopni zvládnout pokročilé cviky, ale nějak jsou teď i jednoduché věci těžké nebo máme pocit, že klesá jejich kvalita. A koně to odrážejí: jsou na vysoké úrovni, ale nejsou jezditelní nebo je nemůže ošetřovat nikdo, kdo není dost zkušený. A na rozdíl od techniky, na koně to můžeme svést.

Co se stalo?

Možná se stalo to, že jsme „pro stromy přehlédli les“. Ztratili jsme svou krásnou představu o tom, co děláme a jak to má vypadat. Zapomněli jsme na ty nejzákladnější principy.

Výcviková škála a systém drezurních stupňů vyvolává dojem, že výcvik koně je lineární věc: dokončíme první krok na seznamu a můžeme přejít na další. Ale realita je, že trénink je beztvará mnohorozměrná snaha, nezávislá na čase a prostoru. I Grand Prix kůň v sobě musí mít vynikající základy a kůň na základní úrovni by měl být ježděn způsobem, který povede ke Grand Prix. Ale kolikrát už jsme viděli Grand Prix koně, kterým se během výcviku zhoršovala kvalita základních chodů nebo se vytratila radost a svoboda, aby bylo dosaženo klidu a „učesanosti“ už na nejnižší úrovni?

Ať už se bavíme o udržení své vášně pro koně a ježdění nebo (protože věřte tomu nebo ne, ne každý, kdo jezdí, začínal jako blázen do koní!) se zkrátka snažíme zachovat dobré základy při přesunu na vyšší stupně, klíč je v tom, odlišit problém v základech od problému v technice ve cvicích. Má náš kůň problém s prodloužením, protože potřebuje lépe shromáždit větší poloviční zádrží, nebo proto, že se nudí k zbláznění?

Vzhledem k tomu, že dělám drezuru, napíšu v tomto kontextu zbytek tohoto článku, ale myšlenka je stejná pro každou disciplínu. Pokusím se načrtnout svou vlastní „krásnou představu“ pro tuto konkrétní disciplínu.

Základní cíle

O co se snažíme? Pokud nemáme stručnou a jasnou „ideu“ pro své ježdění, je snadné vykolejit. Idea pro Dressage naturally například je: vytváření silnějšího partnerství a zdravé biomechaniky prostřednictvím kombinace principů natural horsemanshipu s drezurním uměním. Pak si samozřejmě musím být jistá, že vím, co se skrývá pod pojmy „natural horsemanship“ a „drezúra“, takže tyto definice jsou v popředí mého vědomí:

• Natural horsemanship: porozumění koním, abychom mohli rozvíjet partnerství spíše pomocí psychologie, porozumění a komunikace než strachem, mechanickými udělátky nebo donucením.
• Cíl drezury: rozvoj koně ve šťastného atleta prostřednictvím harmonického vzdělávání. Výsledkem je kůň, který je klidný, uvolněný, pružný a prostupný, ale také sebejistý, pozorný a ochotný, tedy dosažení dokonalého porozumění koně se svým jezdcem. (Pravidla FEI)

Nastavení priorit

Na různých úrovních vývoje máme různé priority. Jakmile získáme určité kvality, musíme je udržet, i když se do centra naší pozornosti dostává jiná kvalita jako priorita.

Priorita 1: Partnerství: duševní a emocionální harmonie; naladění koně, aby čas strávený s námi vnímal jako prospěšný a bezpečný pomocí našeho porozumění jejich světu.

Pro mě je toto nejdůležitější součástí celého koňařství a je to kontext pro všechno, co děláme s koňmi. Pokud je problém tady, ovlivní všechno. Máte-li s koněm dobré partnerství, všechno ostatní má nejvyšší šance na úspěch. Na této úrovni bude naší prioritou soustředit se na budování kvalit, jako je komunikace, vedení, klid, porozumění, lehkost a motivace.

Důraz bude kladen na poznání charakteru našeho koně, zjištění, jak máme nastavené hranice a jak jsme na tom s důvěrou. Je potřeba se naučit dialogu se svým koněm a nejdůležitější je, abychom věděli, jak udržet koně klidného a přemýšlejícího.

V této fázi samozřejmě vnímáme i věci jako biomechanika a úžasný pohyb, ale není to priorita. (Koho zajímá elasticita, když kůň utíká s ním nebo přes něj?)

Priorita 2: Zdravá biomechanika: volnost a harmonie. Nalezení optimální kvality chodů prostřednictvím dialogu o uvolnění, aktivitě a rovnováze.

Naše partnerství je navázáno a základy jsou dostatečně pevné, abychom mohli přesunout pozornost na prioritu biomechaniky. Zde je cílem pomoci našim koním uvědomit si, co mohou dělat se svým tělem, aby nás mohli nosit zaprvé bez bolesti, a za druhé s využitím svého fyzického potenciálu.

Klíčem je objevení a zdokonalování naší schopnosti komunikovat s koňmi tak, abychom zlepšili jejich uvolnění, aktivitu a rovnováhu. Nezáleží na tom, jak pokročilí jsme, měli bychom se snažit kultivovat tyto tři oblasti. Potřebujeme buďto více či méně aktivity, nebo zlepšit laterální nebo předozadní rovnováhu. Také koně potřebujeme naučit uvolnění, zejména když jsou pod tlakem.

Tento dialog o uvolnění se často přehlíží. Věříme, že uvolnění je něco, na co musíme čekat a v co můžeme doufat, ale pokud věnujete čas tomu, abyste pomohli koni pochopit, co chcete, máte šanci uvolnění cíleně dosáhnout. Každý student ví, jak cenné je mít někoho, kdo řekne: „Hele, to bylo skvělé, to stačí!“ V tu chvíli vydechnete a uvolníte napětí. Potřebujeme udělat totéž pro naše koně. Čím víc jasno budou naši koně mít v tom, kdy „to stačí“, tím lépe budou rozumět, když o něco požádáte. Síla je kombinací aktivity plus uvolnění, zatímco aktivita bez uvolnění je prostě jen... nervózní napětí!

V této fázi je podle mého názoru jedním z nejdůležitějších úkolů pomocí dialogu ukázat koni, co může dělat, a umožnit mu zažít samostatný volný, dopředný a uvolněný pohyb. Vycházíme-li z toho, že rovnováha a volnost vyvolává dobrý pocit, pak ukážete-li koni tyto možnosti a odstraníte bloky a napětí, budou tento pocit hledat. Když to uděláte dobře, uvidíte koně se pohybovat jinak i ve volnosti. Tato uvolněná pozice, která vychází z energického, uvolněného a narovnaného koně, ukazuje některé z nejtíže dosažitelných biomechanických kvalit: vytažený krk, pružící, pohyblivý hřbet, energický a pružný pohyb v rovnováze a kmihu. Je poměrně snadné zkrátit koně, ale shromáždit a přitom udržet uvolněný pružný hřbet a teleskopický krk vyžaduje dovedné ježdění a výcvik. Považuji za velmi prospěšné, pokud kůň dokáže brzy najít volnost v sebenesení, bez fyzické podpory od jezdce.

To je také fáze, kdy bychom měli hledat vlastní zdravou a správnou biomechaniku jako jezdci. Pokud nedokážeme zůstat v této fázi v optimálním uvolnění a rovnováze, s těžšími cviky to bude stále náročnější. Proto je prioritou nalezení tohoto pro nás i naše koně.

Ve skutečnosti tyto „dialogy“ o uvolnění, aktivitě a rovnováze jsou neustálé drobné opravy, které děláme bez ohledu na to, jak pokročilí jsme. Máme optimum pro dovnitř plec, piafu nebo shromážděný cval po střední čáře. Vyplatí se věnovat čas těmto dialogům a opravdu získat sebejistotu v těchto cvicích. Příliš mnohokrát jsem slyšela studenty, popisující jejich pomůcky pro cviky, a bylo to povídání na celý odstavec! To, co popisovali, byla sada ideálních pomůcek a pak všechny další pomůcky, které musejí dát, protože ty ideální jim nefungují!

Jsme na svém optimu v kterémkoli chodu, v kterémkoli cviku, na jakékoliv úrovni, když vnímáme, že naše já říká: „Ano! Takhle to cítím dobře.“ a jsme schopni být neutrální. Neutrální znamená, že necítíme potřebu to „držet“ nohama ani rukama.

Pamatujte si, že pokud se v této fázi něco stává frustrujícím nebo plným napětí, je to známka, že se dostáváme blízko hranice partnerství se svým koněm. To neznamená, že nepůjdeme dál (vzdělávání nejde vždy hladce a snadno), ale musíme si být vědomi toho, že když jsme blízko svého limitu, můžeme se rozhodnout buďto ustoupit o krok zpět, nebo se posunout vpřed a vědět, že bychom měli zapracovat na budování partnerství a vztahu se svým koněm. Je to jako s rostlinou, pokud svůj vztah s koněm neustále neživíte a nerozvíjíte, pak uvadá. Když já se svými koňmi procházím chvíli náročnou výcvikovou etapou, vím, že je čas zapracovat na vylepšení vztahu, takže i když práce byla tvrdá, můj obraz v očích mého koně je pořád spíš dobrý než špatný! A je to díky času, který jsem věnovala budování partnerství. A to tím více, čím lépe svého koně znám a vím, jak získat plusové body.

Ježdění na otěži

Někde během procesu hledání optima pro zdravou biomechaniku jsme my a naši koně připravení jezdit na otěži (běžně se tím rozumí ve spojení s udidlem, ale já pracuji více na ohlávce, takže bez udidla). V závislosti na konkrétním koni a jezdci to může být dříve či později. Pokud si uvědomíte, že všechny problémy v těle, jsou-li nějaké, se odrazí v otěži, pak má smysl eliminovat co nejdříve co nejvíce důvodů, proč můžeme mít špatné přilnutí. Klasickým příkladem může být, když vy a váš kůň nejste v rovnováze a neřešíte to. Pak to může být důvod, proč kůň nakonec těžce leží v jedné otěži. Na základní úrovni se to může projevovat jen tak, že kůň se drží stěny a nechce se ohnout, na pokročilé se křiví tak, že jedna zadní noha stále uhýbá dovnitř.

Je důležité si vždy uvědomovat, že udidlo vede do koňské huby. To je velmi citlivé a snadno zranitelné místo. Chceme si být jistí, že naše přilnutí koni nepůsobí nic negativního. Pak ho můžeme začít používat jako nástroj, který nám pomůže zlepšit pohyb. Pro mě mají otěže tři základní funkce:

• Jako další bod spojení s koňskou energií
• Jako způsob získání smyslové zpětné vazby od koně
• Jako způsob velmi přesného nastavení pozice hlavy a krku

Mějte na paměti, že pozice hlavy a krku je zpravidla výsledkem pozice zbytku páteře a rovnováhy celého koně, takže použití otěží k úpravě nesení hlavy by mělo být velmi opatrné. Například, pokud mám koně, který má vysoko nesený tuhý krk a je bázlivý a křivý, budu se věnovat nejprve těmto problémům než manipulování krku do „kulaté“ pozice. Jedinou možností, jak bázlivý a napjatý kůň s vysoko nesenou hlavou krk zakulatí, je, že ho odpojí od zbytku těla. Krk se přiblíží správné pozici tím, že odstraníme předchozí problémy. Snížíme napětí a chyby, které jsme možná napáchali v koňské hubě, a kůň získá v jezdci oporu.

Ráda bych oddělila ježdění na otěži od všeho ostatního, protože mi to pomáhá diagnostikovat problémy. Je to přilnutí, které ovlivňuje tělo nebo mysl, nebo je to tělo/mysl, které kazí přilnutí? Jediný způsob, jak to zjistit, je občas jezdit bez přilnutí! Mám koně, který byl na přilnutí celkem sebejistý, a ve chvíli, kdy měl jít bez něj, se stával lekavým. Díky tomuto způsobu uvažování jsem zjistila, že musím zapracovat na jeho sebejistotě a jít hlouběji, zjistit, proč se cítí v nepohodě a pak se leká. A pomohlo mi, že jsem dokázala oddělit ježdění na přilnutí od ostatního.

Pokud se kůň naším ježděním nestává krásnějším a nestává se nám lepším partnerem, děláme něco špatně.

Priorita 3: Gymnastický rozvoj

Tady bude řeč o propracovaném rozvoji gymnastických schopností koně prostřednictvím vynikající jezditelnosti k vytvoření větší pružnosti, narovnání a nosné síly za pomoci ohýbacích, aktivizačních a shromažďovacích cviků. Ohýbací cvičení vedou k větší pružnosti, aktivizační cvičení (autorka používá termín „mobility“, což je spíše pohyblivost a má na mysli aktivizaci a rozhýbání zadní nohy na slabší straně koně – pozn. překl.) povedou k lepšímu narovnání a shromažďovací cviky k rozvoji nosné síly a sebenesení.

Na této úrovni začneme bodem, kde cítíme optimální pohyb našeho koně a provádíme cviky a přechody, které dál povedou k jeho zlepšení. Ačkoliv žádný tréninkový proces nepostrádá nárazy a neúspěchy, cílem by mělo být postavit před koně výzvu, jejíž zdolání ho posune dál. Toto je skutečné umění drezury. Cviky, ze kterých si můžeme vybrat, jsou dobře zdokumentované a snadno k nalezení. Uměním je ale dobře vybrat a správně je umístit na již vybudované základy. Mám ráda takovéto kategorizování cvičení, protože to mi připomíná jeho účel. Například: nedělám dovnitř plec a dovnitř záď jen proto, že se to požaduje na stupni L, dělám to, protože pokud budu stranovou práci provádět správně, můj kůň dosáhne časem lepšího narovnání. Pokud nedosáhne, pak něco ve způsobu, jak dělám stranovou práci, není v pořádku.

Ježdění „cviků“ se může stát návykové. Můžeme se neuvěřitelně úzce zaměřit na preciznost. To je kouzlo této úrovně, a pokud rozumně a poctivě vybíráme cviky, které pak po svém koni požadujeme, můžeme si jednou při čištění svého koně pomyslet: „Wow, kde se na něm vzaly všechny ty svaly?“ Moje trenérka Anne Gribbons vždycky říkala, že pokud se kůň tréninkem nestává krásnější, děláme něco špatně. Moudrá slova. Já dodávám: „Pokud se kůň nestává krásnějším a nestává se nám lepším partnerem, děláme něco špatně.“

Bohužel, někdy v době, kdy jezdci zvednou hlavy z písku, je jediné, co si myslí: „Počkej, jak jsem se sem dostal?“ A jejich krásné mladé naděje „náhle“ nemají žádný krok, ale zato mají bolavá hlezna, modrý jazyk a je nemožné je chytit v něčem větším, než je jejich box. Bohužel vůbec nepřeháním.

Klíčem je nepřehlédnout pro stromy les. Uvědomovat si les znamená být si vědom toho, že se jedná o živé tvory, kteří se nenarodili jako drezurní koně. Oni se narodili jako koně. Máme vůči nim velkou zodpovědnost. Je třeba jim pomoci srovnat se s naší váhou, když na nich sedíme, ukázat jim jak. Cílem je jim ulehčit. Jsme tým a uvidí se, jak daleko můžeme jít... Dělat věci, které by při pasení na pastvině nikdy nezažili... být úžasní. Měla jsem tu čest pozorovat, jezdit a rozvíjet koně takovým způsobem, aby se na sebe stali skutečně hrdí... Koně, kteří skutečně vypadají „šťastnější“, že dokážou tyto zajímavé a mocné věci.

Úrovně, které jsem popsala, jsou etapy, kterými procházíme, ale jsou jiné věci, kterým věnujeme pozornost nebo na které se soustředíme. V každém okamžiku, na jakékoliv úrovni máme se svým koněm nějaký druh partnerství, nějakým způsobem se pohybuje a nějakým způsobem si vybíráme cviky a přechody. Klíčem je uvědomění.

To, co jsem dnes napsala, je pro vás jen další způsob, jak si uspořádat informace. Výcviková škála a další způsoby uspořádání informací jsou také skvělé cesty, jak si vyzkoušet a pochopit tento obtížný proces. Čím víc se dívám na různé systémy popisování, tím blíž se cítím pravdě, která je někde uprostřed.

Jsem přesvědčená, že přemýšlení o rozvoji vás i vašeho koně tímto způsobem vám může pomoci diagnostikovat problémy, když se objeví, připravit si podmínky pro přesun na další úroveň a pomoci eliminovat možnost se jeden den podívat na svého koně a přemýšlet, jak je možné, že se to mohlo tak pokazit.

O autorce

Karen Rohlf, autorka konceptu Dressage Naturally ("přirozené drezury") je mezinárodně uznávanou lékařkou, která mění zavedená paradigmata jezdeckého výcviku. Je známá tím, že jezdí drezuru, v níž je prioritou partnerství. Nabízí virtuální kurzy svého učení, které se vyznačuje vyrovnaností a pozitivním přístupem.