Skvělou myšlenku - setkání pamětníků v sedle i mimo něj - zrealizovalo předloni v srpnu jako předehru oficiálních závodů současné vedení klubu. Protože se I. ročník Starorolského drezurního Veteran cupu setkal s velkým ohlasem a nebývale velkou diváckou návštěvností, z náhodné akce se stala tradice. Třetí ročník se uskutečnil 30. srpna. V průběhu pátečního horkého odpoledne byly vypsány tři soutěže pro jezdce ve věkových kategoriích 45-55 let, 56-65 let a 66-100 let. Jezdci z Karlovarska a Plzeňského kraje svými výkony dokázali, že ani po deseti, dvaceti, třiceti či čtyřiceti letech nic ze svého jezdeckého umu nezapomněli.

První kategorii vyhrála někdejší parkurová a drezúrní jezdkyně Daniela Čapková s klisnou Čelsi z JS Štekrův Mlýn u Františkových Lázní.

        Daniela Čapková s vlastní odchovankyní Čelsi

V soutěži Volná sestava Z pro jezdce věku 56-65 let se prosadila trenérka, rozhodčí a Mistryně republiky v parkurovém skákání Pavla Chocholoušová s valachem MC Nýrio z pořádajícího klubu.

V soutěži Volná sestava Z pro jezdce věku 66-100 let obhájil prvenství z minulých dvou let drezúrní mistr sportu Vít Čmolík s klisnou Pennellope.

        Vít Čmolík - 80. léta s Alisem a letos opět vítězí v kategorii 66-100 let s Pennellope

Prozradili o sobě...

Vít Čmolík

Ani si neuvědomuji, kolik mi je let, protože se stále snažím povznést drezúru na post, který této královské disciplíně náleží. Ve čtrnácti jsem začal jezdit ve Staré Roli a na stará kolena jsem se sem zase vrátil. Jezdím na kolbylce Pennellope, kterou jsem zakoupil pro svou vnučku Liliane. Původně jsem se věnoval parkurům a všestrannosti, drezuru jsem si vybral až později, při studiích v Praze, když jsem jezdil u plukovníka Myslíka. Z tréninků pod jeho vedením na pražském Pohořelci mi utkvěla výrazná vzpomínka. Když nám jezdcům něco nešlo, poslal všechny do rohu jízdárny a řekl: „Podiv se, jak se to dělá“. Mým nejúspěšnějším koněm byla Nitka. Byla to úžasná kobylka, která mě nikdy nenechala ve štychu. Na závodech se ráda ukazovala. Vyjmenovávat úspěchy z mládí je sice pěkné, ale v mém věku přece jen svaly a tělo nejsou už tak ohebné a ladné, jako u některých současných krásných mladých drezúrních jezdkyň. Vlasy mi prošedivěly a tvář je vrásčitá. Čtyři tituly mistra Československa jsou zapomenuty. Titul Mistra sportu (z roku 1986) zůstal jen na papíře. Pokud mi síly a čas dovolí, budu jezdit dál, protože v drezúře se odráží krása pohybu, ladnost a ušlechtilost koně. Ne nadarmo se říká, že na koňském hřbetě je ráj světa. Věřte mi, že jsem jej za svou šedesátiletou jezdeckou kariéru mnohokrát zažil. A přeji to i všem ostatním.

Vizitka nejstaršího vítězného veterána

Vít Čmolík (74)

• Původně se věnoval parkurům a všestrannosti, drezuru si vybral až v 25 letech.
• Při studiích v Praze jezdil u plukovníka Myslíka.
• Na svém kontě má kolem 50 medailí z mistrovství republik.
• Čtyřnásobný mistr ČR a Československa v drezurním ježdění z let 1982, 1984, 1985 a 1986.
• Nejúspěšnějším koněm byla hnědka Nitka, kterou připravil na úroveň IM2.
• Od roku 1982 do roku 1992 zařazen do reprezentace Československa v drezuře.
• Do roku 1998 pravidelně startoval na republikových mistrovstvích v jednotlivcích a družstvech.
• Od roku 1976 trenér. Připravil 10 svých pokračovatelů – republikových mistrů.
• V roce 1983 získal základní licenci pro skoky, všestrannost, drezuru a spřežení. Dnes národní rozhodčí. Většinou jako specialista rozhoduje drezuru nebo skoky.
• Vyučuje na Střední odborné škole - Jezdecké akademii v Mariánských Lázních.
• Je sekretářem karlovarské oblasti ČJF.

        Od 80. let je Vít Čmolík zvyklý uvádět čestné kolo vítězů...v 90. letech s Chansonem, letos s Pennellope

Pavla Chocholoušová

Moje první setkání s koňmi? To bylo na 1. máje. Tehdy chodili koně do průvodu. Uviděla jsem žlutého krasavce jménem Isabel z jezdeckého oddílu v Staré Roli. Setkání to bylo osudové. Zdejší oddíl se od roku 1971 stal mým druhým domovem. Pro koně jsem se narodila a pro ně také žiji. Jako jezdkyně, trenérka a rozhodčí patřím mezi služebně nejstarší členy Jezdeckého klubu K. Vary – Stará Role. Narodila jsem se v roce, kdy klub vznikl. Neměla jsem nikdy na růžích ustláno, ke všemu, jsem musela plně využít píli a odhodlání. První závody jsem jela až po osmi letech ježdění. Na bílé temperamentní klisně Salome. To byl parkur stupně ZL, ale o týden později jsme spolu startovaly už v parkuru stupně L. Mým prvním trenérem byl pan major Josef Bozděch, později Julius Vally, Pavel Hartman a Ivo Kočík. Celoživotním vzorem mi byl pan Jan Holcbecher. Spoustu zkušeností mi předal pan Vít Čmolík. Mými koňskými partnery byli Gerolano, Mars, Gombos, Cyklon, Dominik, Dina, Lukas 6. V roce 1994 jsem s Cyklonem vybojovala v ženách zlatou medaili na parkurovém mistrovství republiky. To už jsem si byla sama sobě osobním trenérem, takže si vítězství o to více vážím. Oslavovaly jsme společně s Jarkou Nachtigalovou, která získala stříbrnou medaili s nezapomenutelným Hajdukem – malým koněm s obrovským srdcem. V posledních letech jsem startovala na parkurech do 140cm s klisnou Sharon, vlastní odchovankyní našeho klubu, a v drezúře do úrovně IM-1 s hřebcem Cash Dickem. Mým osudovým koněm je teplokrevník Sengo. S ním jsem dosáhla mnoha úspěchů nejen na domácích kolbištích, ale i v Německu. Spolu jsme také zůstali až do jeho odchodu ve věku 33 let.

        Pavla Chocholoušová - v 80. letech s Marsem, letos vítězná s MC Nýriem

Jaromíra Nachtigalová

Jezdit jsem začala ve čtrnácti letech v TJ JO Slavoj K.Vary. Mým prvním závodním koněm byl Lomikar. Další zkušenosti jsem sbírala na arabské klisně Dáše. Na parkurech mě hodně naučila klisna Rybana, s níž jsem se několikrát umístila na Mistrovství ČSSR. Největších úspěchů jsem dosáhla s Hajdukem. S ním jsem, pod hlavičkou Pegas Děpoltovice, startovala v Praze na Trojském ostrově při závodech CSIO v nejvyšším stupni, na parkuru T. Stále se aktivně věnuji jezdeckému sportu, především práci rozhodčí a trénování. Chtěla bych upozornit na to, že tahle akce dokládá jeden důležitý fakt, na který by se nemělo zapomínat. A to, že v našem věku jsme ještě schopni usednout do sedla, pracovat s koněm a taky dělat si ze sebe legraci. Koně jsou naší vášní a jezdecký sport nás pořád baví. I když teď spíš z té druhé strany, než je závodění. V době, kdy je důležitější honba za penězi a koně začínají být pro některé  jen sportovní náčiní a ne živý tvor a kamarád. Doufám, že je nás pořád ještě víc takových, kteří mají koně upřímně rádi a proto jim věnují veškerý svůj volný čas, každodenní péči a lásku. Moc si přeji, aby tohle pochopila mladší generace a pokračovala tam, kde my končíme.

        Jaroslava Nachtigalová - v roce 2001 dekorování se Silverem, letos s La Prestige

Alena Holá

Na koni jsem začala jezdit v jedenácti letech v TJ JO Slavoj K.Vary. Tady jsem se naučila základy a později jsem jezdila parkury. Prožila jsem tam krásných devět let a dala si dlouhých 15 let pauzu. Ke koním jsem se vrátila i s dcerou Luckou, která po mně zdědila lásku ke koním.

Naším osudovým koněm byl Balt, kterého starorolský klub původně koupil jako provozního koně. Od jeho čtyř let jsme se o něho starali. Nejprve jsem na něm závodila já, později Lucka. Baltík s námi byl do svých 28 let, kdy odešel do koňského nebe. Aby nám po něm nebylo smutno, brzy jsme si pořídily dalšího koníka Mirinku. 

        Alena Holá a welsh part bred Mirinka

Daniela Čapková

Na koni jsem začala jezdit s mamkou, ještě před mým narozením. :) Takže jsem u toho zůstala...

Byla jsem dost vzteklé dítě. Rodiče počkali do mých deseti let, až dostanu trochu rozum, a pak už jsem se ježdění věnovala intenzivně. Zkoušky základního výcviku jsem absolvovala na výborné klisně Katrin pod vedením Jana Šímy. Ten byl na mě hodný, můj táta strašně křičel. Závodila jsem do roku 2000 v parkuru, potom jsem přešla na klidnější disciplínu – drezuru. Nikdy jsem žádné mistrovství nevyhrála, ale občas se nějaké úspěchy dostavily. Zúčastnila jsem se několikrát finále KMK v drezuře. Z toho jsem měla pokaždé dobrý pocit, protože jsem si své koně přijezdila sama. Měla jsem štěstí na výborné učitele jezdectví. Naučili mě nejen jezdit, ale také si uvědomit, že kůň je kamarád, že má také nějaké svaly, klouby, srdce, že je také někdy unavený nebo naštvaný, a já to všechno musím pochopit, že teprve potom budu dobře jezdit. Snažím se to chápat celý život. Proto jsem skončila u uvolňování koní. V klidu si jezdím, dělám si parády, a když kůň žvýkne nebo si spokojeně odfrkne, tak jsem spokojená i já.

Na Štekru, kde od roku 1991 bydlíme, pokračuji z přípravě výcviku mladých koní rodinného chovu – českých teplokrevníků plemene Equus Kinský. Tento chov, který založil v roce 1945 pan Josef Frynta, přežil jako jeden z mála soukromých chovů totalitní režim. Několik hřebců působí v zemském chovu. Raritou těchto koní je typické zlaté zbarvení s bílou hřívou (Isabely) nebo s černou hřívou (Plaváci).

Svůj jezdecký sen jsem si nikdy nesplnila, ale to mi vůbec nevadí, protože mám skvělého syna, a ten určitě dokáže, co já jsem nestihla. Pravidelně se zúčastňujeme drezurních soutěží, kde Robert úspěšně reprezentuje náš chov. V oblastním mistrovství několikrát zvítězil, v Českém drezurním poháru byl také velmi úspěšný a od roku 2015 se zúčastňuje mistrovství republiky.

Touto cestou bych chtěla poděkovat mým rodičům, Honzovi Šímovi, panu Nágrovi (ten mě naučil, co mám dělat s tou rukou), Honzovi Holcbecherovi (naučil mě všechno, co se do mě vešlo) a Vítkovi Čmolíkovi, který mě naučil, jak mám úlohu přesně jet a že mám být vždy optimista.

Vlasta Nejdlová

Děkuji pořadatelům za pořádání této akce. Je to obdivuhodné, že někteří jako aktivní rozhodčí také aktivně jezdíte. Klobouk dolů před vámi. Od dvanácti let jsem závodně jezdila parkury do stupně L za JK Kdyně pod vedením Augustina Svitáka. Ve dvaceti jsem začala chovat koně sama. Ani nevím jak, ale osud mě zavál k westernu, k Reiningu. Pro tuto disciplínu jsem složila i cvičitelské zkoušky. Zabývám se intenzivním tréninkem westernu i anglického ježdění a připravuji jezdce na ZZVJ v obou směrech. Jsem zastáncem názoru, že trenér nebo cvičitel by si měl zažít pocity jezdce, potom může lépe trénovat. Trénuji společně se svými svěřenci pod dohledem jiných trenérů. To nás sbližuje, protože moji svěřenci vidí, že i trenér dělá stejné chyby, jako oni. K závodní kariéře mi chybělo štěstí. Třikrát jsem byla připravena na ME All Round či Reining, ale buď mi onemocněl kůň, nastala nenadálá událost v rodně nebo chyběly finance.

        Vlasta Nejdlová a Carmen 41 přijely z Pošumaví

Výsledky:

Volná sestava Z – věk jezdců 45 – 55 let:

1. Daniela Čapková – Čelsi (JS Štekrův Mlýn Františkovy Lázně)
2. Eva Chromcová – Movie Star (JK K.Vary-Stará Role)
3. Vlasta Nejdlová – Carmen 41 (JK Brnířov u Kdyně)

Volná sestava Z – věk jezdců 56 – 65 let:

1. Pavla Chocholoušová - MC NÝRIO (JK Karlovy Vary-Stará Role)                           
2. Jana Kumičíková – Scarabea (TJ Statek Stráž n.O.)
3. Michaela Rimovská – Vesper Z (TJ Radbuza Horšovský Týn)

Volná sestava Z – věk jezdců 66 – 100 let:

1. Vít Čmolík - Pennellope (Český jezdecký klub, K.Vary)
2. Jaromíra Nachtigalová - La Prestige (Pegas Děpoltovice)
3. Dana Klusáková – Denali (JS Kolová)

Prohlédnete si rozsáhlou fotogalerii? :)