Česká republika na Mistrovství Polska v jízdě bez ohlávky
Víkend 7. a 8. září 2024 se nesl ve znamení koní na nákrčácích – ano, příznivcům bezudidlového ježdění je hned jasné, že je řeč o Polsku. Ve Wroclawi se konalo jubilejní desáté mistrovství v jízdě bez ohlávky: X. Międzynarodowe Zawody w Jeździe Bez Ogłowia. I česká republika měla své zástupce na startovních listinách - a ti si nevedli vůbec špatně!
V Polsku může startovat každý, bez ohledu na výsledky v dané sezóně. Jediná podmínka je start bez ničeho na hlavě. Povolena je jízda na nákrčáku, na tušírkách a úplně bez ničeho. Letos z naší malé zemičky na cestu do Wroclawi vyrazily hned čtyři účastnice: zkušené matadorky Mája Kupčáková a Kateřina Jindrová, nováček Adéla Kresová a podruhé se mistrovství účastnící Tereza Hallová.
České závodnice startovaly ve všech letos vypsaných disciplínách: drezuru jela Mája a Katka, parkur si vybraly všechny 4 holky a do WE nastoupila Tereza.
Výsledky:
Maja Kupčáková/Best – drezura 4. místo, parkur 6. místo
Kateřina Jindrová/Shaitan – drezura 5. místo, parkur 4. místo
Adéla Kresová/Casper – parkur 2. místo
Tereza Hallová/Grand – parkur 3. místo, working equitance 10. místo
Každé z účastnic jsem položila několik otázek do malého medailonku. Počtěte si!
Maja Kupčáková, 29 let
Vše začalo již v JK Krásná, kde jsem se učila jezdit. Trenérka nás vedla k fér přístupu ke koni. Pokračování bylo s mojí první klisnou Viny, která nesnášela udidlo. Později převzal štafetu Best, hlavně kvůli zranění achilovky u Viny. Jako úspěch beru každý dobře zajetý, koukatelný závod a koně v cizím prostředí v pohodě. Což není vždy snadné. Úspěch je vlastně už jen to, že koně za mnou na pastvině přijdou a chtějí pracovat. Mašle jsou pouhé třešničky na dortu. Od klasické přirozené komunikace jsem přešla na výcvik pomocí pozitivního posilování, který má nenahraditelnou hodnotu. A jak jen mé momentální znalosti dokáží, je pro mě velice důležité mít jezdecký výcvik založený na korektní biomechanice koně. Dost se toho snažím psát na Instagramu maja_best_horses.
Parťák v Polsku - valach Best Boy Jane Valley, 12 let
Best je lepší než kdejaký hlídací pes. Bylo těžké k němu najít cestu, několikrát jsem ho chtěla prodat, jaký to byl tvrdohlavý sup. Není moc přátelský k lidem. Ale pod tou drsnou slupkou je to vlastně pořád takové hravé hříbátko. Hodně svobodomyslný kůň s vlastním názorem. Nenechá si rozkazovat, s ním musím skutečně vést rozhovor. Až pak je ochotný udělat první poslední.
Majo, jak dlouho trénujete na nákrčáku?
V prokladu s udidlem na více koních dlouho - 10 let, s Bestem 4 roky.
Pokolikáté jste se letos mistrovství v Polsku účastnila?
Letos to byl už pátý výjezd do Wroclawi.
A dojmy plus zhodnocení mistráku?
Parkury jdou od prvních ročníků obtížností níž, drezury výš. První ročníky se skákalo od 110 cm, volitelná byla poslední den 140. Teď se začíná na 80, nejvýš se staví 120. U drezur naopak - dřív stačila úroveň Z, teď už požadují L úlohy.
Letošní rok mně a Bestovi úplně nesedl, na opracovišti před parkurem hodně koní, z toho bývá Bestík trochu rozrušený. Úžasné tedy je, že v parkuru si startující jezdec sám rozhoduje, kdy mu zazvoní ke startu, takže je čas uklidnit sebe i koně a ukázat mu překážky. Naopak v drezuře byly tak skvěle vypsané časy, že se nás na opracovišti před startem nesešlo víc, jak dva. Každoročně jsou pořadatelé úžasně přátelští, trpěliví ke všem otázkám a umí vytvořit celkově skvělou atmosféru závodů. Rozhodně si mistrovství užijete i jako divák, areál je překrásný a doprovodný program bohatý.
Trošku mě mrzí, že dekorovaní jsou striktně jen první tři v disciplíně, ostatní si ani mašli neodvezou. Přitom startovné není zrovna malé, 450 zł box, 500 zł jedna disciplína, za víkend jste tedy s přehledem na 8500,-. Ale to je opravdu jen malé mínus v řadě velkých plusů…
Kateřina Jindrová, 35let
Bez udidla jsem začala jezdit cca před 10 lety v terénech. Po založení bezudidlového spolku jsem takto začala i přiježďovat a závodit, důvodem bezudidlového směru byla touha po volnosti a zlepšení vztahu s mým hřebcem. Největší dosažený úspěch je pro mě důvěra koně, který se mnou ochotně spolupracuje za všech okolností a úžasně návykový pocit, že se na něj mohu kdykoliv spolehnout. Pokud mám být konkrétnější, tak si velmi vážím dvou 3. míst na MČR v ježdění bez udidla, jednou 3. a dvakrát 4. na Mezinárodním mistrovství v Polsku plus máme spoustu krásných míst z menších bezudidlových závodů. Způsob tréninku na nákrčáku bych popsala jako pro mě každodenní běžnou věc. Mimo závodní sezónu, kdy se potřebujeme připravovat na udidlové závody (jezdíme parkury a všestrannost stupně S pod ČJF, tedy na udidle), jezdím Shaitana pouze na nákrčáku, většinou i bez sedla, takže různé nedokonalosti vychytáváme za pochodu a řešíme průběžně. Tréninkem je pro nás vlastně každý běžný den.
Parťák v Polsku - Little Shaitan, 14let
Shaitan je velice charakterní hřebec, který se vždy snaží vyhovět všem mým požadavkům a bláznivě se se mnou vrhá po hlavě do všeho, co si vymyslím. Vím, že mě nikdy v ničem nenechá a mnohokrát mě už podržel a takříkajíc mi zachránil zadek. Vím, že by pro mě skočil ze skály, kdybych to chtěla, ale zároveň by byl rád, abych mu, až požadavek vykoná, dala pokoj a mohl se jít v poklidu nerušeně pást. Není to mazlící typ, který vyžaduje pozornost člověka, ale vím, že je tu vždy pro mě.
Katko, pokolikáté ses letos mistrovství účastnila?
Počtvrté. Loni jsme museli vynechat, Šelďa kulhal.
A dojmy?
Když jsme na tyto závody začali jezdit, byla obtížnost mnohem vyšší, začínalo se na 110 cm a další dny jsme si mohli výšku překážek volit. Teď se začíná na 80 cm, druhý den do metru a třetí můžeme volit do 120. Což je pro mě trochu zklamáním. Mám velikého koně a první dva dny vypadá, že skoky překračuje a zároveň je absolutně nerespektuje, takže dost chybuje. Možná měla tato volba přilákat více jezdců, ale neřekla bych, že tomu tak je. Přiježděnost koní je určitě lepší, než je vidět u nás, ale zároveň se i sem tam najde někdo, komu občas koník někam "uletí".
Organizace těchto závodů je vždy perfektní. Jediné, co bych vytkla, je velké množství koní na opracovišti, které je menší a pro mě s hřebcem to někdy bývá trochu problém. Ale to je jen taková maličkost, která se dá přežít, protože jinak je to pro mě naprosto wau akce, do detailu promyšlená. Koná se v nádherném areálu, všichni jsou velice milí a ochotní a my každý rok doufáme, že se budeme moct opět zúčastnit.
Tereza Hallová, 32 let
Bezudidlově jsem začala pořádně jezdit zhruba před 10 lety, kdy jsem obsedala Granda (mého prvního koně, kterého jsem měla od odstávčete a byl zcela nepolíbený jakýmkoliv stylem ježdění). Obsedání proběhlo takovým stylem, že jsme se na parelce vydali na krokovou krátkou procházku a nebyl jediný problém. Samozřejmě tomu předcházela nějaká ta práce ze země. To se nám zalíbilo a hodně dlouhou dobu jsme jezdili pouze bez sedla a na nákrčáku. V té době byla také jedním z důvodů má lenost sedlat a uzdit...Protože se ale účastníme i oficiálních parkurových soutěží, tak pracujeme pravidelně i na udidle a prokládáme to prací ze země a ježděním na nákrčáku.
Z úspěchů si nejvíce cením asi obou výsledků na polském mistrovství - loni a letos 3. v parkuru. A když se tu v ČR jezdilo pod Bezudidlovým spolkem, tak v r. 2019 na mistrovství ČR 2. místo ve skocích. Pak sem tam nějaké to umístění na oficiálních parkurech, nic velkého.
Parťák v Polsku - Favory Grand, 13 let
Grand má přezdívku Filuta, která mu byla přidělena už ve dvou letech, kdy jsme byli na čundru a vytahal nám ze zásob plechovku s kávou a vesele s ní pobíhal okolo ohniště. A tato hravost a vynalézavost mu zůstala i po obsednutí. Kam může, tam strčí hlavu, ukradne kus žvance a nebo se odváže jak David Copperfield z každého uzlu a jde se pást. Jeho nejoblíbenější věcí je jídlo, a to jakéhokoliv druhu. Tento nešvar pomalu přenáší i na svého mladšího "bráchu". Je to kůň se zlatým srdcem, parťák do nepohody a velký kliďas.
Kolikáté vaše Polsko to letos bylo, Terezko?
Druhé.
Dojmy a celkové zhodnocení Mistrovství?
Úroveň polského mistrovství je podle mě velice dobrá. Po organizační stránce vynikající. Vše šlape jak hodinky. Areál, kde se závody pořádají, je krásný a koně i jezdci mají skvělé zázemí. Divácká účast je obrovská a atmosféru dobarvují tím, jak během závodu vše prožívají s jezdcem a koněm! Jezdecká úroveň je také velice dobrá. Líbí se mi, že si tam zazávodí opravdu každý. Ti, kteří jezdí bezudidlově déle a mají vyšší výkonnost, si v závodech nedarují opravdu ani bod, protože i jeden může hrát roli v konečném výsledku. Zároveň jezdci, kteří začínají a nejsou si jistí svými výkony, si například v parkuru mohou ve finále zvolit výšku skoků a pohodlně a bezpečně parkury přejít, zvýšit si sebevědomí a získat zkušenosti. Jsou to závody opravdu pro každého a každý jezdec sklidí - i po nevydařeném výkonu - ovace od nadšených diváků.
Já letos startovala v parkuru (3. místo) a ve workingu (10. místo) - myslím, že jsem to zajela nejlépe, jak jsem mohla. Holt to není naše disciplína...
Adéla Kresová, 18 let
K bezudidlovému ježdění mě dostal můj úplně první kůň Piggy. Vždy jsem cítila, že to chci dělat “jinak”. S Piggym to v začátcích nebylo jednoduché, ovšem on mě navedl na tu “jinou cestu” u koní. S ním jsem poprvé jezdila na ohlávce, poprvé cválala na nákrčáku, pracovala ve volnosti. Což následně pokračovalo u mého dalšího koně, osmiměsíčního hřebečka Dýdy - a následně i u Šímáčka.
Parťák v Polsku - Casper z Hájů (přezdívaný Šíma), 11 let
Letos jsme se Šímáčkem zahájili 2. společnou parkurovou sezónu. Aktuálně ve stupni Z. S koňmi se snažím pracovat co nejjemnějším a citlivým způsobem. Často do tréninku zařazuji pozitivní posilování. Ale hlavně dávám koni dostatek času na zpracování požadavků. Hlavní myšlenkou, se kterou pracuji a často ji zmiňuji na svém instagramu, je: „Snažím se porozumět“. Koním i sobě. Jelikož díky koním jsem pocítila svůj největší seberozvoj. Šímák je velmi senzitivní koník, který potřebuje pochopení a spoustu opory od člověka. Přišel ke mně z čistě sportovního prostředí a ze začátku jsme řešili spoustu psychických problémů. Byl to uzlíček nervů. Začátky s ním byly náročné, několikrát jsem ho chtěla prodat. Naštěstí jsem to nevzdala a nyní je z něj úplně jiný koník. Dal se hlavou dohromady a vrátil se se mnou do sportu, ovšem s jiným přístupem. Všechnu mou snahu, trápení a slzy mi nyní vrací dvakrát tolik. Když mu člověk nabídne porozumění, klid, podporu a čas - dá vám doslova kus sebe.
Kolikáté vaše mistrovství v Polsku to letos bylo?
Úplně první.
A hodnocení plus dojmy z letoška?
Závody mě moc mile překvapily. Všechno fungovalo tak, jak bylo domluvené, pokud došlo k nějakému nedorozumění, organizátoři se snažili vše ihned vyřešit ke spokojenosti obou stran. Dokonce nám byly umožněny až nadstandardní podmínky, řekla bych. Oblížnost za mě byla vyhovující, nám se trefila přesně do výkonnosti. Jediné, co bych vytkla, je hodnocení posledního dne - výška skoku = počet bodů. Pokud si někdo poslední den nahází všechny skoky 120 cm, má téměř jistou výhru, i když byl ostatní dny poslední. Jelikož předchozí dny je hodnocení postaveno následovně: čistě zdolaný skok číslo 1 = 1 bod, čistý skok č. 2 = 2 body, …. čistý skok číslo 8 = 8 bodů. Tedy celkem 36 bodů za 1 čistý parkur.
Mezi jezdci bylo širší spektrum úrovní. Ovšem mě to spíše mile překvapilo, čekala jsem to horší. Hlavně konečně bylo častěji viditelné pořádné pochválení koně po výkonu, což se při klasických parkurech zas tolik nevidí. Od organizátorů bylo příjemné, že jsme s koňmi na vše měli dost času. Mohli jsme si kolbiště obejít a měli jsme tolik času, kolik jsme jen potřebovali.
Ale závody se mi opravdu líbily a určitě se těším na účast při dalším ročníku.
Moc vám vše čtyřem Amazonkám děkuji za krásné medailonky a živé přiblížení mistrovského Polska českým čtenářům!
Koho zajímá více fotografií z polského mistrovství, ať nakoukne k holkám na Facebook a Instagram, kde zveřejňují pro fanoušky nejen fotky, ale i videa.
Galerie
Jezdecký klub ve Staré Roli, nejstarší subjekt v Karlovarském kraji, založila - v čele s manžely Pelcovými - hrstka nadšenců v dubnu 1964 v místech…
Kočárem na start 133. Velké pardubické
Na programu víkendové Velké pardubické bylo celkem sedm dostihů a na každý z nich doprovázelo startéra šest nádherných starokladrubských koní…