Pan Nesvačil pracuje už dvacet let v Národním hřebčíně Kladruby a v roli kočího při Velké pardubické působí přibližně deset let. Jak vypadá výběr koní, kteří se zúčastní slavnostního dne? „Mám momentálně v hřebčíně k dispozici deset koní, které používám pro sportovní spřežení a z nich vybírám i na další akce. Ti slušnější a hodnější chodí na Velkou pardubickou nebo na různé výstavy. Každý kůň má svoji pozici. Ti vepředu mi musí věřit a poslouchat, ty vzadu musím mít víc pod dohledem,“ přibližuje Jiří.

Den předem se koně umyjí, zadekují, vyčistí se postroje a naloží se kočár. „V den Velké pardubické se kolem šesté ráno sejdeme a na závodiště odjíždíme kolem půl deváté. V půl jedenácté už musí být všechno nachystané na nástup slavnostního zahájení. Zapřažení šesti běloušů našemu zkušenému týmu trvá zhruba čtyřicet minut.“

Po slavnostním zahájení už zůstává šestispřeží na dostihového dráze, aby krátce před půl dvanáctou odvezlo startéra na místo startu prvního dostihu. Jiří Nesvačil popisuje: „Mezi prvními třemi dostihy s nimi musím ještě hodně jezdit, jsou zvyklí se hýbat, nejsou to moc koně stojící. Ke konci dostihové dne už odpočívají a vozíme jen startéra. Ten mi vždycky řekne, kde se startuje. Ale už jsem tady přece jen delší dobu, tak vím, kde se pohybovat.“

A jak si dostihový den pan Nesvačil užívá? „Hlavně proto sem jezdím, kvůli té atmosféře. Z dostihových dnů jezdím jen na Velkou, tak se vždycky moc těším.“

Koně startující ve Velké pardubické se právě připravují na zkušební skok, aby poté zamířili rovnou na start. Mezitím přichází startér ke spřežení a za potlesku plných tribun se společně vydávají na start 133. ročníku.

Červený praporek se mihl vzduchem a bylo odstartováno. Rozhodující byl letos Taxisův příkop, kde padlo rovnou sedm koní, mezi nimi například i obhájce vítězství Mr Spex či spolufavorit Argano. „Jakmile se odstartuje, musím hlavně dávat pozor, abychom si nezkřížili cestu. Čekám u Hadího příkopu, než ho překonají, pak se přesuneme, abychom nepřekáželi doběhu. Atmosféra je bouřlivá, lidi aplaudují a koně, kteří chodí sport a slyší potlesk, tak to s nimi dost šije. Takže hlavně hlídám, aby se nic nestalo.“ Přestože má pan Nesvačil plné ruce šesti nádherných koní, má v dostihu své favority. „Kluků je oblíbených dost. Přeji to Honzovi, Jardovi Myškovi, Markovi Stromskému, ten by si to zasloužil.“

Zatímco šestispřeží míří do stájí, Velká pardubická míří do finále. Koně vybíhají z oranice na travnatý ovál a do čela přechází bělouš Star v sedle s Markem Stromským.

Že by dalším osudovým běloušem po Amant Grisovi byl pro Marka Stromského právě Star? V cílové rovině před Stara jdou dva jeho soupeři, tréninkový kolega Talent a Sacamiro. Ten předvedl svůj pověstný závěr a s Janem Faltejskem v sedle se stali vítězi 133. Velké pardubické.

Sacamiro, drobný koník pocházející z upadajícího napajedelského chovu. Ale to už je jiný příběh. Bude mít také šťastný konec?