„I mně je líto mláďat, která uhynula v Dubném a pravděpodobně i na dalších hnízdech,“ uvádí Gabriela Dobruská z České společnosti ornitologické (ČSO). „Dovedu proto pochopit každého, kdo se ptá: Proč se něco neudělalo?“ Není to ale tak jednoduché.

Vedoucí Skupiny pro výzkum brodivých ptáků při ČSO Stanislav Chvapil uvádí, že až 50 % mláďat se nedožije z různých příčin prvního roku života a po nich nikdo netruchlí. Současné moderní technologie nám umožnily nahlédnout do tajů rozmnožování čápů, které dříve zůstávalo skryté před našimi zraky. „Při kontrole hnízda v Borovanech jsme našli tři mrtvá mláďata, mezi nimi jedno živé. Uhynula postupně, byla v různém stádiu rozkladu,“ říká Stanislav Chvapil. „Není známo, na co zemřela, možná jim byla postupně přinášena otrávená potrava.“ Nikdo o nich nevěděl, nikdo to neřešil. Proč není lidem líto těchto mláďat nebo těch, která měla nekrotizované nohy z omotaných provázků? Protože o nich nikdo neví…

Kamer je každým rokem víc a víc. Za kameru zodpovídá provozovatel. Tím, že ji umístí, staví se do situace, kdy buď nechá lidem ukázat přirozený průběh hnízdění i s těmi špatnými stránkami (i s tím, že sám za to může být veřejností odsouzen), nebo ne. Pokud má skutečné obavy o osud mláděte a nechce se vystavit reakci lidí, která se právě rozhořela v Dubném, volá záchrannou stanici. Ta řeší pomoc jednotlivým ptákům a pozná, zdali ji v konkrétním případě potřebují. Tím ale už zasáhne do přirozeného průběhu hnízdění. Máme na to právo? Neměli bychom se snažit pomáhat tam, kde jsme něco pokazili? S přibývajícími kamerami bude takovýchto mláďat přibývat. Záchranné stanice mají plné ruce práce s ptáky, kteří se spálili na drátech nebo narazili do skla. Jaká je jejich kapacita?

„Nepodporujeme preventivní odebírání ptáků do záchranných stanic,“ uvádí Lucie Hošková z České společnosti ornitologické. Není na člověku, aby zasahoval do přirozeného průběhu hnízdění volně žijících zvířat. Navíc zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny to zakazuje. Ptáci naši pomoc potřebují, ale směřujme síly tam, kde napáchal škody člověk a kde to často nevidíme. V naší silně urbanizované krajině plné nebezpečí, která na ptáky číhají, s intenzivním zemědělstvím, které bere potravu nejen ptákům. Až skončí deště, vydejte se k čapím hnízdům. Buďte připraveni, že i tam, kde mláďata ještě minulý týden byla, už být nemusí. Pomozte nám zjistit, kolik mláďat přežije do dospělosti. Zadejte svá pozorování na cap.birdlife.cz a myslete při tom na to, že ztráty na mláďatech vlivem počasí byly, jsou a budou naprosto přirozenou součástí čapího života.

• Kontakt Gabriela Dobruská, dobruska@birdlife.cz, 724 687 996; Stanislav Chvapil, ciconia.roudnice@centrum.cz, 732 149 330

Čapí hnízda

U příležitosti celostátního i mezinárodního sčítání v roce 2014 byl čáp bílý spolu s čápem černým vyhlášen Ptákem roku. Vznikl tehdy nový web cap.birdlife.cz, který v rámci občanské vědy zapojuje do sčítání a mapování čapích hnízd širokou veřejnost. Jelikož název webu „Pták roku 2014“ nepůsobil nadále aktuálně, přejmenovali jsme stránky na Čapí hnízda.

Postupem času vznikla na těchto stránkách unikátní dynamická celorepubliková mapa s více než 1300 hnízdy čápa bílého (včetně fotografií, jednotlivých pozorování, výsledků hnízdění z předchozích let a přímých přenosů z on-line kamer). Na první pohled je u jednotlivých hnízd patrné, v jaké fázi je hnízdění jednotlivých párů, či zda je potřeba kontrola hnízda.

Hnízdění čápa bílého

V Evropě je populace čápa bílého ve většině zemí na vzestupu a u nás je považována za stabilní, ale s regionálními rozdíly. Naši čápi bílí se objevují na hnízdech většinou od poloviny března do první dekády dubna. První přilétá zpravidla samec. Hnízda najdeme na střechách budov, nefunkčních komínech, sloupech elektrického vedení, hnízdních podložkách, méně již na stromech a zcela výjimečně i na vodojemu, posedu či stohu slámy. Zpravidla platí, že čáp dává přednost vyvýšeným místům, tak aby mohl při odletu z hnízda seskočit a roztažením křídel se snadno dostal do vzduchu. Nerad však obsazuje vysoká místa na holých větrných vrcholech či kopcích. Vyhledává vyvýšené body v údolí obklopeném otevřenou krajinou.

Na hnízdě se oba partneři zdraví hlasitým klapáním zobáku s typickým záklonem hlavy. Poprvé hnízdí čápi ve 4. a 5. roce života, výjimečně i v 3. roce a zaznamenána byla hnízdění i 20 let starých ptáků. Vlastní hnízdění začíná koncem dubna. Na 2-5 (6) vejcích sedí střídavě oba rodiče 28 až 32 dní a další dva měsíce krmí mláďata. V péči i krmení se oba partneři též střídají. Koncem července většina čápů svá hnízdiště opouští, shromažďují se na loukách a koncem srpna, začátkem září se vydávají na dlouhou cestu do jižní Afriky. Vlivem globálního oteplování zimují v posledních letech někteří jedinci ve Španělsku a v jižní Francii.

V České republice sledování čápů podporuje společnost E.ON, Česká republika, s.r.o. Děkujeme! Program Čapí hnízda byl v rámci projektu Na výlet za ptáky podpořen Ministerstvem životního prostředí. Nemusí vyjadřovat stanoviska MŽP.